Anička

Znásilnil ji spolužák na večírku.

Stalo se to, když mi bylo čerstvě 15 let. Znásilnil mě můj spolužák na večírku, který jsem uspořádala já a moji kamarádi u nás doma. Tehdy jsem neměla žádné zkušenosti se sexem. Většinu večera jsem se bavila, smáli jsme se, tancovali a pili. Cítila jsem, že někteří lidi se začínají párovat, já jsem ale zůstala víceméně sama. V jednu chvíli jsem si prostě řekla, že jdu spát. Zavřela jsem se do svého pokoje a normálně usnula. Když jsem se probudila, byl na mě můj spolužák, snažil se mě svlíknout a mít se mnou sex.

Cítila jsem strašnou bolest a hrozně jsem se styděla. Snažila jsem se bránit, ale byla jsem ospalá a otupělá alkoholem, proto jsem nebyla schopná ho odstrčit a neubránila jsem se. A pak jsem v jednu chvíli úplně ztuhla, byla jsem paralyzovaná a neschopná pohybu. Asi jako když má člověk spánkovou paralýzu a má pocit, že je s ním někdo v pokoji, ale on sám nemůže křičet, vstát, utéct ani se jakkoliv se bránit. Netuším, jak dlouho jsem byla takhle zmrzlá.

Myslela jsem na to, jestli fakt takhle vypadá sex. To to takhle strašně bolí vždycky? No tak to už mít sex nikdy nechci. Byla jsem hrozně ponížená, ale myslela jsem si, že to takhle asi má být a že to zažívají všechny ženy. Znásilnění jsem si představovala jako něco, kdy ten člověk druhému nadává nebo ho přepadne a ten druhý křičí a je tam hodně krve, případně ta oběť i zemře. To, co se stalo mě, bylo úplně něco jiného. Prostě jsem se probudila do toho, že se mnou někdo má sex, ale jako kdybych ani nebyla ve svém těle.

Chtěla jsem se na to zeptat toho kluka, protože on věděl asi nejlíp, co se vlastně stalo. Chtěla jsem, aby mi to vysvětlil. Byla jsem hrozně zmatená – líbím se mu? Proč to udělal?

Asi do roka od toho, co se to stalo, jsem začala trpět velmi silnými depresemi, což ovlivnilo další roky mého života. Jako dítě jsem si myslela, že to nejhorší, co se člověku může stát, je nějaké vážné zranění nebo smrt. Postupem času jsem mezi tyhle věci zařadila i to, když někdo člověka znásilní.