České předsednictví EU a lidská práva

Pomoc nové administrativě USA s uzavřením Guantánama, důraz na lidská práva ve vztahu k třetím zemím, jako jsou Čína nebo Izrael, řešení postavení Romů v Evropě. To byly některé z výzev v oblasti lidských práv, se kterými se potýkalo české předsednictví Evropské unii.

Pro řešení některých problémů mělo předsednictví výjimečně výhodné postavení - v jeho průběhu například proběhl první summit EU-USA s administrativou prezidenta Obamy. Náročnou zkoušku českým zástupcům přinesl zejména konflikt v Gaze a na jihu Izraele.

„Česká republika mohla využít předsednictví k tomu, aby potvrdila svou pověst obránce lidských práv. To se však podařilo jen částečně, po některých výstupech naopak zůstal rozporuplný odkaz,“ uvedla ředitelka české pobočky AI Dáša van der Horst.

Výsledky klíčových událostí v oblasti lidských práv, které se udály pod taktovkou českého předsednictví, vycházejí v celkovém hodnocení spíše kladně. Paradoxní však je, že v případě některých témat bylo dobrého výsledku dosaženo v podstatě navzdory předsednictví, případně se lidskoprávní aspekty podařilo zohlednit teprve po květnové výměně české vlády.

Tuto skutečnost je možné ilustrovat například na vztahu EU s Izraelem. V tomto případě český postoj odmítal zohlednit otázky lidských práv, ačkoli řada členských států zastávala opačný názor. To společně s přivíráním očí nad porušování mezinárodního práva v průběhu konfliktu v Gaze zkomplikovalo možnosti EU hovořit jedním hlasem. Změnu české vlády ale doprovázela i změna postoje k tématu a v červnu došlo ke „zmrazení“ povyšování vztahu EU s Izraelem právě kvůli stavu lidských práv.

Jako příklad politické události, na které byla otázka lidských práv obhajována nedostatečně, je možné uvést summit EU – Čína. Pokud má být vztah Unie s Čínou rovnoprávný, nesmí se vyhýbat tématům jako trest smrti či cenzura. Nicméně závěrečný výstup ze summitu je zcela opominul. To představuje negativní změnu oproti předchozímu období.

Nesporným úspěchem je naopak rozhodnutí EU umožnit členským státům přijmout bývalé zajatce z Guantánama. Rozhodnutí přišlo poté, co se předsednictví podařilo sjednotit názorové spektrum členských států. Česká republika hrála aktivní roli především jako mediátor při vyjednávání společného postupu při přijetí zajatců a dokázala dojednat kompromis. Sama se však rozhodla na své území nepřijmout žádného ze zajatců.

„Během častých kontaktů Amnesty International s různými úrovněmi české administrativy jsme se opakovaně setkávali s poměrně alibistickým přístupem. Ten spočíval v přesvědčení, že ačkoli lidská práva představují jednu z priorit českého předsednictví, role předsednické země je spíše koordinační. Proto jsme údajně neměli možnost nastolovat témata či přicházet s vlastní iniciativou. A to je nevyužitá šance,“ uzavírá Dáša van der Horst.