Kampaně a projekty ( Amnesty International Česká republika )

Kampaně a projekty

Co se právě teď děje v zemích uprchlíků?

On-line databáze stavu lidských práv ve světě

Podle odhadů Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) je dnes ve světě 17 milionů uprchlíků. Větší část z nich se nalézá ve třetím světě, mnohdy přímo v konfliktních oblastech. Části z nich se podaří dostat do vyspělých států světa a ještě menší části získat azyl nebo alespoň nějakou formu dočasné ochrany. Vlády často tvrdí, že obavy uprchlíků jsou přehnané či falešné. Proti těmto argumentům jsou uprchlíci chráněni organizacemi, jako je Amnesty International, které využívají důkazy o porušování lidských práv ve výchozí zemi uprchlíků, aby přesvědčily vládu k udělení azylu. Bez nadsázky lze říci, že migrace a uprchlictví dnes představují jeden z nejzásadnějších globálních problémů. V důsledku globalizace a postupného utváření globální civilizace žijeme ve světě, v němž může volně obíhat zboží, informace i finanční toky, ale svoboda pohybu je pro řadu lidí, zejména ze třetího světa, drasticky omezena.

Kdo je migrant?

Obecně je za migranta považována každá osoba, která je v cizí zemi ať už dočasně nebo trvale. Někteří migranti se stěhují dobrovolně, jiní jsou nuceni odejít kvůli strádání, kterému jsou vystaveni. Důvody bývají komplexní. Velmi specifickou a často zlehčovanou skupinu tvoří ekonomičtí migranti, kteří opouští svou zemi z ekonomických důvodů. Pracovní migrace dnes nabývá vysloveně globálního charakteru a odehrává se mezi bohatými státy „Severu“ a chudými zeměmi „globálního Jihu“. Od života v bohatších zemích si pracující migranti slibují řešení své jinak neúnosné ekonomické situace.

Kdo je uprchlík?

Úmluva o právním postavení uprchlíků definuje uprchlíka jako osobu, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy, že bude pronásledována z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních či z důvodů příslušnosti k určité společenské skupině nebo zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout nebo odmítá vzhledem ke shora uvedeným obavám, ochranu své vlasti. Jeho země mu neposkytuje dostatečnou záruku ochrany a bezpečnosti, proto tento člověk hledá ochranu jiné země.

Kdo je žadatel o azyl?

Žadatel o azyl je osoba hledající ochranu jako uprchlík. Tento pojem se používá pro osobu, která čeká na rozhodnutí, zda jí bude udělen statut uprchlíka. AI se snaží, aby v průběhu procesu byla dodržována základní práva žadatele o azyl, jako je důstojné zacházení nebo spravedlivé soudní řízení.

Kdo je vnitřně přesídlená osoba (vnitřní přesídlenec)?

Vnitřně přesídlené osoby mohou prchat ze stejných důvodů jako uprchlíci, ale zůstávají na území svého státu, prchají z jednoho místa své země na jiný, aniž by překročili státní hranice. Uvádí se, že ve světě je dvakrát více vnitřně přesídlených osob než mezinárodních uprchlíků. Vlády by měly ochraňovat lidská práva svých občanů, ale často je to v době konfliktů obtížné.

Amnesty International a uprchlíci

Amnesty International brání lidská práva osob na útěku, jež čelí jejich hrubému porušování – přispívá k zajištění práv v zemi původu, v průběhu přechodu i v hostitelské zemi, kde osoba žádá o azyl.

AI usiluje o posílení mezinárodního ochranného rámce pro osoby na útěku. Síť právníků, úředníků a žadatelů o azyl poskytuje AI informace a analýzy o situaci v zemích, odkud uprchlíci pocházejí i zemích hostitelských. Příležitostně AI podniká opatření v individuálních případech, ale nezastupuje jednotlivce ve správních řízeních. AI se zaměřuje především na porušování lidských práv, které vede lidi k odchodu z vlasti, a jejich nedostatečnou ochranu.

AI zajišťuje, aby žadatelé o azyl měli přístup k základním ekonomickým, sociálním i kulturním právům. AI nezasahuje ve věci návratu neúspěšných žadatelů o azyl, kterým ve spravedlivém procesu nebyl přidělen status uprchlíka a jejichž návrat je bezpečný a důstojný v souladu s lidskými právy.

Ochrana uprchlíků v mezinárodním právu

V roce 1951 přijala Organizace spojených národů Úmluvu o právním postavení uprchlíků. V úmluvě je formulován zásadní princip non-refoulement. Státy, které úmluvu podepsaly, se zavazují, že nebudou nutit uprchlíky k návratu do vlasti, kde jim hrozí pronásledování či smrt na základě rasy, náboženství národnosti, příslušnosti k určité společenské skupině či politických názorů. Úmluva zaručuje uprchlíkům základní lidská práva, která by měla být přinejmenším stejná jako ta, jichž užívají cizí státní příslušníci žijící legálně v dané zemi, a mnohdy by měla být rovna svobodám občanů dané země. V době přijetí Úmluvy se předpokládalo, že příliv uprchlíků během několika let odpadne, ale nové druhy uprchlických vln tento předpoklad zpochybnily. Proto v roce 1967 byla Úmluva doplněna o tzv. Protokol, který ruší původní časové omezení, podle něhož se definice vztahovala jen na uprchlíky, kteří utekli kvůli událostem nastalým před 1. lednem 1951.

Situace uprchlíků ve světě a v Evropě

Afrika, Blízký východ, země bývalé Jugoslávie, Čečensko… Oproti osmdesátým letům 20. století, kdy bylo na světě evidováno 2,7 miliónů uprchlíků, v roce 2004 jejich počet narostl na více než 17 miliónů. V posledních letech přichází do Evropy za ochranou nebo také za lepšími životními podmínkami téměř 300 tisíc lidí. 80% všech žádostí o azyl směřuje do pěti evropských zemí - Velké Británie, Francie, Německa, Rakouska a Švédska. Během posledních let se proto získání azylu v celé Evropě stává záležitostí vyvolených; evropské státy uzavírají své hranice všem uprchlíkům bez ohledu na důvody, které je donutily opustit své domovy. Vzrůstající nepropustnost evropských hranic má mít na uprchlíky odrazující efekt.Kvůli bezpečnostním opatřením ale podle organizace Migreurop přišlo za posledních deset let o život přes 4 500 lidí. Zatímco válečných konfliktů a porušování lidských práv globálně přibývá, evropské země včetně České republiky uplatňují restriktivní azylovou politiku a procentuální úspěšnost žádostí o azyl se ve všech zemích rapidně snižuje.