Vzdal se turecký prezident Recep Erdogan invazí do Sýrie snah o turecký vstup do EU?
Samozřejmě. Když nahlédnete do jeho myšlení, zjistíte, že vnímá Západ velmi jednoduše, a myslím, že má pravdu. On chápe, že Západ neudělá vůbec nic. Jistě, budou tady nějaké diskuse, výzvy k zastavení vojenské operace, třeba ekonomické sankce, ale vlastně nic vážného. A v tom je Erdogan konzistentní. Evropská zahraniční politika na něj nestačí a samozřejmě myšlenka tureckého vstupu do Evropské unie je už mrtvá, všichni to vědí.
A kdo na něj stačí?
Co se týče USA, ty sice v regionu jsou, ale mají teď úplně jiné zájmy. Americký prezident Donald Trump je v Saúdské Arábii a Perském zálivu, ale nemá zájmy v Iráku, Afghánistánu nebo Sýrii, protože americká veřejnost nechce, aby jejich vojáci v těchto oblastech bojovali. Trump tedy neopouští Blízký východ, ale určuje si priority podle toho, jaký to bude mít dopad na domácí politiku. To znamená, že celé oblasti aktuálně dominuje Rusko, což se děje i v Sýrii. Syrský problém se stal problémem ruským, čemuž se přizpůsobují i tamní hráči.
Umetla tedy cestu turecké invazi současná mezinárodní situace?
Zaprvé je tu fakt, že USA neudělají nic. Jen pro ilustraci, Trumpův bezpečnostní poradce Michael Flynn rezignoval, protože patrně přijal úplatky od firmy napojené na tureckou vládu. Takže USA lze vyloučit. Neznamená to, že jsou úplně pasivní, ale tak aktivní jako v Iráku už nebudou.
Takže kdo zbývá? Afrika to není, arabské země taky ne, jenom Evropa. A Evropa nemá ucelenou globální politiku. Nejde ani mluvit o selhání, tam prostě není nic, s čím by šlo aktuálně pracovat. Jistě, evropští politici vyjadřují svůj nesouhlas a jednotlivé státy i EU přijímají ekonomické akce, ale to nestačí. Obecně, mezinárodní politika je o přímé síle a Erdogan ví, že Evropa vojenskou sílu nepoužije.
Kdo je Gökhan Bacik
Gökhan Bacik, politolog a odborník na Střední východ, v Turecku působil až do roku 2016 jako univerzitní profesor a poradce v oblasti zahraniční politiky. Po čistkách režimu Recepa Erdogana v souvislosti s neúspěšných pokusem o vojenské převrat se stal nepohodlným a ze dne na den z něj byl nepřítel státu. Po emigraci z Turecka se v roce 2017 na pozvání Univerzity Palackého přestěhoval do Olomouce, kde žije a pracuje dosud. Působí na filozofické fakultě a přednáší například o turecké zahraniční politice nebo Sýrii.
Může invaze do Sýrie ohrozit pozici Turecka v NATO?
To je problematické. Objevují se hlasy, že se Turecko stalo prostředníkem Ruska pro destabilizaci NATO. Ale jsou zde i jiné problémy. Ten první je, že dokumenty NATO o ukončení členství nějakého státu vůbec nehovoří. Nejsou na to pravidla, takže by to bylo velmi obtížné. Navíc to není EU, která má komisi a jiné řídicí orgány. Severoatlantická aliance je volné spojenectví mnoha zemí a kvůli tomu neexistuje mechanismus k zakročení proti vlastním členům.
Vysoká cena za válku
Zastavme se u Ruska. Zdá se, že Moskva se na Blízkém východě chová tak, že si chce v regionu udělat nové spojence.
Jistě. Sýrie byla proruská od roku 1948. Sice se pokusila několikrát o začlenění k Západu, ale pokaždé to selhalo. Důvod je jasný: v roce 1948 vyhlásil Izrael nezávislost a obě země si vyhlásily válku. Syřané nejsou proruští proto, že by nenáviděli Západ. Je to kvůli americké podpoře Izraele a jejich konfliktu s židovským státem. Z mezinárodní perspektivy jsou Golanské výšiny syrská oblast okupovaná Izraelem. A válka s Izraelem nedává Sýrii jinou alternativu. Amerika teď navíc hledá spojence jinde, třeba v Egyptě nebo Kataru.
A co Turecko samotné? Jak tam veřejnost vnímá invazi do Sýrie?
Převážně pozitivně. Turecko je autoritářská země. Většina konvenčních médií je řízená státem. Sociální sítě jsou podle statistik využívány zejména k zábavním účelům, k hledání informací až tolik ne. Takže vláda má kapacitu k tomu, aby přiměla lid věřit tomu, čemu chce. Druhý důvod je historicky daný - idea tureckého státu je skoro transcendentální. Není to stát, který slouží, ale něco, čemu vy odevzdáváte svou službu. Pokud vláda řekne, že je něco dobře, pak je to zřejmě správné. Například minulý pátek vláda nařídila imámům číst během služeb specifické pasáže Koránu o džihádu. Vykládají tu invazi jako džihád, i když část Kurdů jsou muslimové.
Vzhledem k autoritářské povaze státu prostě není překvapivé, že většina lidí invazi podporuje. Bude ale nutné počkat na dlouhodobé efekty, protože lidé začnou být kritičtí až ve chvíli, kdy se dostaví ekonomické následky rozsáhlé vojenské akce. Už teď je vysoká inflace, nezaměstnanost raketově roste, Turci pravděpodobně nebudou chtít platit takovou cenu za válku.
Ekonomické problémy přijdou brzy. Turecko se snaží vyřešit domácí problémy tím, že začalo řešit ty externí. A nevím, jestli to je úspěšné řešení.
Mohl by ekonomický tlak Evropy ten proces urychlit?
Poslední dny jasně ukázaly, že image Turecka se zhoršila. Globální mediální pokrytí je velmi prokurdské. O Turecku se nyní mluví společně s pojmy válečné zločiny. V tomhle ohledu se situace rapidně zhoršila, ale nemyslím si, že na tom Erdoganovi sejde. Je to autoritářský politik a tyhle záležitosti jsou problémy pro demokratický svět. Pokud je váš plán zůstat u moci skrze autoritářské metody, těmihle věcmi se nezabýváte. Ano, globální image se zhoršuje, ekonomika se zhoršuje, ale Erdogan nemá mentalitu demokrata, který chce přežít další volby. Přežil víceméně na autoritářských metodách. Erdogan teď pracuje na strategii, jak udělat jeho režim více adaptabilní. A jak jsem zmínil, mezinárodní scéna ztratila veškeré páky na způsobení změn v Turecku. Mechanismus na zastavení tam už není. Neříkám, že to nemá svou cenu, ale Erdoganovi to je jedno.
Když je řeč o válečných zločinech, hodně se probírá incident, kdy žoldáci na straně Turecka přepadli kurdský konvoj a popravili přední kurdskou političku…
Upřímně to nechápu. Nechápu, proč Erdogan využívá žoldáky. Turecká armáda je velká sama o sobě. Žoldáci pravděpodobně měli jen několik týdnů tréninku a nejsou to vojáci, což vede k tomu, že páchají tyhle brutální činy. Způsobilo to dvě věci. Dlouhou dobu se na Kurdy nahlíželo selektivně, ale teď je jejich reprezentace pozitivní, protože působí jako utlačovaný národ. To je velká změna.
Druhý důsledek je ten, že dříve tu byl kritický, ale neutrální náhled na Turecko. Ten je teď velmi negativní. Země je nyní spojována s válečnými zločiny, krutostmi a podporou extremistických skupin. Kvůli takovým incidentům je to viditelné. A je tu navíc faktor sociálních sítí. Ti žoldáci videa nahrávají a umisťují na YouTube. Nestydí se za své činy. Z dlouhodobého hlediska to pro Turecko představuje velké problémy. Pro žádnou zemi není dobré, když je spojována s něčím takovým.
Útěky islamistů z vězení
Kurdové jsou druhé nejpočetnější etnikum v Turecku a hodně jich tak slouží v armádě. Může to nějak změnit situaci?
Když jste v armádě, nevím, jestli je nějaký způsob něco změnit. Asi je to traumatizující. Momentálně není příjemné být ani kurdský civilista. Mluvilo se o incidentu, kdy v turecké nemocnici dav zlynčoval staršího muže za to, že mluvil kurdsky. Nevím o podobných případech v armádě, ale vzhledem k napětí je asi jediná možnost mlčet.
Probírá se taky to, že Kurdové nechávají nehlídané tábory s teroristy jako jakousi odplatu za to, že je USA zradily. Jak to ovlivní mezinárodní pohled na celou situaci?
Vězení opustilo asi 500 členů Islámského státu. Nevíme ale, kdo to způsobil. Otevřeli dveře Kurdové, nebo někdo jiný? Nebo je to jen kvůli tomu, že je Kurdové přestali hlídat a nebyl tam nikdo, kdo by držel dohled? To nevíme. Ale vzhledem k míře vojenských aktivit se to dalo čekat. Stalo se to i předtím, lidé opouštěli vězení třeba během povstání v Egyptě. Pokud je válka a chaos, nezůstanete ve vězení.
Autoři jsou redaktoři serveru Houpací osel.
