Amnesty International startuje celosvětovou kampaň proti mučení

Amnesty viní vlády po celém světě z toho, že nedodržely své závazky vymýtit mučení – a to tři desetiletí po přijetí mezinárodní Úmluvy proti mučení na půdě OSN v roce 1984.

Amnesty International zaznamenala během posledních pěti let mučení nebo jiné formy špatného zacházení ve 141 zemích. Nový celosvětový průzkum mezi více než 21 tisíci lidí v 21 zemích napříč kontinenty ukázal, že strach z mučení existuje ve všech těchto zemích. Téměř polovina respondentů by se obávala mučení, pokud by skončila ve vazbě. Víc než 80 % si přeje silné zákony, které by je od mučení uchránily. Víc než třetina lidí věří, že mučení může být v některých případech odůvodněné.

„Vlády po celém světě mají na mučení dvojí metr – v zákonech je zakázáno, ale v praxi se provádí,“ vysvětluje Salil Shetty, generální tajemník AI u příležitosti odstartování nové celosvětové kampaně s názvem Zastavte mučení.

„Mučení je nejen naživu a v dobré kondici - v mnoha částech světa je dokonce na vzestupu. S tím, jak další a další vlády ospravedlňují mučení ochranou národní bezpečnosti, je pokrok zaznamenaný v této oblasti za posledních třicet let vážně narušen.“ Od roku 1984 podepsalo Úmluvu proti mučení OSN155 států. Ve 142 z nich provádí Amnesty výzkum. A právě výzkumníci AI zjistili, že nejméně 79 z těchto zemí přistupuje k mučení lidí i v roce 2014, tedy víc než polovina. Dalších 40 členských států OSN Úmluvu nepřijalo, ačkoli globální právní zákaz mučení se na ně také vztahuje.

Amnesty International zaznamenala mučení nebo jiné formy špatného zacházení ve 141 zemích ze všech koutů světa. Tedy prakticky ve všech, které zkoumala. Mlčení kolem případů mučení navíc ukazuje, že skutečné číslo bude ještě vyšší. V některých z těchto zemí je mučení rutinní a systematickou záležitostí. V dalších zaznamenali zástupci AI jen ojedinělé případy. Kampaň Zastavte mučení začíná spolu se zprávou Mučení v roce 2014: 30 let nesplněných slibů, která poskytuje detailní přehled používání mučení v dnešním světě. Přibližuje detaily různých technik mučení – od stresových pozic a nedostatku spánku až k pouštění elektrického proudu do pohlavních orgánů – které jsou používány vůči podezřelým z trestných činů nebo ohrožení bezpečnosti, politickým oponentům, lidem s nesouhlasnými názory a dalším.

Alarmující je například to, že průzkum ukázal, že téměř polovina (44 %) respondentů z 21 zemí světa by se bála mučení v případě, že by ve své zemi skončili ve vazbě. Naprostá většina lidí (82 %) si myslí, že by měly být jasně dané zákony zakazující mučení. Nicméně, víc než třetina lidí (36 %) říká, že mučení by mohlo být za určitých podmínek odůvodněné.

„Výsledky tohoto celosvětového průzkumu jsou alarmující. Vždyť se skoro polovina dotázaných lidí bojí mučení ve své zemi. Drtivá většina lidí si myslí, že by měla existovat jasně daná pravidla v otázce mučení, ale víc než třetina říká, že by v některých případech mohlo být mučení odůvodněné. Celkově můžeme mezi lidmi vidět širokou podporu akcím a zákonům proti mučení,“ shrnuje výsledky Caroline Holme, ředitelka GlobeScan.

Opatření, jako je například kriminalizace mučení ve vnitrostátních právních předpisech, otevírání zadržovacích středisek nezávislým pozorovatelům a nahrávání výslechů na video, by jednoznačně vedla ke snížení používání mučení v těch zemích, které berou své závazky vyplývající z Úmluvy proti mučení vážně.

Amnesty International proto vyzývá vlády, aby zavedly ochranné mechanismy k předcházení a trestání mučení – například řádné lékařské prohlídky, rychlý přístup k právníkům, nezávislé kontroly v místech, kde jsou lidé zadržováni, nezávislé a účinné vyšetřování obvinění z mučení, stíhání podezřelých osob a také řádné odškodnění obětí.

AI pokračuje ve své globální práci na vymýcení mučení, ale zaměřit se chce hlavně na pět zemí, kde je mučení běžné a AI věří, že tu může významně pomoci zlepščit situaci.Zprávy s konkrétními doporučeními pro každou z těchto zemí budou tvořit páteř celé kampaně.

  • Mexická vláda tvrdí, že mučení je tu výjimečné, ale ve skutečnosti je tu zneužívání ze strany policie a bezpečnostních složek široce rozšířené a zůstává nepotrestáno. Miriam López Vargas, 31letá matka čtyř dětí, byla unesena ze svého rodného města Ensenada dvěma vojáky v civilu a odvezena do kasáren. Tam byla držena týden, třikrát znásilněna, dušena a mučena elektrickým proudem. Chtěli ji tak přinutit k přiznání, že se podílela na drogových trestných činech. Od této doby už uplynuly tři roky, nikdo ale za tento případ mučení nebyl dohnán před spravedlnost.

  • Spravedlnosti se nedočká ani většina těch, kteří mučení přežijí na Filipínách. Nedávno vytanulo na povrch tajné zadržování lidí policejními úředníky „pro zábavu“. Tito policisté údajně točili „kolem mučení“, aby rozhodli, jak budou zadržené týrat. Mediální skandál kolem tohoto případu vedl k vnitřnímu vyšetřování a někteří důstojníci byli propuštěni, ale AI volá po důkladném a nestranném vyšetřování, které povede k soudnímu stíhání zúčastněných důstojníků. Většina mučení policisty totiž v zemi zůstává neodhalena a ti, kdo přežili, dál v tichosti trpí.

  • V Maroku a Západní Sahaře také úřady zřídkakdy prošetřují případy mučení. Španělské orgány vydaly Aliho Aarrasse do Maroka i přes obavy, že by mohl být mučen. Vládními úředníky byl vyzvednut a odvezen do tajného zadržovacího centra, kde byl podle svých slov mučen elektrickým proudem do varlat, bit přes chodidla a pověšen za zápěstí na dlouhé hodiny. Vypověděl také, že ho policisté donutili k přiznání o podpoře teroristické skupiny. Ali Aarrass byl pak odsouzen na 12 let. Jeho obvinění z mučení, kterému byl podle svých slov vystaven, nikdy nebylo vyšetřeno.

  • V Nigérii používá policejní a vojenský personál mučení jako rutinní záležitost. Když byl Mojžíš Akatugba zatčen, bylo mu 16 let. Byl údajně bit a střelen do ruky. Podle svých slov byl pak dopraven na policii, kde byl hodiny pověšen za nohy. Mučením byl donucen k podpisu doznání, že byl zapojen do loupeže. Jeho tvrzení, že přiznání podepsal jen díky mučení, nikdy nebylo zkoumáno. V listopadu 2013 byl po osmi letech čekání na verdikt odsouzen k trestu smrti.

  • V Uzbekistánu je mučení všudypřítomné a jen málo viníků je postaveno před soud. Země je pro pozorovatele Amnesty International zcela uzavřena. Dilorom Abdukadirová strávila pět let v exilu poté, co bezpečnostní síly zahájily střelbu do účastníků protestu, kde byla i Abdukadirova. Po návratu do vlasti byla zadržena, nesměla vidět svou rodinu a byla obviněna z pokusu svrhnout vládu. Během procesu vypadala velmi vyhuble a měla na tvářích modřiny. Její rodina je přesvědčena, že byla mučena.

„Před třiceti lety vedla Amnesty International kampaň za celosvětové úsilí v boji proti mučení podle Úmluvy proti mučení OSN. Od té doby bylo dosaženo značného pokroku, ale je deprimující, že ještě dnes potřebujeme další celosvětovou kampaň, abychom se pokusili zajistit, že budou přijaté sliby splněny,“ říká na závěr generální tajemník AI Salil Shetty.

Podobné příběhy

8.6.2015

Indický prezident musí odmítnout drakonický protiteroristický zákon v Guajaratu


5.6.2015

Amnesty International India: Vyšetřete mimosoudní popravu v Džammú a Kašmíru

Vláda Džammú a Kašmíru musí zajistit nezávislé trestní vyšetřování vraždy 24letého studenta Chálida Muzafara Wáního armádou dne 13. dubna 2015.


31.5.2015

USA: Omar Khadr byl propuštěn


29.5.2015

Nigerijský mladík odsouzený k trestu smrti je na svobodě!