Manželství pro všechny


AKTUÁLNÍ SITUACE

Dlouhotrvající snaha o prosazení manželství pro všechny opět ztroskotala a skončila zklamáním. Přestože je to již 17 let od chvíle, kdy Česká republika zavedla možnost registrovaného partnerství osob stejného pohlaví, posun k úplné rovnoprávnosti v rámci celé české populace je stále v nedohlednu.

Poslanecká sněmovna ČR ve třetím čtení dne 28. 2. 2024 nepodpořila návrh týkající se možnosti zavedení institutu manželství a adopce dětí pro všechny bez rozdílu. V Poslanecké sněmovně byl přijat politicky kompromisní návrh, který umožňuje stejnopohlavním párům uzavřít tzv. partnerství, ale stále neumožňuje společnou adopci dětí z ústavní péče, pouze přiosvojení dítěte partnera. Návrh zákona dále putuje do Senátu a pak k podpisu prezidenta.

Přestože novela v praxi upravuje řadu otázek v pozitivním smyslu, jako je například otázka společného jmění partnerů nebo vdovských a vdoveckých důchodů, což může usnadnit život mnoha párům stejného pohlaví, velmi problematickou oblastí zůstává již zmíněná adopce. Lidé tvořící pár s osobou stejného pohlaví budou moci adoptovat jak biologické děti svých partnerů/ partnerek, tak děti adoptované prvním partnerem/ partnerkou z ústavní péče. Jedná se ale o komplikovaný, dvojí proces. Pro děti z ústavní péče by to znamenalo, že by musely projít adopčním procesem s prvním z rodičů, který by tak získal plná rodičovská práva jako jednotlivec, a následně by musely projít stejným procesem znovu, aby si je přiosvojil i druhý rodič. Kromě psychické zátěže pro dítě i celou rodinu to přinese administrativní zátěž pro stát nebo soudy.

Rozšíření práv a povinností osob žijících ve stejnopohlavních svazcích je sice dílčím krokem na cestě k úplnému zrovnoprávnění, nicméně odmítání přístupu k určitým právům pouze z důvodu sexuální orientace považujeme za nepřípustné a diskriminační. Za diskriminační považujeme i samotnou existenci speciální škatulky partnerství pro stejnopohlavní páry.

Otázka zrovnoprávnění menšin včetně gayů a leseb nevyžaduje vytváření speciálních práv ani právních institutů, ale zajištění ochrany univerzálně platných a uznávaných práv bez diskriminace. S omezováním práv na základě sexuální orientace Amnesty nesouhlasí a bude nadále podporovat řešení v podobě úplného zrovnoprávnění stejnopohlavních svazků včetně rovného označení.

Jako společnost se nemůžeme spokojit s politickým kompromisem, který jen dále upevňuje polarizaci obyvatelstva a jeho rozdělení na dvě kategorie. Kvůli všem nerovnostem, které zde popisujeme, budeme v Amnesty International i nadále společně bojovat za plnou rovnoprávnost a důstojný život pro všechny bez rozdílu.

JE TO FÉR?

Stejnopohlavní páry v Česku mají od roku 2006 možnost formálně zpečetit svoji lásku vstupem do registrovaného partnerství. Registrované partnerství je jednou z forem státního uznání důvěrných vztahů, které přináší vzájemná práva a povinnosti. Mnoho lidí si myslí, že registrované partnerství a manželství je to samé. Ve skutečnosti ale existuje velké množství rozdílů, které gayům a lesbám přináší v praktickém i rodinném životě mnoho překážek. Láska nezná diskriminaci a ani naše zákony by neměly. Proto pokud stát prostřednictvím manželství uznává a chrání partnerské vztahy dvou milujících se lidí ve svých zákonech, neměl by toto uznání a ochranu někomu odpírat jen kvůli sexuální orientaci.

Sexuální orientace se podle mezinárodního práva považuje za zakázaný důvod diskriminace. Nikto nesmí být diskriminován na základe své sexuální orientace či genderové identity, a to včetne práva uzavřít manželství a založit rodinu. Proto odopíraní práva na civilní sňatky na základě sexuální orientace je diskriminací, prostřednictvím které je stejnopohlavním párům znemožněn přístup i k mnoha dalším právům – například v oblasti rodinného práva, bydlení či sociálního zabezpečení – která neřeší ani institut registrovaného partnerství v Česku. Samotné vyčleňování stejnopohlavních párů do zvláštní kategorie s odlišným názvem symbolicky vede ke stigmatizaci stejnopohlavních párů a může pohánět další předsudky lidí.

ROZDÍLY MEZI REGISTROVANÝM PARTNERSTVÍM A MANŽELSTVÍM

Láska je láska, ale registrované partnerství není manželství. Vznik registrovaného partnerství je pouze administrativním úkonem, ke kterému dochází beze svědků. Vstupem do registrovaného partnerství nevzniká společné jmění manželů nebo společné nájemní právo. Při smrti jednoho z registrovaných partnerů není pozůstalému partnerovi přiznáván vdovský či vdovecký důchod. Registrované partnerství lze uzavřít pouze na 14 určených úřadech, ale občanský sňatek na jakékoli matrice v ČR. Lesby a gayové také nemají nárok na bezplatnou změnu příjmení ani na dva dny volna na svatbu. Registrovaní partneři nabývají majetek buď do svého vlastnictví každý zvlášť, anebo do podílového spoluvlastnictví a při zániku partnerství neexistuje žádná úprava vypořádání majetku.

V oblasti rodičovských práv existuje také řada rozdílů. Registrovaní partneři nemohou oficiálně vychovávat dítě tak, aby podle práva byli oba rovnocennými rodiči. Nemožnost společně si osvojit dítě nebo přiosvojit si dítě druhého partnera způsobuje, že zákonem uznaným rodičem („zákonný rodič”) může být vždy jen jeden z páru, byť se o dítě starají oba stejně. Ten druhý nebiologický („sociální rodič”) je z hlediska práva vůči dítěti téměř cizím člověkem. Sociální rodič dítě často vychovává a společensky i emocionálně je pro něj rodičem, ale nemá ve vztahu k němu žádná práva. Paradoxně má ale povinnost podílet se na jeho výchově. Pouze biologický rodič má právo získat všechny informace o zdravotním stavu dítěte, být s ním v průběhu hospitalizace a podílet se na jeho léčbě, nebo vystupovat jako rodič vůči školním zařízením, např. vyzvedávat dítě ze školy, chodit na třídní schůzky atd. Omezená práva dětí vůči sociálnímu rodiči jsou v případě rozpadu vztahu v právním vakuu (není nutná úprava vztahů k dětem). Děti nemají po rozvodu nárok vídat se se sociálním rodičem. Sociální rodič po rozvodu nemusí platit výživné na dítě (děti se tak ocitají v ohrožení chudobou) a v případě smrti bilogického rodiče může dítě skončit v ústavu i když má druhého sociálního rodiče, který o něj třeba celý život pečoval.

Amnesty International se aktivně zasazuje proti diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity, včetně té v oblasti civilních sňatků. Po celá desetiletí Amnesty bojuje proti násilnostem a diskriminaci LGBT+ osob po celém světě. Věříme, že i gayové a lesby by měli mít rovná práva, tedy i možnost uzavřít manželství, a s ním nabýt všechna práva, která se k němu váží. Upozorňujeme na to, že některé státy diskriminují LGBTI+ osoby tím, že jim odpírají mnoho základních práv, která ostatní lidé považují za samozřejmost. Jedním z klíčových příkladů je přístup k občanským sňatkům. Žádáme státy, aby uznávaly formy rodiny, které si lidé sami zvolí. Amnesty Interational ČR se tak stala i spoluzakladatelem inciativy Jsme fér.