Pozorovatelka Amnesty na Guantánamu: některé skutečnosti musí zůstat nepojmenované

Amnesty byla u předběžných slyšení kvůli útokům na USA z 11. září 2001.
Anne Fitzgeraldová, ředitelka Amnesty International pro výzkum a krizové situace, byla v druhé polovině června na základně americké armády na Guantánamu coby pozorovatelka předběžných slyšení procesů souvisejících s útoky z 11. září 2001. Tady jsou její zážitky a dojmy.

V budově vojenského soudu, což je montovaná průmyslová budova na ploše bývalého letiště obklopeného ostnatým drátem, sedíme my pozorovatelé za čtyřmi zvukotěsnými skly a sledujeme celé slyšení se 40sekundovým zpožděním. Tohle zpoždění dává soudu možnost useknout nám zvuk v případě, že by vyslýchaný nechtěně prozradil nějakou tajnou informaci.

Pět obviněných v souvislosti s útoky z 11. září – Jemenci Walid bin Attash a Ramzi bin al-Shibh, Saúdský arab Mustafa Ahmed al Hawsawi a Pákistánci Khalid Sheikh Mohammed a Ammar al Baluchi (Ali Abdul-Aziz Ali) – bylo tento týden u výslechu už tři dny ze čtyř. Ani jeden se zřejmě neúčastní hladovky, která právě probíhá na základně.

Obvinění jsou do soudní síně transportováni ze svých cel několik kilometrů v ozbrojené koloně, každý z nich v jiném vozidle. Samostatně jsou ozbrojenou stráží i přivedeni do soudní síně. Další dozorce je následuje s plastikovou krabicí v ruce. V ní jsou všechny materiály, ale také třeba Korán. Mustafa al Hawsawi si nese polštář, na kterém pak sedí. Všichni obvinění jsou při slyšení v jedné řadě a můžou mluvit se svými právníky. Před soudcem nevstávají a jsou stále spoutáni. U nohou jim leží dlouhý řetěz. Nemají klasické vězeňské oblečení, ale bílé s turbany a šátky. Khalid Sheikh Mohammed a Walid bin Attash mají na sobě navíc maskáčové vesty. Prvně jmenovaný si obarvil vousy do oranžova. Působí to znepokojivě. Myslíme si, že k tomu použil džus a rozdrcené ovocné plody, přesný způsob nám ale zůstává tajemstvím.

Obarvené vousy však nejsou zdaleka jediným tajemstvím. Přísně chráněny jsou i jakékoli informace o celém procesu. Všichni pozorovatelé procházejí pečlivou osobní kontrolou jako na letišti a nesmí mít s sebou nic jiného než tužku a papír. Zakázáno je cokoli, co by i vzdáleně mohlo připomínat kresbu nebo skicu. Není nám dovoleno nic nahrávat ani mít s sebou elektronické přístroje. V úterý byl velký problém poté, co si jeden z lidí tady na galerii u sebe zapomněl mobil a byl odhalen.

Včera mohl kapitán Ruiz, právní zástupce Ahmeda al Hawsawiho, začít křížový výslech admirála Davida Woodse, bývalého velitele základny. Právě on zahájil kontroverzní vyšetřovací taktiku komunikace mezi právními zástupci a jejich klienty. Kapitál Ruiz zkoumal admirálovy kompetence a zeptal se ho: „Je do záležitostí na ostrově zapojena CIA?“ Žalobce okamžitě vykřikl: „Námitka! To není relevantní!“ „Je to skutečný důvod?“ zeptal se soudce a rychle dodal: „Přijímá se.“ Kapitán Ruiz vypadal popuzeně a dodal: „Takže pokaždé, když zmíním CIA, bude námitka přijatá?“ Po této větě nám odpojili zvuk.

Když byl pro nás zvuk znovu obnoven – což bylo asi po 20 vteřinách – byl kapitán Ruiz ještě stále u tématu a nabízel, že nebude CIA zmiňovat jménem. Soudce sice uznal, že by tento eufemismus mohl pomoci, ale kapitál na to argumentoval, že odmítá zrušení dotazu z důvodu irelevance, protože informace, kterou se pokoušel zjistit, určitě irelevantní nebyla. Tady byl zvuk pro nás na galerii znovu zastaven a soud byl přerušen – což se ostatně stalo pokaždé, když se někdo pokoušel zjistit informace, které by mohly být utajované. A stávalo se to poměrně často.

Tajnosti kolem všeho, co by mohlo souviset se CIA a vůbec operacemi zpravodajských agentur, byly dlouho taktickým maskováním toho, co by mohlo být zneužíváním – a to včetně mučení – páchaným pod americkým dohledem. Na Guantánamu jde totiž o program utajovaného věznění.

Všech pět obviněných je součástí tohoto programu a všichni čelí možnosti udělení trestu smrti. Pokud se ale soudní řízení pokaždé zastaví u jakékoli zmínky o CIA, bude to hodně dlouhý proces.

Rodiny obětí z 11. září 2001, z nichž někteří jsou tu s námi na galerii, už čekají skoro 12 let. A jak mi řekl jeden z nich, „je důležité tohle udělat pořádně“. Pokud jde o Amnesty International, tyto vojenské soudy už ale měly být dávno zakázány a procesy převedeny pod normální americké soudy. Tam by bylo lépe zajištěno dodržování mezinárodních standardů na spravedlivý proces a nebylo by možné uložení trestu smrti.

Podobné příběhy

19.5.2016

Saúdská Arábie propustila Mohameda Saleha al-Bajadiho

Ochránce lidských práv Mohamed Saleh al-Bajadi byl propuštěn z rehabilitačního centra, kde strávil čtyři měsíce po propuštění z vězení.


11.4.2016

Soudní slyšení Narges Mohammadiové se bude konat 20. dubna


21.11.2015

Odvolání proti propuštění Vitiška


25.1.2016

Novinky k uvěznění Phyoe Phyoe Aung