"Byli přesvědčeni, že se ocitli v ráji."

Seznamte se s uprchlíky i starousedlíky v Řecku, pro které jsou uprchlické tábory každodenní realitou.

Giorgos Sofianis, farmář

Giorgos Sofianis, majitel ovčí farmy, žije na ostrově Lesbos, v blízkosti pláže, na které se již vylodilo mnoho uprchlíků.

Řadu z nich pozval k sobě domů a nabídl jim mléko. “V paměti mi utkvěla jejich očekávání… Byli přesvědčeni, že se ocitli v ráji. Dal jsem jim napít vody, mléka, a když jsem právě měl, nabídl jsem chleba nebo sýr. Poskytl jsem jim nějaké oblečení, byli promočení a zmrzlí. Mnohokrát jsem některé z nich převezl svým náklaďákem do tábora.”

Giorgos je na svůj ostrov pyšný, stejně jako na pomoc, kterou jeho obyvatelé uprchlíkům nabízejí. Říká: “Musíte to mít v sobě, musíte mít duši - a snahu pomoci a zmírnit lidské utrpení.”


Stratis Valamios, rybář

Stratis Valamios je rybář žijící na ostrově Lesbos. Pomohl zachránit tisíce lidských životů, když se účastnil pátracích a záchranných operací při ztroskotání lodí převážejících uprchlíky. Viděl zoufalství prchajících. 

Říká: “Stále se mi vybavují malé děti, nemluvňata, která se topila, umírala mi v náručí… Děti jsou pod lodí a vy nevíte, které z nich je utopené a které je ještě naživu. Byla tam matka, kterou zachránili, ale její děti utonuly.”

Podle Stratise musí lidé vnímat ostatní jako další lidské bytosti, a ne se jich bát, jsou-li jiní: “To, co člověka nutí pomoci, není nic speciálního… Vidíte topící se lidi volající o pomoc… Každý, kdo by v ten moment byl na tom místě, by udělal to samé.” 


Aimilia Kamvysi nakrmila miminko uprchlíků

Paní Aimilii Kamvysi je 84 let a je obyvatelkou ostrova Lesbos. Fotografie, zveřejněná v roce 2015, na níž ona a její přítelkyně krmí nemluvně rodičů-uprchlíků, se stala ztělesněním solidarity. Její vlastní rodiče uprchli z Turecka v roce 1922, takže soucítí s těžkým údělem dnešních uprchlíků. 

“Celá naše vesnice se snaží uprchlíkům pomáhat. Snažíme se je podpořit, jak jen to jde… Je nám jich tak líto,” říká a vzkazuje lidem po celé Evropě: “Kdokoli je schopen, měl by pomoci. My jsme lidem dali lásku. Neměli jsme peníze, ale láska stačila.”


Kostas Pinteris, rybář

Kostas Pinteris je na Lesbosu rybářem. Jeho vlastní rodina uprchla z Turecka v roce 1922. Zažil uprchlíky přicházející z Iráku v polovině 80. let, z Afghánistánu v roce 2005, ale také až 5 000 uprchlíků denně během krize v roce 2015. 

Kostas cítil povinnost jim pomoci: “Je to o prosté lidskosti. Nemohl jsem odvrátit pohled a nechat jen tak někoho utonout.” Jeho vzkaz Evropanům zní: “Pomozme těm, kteří trpí a jsou bez domova… Může se to stát komukoli z nás.”


Katerina, Eleni a Giorgos, organizace Agkalia

Katerina, Eleni a Giorgos jsou členy malé nevládní organizace jménem Agkalia, sídlící na řeckém ostrově Lesbos. Díky jejich - i oficiálně oceněné - práci se dostalo pomoci více než 17 000 uprchlíkům, stejně jako mnoha místním rodinám postiženým ekonomickou krizí

Katerina vzpomíná: “Uprchlíci stáli přímo před našimi dveřmi - nešlo prostě stát stranou a nepomoci.” Georgios dodává: “Pomoc jiným vám dává sílu. Cokoli nabídnete, vrátí se vám v podobě síly, kterou čerpáte ve vlastním osobním životě.


Hamid, aktivista angažující se za práva uprchlíků

Hamidovi je 21 let a pochází z Ghany, odkud uprchl kvůli obavám o svou bezpečnost. Do Řecka se dostal loni v červnu, kdy uvízl v táboře ve vesnici Moria. Odtud odešel do Soluně, nicméně později se na Lesbos vrátil: chtěl pomáhat jiným uprchlíkům nacházejícím se v Morii. 

“Během zimy jsem byl svědkem šesti úmrtí zaviněných vnějšími podmínkami. Dohoda má zásadní vliv na všechny uprchlíky nacházející se na ostrově. Lidé sem přicházejí jako rozumně uvažující - jenže jejich budoucnost jim byla odebrána… Vrátil jsem se, abych pomáhal. Chci se stát hlasem těch, kteří nemají odvahu se ozvat.” 


Ranea a Danea, dvojčata/uprchlice

Ranea a Danea jsou dvojčata pocházející z Iráku. Je jim 11 let a na Lesbosu uvízly, společně s rodiči a starším bratrem, v březnu loňského roku, v důsledku dohody mezi EU a Tureckem. V Morii zůstala rodina 14 měsíců, poté se přesunula do tábora PIKPA vedeného organizací Lesvos Solidarity; zde jsou dosud. 

Děvčata vysvětlují lámanou angličtinou: “Museli jsme opustit naši zemi, protože je v ní Islámský stát, a ten zabil našeho strýce… Našli jsme spoustu přátel, moc dobrých lidí… Máme rádi ty, kteří sem přicházejí a pomáhají nám, protože jim na nás záleží…” Přesto si přejí odejít z Řecka a pokračovat v jejich “obyčejném” životě: “Prosím prosím, my chceme jít dál. Chci, aby moje máma přestala plakat, ona pláče pořád, protože jsme tady.” 


Bratři Joindové, bratři/aktivisté angažující se za práva uprchlíků

Jalal, Fridoon a Fardin - bratři pocházející z Afghánistánu - jsou na Lesbosu uvězněni od července roku 2016. V domovském Afghánistánu působil Jalal jako herec, Fridoon jako kameraman a editor a Fardin vypomáhal bratrům a otci v produkční společnosti. 

Celá jejich rodina byla nucena utéct ze země kvůli hrozbám smrtí a perzekucím v důsledku působení v  médiích, i kvůli jejich náboženskému a politickému přesvědčení.  

Zatímco Fridoonovi a Jalalovi byl přiznán status uprchlíka, žádost Fardina byla zamítnuta - a bratři se obávají o jeho budoucnost. Fardin dodává: “Zamítnutí mé žádosti mě dostalo do těžké deprese. Není to jen o mé osobě… Ta dohoda (EU-Turecko) ničí životy mnoha lidí, kteří tu jsou a kteří netuší, co s nimi bude.”


Podobné příběhy

19.7.2017

#ActionLesvos

Aktivisti Amnesty International z 8 zemí se potkávají s uprchlíky a místními dobrovolníky na řeckém ostrově Lesbos. Týden akcí má připomenout evropským lídrům jejich zodpovědnost. Z Česka se účastní tříčlenná výprava.


25.3.2017

Uprchlíci uvěznění v Řecku potřebují funkční plán

Ostudný postoj Evropy ke globální uprchlické krizi vejde do dějin jako skvrna na našem kolektivním svědomí. Stejně jako špatné zacházení se zvládnutelným počtem lidí hledajících ochranu na jejích hranicích.


4.8.2016

Bývalý uprchlík zachránil svou rodinu na řeckém pobřeží

Ghias Aljundi před 18 lety uprchl ze Sýrie do Velké Británie. Jako jeden z tisíců dobrovolníků pomáhá uprchlíkům přijíždějícím do Řecka. Nenapadlo ho ale, že by mohl zachránit i svou vlastní rodinu.


18.1.2017

Prohlášení komisaře Avramapoulose během jeho návštěvy ostrova Lesbos, Řecko

Jsem na ostrově Lesbos, abych předal velmi důležitou zprávu: Na nás všech, Řecích, Evropanech leží neodkladný úkol humanitární povahy, a to ulehčit situaci zde na ostrovech - jak migrantům, tak obyvatelům těchto ostrovů.