"Byli přesvědčeni, že se ocitli v ráji."

Seznamte se s uprchlíky i starousedlíky v Řecku, pro které jsou uprchlické tábory každodenní realitou.

Giorgos Sofianis, farmář

Giorgos Sofianis, majitel ovčí farmy, žije na ostrově Lesbos, v blízkosti pláže, na které se již vylodilo mnoho uprchlíků.

Řadu z nich pozval k sobě domů a nabídl jim mléko. “V paměti mi utkvěla jejich očekávání… Byli přesvědčeni, že se ocitli v ráji. Dal jsem jim napít vody, mléka, a když jsem právě měl, nabídl jsem chleba nebo sýr. Poskytl jsem jim nějaké oblečení, byli promočení a zmrzlí. Mnohokrát jsem některé z nich převezl svým náklaďákem do tábora.”

Giorgos je na svůj ostrov pyšný, stejně jako na pomoc, kterou jeho obyvatelé uprchlíkům nabízejí. Říká: “Musíte to mít v sobě, musíte mít duši - a snahu pomoci a zmírnit lidské utrpení.”


Stratis Valamios, rybář

Stratis Valamios je rybář žijící na ostrově Lesbos. Pomohl zachránit tisíce lidských životů, když se účastnil pátracích a záchranných operací při ztroskotání lodí převážejících uprchlíky. Viděl zoufalství prchajících. 

Říká: “Stále se mi vybavují malé děti, nemluvňata, která se topila, umírala mi v náručí… Děti jsou pod lodí a vy nevíte, které z nich je utopené a které je ještě naživu. Byla tam matka, kterou zachránili, ale její děti utonuly.”

Podle Stratise musí lidé vnímat ostatní jako další lidské bytosti, a ne se jich bát, jsou-li jiní: “To, co člověka nutí pomoci, není nic speciálního… Vidíte topící se lidi volající o pomoc… Každý, kdo by v ten moment byl na tom místě, by udělal to samé.” 


Aimilia Kamvysi nakrmila miminko uprchlíků

Paní Aimilii Kamvysi je 84 let a je obyvatelkou ostrova Lesbos. Fotografie, zveřejněná v roce 2015, na níž ona a její přítelkyně krmí nemluvně rodičů-uprchlíků, se stala ztělesněním solidarity. Její vlastní rodiče uprchli z Turecka v roce 1922, takže soucítí s těžkým údělem dnešních uprchlíků. 

“Celá naše vesnice se snaží uprchlíkům pomáhat. Snažíme se je podpořit, jak jen to jde… Je nám jich tak líto,” říká a vzkazuje lidem po celé Evropě: “Kdokoli je schopen, měl by pomoci. My jsme lidem dali lásku. Neměli jsme peníze, ale láska stačila.”


Kostas Pinteris, rybář

Kostas Pinteris je na Lesbosu rybářem. Jeho vlastní rodina uprchla z Turecka v roce 1922. Zažil uprchlíky přicházející z Iráku v polovině 80. let, z Afghánistánu v roce 2005, ale také až 5 000 uprchlíků denně během krize v roce 2015. 

Kostas cítil povinnost jim pomoci: “Je to o prosté lidskosti. Nemohl jsem odvrátit pohled a nechat jen tak někoho utonout.” Jeho vzkaz Evropanům zní: “Pomozme těm, kteří trpí a jsou bez domova… Může se to stát komukoli z nás.”


Katerina, Eleni a Giorgos, organizace Agkalia

Katerina, Eleni a Giorgos jsou členy malé nevládní organizace jménem Agkalia, sídlící na řeckém ostrově Lesbos. Díky jejich - i oficiálně oceněné - práci se dostalo pomoci více než 17 000 uprchlíkům, stejně jako mnoha místním rodinám postiženým ekonomickou krizí

Katerina vzpomíná: “Uprchlíci stáli přímo před našimi dveřmi - nešlo prostě stát stranou a nepomoci.” Georgios dodává: “Pomoc jiným vám dává sílu. Cokoli nabídnete, vrátí se vám v podobě síly, kterou čerpáte ve vlastním osobním životě.


Hamid, aktivista angažující se za práva uprchlíků

Hamidovi je 21 let a pochází z Ghany, odkud uprchl kvůli obavám o svou bezpečnost. Do Řecka se dostal loni v červnu, kdy uvízl v táboře ve vesnici Moria. Odtud odešel do Soluně, nicméně později se na Lesbos vrátil: chtěl pomáhat jiným uprchlíkům nacházejícím se v Morii. 

“Během zimy jsem byl svědkem šesti úmrtí zaviněných vnějšími podmínkami. Dohoda má zásadní vliv na všechny uprchlíky nacházející se na ostrově. Lidé sem přicházejí jako rozumně uvažující - jenže jejich budoucnost jim byla odebrána… Vrátil jsem se, abych pomáhal. Chci se stát hlasem těch, kteří nemají odvahu se ozvat.” 


Ranea a Danea, dvojčata/uprchlice

Ranea a Danea jsou dvojčata pocházející z Iráku. Je jim 11 let a na Lesbosu uvízly, společně s rodiči a starším bratrem, v březnu loňského roku, v důsledku dohody mezi EU a Tureckem. V Morii zůstala rodina 14 měsíců, poté se přesunula do tábora PIKPA vedeného organizací Lesvos Solidarity; zde jsou dosud. 

Děvčata vysvětlují lámanou angličtinou: “Museli jsme opustit naši zemi, protože je v ní Islámský stát, a ten zabil našeho strýce… Našli jsme spoustu přátel, moc dobrých lidí… Máme rádi ty, kteří sem přicházejí a pomáhají nám, protože jim na nás záleží…” Přesto si přejí odejít z Řecka a pokračovat v jejich “obyčejném” životě: “Prosím prosím, my chceme jít dál. Chci, aby moje máma přestala plakat, ona pláče pořád, protože jsme tady.” 


Bratři Joindové, bratři/aktivisté angažující se za práva uprchlíků

Jalal, Fridoon a Fardin - bratři pocházející z Afghánistánu - jsou na Lesbosu uvězněni od července roku 2016. V domovském Afghánistánu působil Jalal jako herec, Fridoon jako kameraman a editor a Fardin vypomáhal bratrům a otci v produkční společnosti. 

Celá jejich rodina byla nucena utéct ze země kvůli hrozbám smrtí a perzekucím v důsledku působení v  médiích, i kvůli jejich náboženskému a politickému přesvědčení.  

Zatímco Fridoonovi a Jalalovi byl přiznán status uprchlíka, žádost Fardina byla zamítnuta - a bratři se obávají o jeho budoucnost. Fardin dodává: “Zamítnutí mé žádosti mě dostalo do těžké deprese. Není to jen o mé osobě… Ta dohoda (EU-Turecko) ničí životy mnoha lidí, kteří tu jsou a kteří netuší, co s nimi bude.”


Podobné příběhy

6.10.2018

Řecko: Ženy uprchlice promluvily o násilí, strašných podmínkách a nezájmu úřadů v táborech

Situace na řeckých ostrovech je neúnosná – tábory jsou přeplněné a lidé zde žijí v katastrofálních podmínkách.


19.7.2017

#ActionLesvos

Aktivisti Amnesty International z 8 zemí se potkávají s uprchlíky a místními dobrovolníky na řeckém ostrově Lesbos. Týden akcí má připomenout evropským lídrům jejich zodpovědnost. Z Česka se účastní tříčlenná výprava.


4.11.2017

Řecko: Žadatelé o azyl na řeckých ostrovech v otřesných podmínkách


10.7.2017

Obrácená cesta: Z Řecka do Iráku


Tyto webové stránka používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více... Díky za upozornění...