Amnesty international kritizuje Spojené státy a státy Evropské Unie za přehlížení mučení v Uzbekistánu

  Článek

Zastavte mučení publikován 17.4.2015

USA a Evropa tolerují mučení v Uzbekistánu

15. dubna 2015

Geostrategie a obchodní zájmy převažují nad lidskými právy

Pokračující přehlížení mučení v Uzbekistánu ze strany Spojených států, Německo a dalších zemí Evropské unie znamená, že tato praxe bude pokračovat v nezmenšení míře, tvrdí Amnesty International ve zprávě z 15. dubna.

Zpráva nazvaná The report, Secrets and Lies: Forced confessions under torture in Uzbekistan odhaluje, že mučení je běžnou praxí a hraje hlavní roli v uzbeckém právním systému, přičemž bezpečnostní složky zasahují v případě jakékoliv skupiny, která je vyhodnocena jako ohrožení národní bezpečnosti. Zpráva varuje, že policejní a další silové složky často používají metod mučení k vynucení přiznání nebo k zastrašení celých rodin, případně si vynucují úplatky.

Je veřejným tajemstvím, že každý kdo upadne před vládními orgány v nemilost, může být v Uzbekistánu zadržen a mučen. Nikdo nemůže uniknout ze spárů státní moci,“ uvedl John Dalhuisen, ředitel Amnesty International pro Evropu a Střední Asii během zveřejnění zprávy v Berlíně.

„Je ostudné, že mnoho vlád, včetně USA, tolerují otřesné mučení, zřejmě ze strachu z narušení vztahů se spojencem ve válce proti terorismu. Další vlády, jako například německá, jsou zřejmě motivovány obchodními zájmy.“

Strategická trpělivost, ostudná strategie tbáří v tvář porušování lidských práv

Vzhledem k desátému výročí masakru v květnu 2005 v Andizhanu, kde zemřely stovky demonstrantů, zpráva Amnesty International zdůrazňuje,že vlády USA a EU, včetně Německa, daly přednost bezpečnostním, politickým, vojenským a ekonomickým zájmům před jakoukoliv možností na vyvinutí tlaku na uzbecké úřady, aby respektovaly lidská práva a přestaly s mučením.

Evropa

Evropské sankce uvalené na Uzbekistán po masakru v roce 2005 v Andizhanu, byly zrušeny v roce 2008 a 2009. Zrušení cestovních zákazů a prodeje zbraní proběhlo navzdory tomu, že nikdo zodpovědný z masakru nebyl postaven před spravedlnost. Naposledy se některý z ministrů EU zmínil o problematice lidských práv v Uzbekistánu v říjnu 2010.

Zejména Německo má s Uzbekistánem blízké vojenské vztahy. V listopadu 2014 obnovilo pronájem letecké základny v Termezu, která podporuje Německé jednotky v Afghánistánu. V březnu 2015 se Německo a Uzbekistán dohodly na investicích ve výši 2,8 miliardy eur.

„Postoj mezinárodních partnerů Uzbekistánu k rutinní praxi mučení se jeví v nejlepším případě jako rozpolcený, v tom horším je to jako mlčet při spoluúčasti. USA popisuje svůj postoj k Uzbekistánu jako „strategickou trpělivost,“ ale spíš by se dal popsat jako strategická shovívavost. USA, Německo a Evropská unie by měly okamžitě požadovat, aby si Uzbekistán zametl na svém prahu a přestal s mučením.“

John Dalhuisen, ředitel Amnesty International pro Evropu a Střední Asii

 

Spojené státy 

V lednu 2012 zrušila americká vláda omezení na vojenské dodávky do Uzbekistánu, které byly uvalena v roce 2004, zčásti právě kvůli porušování lidských práv. Letos byla vojenská spolupráce mezi zeměmi výrazně posílena s přijetím pětiletého plánu vojenské spolupráce.

V prosinci 2014 náměstkyně tajemníka pro Střední Asii Nisha Biswal uvedla, že Washington vůči Uzbekistánu zaujal politiku „strategické trpělivosti.“

„Postoj mezinárodních partnerů Uzbekistánu k rutinní praxi mučení se jeví v nejlepším případě jako rozpolcený, v tom horším je to jako mlčet při spoluúčasti. USA popisuje svůj postoj k Uzbekistánu jako „strategickou trpělivost,“ ale spíš by se dal popsat jako strategická shovívavost. USA, Německo a Evropská unie by měly okamžitě požadovat, aby si Uzbekistán zametl na svém prahu a přestal s mučením,“ řekl John Dalhuisen.

„Mezinárodní zákaz mučení je absolutní a neodkladný. Zatímco Německo a USA utužují své vztahy s Uzbekistánem, lidí jsou zatýkáni policií, mučením nuceni k přiznáním ve vykonstruovaných kauzách a čelí nespravedlivým procesům. Dokud nadále bude Uzbekistán uznávat důkazy vynucené mučením, zůstane spojencem zašpiněným krví.“

Mučení jako endemická součást uzbekistánského trestního systému

Zpráva Amnesty International se skládá z více než 60 rozhovorů poskytnutých mezi lety 2013 a 2015 a důkazů shromážděných v průběhu 23 let. Odhaluje, že uzbekcká tajná policie SNB užívá při mučení zvukotěsné cely a dokumentuje užívání podzemních mučíren na policejních stanicích.

Policie a tajná policie používá strašlivé metody, které zahrnují dušení, znásilňování, elektrošoky, vystavování extrémním teplotám, odpírání spánku, jídla a vody. Zpráva dále uvádí případy dlouhodobého bití skupinami lidí včetně spoluvězňů.

Jeden z mučených, kterému nebyly nikdy sděleny důvody zadržení, popsal, co se stalo poté, co byl uvězněn na policejní stanici v brzkých ranních hodinách:

„Byl jsem v poutech s rukama za zády… Byli mě dva policisté – kopali do mě a mlátili obušky, až jsem ztratil vědomí. Byli mě do hlavy i do ledvin… Když jsem omdlel, polili mě vodou, aby mě probrali a pokračovali dál.

 

Bezpečnostní síly se zaměřují na celé rodiny

Zpráva dokumentuje rozšířené užívání mučení a násilí vůči obětem, kterými jsou kritici vlády, náboženské skupiny, zahraniční pracovníci a podnikatelé. Úřady se někdy také zaměřují na širší rodinu oběti.

Zuhra, bývalý vězeň, pro Amnesty International uvedl, že bezpečnostní složky sledovaly celou její rodinu, která je nyní z většiny ve vězení. Musela se pravidelně hlásit na policejní stanici, kde byla zadržována a bita za trest, že je členkou extremistické rodiny. Dále po ní požadovali, aby dávala hlášení o pobytu mužských členů rodiny. 

„Naše rodina nemá klid. Ráno vstanemea pokud je před dveřmi auto, hned se nám rozbuší srdce. Doma nezůstali žádní muži. Ani žádná vnoučata tu nezůstala,“ řekla Zuhra.

Svévolná brutalita nevypočitatelného soudního systému

Nová svědectví, která získala Amnesty International odhalují, že institucionalizovaná forma mučení a další formy nehumánního zacházení se používají k vynucení doznání a získání důkazů o dalších podezřelých

Lidé jsou často odsouzeni kvůli důkazům vynucených mučením. Soudci se domáhají úplatků přísliby nižších trestů a policie i tajná policie používají hrozby mučením k získání obrovských sum od vězňů a zadržených.

Turecký obchodník Vahit Günes, obviněny z hospodářských trestných činů, jako jsou daňové úniky nebo z napojení na zakázané islámské hnutí, všechna vznesená obvinění popírá. Po dobu 10 měsíců byl držen ve vazbě tajné policie, kde, jak uvádí, podepsal po mučení falešné přiznání. Dalšímu mučení byl podroben poté, co policie požadovala po jeho příbuzných částky v hodnotách milionů dolarů za jeho propuštění.

Odpověď, kterou dostal poté, co se dožadoval právníků jasně ukazuje nespravedlnost a libovůli uzbeckého soudního systému:

„Jeden ze žalobců řekl: Vahite Günesi, uklidněte se. V celé historii SNB nebyl přiveden na toto místo. shledán nevinným a propuštěn. Každý kdo je tady, je vinen. Musejí přiznat vinu.“

Vahit Günes popsal nelidské podmínky, psychický nátlak, bití a sexuální ponižování, které zažil během zadržování.

„Už nejsi člověk. Tady ti dají číslo. Tvoje jméno už tu neplatí. Například moje číslo bylo 79. Nebyl jsem už Vahit Günes ale 79. Nejsi člověk, staneš se jen číslem.“

Mučení pokračuje v nezmenšené míře a bez potrestání od roku 1992

Ačkoliv je mučení i v Uzbekistánu v rozporu se zákonem, je zřídkakdy potrestáno. Dokonce i vládní údaje ukazují, že rozsah beztrestnosti je velmi široký. Pouze 11 policistů bylo mezi lety 2010 a 2013 odsouzeno za tyto metody.

Během těchto let však bylo úřady přijato 336 stížností, z nichž pouze 23 bylo vyšetřeno a 6 se dostalo k soudu. Aby toho nebylo málo, úřady, které šetřily tyto stížnosti jsou často tytéž, které jsou obviněny z mučení, což výrazně snižuje pravděpodobnost, že oběti někdy dosáhnou spravedlnosti a odškodnění.

Amnesty International vyzývá prezidenta Islama Karimova, aby veřejně odsoudil užívání mučení. Zodpovědné orgány by měly vytvořit nezávislý systém dohledu nad všemi detenčními místy a zajistit, že přiznání a další důkazy získané mučením nátlakem nebudou nikdy užívány u soudu.

Pozadí

Tato zpráva je čtvrtá ze série pěti zpráv z různých států. Následuje po Mexiku, Nigérii a Filipínách a je vydána jako součást kampaně Amnesty International s názvem Stop Torture, která byla spuštěna v květnu 2014. V posledních pěti letech Amnesty International zdokumentovala případy mučení ve 141 zemích.

Plné znění zprávy je dostupné zde, shrnutí zde.

Aktuální petice

  Egypt

Egyptský bloger ve vězení za urážku soudnictví

Alaa Abdel Fattah, známý egyptský bloger a politický aktivista, byl v minulosti opakovaně zadržen za veřejné projevy proti tamním diktátorským režimům. Od roku 2015 si odpykává pětiletý trest kvůli údajnému vyvolávání demonstrace v roce 2013 a za příspěvky na Twitteru. Tam se vyjádřil o egyptských soudech jako o neobjektivních institucích. Případ Alaa Abdel Fattaha si "adoptovala" brněnská skupina Amnesty International, která se intenzivně snaží o jeho propuštění.

 

Aktuální počet podpisů: 1115 Náš cíl: 1300

Podepíšu

Všechny petice

Tyto webové stránky používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více...
Díky za upozornění...