Únosy civilistů v Iráku a Afghánistánu

Amnesty International bezpodmínečně odsuzuje zneužívání rukojmích, ke kterému v poslední době dochází v Iráku a Afghánistánu, a vyzývá všechny ozbrojené skupiny, aby respektovaly humanitární právo.

V Iráku bylo v nedávné době uneseno několik lidí, včetně dítěte, kterým z nejrůznějších důvodů hrozí poprava. Ředitelku bagdádské mise mezinárodní organizace Care International Margaret Hassanovou unesla 19. října ozbrojená skupina přímo z jejího automobilu. Únosci od té doby uveřejnili dva videozáznamy na arabské televizní stanici Al-Džazíra. Hassanová v nich žádá britskou vládu o stažení vojenských jednotek ze země. Margaret Hassanová žije v Iráku, odkud pochází její manžel, třicet dva let a vlastní britské a irácké občanství.

V uplynulých sedmi měsících nejrůznější ozbrojené skupiny zajaly desítky cizinců mnoha národností, nejčastěji se jedná o civilisty, včetně několika humanitárních pracovníků a novinářů. Únosci se tímto způsobem snaží donutit vlády zadržených cizinců, aby ukončily vojenskou přítomnost či obchodní aktivity v zemi. Mnoho z rukojmích únosci nakonec popravili, životy dalších jsou vážně ohroženy.

S vidinou výkupného unášejí irácké kriminální skupiny také místní obyvatele, a to především děti. V provincii Diyala, která leží na východ od Bagdádu, byl 23. října při cestě ze školy unesen sedmiletý libanonský chlapec Mohammad Hamad. Únosci požadují od jeho rodiny 150 00 dolarů a stanovili ultimátum na jeho složení do 30. října.

Amnesty International požaduje také okamžité a bezpodmínečné propuštění tří volebních pozorovatelů OSN v Afghánistánu a zdůrazňuje, že se jedná o civilisty, kteří se snažili přispět k obnově země a k ochraně lidských práv afghánských lidí. Anetta Flaniganová ze Severního Irska, Shqipe Habibi z Kosova a Angelito Nayan z Filipín byli uneseni 28. října ze svých automobilů za bílého dne z centra Kábulu. K únosu se ten samý den přihlásila skupina Muslimská armáda.

Zajímání rukojmích, stejně jako mučení, mrzačení, kruté zacházení, ponižování nebo popravy vězňů jsou zakázány čtvrtou ženevskou konvencí z roku 1949.