Amnesty International Česká republika

Zprávy ze světa uprchlíků

Zprávy ze světa uprchlíků

Itálie: Deportace imigrační krizi nevyřeší

Italská vláda čelí silné kritice ze strany OSN za nedávné deportace imigrantů, kteří připlouvají k jižním břehům Itálie. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) tyto zásahy závažně porušují práva možných žadatelů o azyl a tím i základní mezinárodní úmluvy. Tomuto názoru nasvědčují i statistiky, které ukazují, že 70 % z celkem 31 200 žádostí o azyl je podáno příchozími z jižních břehů, z nichž celým 50 % je status uprchlíka přiznán.

V reakci na kritiku pak premiér Berlusconi tyto operace ospravedlnil argumentem, že je lidštější poslat imigranty na lodích zpět, než je pustit do Itálie, kde se situace v uprchlických táborech velmi podobá táborům koncentračním. Tento výrok stejně jako samotné deportace odsoudili lidskoprávní a církevní organizace.

Na zmíněné události a kritiku, že o aktuální situaci v regionu neprojevuje dostatečný zájem ani UNHCR, reagoval také Vysoký komisař pro uprchlíky Antonio Guterres. Minulý týden vyzval Evropskou komisi k urychlenému svolání schůze, která pomůže uvolnit rostoucí napětí mezi třemi dotčenými státy – Maltou, Itálii a Libyí – a UNHCR, a otevřela tak cestu k hledání konstruktivního řešení.

(Článek byl zpracován na základě informací z otevřených zdrojů a nemusí vyjadřovat oficiální stanovisko Amnesty International.)

Jihoafrická republika zavírá uprchlické tábory, hrozí další krize

Oběti květnových násilností proti přistěhovalcům v Jihoafrické republice čelí dalším bezpečnostním hrozbám. Důvodem je postupné rušení uprchlických táborů zřízených k jejich ochraně a zamítání většiny podaných žádostí o azyl.

Prvním varovným signálem bylo prohlášení jihoafrické vlády během výročního zasedání členských států Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky OSN (UNHCR) v Ženevě, v němž uvedla, že se s následky celé události již dostatečně vypořádala.

„ Jihoafrická delegace představila výrazně přikrášlený obraz opatření, která k odstranění následků vzniklé krize přijala,“ uvedla expertka Amnesty International pro otázky uprchlictví Louise Moor, která před měsícem zmíněné záchytné tábory navštívila.

Amnesty International vyzvala k okamžitému zastavení deportací, kterým uprchlíci v současnosti čelí, urychlenému zpřístupnění zákonných odvolacích prostředků a možnosti plného uplatnění procesních záruk v řízení o udělení azylu.

„Úřady nechávají uzavírat tábory, přestože nemají žádný plán bezpečné reintegrace uprchlých osob, které tím vydávají v nebezpečí dalších násilností, a zamítají téměř všechny žádosti o azyl. Děje se tak na základě procesů porušujících mezinárodní právo“ uvedla dále Louise Moor.

Imigranti tak čelí nejen bezpečnostním rizikům v Jihoafrické republice, ale i hrozbě nuceného návratu do zemí svého původu, mezi nimiž figurují i státy jako Somálsko, Demokratická republika Kongo nebo Zimbabwe, kde dochází k porušování lidských práv. Ministerstvo vnitra JAR v srpnu zavedlo zkrácené řízení o udělení mezinárodní ochrany. To však postrádá základní procesní záruky. Amnesty International vyzdvihla ty nejpodstatnější nedostatky:

• nedostatek informací o průběhu řízení;
• nesprávná interpretace stanovisek žadatelů;
• nedodržování procesních pravidel při provádění výslechů;
• nezajištění právní pomoci;
• skutkové omyly v úředních rozhodnutích;
• neposouzení bezpečnostní situace v zemi původu žadatele.

Amnesty International proto apeluje na vládu JAR, aby dostála svým závazkům, a UNHCR požádala, aby v dané věci zasáhl. „Je sice pravda, že uprchlíkům byla ve zřízených táborech nejprve poskytnuta ochrana a přístup k základním službám, v současnosti jsou však znovu vystaveni opakovaným zásahům do svých základních práv,“ řekla Louise Moor.

Násilnosti proti těm, kteří se stali obětí květnové krize a nyní se pokoušejí navrátit do svých původních domovů, pokračují. I přesto není policie ochotná přijmout fakt, že se zde jedná o pokračující vážné projevy xenofobie, a odmítá danou situaci skutečně řešit.


22. října 2008

Evropská unie otevírá možnost přijetí uprchlíků z Iráku

Důležitým tématem diskuse členských států EU na posledním zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci (Rady) bylo projednávání plánu pro přesídlení uprchlíků z Iráku. Rada přijala návrh Evropské komise řešit neúnosnou situaci iráckých uprchlíků a plánuje uskutečnit vyšetřovací misi do Sýrie a Jordánska, kde většina z nich v současné době pobývá.

Podle informací Amnesty International by měla mise proběhnout na přelomu října a listopadu 2008. Měla by být organizována Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky (UNHCR) a jejím cílem by mělo být zjištění skutečných potřeb iráckých uprchlíků. UNHCR odhaduje, že z Iráku od roku 2003 uprchly až 2 miliony osob.

Jacques Barrot, Evropský komisař pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost, prohlásil, že Evropská komise chce vytvořit podrobný plán pro přesídlení iráckých uprchlíků ze Sýrie a Jordánska. Přesídlovací plán by měl být pro členské státy EU dobrovolný a v konkrétní podobě by měl být představen na podzim 2009.

V tisku proběhly zprávy, že Evropská unie plánuje přesídlit celkem 5 až 10 tisíc iráckých uprchlíků. Tento návrh přednesl francouzský ministr pro imigrační politiku Brice Hortefeux. Návrh však zatím nepředstavuje společné stanovisko všech členských států. V tuto chvíli tento záměr plně podpořilo jen 7 z nich – Dánsko, Finsko, Irsko, Nizozemí, Portugalsko, Švédsko a Velká Británie.

Dne 6. října 2008

Policie v Jihoafrické republice násilně zasáhla proti uprchlíkům

Amnesty International (AI) odsoudila nedobrovolný odsun více než 700 uprchlíků a žadatelů o azyl z uprchlického tábora v Glenandě poblíž Johannesburgu do repatriačního centra v Lindele.

Odsuny z tábora provedly policejní složky poté, co jihoafrická vláda vydala nařízení k provedení registrace všech žadatelů o azyl a osob s povolením k přechodnému pobytu. Policejní složky však při těchto odsunech používaly proti obyvatelům tábora nepřiměřené síly. Bylo zraněno 23 lidí, do kterých policie z bezprostřední blízkosti střílela. Amnesty International tento incident odsoudila a požaduje důkladné vyšetření jeho průběhu.

Nový registrační proces vedl k chaosu, zvýšenému napětí a nevraživosti mezi lidmi žádajícími o registraci. Státní úřady neposkytly dostatek jasných informací o registračním procesu a o jeho důsledcích. Amnesty International dále vyjádřila obavy, že registrační proces vyvolává nejistotu u všech, kteří mají status uprchlíka nebo povolení k přechodnému pobytu. Odsoudila také způsob, jakým úředníci znemožnili přístup k potravinám těm, kteří registračním procesem neprošli.

Amnesty International se domnívá, že okolnosti i důsledky zavedení registračního procesu jsou v rozporu s mezinárodními závazky země. Vyzvala proto jihoafrickou vládu, aby podala jasné vysvětlení celého registračního procesu a zajistila, že nebude nadále docházet k porušování lidských práv uprchlíků.

5. srpna 2008

Uprchlíci z Eritrey nemají možnost získat v Egyptě azyl

Až 1200 uprchlíků z Eritrey se marně pokusilo žádat v Egyptě o azyl a mezinárodní ochranu. Zprávy Amnesty International (AI) poukazují na to, že egyptské úřady postupně zamítají jejich žádosti o udělení azylu a vydávají rozhodnutí o jejich nuceném návratu zpět do země původu. Tito žadatelé o azyl jsou však po svém návratu vystaveni vážnému nebezpečí svévolného zatčení, věznění, mučení a dalších forem špatného zacházení.

Stovky eritrejských žadatelů o azyl jsou v Egyptě drženy na několika policejních stanicích poblíž Aswanu, další část je držena ve věznici Al-Qanater poblíž hlavního města Káhiry. Většina z nich však pobývá v detenčním táboře Shallal, který slouží jako místo pro jejich shromáždění před tím, než jsou deportováni zpět do Eritrey. Podle zpráv AI se žadatelé o azyl poté, co se dozvěděli o svém vyhoštění zpět do Eritrey, pokoušeli žádat bezpečnostní jednotky o slitování a vyhrožovali spácháním sebevraždy.

AI se domnívá, že většina z těch, kteří byli nuceně vráceni zpět do Eritrey, byli po návratu zadrženi. Mnozí jsou vězněni v nelidských podmínkách bez možnosti komunikovat se svými blízkými nebo právními zástupci. Někteří jsou údajně mučeni.

Nucené vyhoštění eritrejských žadatelů o azyl z Egypta je porušením závazku vůči Úmluvě OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání.

Do případu se již zapojil Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), kterému by měl být umožněn bezprostřední přístup k eritrejským uprchlíkům, aby mohl zhodnotit jejich nároky na udělení azylu. UNHCR však 19. června vydal prohlášení, že dosud nejsou přístupna všechna místa, kde jsou eritrejští žadatelé o azyl drženi.

Amnesty International, 30. června 2008

Evropský parlament schválil omezení práv uprchlíků a migrantů

Evropský parlament dne 18. června 2008 schválil v prvním čtení přijetí Směrnice o vracení státních příslušníků třetích zemí s nelegálním pobytem. Evropská unie tím učinila zásadní krok směrem k zavedení jednotných pravidel a postupů při vracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí na území Evropské unie. Znepokojující však v této otázce je, že směrnice v mnohých bodech zpřísňuje pravidla a snižuje standardy, které si doposud samy určovaly jednotlivé členské státy.

Amnesty International a další nevládní organizace sledovaly vývoj směrnice od jejího navržení Evropskou komisí v roce 2005. V této souvislosti opakovaně vyslovovaly vážné obavy z možného porušení lidských práv a požadovaly, aby vracení nelegálně pobývajících občanů třetích zemí probíhalo za bezpečných a důstojných podmínek. Nevládní organizace společně poukazovaly zejména na tři hlavní oblasti, které v textu směrnice vyvolávaly největší obavy.
První z nich se týká neúměrně dlouhé maximální doby vazby dospělých, rodin a nezletilých dětí bez doprovodu. Směrnice povoluje zadržení za účelem vyhoštění na dobu až 18 měsíců, což je neúměrně dlouhá doba, a je proto nepřijatelná jako standard společný celé Evropské unii. Stejně alarmující je možnost zadržení dětí bez doprovodu, a to rovněž na dobu až 18 měsíců. Vazbu je navíc možné „v nouzových situacích“ vykonávat v běžných vězeňských zařízeních, což opět platí i pro děti bez doprovodu a rodiny s dětmi. Vazba je pro ty, kteří nespáchali žádný zločin, velmi extrémním opatřením. V těchto případech je použití vazby podle nevládních organizací zbytečné a nehumánní.

Druhý bod, který vyvolal vážné obavy, zahrnuje nedostatečné zaručení principu upřednostnění dobrovolného návratu před nuceným návratem. Lhůta pro dobrovolný návrat zaručená členskými státy je ve směrnici stanovena na sedm až třicet dnů, nikoliv na čtyři týdny, které byly jako minimum původně navrženy. Směrnice stanovuje možnosti, kdy lze prodloužit lhůtu pro dobrovolný návrat, současně však členským státům nabízí případy, kdy mohou poskytnutí prodloužené lhůty na dobrovolný návrat zamítnout. Jedná se například o případ možného „rizika uprchnutí“ nebo o zamítnutí žádosti jako „evidentně neopodstatněné nebo podvodné“.

Třetím bodem, se kterým Amnesty International spolu s dalšími nevládními organizacemi nesouhlasily, je povinné zavedení zákazu vstupu na celé území Evropské unie. Směrnice ukládá povinnost pro členské státy vydat zákaz vstupu společně s rozhodnutím o vyhoštění, pokud nebyla poskytnuta lhůta pro dobrovolný návrat nebo pokud nebyla dodržena povinnost odejít ze země. Tento zákaz by zabránil vykázaným občanům třetích zemí vstoupit do členských zemí EU po dobu 5 let, případně i na neomezenou dobu, pokud občan třetí země představuje vážnou hrozbu pro bezpečnost státu. To je však nepřípustné pro případy, kdy by vykázaní občané třetích zemí hledali na území EU mezinárodní ochranu. Toto opatření v konečném důsledku neřeší problém migrace, naopak může vést k nárůstu využití nelegálních způsobů pro vstup na území Evropské unie.

Amnesty International je přijetím směrnice hluboce znepokojena. Text směrnice nezajišťuje bezpečný návrat nelegálně pobývajících občanů třetích zemí a Evropská unie tím dává velmi špatný příklad ostatním částem světa.

30. června 2008