Proč Evropská unie bojuje s migranty?

Jen tento měsíc utonuly cestou do Evropy stovky lidí. Evropská unie bojuje za zastavení přílivu migrantů ze severní Afriky, zatímco Itálie naléhá na své partnery, aby poskytli více pomoci.

Jak velká výzva v otázce migrace před Evropou nyní stojí?
Podle italské pobřežní hlídky bylo během jediného týdne ze Středozemního moře zachráněno téměř 10.000 migrantů plujících na přeplněných lodích. Poslední tragédie přinesla asi 40 úmrtí při potopení lodi mezi Libyí a Itálií. Při jiné havárii utonulo podle přeživších přes 400 osob. Pokud se tyto údaje potvrdí, bude letošní počet vyžádaných lidských životů více než 900 – tedy mnohem více než předchozí rok touto dobou.

V listopadu 2014 Itálie ukončila záchrannou misi Mare Nostrum. Nahradila ji levnější a omezenější operace Evropské unie zvaná Triton, která má za úkol hlídkování ve třiceti námořních mílích od italských břehů. Podle záchranných organizací tento krok vystavuje životy migrantů ještě většímu riziku.

Klidnější počasí pravděpodobně naláká zoufalé uprchlíky – často ze Subsaharské Afriky – k podniknutí nebezpečné cesty. Mnozí zaplatili obrovské částky překupníkům, aby unikli válce v rozvrácené Libyi.

Ničivý občanský konflikt v Sýrii počet uprchlíků neustále zvedá. Právě z této oblasti zaznamenává Evropská unie nejrozšířenější migraci – Syřané počtem překonávají obrovské počty Afghánců, Eritrejců a dalších národností utíkajících před chudobou a potlačováním lidských práv.

Loňský rok přeplulo Středozemní moře přibližně 219.000 uprchlíků a jiných migrantů. Nejméně 3.500 přišlo o své životy, uvádí Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). V roce 2013 bylo celkové číslo příchozích do Evropy přes Středozemní moře mnohem nižší, asi 60.000. Už nyní se ví o nejméně 31.500 lidech, kteří dorazili do Itálie a Řecka – vstupních můstků uprchlíků do Evropy.

V roce 2011 se stal velkou výzvou příchod tisíců Tunisanů na malý italský ostrov Lampedusa. Lampedusa zůstává pro migranty i nadále záchytným bodem, jelikož leží blíže severní Africe než samotné Itálii. Centra pro přijímání migrantů v Itálii, Řecku a na Maltě jsou přeplněná a bez prostředků.

Podle údajů agentury Frontex dochází k obrovskému nárůstu migrantů podnikající hazardní plavbu z Egypta a Libye. V roce 2013 zaznamenal Frontex 40.304 ilegálních migrantů na hlavní stezce přes Středozemní moře – oproti roku 2012 nárůst na 288 %.Tato čísla samozřejmě nezahrnují migranty, kterým se podařilo překonat evropské hranice tajně.

Ilegální migranti využívají řady dalších cest. Řecko přitom zůstává jedním z hlavních bodů. Mnoho migrantů cestuje přes Balkán v naději, že se dostanou do severní Evropy. Sousední Bulharsko navíc zaznamenalo velký nárůst syrských migrantů přicházejících z Turecka.

Co způsobuje, že počty migrantů narůstají?

Války zmítající Sýrií a Irákem jsou jednoznačně významnou příčinou příchodů migrantů do Evropy. Syrští sousedé z Blízkého východu přijali asi tři miliony uprchlíků, zatímco další miliony jsou rozmístěny uvnitř země. Mnoho migrantů však stále podniká nebezpečnou cestu z Rohu Afriky – vystavují se brutálnímu zacházení od převaděčů, vyčerpaní bez jídla či možnosti odpočinku i pouštním vedrům.

Válka zpustošila Somálsko a italské úřady věří, že mnozí migranti jsou skutečnými žadateli o azyl prchající před pronásledováním. V případě Eritrey se zřejmě často jedná o mladé muže snažící se uniknout před povinnou vojenskou službou, která připomíná otroctví. Podle lidskoprávních organizací trpí Eritrea pod politickým útlakem.

Mnozí Afghánci nadále utíkají před chudobou a pronásledováním ve své zemi, která čelí rozšířeným útoků Tálibánu a kriminálních gangů.

Z hlediska azylového práva se Syřané dostali na špičku v Evropské unii v roce 2013. Žádostí od nich přišlo 46.969. Na druhém místě byli Rusové s 35.140 žádostmi, na třetím Afghánci (21.320 žádostí). 

Čečenci a jiní migranti z problémové oblasti severního Kavkazu se zasadili o největší část těchto ruských žádostí. Mnozí utíkají před válkou a zoufalou chudobou.

Mnozí žadatelé o azyl z Kosova a Srbska jsou Romové, kteří jsou obecně přehlíženi a odsouváni do slumových podmínek.

A co migranti Evropské unie?
Nesmíme zapomínat, že obrovské množství občanů Evropské unie se přesouvá v rámci jednotlivých zemí zcela volně. I oni jsou označováni jako „migranti“, vztahuje se na ně ale plná ochrana zákonů EU (pokud se nejedná o kriminálníky na útěku). 

Jejich postavení je zcela odlišné od migrantů pocházejících z třetích zemí. V některých zemích Evropské unie, včetně Velké Británie, se stali velkým problémem kvůli tlaku na sociální služby a boji o pracovní místa. Většina zemí Evropské unie spadá do Schengenského prostoru, což značně usnadňuje přechod hranic bez nutnosti prokazovat se platným pasem nebo jinými dokumenty.

Jak Evropská unie řeší problém s migrací?
Evropská unie již po léta bojuje za harmonizaci azylové politiky. Je to složité i kvůli tomu, že každý z 28 členských států má vlastní policejní sílu a soudní moc.

Dublinská úprava je jádrem pro řešení azylového práva v Evropské unii. Podle ní leží odpovědnost za ověřování azylového nároku primárně na členském státu, který hrál nejvýraznější roli v příchodu nebo zajištění pobytu žadatele. Často to bývá první země, do které migrant vstoupil. Ne ale vždycky – v mnohých případech chtějí být migranti sloučeni s rodinou, například ve Velké Británii nebo Nizozemsku.

Nad Dublinskou úpravou však v Evropské unii sílí napětí – Řecko si stěžuje na zaplavení aplikací, jelikož řada migrantů dorazí jako první právě sem. Finsko a Německo patří mezi země, které přestaly posílat migranty do Řecka zpět.

Evropská unie také disponuje systémem Eurodac – otisky prstů žadatelů o azyl se zadávají do databáze pod přísným dohledem. Policie je používá, aby předcházela falešným nebo opakovaným nárokům.

Jak získají migranti azyl v Evropské unii?
Musejí přesvědčit autority, že prchají před pronásledováním a v případě návratu do země původu by se vystavovali hrozbě násilí či dokonce smrti. Mezinárodní právo zajišťuje skutečným uprchlíkům ochranu.

Zákaz masových odsunů zpět do zemí původů – známí též jako non-refoulement – je principem Evropské unie, v některých případech přesto není respektován. Řecko, přetížené žádostmi o azyl, čelí obvinění z odmítání některých skupin migrantů.

Podle legislativy Evropské unie má žadatel o azyl právo na stravu, první pomoc a přístřeší v přijímacím středisku. Jejich potřeby by měly být individuálně posuzovány. Po sejmutí otisků prstů a rozhovoru s kvalifikovaným pracovníkem mohou zažádat o azyl. Mohou ho získat hned při první žádosti, v případě neúspěchu se ale mohou odvolat proti rozhodnutí soudu a mohou spor vyhrát.

Žadatelé o azyl by měli získat pracovní povolení během devíti měsíců od příchodu. Podle Evropské komise – exekutivní moci Evropské unie – mají stále členské státy až příliš různorodých možností, jak se s žádostmi o azyl vypořádat.

Kolik žádostí uspěje?
V roce 2013 bylo žádosti o azyl v Evropské unii 435.760 – došlo tedy k 30% nárůstu oproti roku 2012. Koncem roku 2013 čekalo na rozhodnutí více než 352.000 žadatelů. Německo má nejvyšší počet žadatelů – čtvrtinu z celku. V roce 2013 byla asi třetina azylových žádostí v Evropské unii úspěšná. S největším úspěchem se setkávali Syřané, Eritrejci a uprchlíci bez občanství.

Zdroj: http://www.bbc.com/news/world-europe-24583286

Původní zdroj:

Podobné příběhy

19.9.2016

Amnesty k probíhajícím summitům OSN o uprchlících a migrantech

OSN má za cíl koordinovaný a humánnější postup zemí směrem k uprchlíkům. V úterý pořádá summit o uprchlících i prezident USA Obama.


26.1.2016

Dánsko: Parlament musí odmítnout tvrdé změny uprchlického zákona


8.9.2015

Vlaky na cestě nikam – drsné přivítání pro uprchlíky v Maďarsku

Výzkumnice Amnesty popisuje situaci migrantů v Maďarsku.


9.9.2015

Vlaky na cestě nikam – drsné přivítání pro uprchlíky v Maďarsku

Barbora Černušáková, výzkumnice Amnesty International v maďarském Bicske, popisuje situaci migrantů v Maďarsku.