Austrálie: Týrání a zneužívání uprchlíků na Nauru

Vyšetřování na odlehlém ostrově v Pacifiku odhalilo utajované úmyslné špatné zacházení s uprchlíky a žadateli o azyl.

Organizace Amnesty International a Human Rights Watch zjistily, že asi 1 200 mužů, žen a dětí, kteří hledali ochranu v Austrálii a byli násilně přemístěni na odlehlý ostrov Nauru, zažívají kruté týrání, nelidské zacházení a zanedbávání. Selhávání australské vlády řešit vážné zneužívání se zdá být záměrnou politikou, která má zastrašit další žadatele o azyl, aby do země nepřiplouvali. 

Uprchlíci a žadatelé o azyl na Nauru, z nichž většina je tam držena tři roky, běžně čelí zanedbávání ze strany pracovníků ve zdravotnictví a dalších poskytovatelů služeb, které najala australská vláda, a také častým nepotrestaným útokům ze strany místních obyvatel. Zažívají zbytečná prodlení a občas odmítnutí zdravotní péče, a to i v život ohrožujících situacích. Mnozí mají vážné duševní potíže a jsou naprosto zoufalí – sebepoškozování a pokusy o sebevraždu jsou častými jevy. Všichni čelí dlouhotrvající nejistotě ohledně své budoucnosti.

„Politika, na jejímž základě Austrálie deportuje žadatele o azyl, kteří do země připlují, je extrémně krutá,“ vyjádřila se Anna Neistatová, ředitelka výzkumu pro Amnesty International, která je autorka výzkumu na ostrově. 

„Jen několik dalších zemí takovýmto způsobem záměrně způsobuje utrpení lidem, kteří hledají bezpečí a svobodu.“

Australské úřady jsou si týrání na Nauru dobře vědomy. Australský výbor pro lidská práva, Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), užší výbor Senátu a nezávislý odborník jmenovaný vládou upozornili na mnohé z těchto praktik a vyzvali vládu, aby je změnila. Přetrvávající neschopnost australské vlády řešit toto špatné zacházení, ke kterému pod jejich autoritou na Nauru dochází, silně poukazuje na to, že je přijímáno nebo přehlíženo jako součást politiky.

Nuceným přesunem uprchlíků a žadatelů o azyl na ostrov Nauru, kde jsou drženi v nelidských podmínkách na prodlužovaná období, odpíráním potřebné zdravotní péče a dalšími postupy tak, že mnozí zažívají vážné zhoršení svého psychického zdraví, porušuje australská vláda lidské právo nebýt mučen ani podroben jinému špatnému zacházení, právo nebýt svévolně držen v detenci, stejně jako právo na další základní ochranu, uvedly Human Rights Watch a Amnesty International.

Kruté zacházení s uprchlíky na Nauru ze strany Austrálie se za poslední tři roky významně podepsalo na jejich stavu,“ řekl Machael Bochenek, hlavní poradce pro práva dětí v Human Rights Watch, který pro organizaci provedl na ostrově výzkum.

„Dohánět dospělé, ale i dětské uprchlíky na Nauru vytrvalým týráním k bodu zlomu se zdá být jedním z hlavních cílů Austrálie.“

Austrálie a Nauru uvalují přísné utajení na zpracování žádostí o azyl na Nauru a odmítají většinu žádostí o návštěvu ze strany novinářů nebo výzkumníků. Výzkumnici Amnesty International a výzkumníkovi Human Rights Watch se přesto podařilo dostat se na Nauru legálně a setrvat na území celkem dvanáct dní v červenci 2016. Když zařídili všechny vstupní formality, nikdo se jich neptal na příslušnost k organizacím. Udělali rozhovor s celkem 84 uprchlíky a žadateli o azyl z Íránu, Iráku, Pákistánu, Somálska, Bangladéše, Kuvajtu a Afghánistánu, včetně Kurdů bez státní příslušnosti, kteří žili v Íránu nebo Iráku. Dvacet devět z nich byly ženy. Pět z nich byly dívky, čtyři chlapci. Výzkumníci také vyslechli několik poskytovatelů služeb, kteří souhlasili se sdělením informací, přestože riskují soudní stíhání za poskytnutí informací.

Nauru, malý, zchudlý ostrůvek o rozloze 21 čtverečních kilometrů, je menší než letiště v Melbourne. Počet obyvatel činí 10 000. Vnitrozemí je poničeno 40 lety těžby fosfátu, takže je převážně neobyvatelné a nekultivovatelné. Pracovní příležitosti jsou vzácné a běžné služby, jako například zdravotnictví či vzdělání, jsou velmi nedostačující.

Austrálie násilně přesidluje rodiny s dětmi, děti bez doprovodu a svobodné muže a ženy na Nauru od září 2012 na základě Memoranda o porozumění mezi oběma zeměmi. Austrálie se uvolila zaplatit všechny výlohy, které se zadržením v pevninských vodách a zpracováním žádostí žadatelů o azyl a uprchlíků souvisí. Australská vláda utratila 415 milionů australských dolarů (314 milionů amerických dolarů) za činnosti na Nauru za rozpočtový rok končící 30. dubnem 2015, tedy téměř 350 000 dolarů za každou osobu na ostrově a to jen v tom roce. 

Ti, kteří byli na ostrov Nauru přemístěni, strávili víc než rok ubytovaní ve stísněných stanech z vinylu v detenčním zařízení „Regional Processing Centre“ (RPC), při vnitřních teplotách běžně dosahujících 45 až 50 stupňů a za přívalových dešťů a povodní.

Uprchlíci a žadatelé o azyl podmínky v těchto detenčních táborech přirovnali k „vězení“, kde docházelo k častým prohledáváním stanů strážci, zabavování „zakázaných“ předmětů – včetně jídla, jehel na šití - a kde se dočkali dvouminutových sprch a špinavých záchodů.RPC je provozováno soukromou společností, která je najatá australskou vládou. Ta má účinnou kontrolu nad střediskem a je zodpovědná za zajišťování zdraví a potřeb žadatelů o azyl, kteří se tam nachází. Austrálie sdílí s Nauru zodpovědnost za porušování lidských práv, ke kterému tam dochází.

Těm, kteří jsou australskou a naurskou vládou považováni za uprchlíky, je většinou poskytnuto ubytování v otevřených táborech nebo jiných zařízeních na ostrově. Rodinám jsou zpravidla přiděleny prefabrikované jednotky nebo přizpůsobené kontejnery a svobodní muži jsou posláni do pokojů, kde je místo jen na postel a malou polici. Asi třetina z celkových 1 200 uprchlíků a žadatelů o azyl na Nauru zůstává ve stanech, vysvětlili dotazovaní lidé.

Od října 2015 Nauru poskytuje žadatelům o azyl víc svobody pohybu po ostrově, což je obecně vykládáno jako reakce na soudní proces v Austrálii, který napadl zákonnost zadržení žadatelů o azyl. Nicméně Ti, kteří nadále bydlí ve stanech, musí dodržovat zákazy vycházení v noci, nesmí si do střediska nosit mobilní telefony, jsou stále sledováni strážci a čelí dalším omezením svobody.

Jak zjistil Australský výbor pro lidská práva a UNHCR, prodlužované držení v zoufalých podmínkách prohloubilo trauma, které mnozí zažili v důsledku pronásledování ve svých zemích a zneužívání a dalších nebezpečí, kterým na svých cestách do Austrálie čelili.

Dotazovaní uprchlíci a žadatelé o azyl se svěřili, že se u nich na ostrově rozvinula vážná úzkostlivost, nespavost, změny nálad, dlouhotrvající deprese a krátkodobé ztráty paměti. Děti se začaly ve spánku pomočovat, trápily je noční můry a zapojily se do narušujících a problémových situací. Dospělí i děti otevřeně mluvili o tom, že chtěli ukončit své životy. Uprchlíkům na Nauru ale není poskytována přiměřená podpora ani léčba psychických potíží. 

Úroveň zdravotní péče pro uprchlíky a žadatele o azyl na Nauru je také ubohá. Zdravotnické vybavení je jen základní a péče specialistů není běžně k dispozici. Zubařské služby se převážně omezují na trhání zubů.

Uprchlíci a žadatelé o azyl hovořili o dlouhých zpožděních konzultací u specialistů kvůli závažným potížím nebo přemístění do zdravotnických zařízení mimo Nauru kvůli péči, která jinak není dostupná. Na základě nových pravidel se musí osoby přemístěné do Austrálie na péči ve většině případů vypravit bez svých rodinných příslušníků, což je zjevný pokus o přinucení k návratu na Nauru. 

Když Amnesty International a Human Rights Watch informovaly o těchto skutečnostech International Health and Medical Services, společnost najatou australskou vládou na poskytování zdravotnických služeb na Nauru, vedoucí pracovníci popřeli, že by služby byly nedostačující.Fyzická bezpečnost lidí zadržených na Nauru je podle Human Rights Watch a Amnesty International vážným problémem. Mnozí žadatelé o azyl byli zbiti a okradeni. Každá tázaná žena řekla, že nemůže venku chodit sama. Dotazovaní vysvětlili, že místní policie vyvinula malou či žádnou snahu prošetřit napadení. 

Děti docházející do místních škol popsaly častou šikanu a obtěžování ze strany naurských studentů, kteří jim říkají, aby se vrátili do svých zemí. Mnohé do školy přestaly chodit úplně. 

Někteří uprchlíci a žadatelé o azyl se vyjádřili ve smyslu, že týrání, kterému byli vystaveni, jim nedává jinou možnost, než si vyžádat návrat do zemí, kde jim hrozí pronásledování a další vážná újma.

Australská vláda by měla okamžitě přesídlit uprchlíky v Austrálii a zavřít centrum na Nauru. Zatímco uprchlíci a žadatelé o azyl setrvávají na Nauru, Austrálie by měla zajistit, že se jim dostane kvalitní zdravotnické péče a péče o psychické zdraví. Nauru by mělo umožnit přístup na ostrov nezávislým organizacím, které mají na starost monitorování lidských práv a novinářům. Austrálie by se měla zachovat podobně se svými dalšími centry pro žadatele o azyl.

Přečtěte si více o konkrétních příbězích uprchlíků a žadatelů o azyl na Nauru v obsáhlém článku na našem speciálním webu věnovaném migrantům a uprchlíkům.

DOBRÁ ZPRÁVA Z POSLEDNÍCH DNÍ: Austrálie zavře dlouho kritizovaný tábor na Papui-Nové Guineji! 

Podobné příběhy

11.8.2016

Migranti z australských detenčních táborů viní úřady z týrání i sexuálního zneužívání


17.10.2016

Austrálie: Krutý přístup změnil Nauru ve vězení pod širým nebem

Australská vláda vystavuje uprchlíky a žadatele o azyl propracovanému krutému systému týrání, jen aby je udržela mimo své území. Porušuje tak mezinárodní právo.


30.8.2016

Další souvislosti a svědectví o uprchlících držených na Nauru

Australské aktivity v oblasti migrace na Nauru jsou zahaleny tajemstvím. Austrálie i Nauru dělají vše proto, aby zabránily úniku informací o situaci na ostrově.