Lampedusa: další ztroskotaná loď u břehů ostrova!

Podívejte se na zajímavé VIDEO z aktivistické akce na Lampeduse!

A nezapomeňte na PETICI o kontroverzní "protiuprchlické" smlouvě mezi Itálií a Lybií.

Další loď s migranty ztroskotala!

Italská pobřežní stráž a plavidla NATO prohledávají vody u Lampedusy, kde v noci na dnešek (7. 9. 2012) ztroskotala další loď s migranty. Minimálně jeden je mrtvý, desítky se pohřešují.

Podle některých svědků bylo podle italské tiskové agentury Ansa na malé lodi až sto lidí. 56 se podařilo zachránit, včetně jedné těhotné ženy. Některé vytáhli přímo z vody, jiné našli na malém kousku skály. Podle všeho byli všichni Tunisané.

Ve čtvrtek utonulo přes 50 lidí na migrantské lodi poblíž Turecka. Podle některých zdrojů až polovina z nich děti. Převážně ze Sýrie, Iráku a Palestiny.

Jen vloni zahynulo podle údajů Amnesty International ve Středomoří 1500 lidí, kteří se snažili na lodích dosáhnout evropských břehů. Mnozí z nich byli z Tuniska a Lybie, zmítané nepokoji v souvislosti s Arabským jarem.

Více informací si můžete přečíst na webu amnesty.org nebo na stránkách BBC

Lampedusa očima Kristýny z AI ČR: místní lidé jsou hrdinové

Než jsem přijela na Lampedusu, byli v centru mého zájmu jen příchozí - jejich příběhy a podmínky, v nichž na ostrově museli přežívat. Téměř nikdy jsem nepomyslela na místní. Vlastně mě ani nezajímalo, zda vůbec a případně kolik jich na ostrově žije. Po několika schůzkách s ostrovany – mimo jiné s místním farářem, pracovníky z ekologické organizace Legambiente a také novou starostkou, bylo všechno jinak. Místní mě začali fascinovat stejně jako migranti. Jsou totiž stejně stateční jako ti, co se vydali na moře, a možná ještě více opomíjení. O jejich otevřenosti a nasazení během loňské krize by se přitom mělo mluvit.

Místní komunita čítá na 6000 lidí, většinou rybářů nebo pracovníků v turistickém ruchu. O svých zážitcích z minulého roku hovoří vždy otevřeně s neskrývanými emocemi. Nejsou však rozhořčení kvůli migrantům, ale ze způsobu, jakým italská vláda i ostatní státy EU přistoupily k řešení uprchlické krize, která nastala v důsledku nepokojů v severní Africe. „Prioritou vlády bylo jen to, jak zamezit dalším příjezdům. O migranty a vlastně ani o nás se nestarali, přestali je dokonce odvážet dál na pevninu“, řekl nám don Stefano, místní farář. Právě on sehrál velmi důležitou roli při mobilizaci místních, aby příchozím pomohli, a provedl obě strany těžkým obdobím.

„Přijíždělo sem až 500 lidí denně, takže na ostrově bylo nakonec až 8000 uprchlíků najednou. Nedokázali jsme je ani spočítat, takový to byl chaos“, vykreslil nám blíže situaci Damiano, místostarosta městečka. V místních sílila zloba a beznaděj, protože bez zásahu vlády měli jen velmi omezené prostředky, jak migrantům pomoci. Vadilo jim, že se všude mluvilo o nich, ale bez nich. Světová média referovala o celé krizi jen v číslech, o migrantech jako o hrozbě a místní byli jen kulisa. Psalo se také, že ze situace profitují, což naprosto odmítají. Nemohou využít ani materiál z rozbitých lodí, které leží nepotřebné, avšak armádou chráněné na místním „hřbitově“. „Všichni by měli být tady a vidět to na vlastní oči. Když je totiž vidíte připlouvat úplně vyčerpané a vyhladovělé, ani na vteřinu vás nenapadne, že ti lidé jsou hrozba, jak se všude píše,“ zdůraznil don Stefano.

Ani během následného nedobrovolného soužití místních s příchozími na přeplněném ostrově se neprokázalo, že by migranti mohli být jakkoliv nebezpeční. Na otázku, zda se vyskytly nějaké problémy, jsme se dozvěděli překvapivě jednoduchou odpověď – až na jeden incident vše probíhalo hladce, obě strany si vycházely vstříc, jak jen to šlo. „A pak tu byl ten požár v přijímacím středisku, shořelo téměř celé“, vysvětluje don Stefano. Dozvídáme se tak, že před pár měsíci bylo jediné centrum pro příchozí podpáleno migranty z Tuniska. Stalo se to na protest proti rozhodnutí, že na ostrově zůstanou a nebudou převezeni nikam dál. Místní to však nebrali jako hrozbu, ale spíš jako zoufalý akt, který nebyl namířený proti nim, ale proti italské vládě a jejím špatným rozhodnutím. Jediné, co je mrzí, je fakt, že centrum bylo obnoveno pouze částečně a mají teď ještě menší kapacity příchozím pomoci.

Po shoření přijímacího centra byli migranti nicméně konečně převezení dál na Sicílii. Místní však zůstávají dál a dál pomáhají těm, kterým se podaří přeplout moře až k jejich břehům. Stejně jako minulý rok jim nabídnou střechu nad hlavou, nějaké jídlo nebo jen sprchu. A trvají na tom, že navracení nebo zabraňování migrantům připlout k jejich břehům nic nevyřeší, ale jen zvýší jejich utrpení a počty mrtvých. Přitom právě oni jsou ti, kteří jejich přítomnost pociťují nejvíce.

Kristýna Andrlová, expertka na otázky azylu a migrace AI ČR

SOS už je na světě!

Aktivisti, kteří SOS ve vlnách moře v pátek vytvořili, apelují na Evropskou unii a Itálii, aby změnila přístup k přijímání uprchlíků. Upozorní na utrpení, které prožívají lidé na přeplněných, nebezpečných lodích a vyzvou evropské vlády, aby namísto politiky obrany hranic, odmítání a vracení lidí zpět do jejich zemí dbaly na jejich záchranu a pomoc.

Tisíce lidí ze severní a západní Afriky se snaží dosáhnout evropských břehů. Jedním z nejbližších je ostrov Lampedusa. Lampedusa patří k italským ostrovům ve Středozemním moři, které se svojí polohou více přibližuje Tunisku (113km) než 205 km vzdálené Sicílii. Tento týden tento ostrůvek hostí skupinu 75 příznivců, aktivistů a zaměstnanců Amnesty International z více jak 20 zemí světa. Mezi nimi jsou i dvě české zástupkyně.

Činnost nejen našich zástupkyň na Lampeduse a vývoj celé kampaně můžete sledovat na Facebooku nebo na Twitteru.

Týdenní setkání se koná v rámci nové celoevropské kampaně When you don’t exist , která má za cíl poukázat na rozsáhlá porušování lidských práv migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl v Evropě a na jejích hranicích. Mezi tato porušování patří vytlačování migračních kontrol za hranice EU, nadměrné zadržování migrantů a podmínky v detenčních centrech a konečně kriminalizace migrace. Právě tato tři témata představují hlavní části kampaně.

Jsme v první části kampaně, na cestě do Evropy. V posledních letech evropské země neustále posilují kontrolní opatření na hranicích, s cílem zamezit lidem přístup na území Evropské unie. Mnohá z těchto opatření mají za následek nebo přispívají k vážnému porušování lidských práv. Evropské země násilně vracejí lidi do zemí, kde jim hrozí nebezpečí, mučení nebo dlouhodobé zadržování. Samotné lodě převážející migranty pro cestující na palubě často znamenají smrtelné nebezpečí už na moři.

Po několika dnech plavby dojde benzín, zásoby jídla a vody velmi rychle vyschnou a posádka obsluhující loď je mnohdy nekvalifikovaná. Jen za rok 2011 bylo zaznamenáno přes 1500 lidí, kteří zemřeli při pokusu přeplout Středozemní moře. Některým úmrtím se dalo předejít. Během desítek hodin, kdy se představitelé jednotlivých států dohadovali, kdo si migranty vezme, byli zoufalí muži, ženy i děti ponecháni na moři bez pomoci.

Cílem Amnesty International je poukázat na toto hrubé porušování práv a přivést k odpovědnosti ty, kteří tato práva porušují. Kampaň When you don’t exist se snaží zajistit, že:

  • S lidmi na hranicích bude jednáno důstojně. Jejich práva musí být respektována během hraničních kontrol i návratů včetně možnosti zažádat o azyl.

  • Právo na svobodu migrantů a žadatelů o azyl bude respektováno. Zadržení osob z imigračních důvodů musí být použito až jako krajní možnost a zadržování nezletilých migrantů musí být zcela odstraněno.

  • Lidé nebudou dále trpět a nebudou zneužíváni kvůli statusu migranta. Oběti tohoto využívání či zneužívání budou mít zajištěn přístup ke spravedlnosti.

Další informace na stránkách kampaně.

Postřehy Češek na Lampeduse: Hřbitov lodí

Jsme v malém přístavním městečku, jediném na Lampeduse, procházíme kolem přístavu plného rybářských lodí, abychom hned za jeho branami na souši zahlédli vraky malých i větších loděk, člunů i jiných druhů plavidel. Díváme se na hřbitov lodí, nejnovější a asi nejsmutnější památku, kterou je na tak malém ostrově k nalezení.

Když se chceme podívat blíž, jsme okamžitě zastaveni hlídkujícími vojáky, kteří se vynořili ze stínu. Gestikulují, že dál nesmíme, lodní hřbitov je nyní prý vojenská zóna. Ještě před dvěma lety si přitom na tom samém místě hrály děti na hřišti. Jak zvláštní osud místa určeného pro dětské hry. Ale to, co se tady odehrálo minulý rok, pro místní hra nebyla. A na to chtějí i tímto způsobem upozornit.

Vraky lodí jsou pro ně symbolem špatného přístupu italské vlády a negativního dopadu, který to na ostrov a jeho obyvatele mělo. Vraky na souši mají připomínat, že se o ně ani o lidi na těchto lodích nikdo nepostaral, když to bylo v době probíhající uprchlické krize tak potřebné. Byli ponecháni svému osudu – oni i příchozí. I mediální pozornost z celého světa byla upřena na Lampedusu, ale lidi na ní nikoho nezajímali. Mluvilo se o nich, ale ne s nimi.

Když se nyní místních ptáme, co důležitého tam vojáci hlídají, odpovídají, že nic. „Mají jen zabránit případným krádežím materiálu. Ani ten z lodí, které byly nebo budou odtaženy, nemůžeme využít“, říká místní farář, don Stefano. Ani v tomto nebyla komunita rybářů vyslyšena. Budoucnost hřbitova lodí i proto zůstává nejasná.

Urgentní apel adresovaný ministryni vnitra Itálie s požadavkem, aby se zasadila o ochranu práv migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl, můžete podepsat zde.

Podobné příběhy

11.8.2016

Migranti z australských detenčních táborů viní úřady z týrání i sexuálního zneužívání


8.9.2016

STÁŽ: Lektor/ka vzdělávacích programů na školách

Hledáme stážistu/ku, který/á se stane součástí vzdělávacího projektu na středních školách


8.9.2015

Vlaky na cestě nikam – drsné přivítání pro uprchlíky v Maďarsku

Výzkumnice Amnesty popisuje situaci migrantů v Maďarsku.


7.10.2015

Konference o západní balkánské cestě a zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci v Bruselu

Zítra proběhne další důležitá schůzka k migraci. Amnesty vyzývá evropské lídry: zaměřte se na legální a bezpečné cesty a důstojné zacházení s uprchlíky a migranty.