Postih obránců ženských práv v Íránu pokračuje

Již dva roky utekly od doby, kdy obránci práv žen v Íránu zahájili tzv. Kampaň za rovnost. Amnesty International (AI) při té příležitosti opět vznesla požadavek, aby zatčení obránci ženských práv přestali být v íránských věznicích vystaveni týráni a aby došlo k zrušení zákonů, které umožňují diskriminaci žen.

Kampaň za rovnost“ tvoří skupina lidí, kteří usilují o ukončení diskriminace žen v Íránu. Ta je v této zemi dokonce zakotvena v zákonech. Zároveň také informuje ženy o jejich právech a svobodách. Organizátoři také usilují o získání milionu podpisů od íránské veřejnosti pod petici proti nespravedlivému potlačování ženských práv.

Realita se nelepší



Přestože si je veřejnost v Íránu stále více vědoma důležitosti rovného postavení obou pohlaví, reálná situace se příliš nemění. Naopak, v mnoha ohledech je ještě více znepokojivá. Zákon na ochranu rodiny, který v červenci schválil Výbor pro právní a zákonné záležitosti, nejenže neodstraňuje otázku nerovného postavení obou manželů, ale navíc poskytuje mužům daleko více svobod než doposud. Zákon ještě musí projít parlamentem, nicméně představuje znepokojivý trend.

Ačkoliv jsou aktivisté a aktivistky za práva žen podporováni mnoha organizacemi, které usilují o mír a dodržování lidských práv, nacházejí se v nelehké situaci. Jako nežádoucí obránci lidských práv musí stále častěji čelit postihu či zákazům veřejně pořádaných akcí. Výjimkou nejsou ani výhružné telefonáty od osob, které se představují jako pracovníci ministerstva pro tajné služby.

Amír Jaghoubali, jeden z členů Kampaně za rovnost, byl v červnu 2007 íránským soudem odsouzen na jeden rok odnětí svobody. Důvod – nepovolené sbírání podpisů pod petici. Muž je v současnosti už na svobodě a čeká na rozhodnutí odvolacího soudu.

Další z aktivistek za práva žen, Zejnab Bajzejdi, která navíc patří ke kurdské menšina, byla pro svou činnost odsouzena k čtyřem rokům vězení.


Znepokojivý trend



Situace v Íránu je skutečně znepokojující. Sami obránci ženských práv to pociťují na vlastní kůži. Potlačování svobodného projevu, omezení svobody pohybu, to vše je na denním pořádku.

Dobře to dokreslují slova jedné ze zakládajících členek Kampaně za rovnost Sussany Tahmasebí. Ta pracovníkům Amnesty International situaci popsala následovně: „Jsme nuceni pořádat všechna setkání, školení a semináře u nás v bytech. Není však výjimkou, že zazvoní policie a akci zakáže. Při posledním setkání bylo dokonce zatčeno 50 účastníků, kteří byli následně obviněni z ohrožování státní bezpečnosti a šíření protistátní propagandy.“

Podobné příběhy