Proč FIFA nemůže obcházet lidskoprávní selhání?

  Blog

Zastavte mučení Komentář od Autorem je Salil Shetty, generální tajemník Amnesty International publikován 22.4.2016


„Bůh ví, že jsou dny, kdy už nemůžu pokračovat dál, všeho už je moc. Jediná věc, co mě drží naživu, je myšlenka na moje děti.“ To jsou slova 28 letého Sakiba z Bangladéše, který pracuje jako zahradník v jednom z ve světě nejznámějších sportovních zařízení, Aspire Zone v Kataru. 

Sakib si vzal půjčku, aby mohl zaplatit náboráři 4000 dolarů za zajištění práce. Ta mu vynáší 160 dolarů měsíčně. Nyní musí utratit většinu svého titěrného příjmu na splácení dluhu. Zbytek posílá domů svým dvěma malým dětem, které jsou na něm naprosto závislé.

Pro mnoho pracujících migrantů v Kataru je tento příběh každodenní realita.

Rozhodně to tak je pro více než 200 pracovníků, kteří mluvili s Amnesty International, a kteří pracují na stavbě Mezinárodního stadionu Khalifa, hostiteli zápasů mistrovství světa FIFA v roce 2022 nebo pracují v přilehlém sportovním parku Aspire Zone.[D1]  

Katarské úřady i řídící orgány Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) rychle odbyly naše zjištění, jakmile jsme je minulý měsíc publikovali.[D2]  Ale až nový prezident federace Gianni Infantino navštíví v nejbližší době Katar, musí problému čelit přímo. Jinak FIFA riskuje, že bude její přehlídkový spektakulární turnaj, FIFA Mistrovství světa ve fotbale 2022, pořádán ve stadionu postaveném na vykořisťování pracujících přistěhovalců.

Přistěhovalci, často z Bangladéše, Nepálu či Indie, cestují do Kataru, nejbohatší země na světě (počítáno podle příjmu per capita), aby si našli práci s platem, který by mohli posílat zpět svým rodinám.

Jenže místo výdělečné práce, v jakou doufali, čelí pracovníci, se kterými Amnesty International mluvila, mnohočetnému porušování lidských práv v přímém rozporu se samotnými pracovními zákony Kataru.

Všichni pracovníci, se kterými jsme mluvili, vypověděli, že už ve své domovské zemi museli zaplatit náborářům enormní sumu, aby jim zajistili práci. Jakmile však přijeli do Kataru, všichni až na pár výjimek zjistili, že jejich plat bude menší, než jim bylo slíbeno, a to i o polovinu či víc.

Žijí v nuzných a stísněných podmínkách a mnoho z nich už zažilo zpoždění vyplácení výdělku či několikaměsíční prodlení při doplácení.

Většině z nich zabavili zaměstnavatelé pasy, a to navzdory katarským zákonům; ztížili jim tak možnost odchodu ze země a jsou tak zranitelnější, což zlehčuje proces nucení do práce.  

Co je nejhorší, skoro všichni se bojí si stěžovat na svou situaci.

Víc než půl druhému milionu katarských pracujících migrantů hrozí toto hrubé zacházení kvůli sponzorskému programu, který znemožňuje dělníkům odejít od vykořisťujícího zaměstnavatele a kvůli skulinám v pracovním právu země. 

Tohle není žádná novinka: Amnesty International dokumentovala situaci už od roku 2013[D3] , kdy jsem navštívil pracovní tábor v Kataru. Mluvil jsem s dělníky žijícími v otřesných ubytovacích prostorách, kteří už měsíce nedostali zaplaceno, přežívali na jednom jídle denně a snažili se posílat peníze své rodině domů. Bez svých pasů se cítili uvěznění.

Neskutečně jsem obdivoval kuráž a statečnost těch dělníků, které jsem potkal. Je šokující, že si stále musí procházet takovým bojem navzdory všem našim varováním. Už jsme spatřili jakousi vůli ke změně podoby katarského Nejvyššího výboru pro dodavatelství a odkaz (SCDL), organizace, která má na starosti stavbu stadionu a publikovala v roce 2014 nový soubor „standardů péče o pracovníky“.

Nicméně Amnesty International naneštěstí objevila zásadní nedostatky Výboru ve sledování a vynucování dodržování těchto standardů, na které poukázaly právě odhalené praktiky. Tato slabá místa umožňují mezery v katarských zákonech, velmi apatická vláda a bezohledný nezájem FIFA.

Katarský sponzorský systém zvaný „kafala“, pod kterým migranti nemůžou měnit zaměstnání nebo opustit zemi bez svolení svého zaměstnavatele, leží ve středu tohoto neslýchaného procesu vykořisťování pracovníků. Ke konci roku 2015 byla oznámena podbízivá reforma tohoto sponzorského systému. Je však až příliš slabá[D4]  a udělá pro ochranu lidských práv přistěhovaleckých pracovníků příliš málo, takže jejich práva budou nadále závislá na dobré vůli zaměstnavatele.

Gianni Infantino se sejde s Nejvyšším výborem a vládními úředníky v Kataru. Je třeba, aby veřejně vyzval vládu k reformě sponzorského systému od základu tak, aby dělníci mohli svobodně změnit zaměstnání nebo opustit zemi.

FIFA sama by měla podniknout a zveřejnit vlastní nezávislé kontroly pracovních podmínek dělníků v Kataru. Když Amnesty International dokáže odhalit zneužívání na jednom ze stěžejních míst turnaje, pak to dokáže i FIFA.  

Nový prezident FIFY Infantino má stále čas zabránit tomu, aby bylo mistrovství světa postaveno na vykořisťování, ale to pouze v případě, že bude jednat rychle a rozhodně. Jasně by to značilo pro FIFA počátek nové éry.

Řekněte FIFA a sponzorům, ať zastaví vykořisťování jménem fotbalového mistrovství. Podepište petici.