Před několika měsíci jsem byla pozvaná ke kamarádce na filmový večer.

Dobře jsme se bavili a nakonec ještě několik lidí zůstalo na přespání. Byli jsme v pokoji čtyři. Já a další dvě kamarádky jsme spaly na velké posteli a dole na matraci spal Petr. Uprostřed noci mě najednou stáhl z postele dolů a začal mě svlékat. Byla jsem jako paralyzovaná a nebyla jsem schopna se bránit. Zpětně nevím, proč jsem ho nemohla zastavit. Ráno jsem promluvila o tom, co se stalo. Kamarádky mi nevěřily, že mě znásilnil - proč jsem tedy nekřičela a nebránila se? Petr též popíral, že mne do čehokoliv nutil. Já jsem však věděla, že jsem sex nechtěla, jen jsem byla v šoku z toho, co se děje.

I po delší době se stále cítím hrozně, zneužitě, špinavě. Zraňuje mě i přístup okolí. Ptala jsem se kamarádky právničky, co s tím, bohužel za současné situace se o znásilnění nejedná. Já to vidím jinak.