Zanedbáním uprchlické krize světoví lídři odsuzují miliony lidí k životu v bídě a tisíce k smrti

Amnesty vydává novou výzkumnou zprávu mapující nejhorší uprchlickou krizi od druhé světové války.
Světoví vůdci odsuzují miliony uprchlíků do nesnesitelné existence a tisíce přímo k smrti tím, že selhávají v poskytování základní humanitární ochrany. Amnesty zveřejnila dnes v Bejrútu výzkumnou zprávu Globální uprchlická krize: opomíjení světových lídrů u příležitosti Světového dne uprchlíků (20. červen).

Popisuje utrpení milionů uprchlíků, na území přes Libanon do Keni a přes Andamanské moře až ke Středozemnímu, a vyzývá k radikální změně ve způsobu, jakým svět jedná s uprchlíky.

Jsme svědky nejhorší uprchlické krize naší doby. Miliony žen, mužů a dětí bojují o přežití uprostřed střetu brutálních válek, sítě obchodu s lidmi a vlád, které sledují sobecké politické zájmy namísto vyjadřování základního lidského soucitu,“ řekl Salil Shetty, generální tajemník Amnesty International. „Uprchlická krize je jednou ze stěžejních výzev 21. století, reakce mezinárodního společenství je však ostudným selháním. Potřebujeme radikální revizi politiky i praxe s cílem vytvořit souvislou a komplexní globální strategii.“

Amnesty International právě vytváří návrh na oživení systému ochrany uprchlíků a nabádá státy, aby dodržovaly své individuální právní závazky a rovněž obnovily svůj závazek k mezinárodnímu sdílení odpovědnosti. Mezi požadavky Amnesty International patří:

• Zavázat se ke společnému přesídlení jednoho milionu uprchlíků, kteří v současné době potřebují přesídlení, a to v průběhu příštích čtyř let.

• Vytvoření globálního uprchlického fondu, který bude plnit všechny humanitární výzvy OSN týkající se uprchlické krize a poskytovat finanční podporu zemím, které přijímají vysoký počet uprchlíků.

• Globálně ratifikovat Úmluvu o uprchlících OSN.

• Vyvinout spravedlivé národní systémy k posouzení žádostí o azyl a zaručit, že uprchlíci mají přístup k základním službám jako je vzdělávání a zdravotní péče.

„Svět již nemůže sedět a jen se dívat, zatímco se státy jako Libanon a Turecko potýkají s tak obrovskou zátěží. Žádná země by neměla být ponechána, aby se sama vypořádala s masivní humanitární krizí s tak malou pomocí od ostatních jen proto, že sama sdílí hranici s válečným územím,“ prohlásil Salil Shetty.

„Vlády po celém světě mají povinnost zajistit, aby lidé neumírali, zatímco se snaží dostat do bezpečí. Je klíčové nabízet bezpečné útočiště pro zoufalé uprchlíky, zřídit uprchlický globální fond a přijmout účinná opatření ke stíhání obchodníků s lidmi. Nyní je načase navýšit ochranu uprchlíků - cokoli menšího učiní ze světových lídrů komplice v této ne nevyhnutelné tragédii.“

Sýrie: největší uprchlická krize

Více než čtyři miliony uprchlíků uteklo ze Sýrie, 95 % z nich je v pouhých pěti hlavních hostitelských zemích: Turecku, Libanonu, Jordánsku, Iráku a Egyptě.

Tyto země nyní zápasí s těžkou situací. Mezinárodní společenství selhalo v poskytnutí dostatečných zdrojů těmto zemím nebo humanitárním organizacím podporujících uprchlíky. Navzdory volání z UNHCR, uprchlické agentury OSN, bylo uprchlíkům ze Sýrie nabídnuto jen příliš málo míst na přesídlení.

Situace je tak zoufalá, že se některé sousední státy Sýrie uchýlily k hluboce znepokojujícím opatřením, včetně odepření vstupu uprchlíkům na jejich území a tlačení lidí zpět do místa konfliktu.

Od počátku roku 2015 Libanon přísně omezil vstup lidí prchajících ze Sýrie na své území. Libanonské úřady vydaly nové pokyny, kdy jsou syrští státní příslušníci povinni splnit zvláštní kritéria, aby mohli vstoupit do země. Vzhledem k tomu, že byla uložena tato kritéria, došlo k výraznému poklesu v registraci syrských uprchlíků – v prvních třech měsících roku 2015 UNHCR registrovala o 80 % méně syrských uprchlíků než ve stejném období v roce 2014.

Středozemí: nejnebezpečnější mořská trasa

Středozemní moře pro uprchlíky a migranty představuje nejnebezpečnější námořní trasu. V roce 2014 podniklo za extrémně nebezpečných podmínek 219 000 lidí přeplavbu a 3500 při této snaze zahynulo.

V roce 2014 italské orgány zachránily více než 166 000 lidí. Nicméně v říjnu 2014 Itálie, pod tlakem jiných členských států EU, zrušila záchrannou operaci Mare Nostrum, která byla nahrazena značně limitovanější operací Triton (pohraniční agenturou EU, Frontexem).

Operace Triton disponovala s menším počtem lodí, které se pohybovaly daleko od míst, kde vzniká většina SOS volání. Tato skutečnost přispěla k dramatickému nárůstu počtu úmrtí ve Středomoří. Od začátku roku do 31. května 2015 při pokusu přeplout Středozemní moře zemřelo 1865 lidí. Pro srovnání, za stejné období v roce 2014 zahynulo 425 uprchlíků (podle IOM).

Po několika hrůzných případech ztráty života ve Středomoří, evropští lídři na konci dubna konečně zvýšily prostředky pro vyhledávání a záchranu. Operace Triton získala větší zdroje a operační území bylo rovněž rozšířeno tak, aby odpovídalo podobě Mare Nostrum. Navíc několik evropských států, jmenovitě Německo, Irsko a Spojené království, nasadilo do operace své lodě a letadla, aby více posílalo kapacity a pomohlo lidem na moři. Tato opatření, která byla dlouhodobě zastávána Amnesty International, jsou vítaným krokem ke zvýšení bezpečnosti na moři pro uprchlíky a migranty.

Evropská komise rovněž navrhla, aby státy EU uprchlíkům ze zemí mimo EU nabídly 20 000 dalších míst na přesídlení. I když je tento návrh krokem vpřed, 20 000 je příliš malý počet, aby adekvátně přispěl k mezinárodnímu sdílení odpovědnosti.

Syrští uprchlíci, kteří čelili omezené humanitární pomoci v původních hostitelských zemích bez vyhlídky na dohledný návrat domů, se budou i nadále pokoušet překonávat Středozemní moře, aby se dostali do Evropy. Bez dostatečného množství bezpečných a legálních alternativních tras pro uprchlíky, ale také pro migranty, budou lidé i nadále riskovat své životy.

Afrika: zapomenutá krize

V subsaharské Africe se vyskytuje více než tři miliony uprchlíků. Dění v epicentrech konfliktu v zemích včetně Jižního Súdánu a Středoafrické republiky (CAR) vedlo k nárůstu počtu lidí v pohybu, kteří prchají před konfliktem a pronásledováním. Z 10 zemí po celém světě, ze kterých lidé nejvíce utíkají jako uprchlíci, se pět nachází v subsaharské Africe. Čtyři z deseti zemí, které nejvíce hostí uprchlíky, jsou rovněž v subsaharské Africe.

Konflikty a krize v tomto regionu vedly k přílivu uprchlíků do sousedních zemí, z nichž mnohé již dlouhodobě hostí populace uprchlíků ze zemí jako je Somálsko, Súdán, Eritrea či Etiopie.

V případě jižního Súdánu a Súdánu jsou uprchlíci umístěni v zemích, které jsou samy o sobě sužované konfliktem.

Africké uprchlické krizi se v regionálních či globálních politických debatách dostává jen malé nebo žádné pozornosti. V roce 2013 došlo k přesídlení méně než 15 000 uprchlíků z afrických zemí a humanitární pomoc OSN byla silně podfinancována. Například v důsledku konfliktu, který vypukl v jižním Súdánu v prosinci 2013, se více než 550 000 lidí stalo uprchlíky, z nichž se většina nyní vyskytuje v Etiopii, Súdánu, Keni a Ugandě. Ke dni 3. června 2015, bylo financováno pouze 11 % z plánu OSN na regionální uprchlický vývoj v Jižním Súdánu.

Jihovýchodní Asie: odmítání zoufalých

V prvním čtvrtletí roku 2015 UNHCR uveřejnila, že se přibližně 25 000 lidí pokusilo překročit Bengálský záliv. To je přibližně dvojnásobek za stejné období v roce 2014. Námořní trasa Bengálského zálivu je převážně používána muslimskými Rohingyi z Barmy a bangladéšskými státními příslušníky.

Dne 11. května, jak Mezinárodní organizace pro migraci odhadla, se v blízkosti Thajska nacházelo 8 000 lidí uvízlých na lodích. Mnozí z nich byli považováni za Rohingye prchající před státem financovaným pronásledováním v Barmě.

V průběhu května Indonésie, Malajsie a Thajsko donutily k návratu lodě přepravující stovky zoufalých uprchlíků a migrantů, a to navzdory nebezpečí, kterému tito lidé čelí. UNHCR odhaduje, že 300 lidí zemřelo na moři v prvních třech měsících roku 2015 v důsledku „hladovění, dehydratace a špatného zacházení lodní posádky“.

Dne 20. května Indonésie a Malajsie změnily postoj, když oznámily, že by poskytly „dočasné útočiště“ pro maximálně 7 000 lidí, kteří jsou stále na moři. Nicméně, tato dočasná ochrana by měla trvat jen po dobu nejvýše jednoho roku, a navíc pod podmínkou, že by mezinárodní společenství pomohlo s repatriací nebo přesídlením lidí. Indonésie, Malajsie a Thajsko neratifikovaly Úmluvu o uprchlících OSN.

Jinde v regionu došlo pod záminkou záchrany životů k vytvoření strašného precedentu, když australská vláda svým nekompromisním přístupem k žadatelům o azyl připlouvajících na lodích, porušila podle uprchlického práva a lidských práv své povinnosti.

„Od Andamanského moře po Středomoří lidé ztrácí své životy, protože zoufale hledají bezpečné útočiště. Současná uprchlická krize nebude vyřešena, dokud mezinárodní společenství neuzná, že se jedná celosvětový problém, který vyžaduje, aby státy výrazně posílily mezinárodní spolupráci. Později tento týden UNHCR zveřejní své roční statistiky o uprchlících a my pravděpodobně zjistíme, že se krize zhoršuje. Je nejvyšší čas konat,“ uzavřel Salil Shetty.

Připojte se k peticím Amnesty. V jedné apelujeme na EVROPSKÉ LÍDRY, ve druhé žádáme o pomoc ČESKOU VLÁDU

Podobné příběhy

11.8.2016

Migranti z australských detenčních táborů viní úřady z týrání i sexuálního zneužívání


16.2.2016

Amnesty International k summitu V4: Pevnost Evropa není řešením!

Pondělní summit zemí V4 nepřinesl podle mezinárodní lidskoprávní organizace Amnesty International výsledky, které by naznačovaly posun v řešení migrační krize.


8.7.2015

Balkán: Uprchlíci a migranti biti policií, v naprostém právním vákuu a bez pomoci EU


17.11.2015

Uprchlíci v ohrožení

Lidé umírají, protože Evropa spoléhá na ploty a hlídače. Po útocích v Paříži je apel ještě naléhavější.