Austrálie: Krutý přístup změnil Nauru ve vězení pod širým nebem

Australská vláda vystavuje uprchlíky a žadatele o azyl propracovanému krutému systému týrání, jen aby je udržela mimo své území. Porušuje tak mezinárodní právo.

Zpráva “Ostrov beznaděje” založená na měsících výzkumu a rozhovorech s více než stovkou lidí na Nauru a v Austrálii odhaluje politiku australské vlády. To, jak zachází s uprchlíky a žadateli o azyl na Nauru a co to v praxi znamená úmyslné a systematické zanedbávání a krutost.

“Australská vláda provozuje na Nauru vězení pod širým nebem určené k tomu, aby způsobilo tolik utrpení, kolik je nutné k zastavení jedněch z celosvětově nejzranitelnějších lidí při jejich snaze najít v Austrálii bezpečí”, řekla Anna Neistatová, ředitelka výzkumu Amnesty International. Anna je jednou z mála lidí, kterým se podařilo dostat na odlehlý ostrov zahalený tajemstvím, aby zde prošetřila porušování lidských práv. “Australská vláda izolovala zranitelné ženy, muže a děti na odlehlém místě, které nemohou opustit, s jasným záměrem - aby tito lidé trpěli. A to se podařilo, někteří zde prošli takovým utrpením, že je to nenávratně poškodilo.”

Jen několik týdnů poté, co australský předseda vlády Malcolm Turnbull prezentoval australský model na uprchlickém summitu Spojených národů jako model, který by měl být napodoben i dalšími státy, ukazuje zpráva AI, jak je australská politika odstrašování přímo odpovědná za šokující seznam porušování lidských práv.

“Politika australské vlády je přesným opakem toho, jak by státy měly postupovat. Je to model, který minimalizuje ochranu a maximalizuje utrpení,“ uvedla Anna Neistatová.

“Před šesti dekádami pomohl australský podpis vstoupit Ženevské konvenci v platnost. Nyní, což je strašnou ironií, je Austrálie zemí, která porušuje mezinárodní právo a povzbuzuje další státy, aby činily to samé.”

Austrálie utratila miliardy dolarů za vytvoření a udržení tohoto systému. Podle australského Národního kontrolního úřadu stojí centra na Nauru a Manusu v Papui Nové Guineji více než 573 000 australských dolarů za osobu/rok.

Mnoho z těchto peněz bylo utraceno za odměny firmám, které se smluvně zavázaly pracovat na Nauru. Řada z nich oznámila, že ukončí své působení na ostrově. Zaměstnanci z některých těchto společností se stali oznamovateli zoufalé situace azylantů, za což jim hrozí trestní stíhání.

“Australské úřady by měly dojít ke stejnému závěru a zavřít zařízení na ostrově, použít peníze daňových poplatníků lepším způsobem a uznat, že všichni žadatelé o azyl a uprchlíci mají právo přijít do Austrálie a požádat zde o azyl. Tito lidé už nemohou déle čekat na humánní řešení”, uvedla Anna Neistatová.

Trestání obětí

Uprchlíci a žadatelé o azyl na Nauru se stali terčem týrání ze strany některých místních obyvatel včetně úředníků.

I přes věrohodné záznamy o desítkách fyzických útoků – včetně sexuálního napadení – ze strany místních obyvatel vůči uprchlíkům a žadatelům o azyl, není Amnesty International znám ani jediný případ naurského občana, který by za to byl vyšetřován.

Naproti tomu jsou žadatelé o azyl a uprchlíci svévolně zatýkáni a vězněni. Jeden z poskytovatelů služeb na ostrově řekl AI: “Svévolná zatčení jakožto forma zastrašování jsou na Nauru běžné”.

Hamid Reza Nadaf, íránský uprchlík, který má malého syna, uvedl, že byl zadržen a uvězněn od 3. 6. do 7. 9. 2016 na základě důkazu, který byl evidentně vykonstruován.

Jeho odnětí svobody může mít spojitost s tím, že fotil Centrum pro uprchlíky. Jeho osmiletý syn, který prý trpí tuberkulózou, byl v centru ponechán sám po většinu času Nadafova tříměsíčního uvěznění.

Naurské úřady také zadržovaly žadatele o azyl a uprchlíky za sebepoškozování, a to i v případech, kdy držení na Nauru bez definované délky bylo přesně to, co vedlo ke zhoršení jejich psychického zdraví.

“Je to bludný kruh. Lidé, kteří se ze zoufalství pokusí ukončit své vlastní životy, aby z toho všeho unikli, se poté ocitnou za mřížemi, ve vězení uvnitř vězení”, uvedla Anna Neistatová.

Zhoršující se psychické zdraví

Téměř všichni lidé, se kterými AI mluvila - včetně malých dětí – byli ve špatném psychickém stavu. Je nesporné, že prodlužovaná období neurčené detence mají podle Královské australské a novozélandské akademie psychiatrů přímý a negativní dopad na psychické zdraví lidí.

Lidé nedostávají při psychických problémech či mnoha jiných nemocech potřebnou péči. Laleh (jméno z bezpečnostních důvodů změněno) je Íránka, která uprchla se svým manželem a tříletou dcerou. Sdělila AI, že trpěla depresí, ale nikoho to nezajímalo.

U její dcery se také během 18ti měsíčního pobytu na Nauru objevily psychické problémy. Poté, co doktor konstatoval, že se jedná o psychické problémy, jí předepsal léky, které nejsou pro děti vhodné.

Když Laleh a její manžel sdělili své obavy doktorovi, odbyl je a řekl jim: “Pokud se vám to nelíbí, jděte zpět do své země”.

Zdá se, že ponechání lidí s psychickými problémy bez náležité péče je úmyslnou součástí politiky odstrašování, kterou razí australská vláda.

Doktor Peter Young, bývalý ředitel pro psychické zdraví v Health and Medical Services (IHMS) Amnesty sdělil, že v tomto prostředí bylo vše podřízené tomu, aby “bylo zastaveno připlouvání člunů”.

 

Zacházení s uprchlíky na Nauru se rovná mučení

Amnesty International zjistila, že systém, kterému jsou uprchlíci a žadatelé o azyl na Nauru vystaveni, odpovídá mučení.

Kombinace psychického utrpení, systému, který záměrně způsobuje utrpení a faktu, že cílem toho všeho je zastrašení nebo přinucení ostatních k dosažení specifického výsledku znamená, že tento australský systém odpovídá definici mučení dle mezinárodního práva.

Současný australský předseda vlády Malcolm Turnbull tvrdí, že australská vláda musí zajistit, že její systém zacházení s uprchlíky a žadateli o azyl zůstane drsný.

Jakožto ministr komunikace konstatoval v roce 2014: “Máme drsné způsoby (a) někteří by řekli kruté způsoby… (ale) faktem je, že jestliže chcete zastavit převaděčství, musíte být velmi tvrdý.”

V září 2015, když připustil své znepokojení nad podmínkami na Nauru, uvedl: “Nyní vím, že je to tvrdé, máme tvrdou politiku ochrany hranic, můžete říci, že je to krutá politika, ale funguje”.

Ačkoli Austrálie nechce, aby byl plný rozsah týrání na Nauru znám a zašla výjimečně daleko, aby to skryla, potenciální žadatelé o azyl musí vědět, že důsledkem hledání ochrany v Austrálii může být trest. “Úspěch” kontroly hranic je postaven na lidském utrpení.

“Politika, kterou australská vláda prodává světu jako úspěch, je velmi krutá. Tato politika, která legitimizuje systematické týrání je slepou uličkou nejen pro samotné uprchlíky, ale také pro Austrálii. Díky ní získala Austrálie jedinečnou reputaci jako země, která udělá cokoli je v jejích silách proto, aby se uprchlíci nedostali k jejím břehům, a aby potrestala ty, kteří se opovážili to zkusit”, uzavřela Neistatová.

Podobné příběhy

16.8.2016

Austrálie: Týrání a zneužívání uprchlíků na Nauru

Vyšetřování na odlehlém ostrově v Pacifiku odhalilo utajované úmyslné špatné zacházení s uprchlíky a žadateli o azyl.


30.8.2016

Další souvislosti a svědectví o uprchlících držených na Nauru

Australské aktivity v oblasti migrace na Nauru jsou zahaleny tajemstvím. Austrálie i Nauru dělají vše proto, aby zabránily úniku informací o situaci na ostrově.