Násilí na ženách podporuje šíření nemoci AIDS

Na epidemii HIV/AIDS je ve stále větší míře nahlíženo jako na zdravotní, rozvojový a lidskoprávní problém, který úzce souvisí se společenským postavením žen a dívek. Ačkoli je možné se před touto nemocí do velké míry bránit a způsoby prevence jsou známy, podle údajů Společného programu OSN pro AIDS (UNAIDS) žilo v roce 2003 s nákazou HIV/AIDS více než třicet pět milionů dospělých a dva milióny dětí.V loňském roce se nově nakazily další více než čtyři miliony lidí. Největší procento nemocných se nachází v jižní Africe - především v Botswaně (37%), Svazijsku (39%), Lesothu (29%) a v dalších zemích.

Na epidemii HIV/AIDS je ve stále větší míře nahlíženo jako na zdravotní, rozvojový a lidskoprávní problém, který úzce souvisí se společenským postavením žen a dívek. Ačkoli je možné se před touto nemocí do velké míry bránit a způsoby prevence jsou známy, podle údajů Společného programu OSN pro AIDS (UNAIDS) žilo v roce 2003 s nákazou HIV/AIDS více než třicet pět milionů dospělých a dva milióny dětí. V loňském roce se nově nakazily další více než čtyři miliony lidí. Největší procento nemocných se nachází na jihu Afriky - především v Botswaně (37%), Svazijsku (39%), Lesothu (29%) a v dalších zemích.

Násilí na ženách

Téměř polovinu všech nemocných tvoří ženy a dívky. V některých částech světa, především v subsaharské Africe, však ženy představují většinu nakažených a tento trend se zrychluje. Zranitelnost žen je dána řadou faktorů. Mezi ty klíčově patří především násilí, ať už se jedná o bití či zneužívání v rámci rodiny nebo i násilí v širší společnosti, které zahrnuje znásilňování, obchod se ženami, obtěžování na pracovišti či nucenou prostituci. Mnoho žen se virem HIV nakazí při znásilnění. Postihování pachatelů vyžaduje politickou vůli i citlivý a zasvěcený postup policie, což v mnoha zemích zcela chybí. Ve Svazijsku, kde je život žen a dívek poznamenán vysokou mírou domácího a sexuálního násilí a také společenskou diskriminací, dosahuje míra nákazy mezi mladými ženami téměř 40 procent. Dle závěrů UNAIDS riziko nákazy v této zemi zvyšují právě sociální normy, které jsou k ženám nepřátelské.

Chudoba a nerovnoprávnost

Chudoba a nemoc HIV/AIDS jsou spolu velmi úzce propojeny. V mnohých společnostech je ženám přiznána pouze podřízená pozice, která v sobě zahrnuje také nevzdělanost a chudobu, ekonomickou nesamostatnost, nedostatečný přístup k informacím, nízkou osobní autonomii a neschopnost rozhodovat o svém životě a sexualitě. Na mužských členech rodiny jsou finančně a materiálně závislé stovky milionů žen, které tak o sobě nemohou aktivně rozhodovat a kvůli nerovnoprávnému postavení nemohou od svých ani partnerů požadovat používání ochranných prostředků. Další milióny afrických žen jsou zaměstnány každodenní péčí o nemocné, umírající a sirotky a nemají prostor pro zlepšení svého postavení.

Tradiční a kulturní praktiky

Riziko přenosu viru HIV na ženy v mnoha zemích zesiluje celá řada praktik, které jsou vysvětlovány kulturními hodnotami a tradicí. Patří mezi ně uzavírání manželství v dětském věku nebo mrzačení ženských pohlavních orgánů, které je rozšířeno v oblastech Afriky a Středního Východu a probíhá často za použití nesterilních nástrojů na skupině děvčat zároveň, takže se virus může šířit z jedné dívky na druhou. Tuto proceduru podstupuje většina žen v provincii Dárfúr na západě Súdánu a v podmínkách právě probíhající konfliktu se jim nedostane žádné lékařské pomoci z toho důvodu, že humanitární organizace jsou zcela vyčerpány potravní nouzí v této oblasti.

Válečné konflikty

K šíření epidemie výrazně přispívají válečné konflikty v mnoha částech světa, neboť v těchto podmínkách je sexuální násilí velmi rozšířeno a naopak prevence a lékařská péče zůstává nedostupná. V Demokratické Republice Kongo mezinárodní organizace vyjednávají s ozbrojenými skupinami o propuštění dětských vojáků. Díky intervenci z počátku tohoto roku bylo propuštěno 36 dívek ve věku 14 až 15 let. Podle zpráv byl virus HIV zjištěn u sedmnácti z nich. Konflikt v této zemi má také zničující dopad na systém zdravotní péče, vybavení nemocnic je často zcela zničeno a chybějí také dostatečné zdroje pro nákup potřebného vybavení k testování krve na přítomnost viru HIV. Méně než 10 procent krve používané k lékařským výkonům je vyšetřeno.

Zodpovědnost žen za zajištění potravy a vody pro rodinu je v průběhu vojenských akcí vystavuje útokům ze strany vojáků. Ve Středoafrické republice tak byly v průběhu vnitřního konfliktu na přelomu let 2002 a 2003 znásilněny stovky žen. V Rwandě a Burundi jsou ženy, které se virem nakazily při násilnostech v průběhu genocidy, vyčleněny na okraj společnosti. "O své nemoci jsem se dozvěděla těsně před porodem mého nejmladšího dítěte v roce 1999. Manžel mě kvůli tomu opustil a já zůstala sama s třemi dětmi, o které se nedokážu postarat. Můj šestiletý syn má zdravotní problémy a je mi jasné, že se také nakazil. Vypadá jako tříleté dítě a podle lékařů má zcela zničené plíce. Snad by mu pomohly antiretroviry, ale na ty nemám dost peněz," řekla pracovníkům Amnesty International HIV pozitivní žena, která byla v průběhu rwandské genocidy opakovaně znásilněna.

Preventivní programy a zdravotní péče pro nemocné

O tom, že prevence nemoci AIDS může být skutečně účinná, svědčí příklad Ugandy, kde díky preventivním opatřením množství nakažených lidí kleslo z 12 procent v počátcích devadesátých let na dnešní 4 procenta.

Proto je třeba zajistit ochranu žen i mužů před násilím v rodině, ve společnosti a také po dobu válečných akcí. Komplexní preventivní programy by měly zahrnovat základní vzdělávání, poskytování informací o sexuálně přenosných nemocech, distribuci ochranných prostředků, testování krve a také přístup k lékařské pomoci pro nemocné včetně distribuce antiretrovirových léků.

Lidé, kteří se virem nakazili, by měli být aktivně zapojeni do přípravy i realizace programů týkajících se HIV/AIDS včetně preventivních a osvětových akcí. V posledních letech začaly také ženy samotné úspěšně usilovat o svá práva a jejich každodenní aktivity začínají přinášet výsledky. K zlepšení situace však bude potřeba pomoci a spolupráce celého mezinárodního společenství, které by mělo zajisti dostatečné finanční, lidské a další zdroje pro potřebné projekty.

Podobné příběhy

15.2.2016

Úspěch Amnesty kampaně STOP násilí na ženách - vláda podpořila Istanbulskou úmluvu

Vláda schválila úmluvu o prevenci a potírání násilí na ženách.


9.2.2016

Úspěch Amnesty kampaně STOP násilí na ženách - vláda podpořila Istanbulskou úmluvu


26.1.2016

Dopis od předsedy vlády ČR Bohuslava Sobotky

Dne 14. ledna 2016 byla předsedovi vlády České republiky Bohuslavu Sobotkovi předána ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiřím Dienstbierem naše petice, ve které více než devět tisíc podepsaných signatářů vyzývá Vládu ČR k bezodkladnému přijetí „Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí“.


20.10.2015

Kampaň STOP násilí na ženách finišuje.

Jak kampaň vznikla a jaký byl průběh? A kam směřuje? Přečtěte si blog její koordinátorky Gábiny Bártové!