Prezidentské volby v Turkmenistánu – příležitost pro lidská práva

V neděli 11. února 2007 proběhly v Turkmenistánu prezidentské volby. Amnesty International (AI) je přesvědčena, že volby mají být příležitostí k ukončení dlouholetého porušování lidských práv, ke kterému docházelo po dobu vlády bývalého prezidenta Saparmurata Nijazova. Země je poznamenána nedodržováním svobody slova; má dlouhou historii svévolného zadržování a mučení, nespravedlivých soudních procesů a také porušování sociálních a ekonomických práv.

„Dostát předvolebnímu slibu o dostupném internetu pro všechny, je příliš jednoduché. Ve skutečnosti je třeba udělat mnohem více – veškerá média zůstávají pod kontrolou státu. Ministerstvo národní bezpečnosti monitoruje uživatele internetu, obránci lidských práv jsou zadržování a neustále jim hrozí represe. Svoboda vyjadřování a sdružování je přitom základní podmínkou pro aktivní činnost občanské společnosti,“ říká Nicola Duckworth, ředitelka programu AI pro Evropu a střední Asii.

„Nový prezident a jeho vláda musí bez odkladu provést reformy, které budou v souladu s mezinárodními závazky Turkmenistánu.“

Režim prezidenta Nijazova nelítostně potlačoval veškerou opozici. Disidenty čekaly nespravedlivé soudy a po nich vězení, v kterém často docházelo k týrání. Mnozí ze svobodomyslných mužů a žen raději uprchli do exilu. Nepohodlní lidé byli propouštěni ze zaměstnání a měli zákaz vycestovat. Totéž hrozilo i jejich rodinným příslušníkům. Činnost obránců lidských práv byla označována za „zradu“ a „špionáž“. Zákonodárná, výkonná a soudní moc byla podřízena prezidentovi, což v praxi znamenalo beztrestné porušování lidských práv.

Propusťte vězně svědomí
Prvním krokem k nápravě situace by podle AI mělo být okamžité propuštění všech vězňů svědomí. Výzkumníci AI proto připravili seznam případů, o kterých dokázala získat informace. Mezi těmito vězni jsou nespravedlivě věznění disidenti i oběti mučení a špatného zacházení.

Jedním ze smutných příběhů je případ bojovnice za lidská práva Ogulsapar Muradové. Ta byla v roce 2006 po nespravedlivém procesu odsouzena k šesti letům vězení. Loni v srpnu ve věznici za nevyjasněných okolností zemřela. Ani přes silný mezinárodní nátlak úřady nezahájily nezávislé vyšetřování jejího úmrtí. Dva lidé, kteří byli odsouzeni spolu s ní, ve vězení stále zůstávají.

Spravedlivé soudy pro všechny
Dalším krokem Turkmenistánu by mělo být opětovné otevření případů desítek lidí, kteří byli odsouzeni v souvislosti s údajným pokusem o atentát na prezidenta Nijazova v listopadu 2002. Dále je třeba zrušit zákazy cestování udělené disidentům a jejich příbuzným. Musí být zahájeno také vyšetřování obvinění týkajících se mučení a špatného zacházení.

Turkmenistán je signatářem mnoha úmluv OSN. Jako člen Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) je navíc povinen respektovat zákaz mučení a jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení a trestání, stejně jako zákaz svévolného zatýkání nebo zadržování. Úřady se musí naučit respektovat svobodu slova, přesvědčení a náboženství.

Komise OSN pro lidská práva a Valné shromáždění OSN v posledních letech přijaly rezoluce odsuzující stav lidských práv v Turkmenistánu. V říjnu 2006 tajemník Valného shromáždění OSN uvedl, že [v Turkmenistánu] nadále dochází k „hrubému a systematickému porušování lidských práv“.