Memorandum za zodpovědný vývoz zbraní z ČR

Podle údajů výroční zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu vyvezla Česká republika v roce 2014 vojenský materiál do 35 zemí, které jsou z pohledu dodržování lidských práv dlouhodobě problematické, a kde podle výzkumů Amnesty International dochází k jejich vážnému porušování.

V řadě případů se jedná o státy s represivními režimy, ve kterých neexistuje demokratická kontrola ozbrojených složek, nezávislé soudnictví a vládní elity zodpovědné vůči občanům. Alarmující je především skutečnost, že právě do takovýchto rizikových zemí směřovalo v roce 2014 49,29 % vojenského materiálu vyvezeného z Českérepubliky, což při celkovém objemu uskutečněného vývozu vojenského materiálu (11,62 mld. Kč nebo 421,9 mil. EUR) představuje částku zhruba 5,73 mld. Kč (207,9 mil. EUR ). To je oproti roku 2013 (3,66 mld. Kč) nárůst objemu exportu vojenského materiálu do rizikových zemí o celých 56,56 %. Z hlediska nárůstu exportu vojenského materiálu z České republiky, bez ohledu na to, zda se jedná o rizikovou zemi či nikoliv, došlo k navýšení o 47,48 %. V minulé výroční zprávě (za rok 2013) byl přitom nárůst „pouze“ o 6,29 %.1 I přesto, že export vojenského materiálu tvoří poměrně zanedbatelnou část z celkového objemu zahraničního obchodu České republiky, jeho kontinuální navyšování od roku 2011 svědčí o tom, že se jedná o výnosné odvětví se strmým růstem, jehož potenciál nebyl zcela vyčerpán.

Kompletní text Memoranda najdete zde.

Poslechněte si diskusi vedoucího kampaní AI ČR Martina Balcara a šéfa Asociace obranného průmyslu Jiřího Hynka

Amnesty International vyzývá Ministerstvo zahraničních věcí k tomu, aby v plné šíři dostálo závazkům podpory demokracie a lidských práv stanoveným v resortních koncepcích. Rozpor, který v případě exportu vojenského materiálu existuje, by mělo odstranit tak, aby platil princip tzv. „golden rule“, neboli „zlatého pravidla“, které říká, že export zbraní, munice, komponentů nebo náhradních dílů nesmí za žádných okolností přispívat k porušování lidských práv nebo mezinárodního humanitárního práva. S přihlédnutím ke stávajícímu fungování kontroly exportu vojenského materiálu v ČR proto Amnesty International navrhuje tři okruhy změn, které by přispěly k účinné a transparentní kontrole vývozu.

1. 1) Důkladné hodnocení a řádné zohlednění lidskoprávních rizik vývozu zbraní

Pro realizaci „zlatého pravidla“ je stěžejní, aby Ministerstvo zahraničních věcí ČR vyhodnocovalo rizika spojená s vývozem dle transparentních kritérií a postupů, které by umožnily závazná stanoviska před veřejností či politickými zastupiteli zdůvodnit, přičemž by tak byly vytvořeny komunikační kanály pro diskuzi o povazejednotlivých exportů. Priority stanovené v koncepčních dokumentech zahraniční politiky by měly, doplněné o mezinárodní závazky ČR, v tomto kontextu představovat základ otevřené diskuze, která v současnosti existuje jen v omezené míře. Konkrétně to znamená, že by vyhodnocování lidskoprávních rizik spojených s konkrétním vývozem, mělo dostat ve zvažování různých ohledů vývozů větší váhu než je ta, která vede k exportu téměř poloviny vojenského materiálu z ČR do „rizikových“ zemí. Ohled na lidskoprávní rizika bude dále posílen, pokud dojde k harmonizaci procesů posuzování rizika na úrovni EU a omezí se tak snaha některých zemí získat zakázky v „rizikových“ zemích na úkor ostatních. Omezilo by se tak přenášení konkurence mezi exportéry na politickou úroveň, na úkor ochrany lidských práv.Neméně důležitou, ba dokonce klíčovou úlohu v tomto směru zastává síť zastupitelských úřadů a struktura zpravodajských služeb ČR, které jsou často primárním zdrojem informací o povaze prostředí, kam by měl být daný vojenský materiál exportován. Obě složky tak mohou výrazně přispět k přesnějšímu vyhodnocenírizik spojených s exportem zbraní. V závěru se však často naráží na politická rozhodnutí, která mohou mít v dlouhodobějším horizontu výrazně negativní dopady na vyhodnocení těchto rizik. Jinými slovy, autorizací exportu vojenského materiálu mohou politické elity zásadně narušit dlouhodobou stabilizaci válkou zasaženýchregionů nebo těch, které se nacházejí v jejich blízkosti. Na všech úrovních rozhodovacího procesu by se tak mělo přihlédnout k faktům, které vycházejí z primárních zdrojů a analýz o dané oblasti.

2. Transparentnost jako podmínka efektivní kontroly – podrobnější zprávy o vývozu vojenského materiálu

Licenční správa Ministerstva průmyslu a obchodu by ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí měla doplnit výroční zprávy týkající se obchodu s vojenským materiálem o další standardizované ukazatele, které reálně zvýší informační hodnotu představených dat a posílí transparentnost v obchodě s vojenským materiálem. V tomto kontextu by Licenční správa měla zahrnout například informace o konkrétních počtech a hodnotách udělených licencí podle jednotlivých kategorií SVM; informace o koncovém uživateli vojenského materiálu; nebo datum rozhodnutí o udělení licence. Informace tohoto typu již některé země vykazují, Česká republika by se tak přidala ke špičce, co se týče kvality a rozsahu výročních zpráv o exportu vojenského materiálu. V tomto případě navíc koncepce zahraniční politiky ČR přímo zmiňuje zajištění funkčních a transparentních režimů kontroly zbrojení, které jsou chápány jako integrální součást zajišťování bezpečnosti ČR.

3. Efektivní kontrola a dohled nad transfery

Zároveň je nutné, aby nad samotným procesem udělování licencí existoval alespoň minimální dohled. Vzhledem k objemu finančních prostředků, může navíc toto prostředí vytvářet vhodné prostředí pro korupční jednání, ohrožující nestrannost posuzování jednotlivých žádostí o vydání licence. Možností, jak zavést efektivnídohled nad tímto procesem je několik, ale vzhledem k ročnímu objemu obchodu s vojenským materiálem, se jako nejschůdnější jeví varianta kontroly parlamentního výboru či stálé mezirezortní komise. Tyto struktury by v případě kontroverzních transferů vytvořily prostor pro širší posouzení, který v současné době prakticky neexistuje. Cílem by nebylo jakkoliv zpochybňovat roli jednotlivých úřadů v licenčním řízení či závaznost jejich stanovisek, ale podpořit diskuzi o povaze exportu vojenského materiálu, a to jak z pohledu bezpečnosti, politických nebo ekonomických zájmů, tak z pohledu lidských práv, podpory míru a stability.

Podobné příběhy

26.8.2016

Vývoz zbraní z ČR za rok 2015: víc než polovina do zemí s represivním režimem!

Amnesty analyzuje výroční zprávu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.


8.6.2016

Egypt: dodávky zbraní porušují Smlouvu o obchodu se zbraněmi a může docházet k jejich zneužití

Prakticky polovina členských států EU nedodržuje výzvu zastavit dodávky zbraní a vojenského materiálu do Egypta, které bylo schváleno Radou EU v srpnu 2013.


15.12.2015

MFD se zaměřila na vývozy českých zbraní do Saúdské Arábie


16.6.2015

OBCHOD S NÁSTROJI NA MUČENÍ A MEZERY V REGULACI EU: Alarmující praktiky taky v České republice

V květnu 2015 vydala Amnesty International ve spolupráci s nezávislou anglickou výzkumnou organizací The Omega Research Foundation zprávu s názvem Grasping the Nettle: Ending Europe’s Trade in Execution and Torture Technology. Publikace se zaměřuje na konkrétní aspekt problematiky obchodu se zbraněmi a podobným zbožím, zejména na regulaci Evropské unie, které se týkají nástrojů na mučení a popravy. Diskuze na obdobná témata je obzvlášť relevantní, jelikož 28. května zahájil Evropský parlament novou debatu ohledně kontroly obchodu s nástroji na mučení.