Když lidi slyší “Rusko”, tak se ve vědomí vyskytují asociace jako medvěd, vodka, balalajka, Putin a tak dále. Mezi těmito slovy se ale nikdy nevyskytne “svoboda”. Proč? Vždyť rozpad Sovětského svazu otevřel novou kapitolu ve společnosti. Železná opona padla, náboženství již nebylo mimo zákon, objevily se svobodná média a tisk, zmizela cenzura, zmizeli pionýři a oktjabrjata. Zbyly jen “strýc” Lenin, stojící bronzový na hlavních náměstích velkých a malých měst, nejistota a zmatek. Poprvé v dějinách ruského státu se jednalo o demokracii - Rusko se vydalo neznámou cestou svobody. Odbočit z něj mu postupně pomáhala vláda. 

Do roku 2018 byla v Rusku přijata celá řada zákonů, které tak či jinak omezují svobody člověka. V roce 2012, po znovuzvolení V. Putina potřetí, vláda začala “utahovat šrouby”. Například v roce 2013 byly schváleny dodatky k zákonu o “ochraně dětí před informací poškozující jejich zdraví a vývoj”. Ty se vztahovaly na propagandu netradičních sexuálních vztahů mezi dětmi a zakazovaly je. Obyvatelé tuhle vládní iniciativu podpořili - podle průzkumu Celoruského centra pro průzkum veřejného mínění (VCIOM) se 42% respondentů domnívá, že netradiční sexuální orientace musí být trestně stíhána. Pro srovnání: v roce 2007 to bylo jen 19%. 

Proč tomu tak je? Jedná se o to, že se ruská pravoslavná církev (RPC) po roce 2012 začala více angažovat ve společnosti. Impulsem tomu byla akce skupiny Pussy Riot. Jejich vystoupení v moskevské Katedrále Krista Spasitele se podílelo na nové image pro církev - vzor oběti. Dle formulace “útok na církev se rovná útoku na tradiční hodnoty” vyplývá podepsání zákona o “urážkách pocitů věřících” (zvláště kvůli tomu byl zatčen blogger Ruslan Sokolovskij za lov Pokemonů v kostele), zavedení studia základů pravoslavní kultury na školách, angažování církve v politice (členové RPC jsou vítání na některých oficiálních schůzkách s prezidentem) a tak dále. Přesto, že samotná instituce má i své opačné stránky (skandál kolem hodinek patriarchy Kirilla za 30 tisíc euro nebo zvláštní církevní parkoviště pro drahá auta popů), má obrovský vliv ve společnosti, jelikož propaguje obránu tradičních pravoslavných hodnot jako rodina, morálka, mravnost. Pochopitelně, lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby do té oblasti neřadí. 

V tom případě se o homofobii dá mluvit jako o státní ideologii, dle které LGBT+ a jakékoliv jiné odchylky od “normality” jsou ostudné. Bez ohledu na to, že se V. Putin opatrně vyjadřuje o homosexualitě, jednotliví členové státního aparátu nešetří silnými výrazy: Poslanec federálního shromáždění Vitalij Milonov v rozhovoru pro telekanál “Dožď”         řekl, že “homosexualismus je projevování fašismu”, “po gayech je třeba umývat ulice a mosty šamponem” a “všichni gayové jsou infikování HIV/AIDS.” Jeho kolegyně Elena Mizulinová tvrdí, že “gaypropagandou” se dá zabývat jen v “pohřebním voze.” Prezident Čečenska Ramzan Kadyrov zase na pozadí zabíjení a mučení gayů hlásí, že “oni jsou šajtani (zlý duch v islámu)”. Jsou křiváci”. 

Občani tyto politiky volí a jejich názory poslouchají – jsou podle nich spolehlivé a tím pádem správné. Zvláštní postavení má stanovisko prezidenta, které je apriori nad všemi ostatními. Nesmí se zpochybňovat, neboť tím je možné se zapsat do seznamu liberálů. Je třeba to brát jako fakt. A když se říká, že Rusko je Putin a Putin je Rusko, tak v tom případě všechno, co se nelíbí prezidentovi / státu buď nesmí ve společnosti být, nebo musí být pod kontrolou. 

Tato logika zapůsobila vznik regulací a omezení svobody pohybu na internetu. Ve své podstatě to je takový boj proti “kacířství” - pokus ji kontrolovat a pak zakázat. Nejdřív byl přijat zákon o bloggerech (2013), kdy Federální služba pro dozor v oblasti telekomunikací, informačních technologií a masmédií (Roskomnadzor) nařídila povinnou registraci v rejstříku informačních agentur pro jakýkoliv internetový zdroj s více než 3000 sledovateli. Pak přišel “balík Jarové” (série zákonů Iriny Jarové), který nařizoval telekomunikačním společnostem a internetovým zdrojům uschovávat osobní data uživatelů a dle potřeby je poskytovat pro účely tajné služby FSB. Kromě toho byl zaveden zákaz na používání necertifikovaných kódovacích prostředků. To se vztahovalo na messengery, které šifrují obsah zpráv, tudíž WhatsApp a Telegram. Poslední byl v Rusku zakázán v dubnu 2018. 

Kromě daných normativních právních aktů existuje celá řada dalších, jako, řekněme, zákon o zahraničních agentech nebo zákaz použití anonymiserů (VPN). Příkladů je dost a nejsou příliš optimistické. Stejně jako průměrný vektor společenského rozvoje. Utahování šroubů napomáhá společenské stagnaci a postupně ji vrací do sovětského formátu. Vláda a národ existují nezávisle na sobě a vztahy mezi nimi jsou definovány vertikálou moci. Nahoře rozumí, že se se společnosti dá manipulovat v jakékoliv formě bez obavy, jelikož reakce ze strany národa je velice slabá. To však z důvodů, že jediná možnost, jak kázat svůj nesouhlas, je individuální piketa (větší shromáždění lidí musí být odsouhlaseno úřady). Takové podmínky vytváří permanentní prezenci strachu, který redukuje společenskou mobilitu a iniciativu. Průměrní občané (elektorát V. Putina) fakticky tvoří legitimní většinu obyvatel, která postrádá kritické myšlení. I když ne, chybí zde iniciativa, pokus něco udělat. Není to vůbec překvapení - za 27 let demokracie v Rusku nelze likvidovat důsledky sovětské výchovy. Národ, který po větší část svých dějin odkazoval na panovníka vazbou otec-syn prostě nemá na to, aby řekl “ne”. Nebo jednoduše nechce. Všichni, kteří nesouhlasí, jsou označeni za liberály, což v kontextu znamená nepřátele Putina nebo nepřátele Ruska. Je odsuzuje “druhá” část společnosti. Dobrým příkladem je zde Čečensku, kde Ramzan Kadyrov  nutí lidi omlouvat se na kamery pod hrozbou mučení, když po celém Rusku během demonstrací hromadně končí lidi v policejních antonech kvůli  pokojnému vyjadřování názoru, jsou věznění za reposty na sociálních sítích. Vláda má na represe nástrojů více, než dost. 

Teď, jak se blíží mistrovství světa ve fotbale, se vláda pokusí podniknout všechno možné, aby odvrátila pozornost Západu od omezování demokracie a svobody. Chtějí ukázat, že v Rusku to není tak, jak ukazují média v Paříži nebo Berlíně. V praxi ale bude více lidí jako matematik Dmitrij Bogatov, který používal TOR-browser a byl obviněn terorismu nebo takových, jako Alexej Navalny, kteří se budou periodicky stěhovat do vězení. Aspoň dalších šest let.