Demokratická republika Kongo

Demokratická republika Kongo (KDR) zažila během roku politické nepokoje s protesty spojené s koncem mandátu prezidenta Kabily. Demonstrace se setkaly s nepřiměřeným zásahem bezpečnostních složek stejně jako s porušením práv svobody vyjadřování, sdružování a pokojného shromažďování. Ozbrojené konflikty pokračovaly na východě: ozbrojené skupiny se dopustily početného týrání civilistů včetně hromadných poprav, zabíjení, únosů, sexuálního násilí a rabování majetků: a bezpečnostní složky konaly hromadné popravy a další porušování lidských práv. Jak ozbrojené složky, tak mírové síly OSN MONUSCO (Stabilizační mise OSN v KDR) nebyly schopné civilisty dostatečně ochránit.

Demokratická republika Kongo (KDR) zažila během roku politické nepokoje s protesty spojené s koncem mandátu prezidenta Kabily. Demonstrace se setkaly s nepřiměřeným zásahem bezpečnostních složek stejně jako s porušením práv svobody vyjadřování, sdružování a pokojného shromažďování. Ozbrojené konflikty pokračovaly na východě: ozbrojené skupiny se dopustily početného týrání civilistů včetně hromadných poprav, zabíjení, únosů, sexuálního násilí a rabování majetků: a bezpečnostní složky konaly hromadné popravy a další porušování lidských práv. Jak ozbrojené složky, tak mírové síly OSN MONUSCO (Stabilizační mise OSN v KDR) nebyly schopné civilisty dostatečně ochránit.

Pozadí

Politické neshody ohledně toho, zda by prezident Kabila mohl zůstat v úřadě i po skončení svého druhého mandátu, tedy po 19. prosinci, vyvolal mnoho protestů. V březnu Mezinárodní nezávislá volební komise prohlásila, že volby nemohou být v rámci ústavního časového rámce. V květnu Ústavní soud rozhodl, že prezident může zůstat v úřadu po 19. prosinci, dokud nebude v úřadu jeho nástupce. V říjnu opět rozhodl, že prezidentské volby budou odloženy. Opozice a občanská společnost zpochybnila legálnost druhého rozhodnutí, protože bylo vydáno pěti soudci místo sedmi, které požaduje právo. Africká unie (AU) vedla dialog, na jehož základě vznikla dohoda o odložení voleb na duben 2018. To ale odmítla většina politické opozice, občanské společnosti a hnutí mladých. Následovalo vyjednávání katolické církve a 31. prosince byla zástupci většinové koalice, opozice a organizací většinové společnosti podepsána nová dohoda. Tato dohoda zahrnovala závazek, že prezident Kabala nebude potřetí kandidovat, a že volby se uskuteční na konci roku 2017.

Politická nejistota přispěla k rostoucímu napětí východě KDR, který zůstal sužován ozbrojeným konfliktem. Zvýšené pnutí mezi komunitami a etniky v prodlouženém předvolebním období se propojilo se slabými administrativními a bezpečnostními odezvami a bylo poháněno násilím a nábory do ozbrojených skupin.

Operace „Sokola 2“, což bylo spojení ozbrojených sil KDR a MONUSCO pokračovalo v zneškodňování Demokratické složky pro osvobození Rwandy (FDLR). Jedná se o ozbrojenou skupinu působící ve východní KDR, kterou tvoří Hutuové ze Rwandy. Ti jsou spojováni s genocidou ve Rwandě v roce 1994. Mise měla za úkol zajmout velitele FLDR Sylvestra Mudacumuru, to se ale nepodařilo.

Stovky jihosúdánských bojovníků spolupracujících se Súdánskou lidovou osvobozeneckou armádou v opozici (SPLA-IO) překročili hranici KDR po červencových bojích v Džubě, hlavním městě Jižního Súdánu (viz výstup Jižní Súdán).

Zhoršující se ekonomická krize zvýšila už tak vysokou úroveň chudoby. Zapříčinila prudké šíření cholery a žluté zimnice, jež způsobily stovky úmrtí.

Svobody sdružování a shromažďování

Bylo porušeno právo svobody mírového shromáždění a svobodného vyjadřování, většinou v souvislosti s protesty proti prodlouženému období prezidenta Kabily. Početné protesty, většinou organizované politickou opozicí, byly označeny za neoprávněné. I přesto že právo KDR a mezinárodní právo požaduje pouze, aby organizátoři místní úřady uvědomili, ne aby od nich získali povolení. Oproti tomu, shromáždění organizované prezidentskou většinou, vládnoucí koalicí, se převážně odehrály bez zásahů ze strany úřadů.

Plošné zákazy veřejných protestů byly uloženy nebo nadále trvaly v hlavním městě Kinshasa, ve městech Lubumbashi a Matadi, v provinciích Mai-Ndombe (bývalá provincie Bandundu) a Tanganika.

Během roku bylo 11 aktivistů z hnutí mladých Struggle for Change – Boj o změnu (LUCHA) odsouzeno za to, že se účastnili nebo organizovali pokojné demonstrace. Navíc přes 100 aktivistů z hnutí LUCHA a prodemokratického hnutí mladých Filimbi bylo zatčeno předtím, během a hned po skončení pokojných demonstrací. Tyto a další hnutí mladých, kteří chtěli po prezidentovi, aby po skončení druhého volebního období odstoupil, byly označovány jako povstalecké. Místní úřady je označily jako „nelegální“ kvůli nedostatku registrací, i když ani národní, ani mezinárodní právo neuvádí registraci jako podmínku pro založení sdružení.

Úřady také zakázaly soukromé jednání o politicky citlivých tématech, do kterých patřily i volby. Občanská společnost a strany politické opozice měly problém s najímáním zařízení potřebného ke konferencím, jednáním a dalším akcím. 14. března bylo dokonce Národní inteligenční agenturou násilně zastaveno jednání prezidenta Sociálního hnutí za obnovu (MRS) Pierra Lumbiho a členy tohoto hnutí, které se uskutečnilo v hotelu v Lubumbashi.

Představitelé vlády, i s ministrem spravedlnosti a lidských práv, vyhrožovali zavřením organizací lidských práv na základě omezující interpretace právních předpisů, které upravují registraci nevládních organizací.

Nadměrné použití síly

Bezpečnostní složky soustavně narušovaly mírové protesty užíváním zbytečné, nadměrné a někdy i smrtící síly, včetně slzného plynu a ostrých nábojů.

19. září bezpečnostní složky usmrtily desítky lidí v průběhu protestu v Kinshase, který vyzýval prezidenta, aby na konci druhého volebního období odstoupil.

Protesty proti Kabilovu odmítnutí opustit prezidentské křeslo propukly opět 19. a 20. prosince. Desítky lidí byly zabity bezpečnostními složkami ve městech Kinshasa, Lubumbashi, Boma and Matadi. Stovky jich bylo před, během, a i po protestech nahodile uvězněno.

Bezpečnostní složky také zabíjely účastníky demonstrací protestující kvůli dalším křivdám a stížnostem  ve městech Baraka, Beni, Ituri a Kolwezi.

Svoboda vyjadřování

V souvislosti s předvolebním obdobím bylo omezeno a neustále porušováno právo svobody vyjadřování. 1 Zvláště byli cílem politici, kteří byli proti prodloužení druhého období prezidenta Kabily.

V únoru vojenská policie na půl dne zadržela opozičního vůdce Martina Fayula, když mobilizoval podporu ke generální stávce, která se dožadovala dodržování ústavy. V květnu mu policie zabránila mít tři politické schůze v provincii Kwilu.

Policie také zabránila Moisovi Katumbimu, bývalému guvernérovi tehdejší provincie Katanga a prezidentskému kandidátovi, promlouvat na veřejných shromážděních potom, co opustil stranu prezidenta Kabily, Lidovou stranu pro obnovu a demokracii. V květnu žalobce zahájil vyšetřování proti Moisovi Katumbimu pro údajné najímání žoldáků, ale později mu dovolil opustit zemi kvůli nezbytné lékařské péči, kterou potřeboval. Potom byl ale proti němu otevřen další případ, vztahoval se ke sporu s nemovitostmi, a Moise Katumbi byl v nepřítomnosti odsouzen ke třem letům vězení. To ho učinilo nelegitimním ucházet se o post prezidenta.

20. ledna ministr komunikací a médií nařídil uzavření Rádia-televize Nyota a Televize Mapendo – vlastníkem obou byl Moise Katumbi – na základě toho, že nesplnily své daňové povinnosti. Státem provozovaná mediální regulační agentura, Vyšší rada pro vysílání a komunikaci, řekla, že daně byly zaplaceny a požadovala, aby byly stanice znovu otevřeny. I přesto obě zůstaly zavřené.

Byly svévolně zadrženy desítky novinářů. 19. a 20. prosince bylo zatčeno minimálně 8 mezinárodních a národních novinářů a byli zadrženi, zatímco podávali zprávy o protestech. Několik z nich obtěžovaly, okradly anebo zbily bezpečnostní složky.

5. listopadu byl zablokován signál Rádia France Internationale (RFI) a zůstal zablokován do konce roku. Skoro ve stejnou dobu byl více než pět dní rušen signál stanice rádia OSN Radio Okapi. 12. listopadu vydal ministr komunikace a médií dekret zakazující rádiovým stanicím, které se nenacházejí v KDR, aby měly místní frekvenci. Dekret oznamoval, že od prosince mohou stanice vysílat pouze v rámci partnerské konžské rádiové stanice a s povolením od ministra.

Obránci lidských práv

Minimálně 3 obránci lidských práv byli zabiti známými nebo podezřelými bezpečnostními agenty v Maniemě, v provinciích Severní a Jižní Kivu. Ze zabití jednoho obránce práv v Maniemě byl usvědčen člen policejního sboru a byl odsouzen k doživotnímu trestu: rozsudek byl odvoláním zmírněn na 36 měsíců. Proces v souvislosti se zabitím v Severním Kivu začal v září.

Úřady se více zaměřily na obránce lidských práv, kteří veřejně vystoupili v souvislosti s omezením prezidentského období nebo kteří dokumentovali politicky motivované porušování lidských práv. Mnoho obránců čelilo svévolnému zatýkání, obtěžování a zvýšenému tlaku na to, aby ukončili své aktivity.

V únoru vláda Jižního Kivu schválila dekret o ochraně obránců lidských práv a novinářů. V národním měřítku, OSN, Národní komise pro lidská práva a několik nevládních organizací zabývajících se lidskými právy pracovalo na návrhu zákona, který by chránil obránce lidských práv, ale ještě nebyl projednáván v parlamentu.

Konflikty ve východní KDR

Porušování lidských práv ve východní KDR, kde pokračoval konflikt, zůstalo na denním pořádku. Nepřítomnost státních autorit a nedostatečná ochrana obyvatel vedla k mnoha úmrtím.

Zneužívání ozbrojenými skupinami

Ozbrojené skupiny se dopustily široké škály zneužívání: hromadné popravy; únosy; kruté, nelidské a ponižující zacházení: znásilnění a další sexuální násilí; a rabování civilního majetku. FLDR, FRPI a další ozbrojené jednotky Mai-Mai (místní milice a milice tamějších komunit) byly mezi těmi, kteří byli zodpovědní za zneužívání civilního obyvatelstva. Armáda božího odporu (LRA) zůstala aktivní a dopouštěla se zneužívání v oblastech sousedících s Jižním Súdánem a Středoafrickou republikou.

V oblasti Beni, v Severním Kivu, byli civilisté masakrováni, obvykle mačetami, motykami a sekyrami. V noci 13. srpna bylo ve Rwangome, která sousedí s Beni, zabito 46 lidí domnělými členy Spojenecké demokratické síly (ADF). Jedná se o ozbrojenou skupinu z Ugandy, která má základny ve východní KDR.

Porušování zákona bezpečnostními složkami

Vojáci porušili lidská práva během operací ozbrojených skupin. Také mimosoudně popravili civilisty, kteří protestovali proti nedostatku vládní ochrany.

Násilí vůči ženám a dívkám

Stovky žen a dívek bylo vystaveno sexuálnímu násilí na území zasažených konfliktem. Pachateli byli vojáci a další státní agenti, stejně jako bojovníci ozbrojených skupin jako Raia Mitomboki (uskupení skupin), FRPI a Mai-Mai Nyatura a Hutu milice.

Dětští vojáci

Stovky dětí byly odvedeny do ozbrojených skupin, včetně FRPI, Mai-Mai Nyatura, společných sil FLDR a jeho oficiálního ozbrojeného křídla FOCA a Vlastenecké unie pro obranu nevinných (UDPI). Dětské vojáky pořád využívají jako bojovníky, také k vaření, uklízení, vybírání daní a nošení zboží.

Násilí mezi komunitami

Násilí se vyhrotilo mezi komunitami Hutu a Nande v teritoriích Severního Kivu – v Luberu a Walikale. Obě komunity získávali podporu od ozbrojených skupin – Komunita Hutu od FDLR a komunita Nande od skupin Mai-Mai. To vyústilo ve vysoký počet obětí a v rozsáhlé ničení civilního majetku. V lednu a únoru boje dosáhly kritického bodu. 7. ledna FLDR zabila minimálně 14 lidí z komunity Nande, stalo se to ve vesnici Miriki, v teritoriu jižní Lubero. Když místní obyvatelé zorganizovali protest proti nedostatečné ochraně před útoky, armáda střílela ostré náboje a to zabilo minimálně jednoho účastníka protestu. O několik týdnů později bylo na útocích milice Nande zabito nejméně 21 lidí z komunity Hutu, 40 bylo zraněno a byly vypáleny desítky domů.

27. listopadu bylo při útoku na vesnici Hutu zabito sebeobrannou skupinou Nandu přes 40 lidí.

V provincii Tanganika v září znovu ožily rozpory mezi komunitami Batwa a Luba, což vyvolalo mnoho úmrtí a velké hmotné škody. Pokračující střety vyústily v hromadné popravy, sexuální násilí a hromadné vysidlování. Podle místních náčelníků a organizací civilní společnosti během střetů mezi komunitami lehlo popelem přes 150 škol v okolí.

Uprchlíci a vnitřně vysídlené osoby

Boje mezi armádou a ozbrojenými skupinami způsobily velké vysidlování. V únoru bylo v sousedních zemích registrováno přes 500 000 konžských uprchlíků. K 1. srpnu bylo v KDR registrováno 9 milionů vnitřně vysídlených osob, většina z nich v provinciích Severní a Jižní Kivu.

Na základě nařčení, že členové ozbrojených skupin, zvláště FDLR, se v táborech ukrývají, vláda několik táborů pro vnitřně vysídlené osoby zavřela. Tyto tábory byly založeny ve spolupráci s Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Tento čin plošně kritizovaly humanitární organizace, protože ovlivnil asi 40 000 vysídlených lidí a vedlo to k dalšímu vysidlování a nejistotě. A během uzavírání táborů se stalo mnoho vysídlených lidí obětí porušování lidských práv ze strany vojáků.

Mučení a další špatné zacházení

Státní zástupci se stejně jako členové ozbrojených skupin dopustili mučení a dalšího krutého, nelidského a ponižujícího zacházení. Národní vyšetřovací agentura byla zodpovědná za únosy a dlouhotrvající zadržení v izolaci, které bránilo právu zadržovaných, aby s nimi bylo zacházeno lidsky a také porušilo úplné zakázání mučení a dalšího špatného zacházení.

Beztrestnost

Velmi málo státních agentů, hlavně těch na nejvyšší úrovni, nebo bojovníků ozbrojených skupin bylo soudně stíháno a odsouzeno za porušování lidských práv. Nedostatek finančních zdrojů a soudní nezávislosti i nadále představoval hlavní překážky k odpovědnosti za takové zločiny.

11. října, Gedeon Kyungu Mutanga se s více než sty bojovníky Mai-Mai zdal autoritám provincie Haut-Katanga. V roce 2011 uprchl z vězení potom, co byl odsouzen k trestu smrti za zločiny proti lidskosti, povstání a terorismus.

Podmínky ve věznicích

Přeplněnost, chátrající infrastruktura a nedostatečné financování přispělo k zoufalým podmínkám ve věznicích. Většina obyvatel věznice je tvořena zadrženými, kteří čekají na soudní proces. Podvýživa, infekční onemocnění a nedostatek patřičné zdravotní péče vedl k úmrtí nejméně 100 vězňů. Odhaduje se, že kolem 1 000 vězňů uprchlo.

Právo na přiměřenou životní úroveň

Extrémní chudoba zůstala rozšířená. Podle Světového potravinového programu (WFP) žilo odhadem 63,6 % populace pod národní hranicí chudoby a chyběl jí přístup k základním potřebám jako je dostatek jídla, bezpečná pitná voda, sanitační opatření, nezbytná lékařská péče a vzdělání. Podle odhadů nemělo přes 7 milionů lidí dostatek jídla a skoro polovina všech dětí mladších pěti let trpěla chronickou podvýživou. Ekonomická krize vedla ke strmému poklesu hodnoty konžského franku oproti americkému dolaru. To tvrdě zasáhlo kupní sílu obyvatelstva.

Právo na vzdělání

I když Ústava zaručuje bezplatnou základní školní docházku, školní systém funguje díky školním poplatkům, které pokrývají platy učitelů a školní výdaje. Mladí aktivisté, kteří nenásilně protestovali v Bukavu, Jižní Kivu, proti školním poplatkům na začátku školního roku v září, byli zatčeni a na krátkou dobu zadržováni.

Ozbrojené konflikty mají na vzdělání několik dopadů. Desítky škol se používaly jako tábory pro vnitřně vysídlené osoby nebo jako vojenské základny pro armádu nebo ozbrojené skupiny. Tisíce dětí nemohly chodit do školy kvůli devastaci škol nebo kvůli tomu, že byli žáci či učitelé vyhnáni.

1.      Demokratická republika Kongo: Odstraňování disentu – potlačování projevu uprostřed volebních průtahů (AFR 62/4761/2016)

Novinky

15.11.2017

Kauza kobalt: Největší firmy ignorují obvinění z využívání dětské práce v dodavatelských řetězcích

Průzkum mezi firmami v oboru elektroniky a automobilů ukazuje závažné slabiny v dodavatelských řetězcích kobaltových baterií. Apple se snaží, ale laťku nasazuje nízko. Microsoft, Lenovo a Renault vykazují nejnižší pokroky.

8.9.2017

Demokratická republika Kongo: Vláda musí dostát závazku učinit přítrž dětské práci do roku 2025

V reakci na příslib vlády Demokratické republiky Kongo (DRK) o vymýcení dětské práce v sektoru těžby do roku 2025 reaguje Seema Joshi, vedoucí sekce Byznys a lidská práva Amnesty International:

20.10.2016

Společnost Apple reaguje na zprávu AI k dobývaní kobaltu v Kongu

V reakci na zprávu Amnesty International k způsobu získávání kobaltu v Demokratické republice Kongo vydala společnost Apple prohlášení se závazkem problematiku řešit.

2.9.2016

DRK: Díky vaší podpoře jsou Fred a Yves na svobodě!

Konžští aktivisté Fred Bauma a Yves Makwambala byli minulý týden propuštěni jako svobodní lidé – další úspěch pro celosvětovou dopisovou kampaň Amnesty International Maraton psaní dopisů!

31.8.2016

Fred a Yves volní!

Fred Bauma a Yves Makwambala byli s dalšími aktivisty propuštěni 27. srpna, přičemž jim původně hrozil trest smrti.

Další zprávy

Úspěchy

20.10.2016
Ne v mém telefonu!:

Společnost Apple reaguje na výzvu Amnesty International k těžbě kobaltu v Kongu

V reakci na zprávu Amnesty International k způsobu získávání kobaltu v Demokratické republice Kongo vydala společnost Apple prohlášení se závazkem problematiku řešit.