Itálie: bití a nezákonné vyhošťování - EU přitvrdila v přístupu k uprchlíkům a migrantům

Zvyšující se tlak Evropské unie na Itálii, aby přitvrdila ve svém přístupu k uprchlíkům a migrantům, vede k nezákonnému vyhošťování a špatnému zacházení, někdy i mučení.

Zvyšující se tlak Evropské unie na Itálii, aby přitvrdila ve svém přístupu k uprchlíkům a migrantům, vede k nezákonnému vyhošťování a špatnému zacházení, někdy i mučení.

Bití, elektrické šoky a sexuální ponižování jsou mezi četnými obviněními z týrání, která jsou zdokumentována ve výzkumné zprávě Hotspot Itálie. Ta popisuje situaci v italských hotspotech sponzorovaných Evropskou unií a ukazuje, že postup přijímání těchto lidí nejen podkopává jejich právo požádat o azyl, ale vede k šokujícímu týrání.

Ve svém odhodlání snižovat následný pohyb uprchlíků a migrantů do jiných členských států, nutí lídři EU italské orgány zajít až na hranu ilegality – v některých případech až za ni,“ řekl Matteo de Bellis, výzkumník Amnesty International v Itálii.

Výsledkem je, že traumatizovaní lidé, kteří jsou po náročné cestě vyčerpáni, se stávají oběťmi nesprávných posouzení jejich statusu a v některých případech i otřesného týrání ze strany policie, stejně jako nezákonných vyhoštění.

Hotspoty byly koncipovány tak, aby jejich pracovníci identifikovali osoby přicházející do zemí na vnější hranici EU, vzali příchozím otisky prstů, zjistili potřeby příchozích a zpracovali žádost o azyl nebo zajistili návrat do zemí původu. Zpráva založená na rozhovorech s více než 170 uprchlíky a migranty odhalila vážné nedostatky v každé z těchto fází.

Ve zdánlivé snaze snížit tlak, kterému musí čelit státy na vnější hranici EU, jako je Itálie, byl projekt hotspotů spojen s relokací uprchlíků do jiných členských států EU. Realita však ukázala, že princip solidarity, na kterém je relokace založená, byl jen snem. Podle plánu mělo být z Itálie do jiných států EU přemístěno na 40 tisíc lidí. Ve skutečnosti bylo relokováno pouhých 1200 uprchlíků, zatímco do Itálie připlulo dalších 150 tisíc žadatelů o azyl. Jelikož je cesta po moři velmi nebezpečná, vedou italské úřady snahy o záchranu lidských životů ve Středomoří.

Násilné odebírání otisků prstů

Na základě doporučení Evropské komise z roku 2015, musí být v italských hotspotech odebrány otisky prstů všech příchozích. Žadatelé o azyl však často chtějí žádat o azyl v jiných členských státech EU, třeba proto, že v nich mají své příbuzné, a tak mají silnou motivaci vyhnout se identifikaci v Itálii. Tím mohou předejít riziku, že by je jiná členská země vrátila zpět do Itálie, jak to určuje takzvaný Dublinský systém.

Pod tlakem ze strany vlád a institucí EU zavedla Itálie donucovací praktiky k získání otisků prstů. Amnesty International získala mnoho výpovědí, ze kterých vyplývá, že bylo použito zastrašování i fyzické násilí vůči mužům, ženám i dětem s cílem získání otisků prstů. Z 24 výpovědí dokumentujících násilí uvádělo 16 z dotazovaných bití. 25letá žena z Eritreje popisuje, jak byla několikrát policistou zfackována, dokud nesouhlasila s odebráním otisků prstů.

V několika případech uprchlíci a migranti uvedli, že byl proti nim použit elektrický proud a obušky. 16letý chlapec z Dárfúru popsal Amnesty International špatné zacházení: „Měli hůl s elektřinou, kterou mi mnohokrát přiložili k levé a poté i k pravé noze a nakonec i na hrudník a břicho. Byl jsem příliš zesláblý a nemohl jsem se bránit. V tu chvíli mi vzali ruce a přiložili prsty ke stroji na snímání otisků prstů.“

Další 16letý chlapec a 27letý muž vypověděli, že je policie sexuálně ponížila a způsobila jim velkou bolest v genitáliích. Muž popsal Amnesty International, jak ho policisté v Catánii bili a používali elektrické šoky před tím, než ho donutili se svléknout a mučili ho kleštěmi se třemi hroty: „Posadili mě na hliníkovou židli s otvorem v sedadle. Drželi mě za ramena a za nohy a kleštěmi mě tahali za varlata. Nemohu tu bolest vůbec popsat.“

Chování většiny policistů zůstává profesionální a drtivá většina otisků prstů probíhá bez incidentů. Závěry této zprávy však vyvolávají vážné obavy a zdůrazňují nutnost provádět nezávislou kontrolu stávajících postupů.

Screening

Pracovníci v hotspotech provádějí screening, který má za úkol rozlišit žadatele o azyl od těch, kteří jsou považováni za nelegální migranty. V praxi to znamená, že lidé, kteří jsou po dlouhé cestě vyčerpáni a nemají dostatek informací o azylovém řízení, musejí odpovídat na zásadní otázky. Jejich odpovědi mohou mít dalekosáhlé důsledky na jejich budoucnost.

29letá žena z Nigérie řekla Amnesty International: „Nevím, jak jsme se sem dostali, plakala jsem…bylo tady tolik policistů. Byla jsem myslí úplně jinde a nemohla jsem si vzpomenout ani na jméno svých rodičů.“

Od policie je vyžadováno, aby po nově příchozích žádala vysvětlení, proč přijeli do Itálie spíše, než aby se jich ptala, zda chtějí požádat o azyl. Vzhledem k tomu, že mezinárodní ochrana se neuděluje na základě důvodů, proč osoba vstoupila do dané země, ale na základě toho, jaké nebezpečí jí hrozí v zemi původu, je tento přístup zcela chybný.

Na základě krátkého rozhovoru policisté, kteří nemají odpovídající odbornou přípravu, rozhodují v podstatě o tom, zda daný jedinec má či nemá nárok na mezinárodní ochranu.  

Vyhoštění

Itálie se pod tlakem EU snaží zvýšit počet migrantů, kteří jsou navrácení do zemí původu. To zahrnuje i dohody o zpětném přebírání osob se zeměmi, které se dopouštějí otřesných a nelidských činů.

Jedna taková dohoda - Memorandum o porozumění - byla podepsána mezi italskými a súdánských orgány v srpnu tohoto roku. Dohoda umožňuje společnou identifikaci osob, která za určitých okolností může probíhat i v Súdánu poté, co bylo provedeno vyhoštění. I když probíhá identifikace v Itálii, je tak povrchní a z tak velké části delegována na súdánské orgány, že neumožňuje individualizované ujištění, že se osoba nedostane do vážného ohrožení života či porušování lidských práv po návratu do Súdánu. Toto již vedlo k několika případům nelegálního vyhoštění.

24. srpna 2014 bylo 40 lidí, kteří byli identifikováni súdánskými orgány, přepraveno letadlem z Itálie do Chartúmu. Amnesty International mluvila s 23letým mužem z Dárfúru, který byl v tomto letadle. Popsal, že bezpečnostní složky je očekávaly na letišti v Chartúmu: „ Odvezli nás do speciální části letiště, kde nás začali bít…jeden po druhém jsme byli vyslýcháni…teď mám strach, že mě hledají, jestli mě najdou, nevím, co se mnou bude.“

Koncept hotspotů, který navrhl Brusel a je aplikován v Itálii, nesnížil tlak na nárazníkové státy, spíše naopak. Tento přístup vede k závažnému porušování lidských práv lidí, kteří se nacházejí v zoufalé životní situaci, a za které italské orgány nesou přímou a evropští lídři politickou odpovědnost,“ upozorňuje Matteo de Bellis.

Evropské státy se mohou zbavit lidí, kteří se nacházejí na jejich území, nemohou se však zbavit jejich povinnosti vyplývající z mezinárodního práva. Italské státní orgány musí přestat porušovat lidská práva a musejí zajistit, aby lidé nebyli posíláni zpět do zemí, kde jim hrozí pronásledování nebo mučení.

Podívejte se na video, kde Matteo de Bellis vysvětluje hlavní zjištění svého výzkumu.

Podobné příběhy

6.4.2017

Romové v Evropě stále bojují o svá práva

Amnesty International připomíná Mezinárodní den Romů, který připadá na 8. dubna.