Mezinárodní ochrana pro zajatce z Guantánama

USA potřebují pomoc evropských partnerů, mají-li v dohledné době ukončit lidskoprávní skandál na Guantánamu. Pomoc by měla spočívat v nabídce útočiště pro zajatce, kteří nebudou obžalováni z žádného trestného činu a mají být, často po letech svévolného zadržování, propuštěni zpět do „normálního“ života.

Humanitární ochrana pro lidi, kteří nebudou obviněni z žádného trestného činu, nespočívá v jejich dalším uvěznění. Je třeba najít humánní řešení, které zajistí budoucnost propuštěných mužů.

Mužů, kteří byli i po dobu několika svévolně drženi a nyní nemají kam jít.

Mužů, kteří měli být odsouzeni, nebo propuštěni již před lety.

Věznice na Guantánamu končí – co dál?


Nový americký prezident Barack Obama v prvních dnech ve své funkci učinil důležité kroky k ukončení nezákonného zadržování zajatců na Guantánamu.

Jednou z nezodpovězených otázek však zůstává budoucnost osob, které mají být propuštěny, ale nemohou se vrátit do země svého původu, protože jim v nich hrozí mučení nebo pronásledování.

Americké úřady již určitou dobu vynakládají diplomatické úsilí k nalezení zemí ochotných propuštěné zajatce přijmout. Již loni v červenci uvedly, že se obrátily na pět desítek zemí. Zároveň informovaly, že obdržely jen vlažné reakce.

Kteří zajatci potřebují mezinárodní ochranu?


Americké úřady nehodlají většinu z těch, kteří jsou nyní na Guantánamu drženi, obvinit. Sedm let po otevření věznice v ní zůstává drženo zhruba 250 zajatců. Ti, kteří nebudou obviněni a postaveni před řádné soudy, musí být propuštěni, situace některý z nich vyžaduje humanitární řešení.
Do své vlasti se nemůže vrátit zhruba 60 mužů, protože jim v nich hrozí mučení nebo perzekuce. Pocházejí ze zemí jako Alžírsko, Čína, Irák, Libye, Rusko, Sýrie nebo Uzbekistán. Jeden muž dokonce nemá státní příslušnost.

Jednou z možností, je umožnit jim pobyt na území USA. Tato varianta je však pro mnohé z nich nerealistická. Dlouhé roky je americké úřady označovaly za „teroristy“ a „nejhorší z nejhorších“ a mnozí mají obavy z toho, že by po jejich vstupu na americké území byli dál šikanováni. Tomu, aby zajatci mohli vstoupit na území USA se navíc brání i americké úřady.

USA již v předchozích letech vydaly guantánamské zajatce do zemí, ačkoli jim v nich hrozilo mučení. Například v roce 2004 bylo 7 mužů předáno do Ruska, kde byli poté vystaveni dalšímu bezpráví včetně mučení a nespravedlivého procesu.


Jak konkrétně by mezinárodní ochrana měla vypadat?


Někteří zajatci uvedli, že budou rádi žít kdekoli, kde budou v bezpečí.

Státy mohou zajatcům poskytnout mezinárodní ochranu ve formě humanitární ochrany nebo některého druhu imigračního či rezidenčního statusu. Mohou jim umožnit legální pobyt na území, který povede k jejich postupné integraci do společnosti. Z tohoto ohledu jsou nejvhodnější země, ke kterým mají zajatci nějaký vztah – např. v nich žijí jejich příbuzní nebo v nich existuje silnější komunita imigrantů z dané země.

Je jasné, že začlenění do běžného života po letech strávených v izolaci a nejistotě, bude velmi obtížné. Jediným zákonným řešením pro zajatce, kteří se nemohou vrátit domů, je, že jim bude umožněn život v pro ně bezpečném místě.

Ti, kteří by potřebovali pomoc Evropy, nebyli obviněni z trestného činu a americké úřady uvedly, že nemají v záměru obvinění vznést.

Jsou zajatci na Guantánamu teroristy?


V otázce viny musí rozhodovat nestranné soudy. To se však v případech guantánamských zajatců nestalo. Zajatci byli nařčeni z mezinárodního terorismu, aniž proti nim byla vznesena konkrétní obvinění, bylo tak porušeno jejich právo na presumpci neviny.
Ze všech osob, které kdy byly na Guantánamu zadržovány, bylo před vojenskými tribunály, které nesplňují standardy pro spravedlivé soudy, obviněno jen 26 osob. Z nich byly 3 odsouzeny vojenskými tribunály, 6 obvinění bylo staženo (ale mohu být obnoveny). Ostatní jsou na Guantánamu drženi stále bez obvinění.

Celkem bylo na Guantánamu zadržováno na 800 osob 45 různých národností včetně několika dětí ve věku od 13 let. Z analýz více než 500 případů mužů vězněných na Guantánamu vyplývá, že jen 5 procent z nich bylo zadrženo americkými ozbrojenými silami. Desítky z nich byly americkým silám předány z Pákistánu nebo z Afghánistánů za odměny ve výši tisíců dolarů. Mezi zajatci byli a stále jsou také lidé, kteří se pouze ocitli ve špatnou dobu na špatném místě.

Proč by měla pomoci právě Evropa?


Hlavní odpovědnost za nalezení řešení leží na USA. Další země včetně států EU by měly propuštěným zajatcům pomoci tím, že jim nabídnou humanitární ochranu. Některé evropské země včetně Portugalska již vyjádřily ochotu zajatce přijmout a Unie diskutuje o přijetí společného postupu v této záležitosti.

Evropská unie by měla nové americké administrativě pomoci tak, aby uzavření věznice na Guantánamu přineslo zákonné a humánní řešení pro zajatce, kteří tam v podmínkách odporujících mezinárodnímu právu tráví i několik let. Členové EU mají dlouholetou zkušenost v poskytování mezinárodní ochrany ohroženým osobám. Proto představují ideální místo, kam by mohli být propuštění guantánamští zajatci převezeni.

USA v minulosti uvedly, že nemají důvod některé zajatce dále zadržovat, ale protože nemají kam jít, jsou vězněni i nadále.

Podle Pentagonu se mnozí zajatci „vrátili k terorismu“.


Americké úřady dlouho tvrdily, že na Guantánamu jsou drženi nebezpeční zločinci, nedokázaly je však postavit před spravedlnost. Žádný ze zajatců nebyl postaven před nestranný soud.
Pentagon svá tvrzení o „recidivě teroristů“ dosud nepodložil žádnými konkrétními informacemi, která by potvrdila, že tato obvinění jsou odůvodněná. Proto je tvrzení o „návratu k terorismu“ zavádějící.

Podobné příběhy

8.4.2016

Mezinárodní trestní soud: Bembův verdikt je historickým krokem vpřed pro oběti sexuálního násií

Jean-Pierre Bemba byl 21. března 2016 Mezinárodním trestním soudem shledán vinným za své zločiny.


16.9.2015

Evropská mírová mise byla úspěšná, konflikt v SAR ale nekončí


28.2.2016

Problémy na řecko-makedonské hranici se stupňují


22.9.2015

Maďarsko porušuje lidská práva uprchlíků

Maďarsko porušuje lidská práva uprchlíků tím, že jim blokuje přístup k adekvátnímu azylovému řízení na svém území. Dodatky k zákonu, který kriminalizuje „nelegální“ vstup uprchlíků a migrantů do země se záměrem přesunout odpovědnost Maďarska na ty, kteří potřebují mezinárodní ochranu, musejí být zrušeny.