Egypt: Časově neomezené věznění na samotce se rovná mučení

Desítky novinářů, obránců lidských práv a členů opozice jsou drženy až několik let na samotkách kde je bijí, ponižují, omezují pohyb i příděl jídla. Svůj příběh vypověděl Amnesty i Kareem, který žije v současné době v Brně.

Nový výzkum  Amnesty International odhaluje, že vězni zadržení kvůli politicky motivovaným obviněním jsou v Egyptě drženi na dlouhou a neurčitou dobu na samotkách  - někdy i několik let - což samo o sobě představuje mučení. Vězni jsou uzamčeni v celách 24 hodin denně celé týdny, bez jakéhokoliv kontaktu s lidmi a v hrozných podmínkách.

Zpráva Rozdrcení lidskosti: zneužívání samotek v egyptských věznicích odhaluje, že desítky zadržených aktivistů za lidská práva, novinářů a členů opozice držených v izolaci jsou vystaveny  hrubému fyzickému zacházení včetně bití. Vězeňští strážci jim taky opakovaně namáčejí hlavy v kontejnerech s lidskými exkrementy. Výsledkem úmyslného duševního a fyzického utrpení, které jim je způsobeno, jsou záchvaty paniky, paranoia, přecitlivělost na podněty a potíže se soustředěním a pamětí.

„Podle mezinárodního práva může být věznění na samotce použito pouze jako disciplinární opatření poslední možnosti, ale egyptské úřady ho používají jako trest pro politické vězně – je vyměřován bezohledným a libovolným způsobem, který má rozdrtit jejich lidskost a zmařit jejich naději v jakoukoli lepší budoucnost," říká Najia Bounaimová, ředitelka kampaní pro severní Afriku Amnesty International.

„Vězeňské podmínky v Egyptě byly vždycky špatné, ale úmyslná krutost tohoto zacházení ukazuje rozsáhlejší pohrdání lidskými právy a důstojností egyptskými úřady.“

Amnesty International dokumentuje 36 případů vězňů, kteří jsou drženi v dlouhodobé a neurčité izolaci. Šest z nich je nezákonně izolováno od vnějšího světa od roku 2013.

3. května 2018 zaslaly egyptské úřady Amnesty International dopis, který reagoval na zjištění zprávy, která jim byla  zaslána. Úřady tvrdily, že umístění vězňů do jednotlivých cel se nerovná  samotkám, zakázaným mezinárodním právem v oblasti lidských práv, a že umístění vězňů v těchto celách odpovídá  všem typům věznic v Egyptě a nemá nic společného s trestáním vězňů za jejich politické přesvědčení. Vysvětlení úřadů ale neodůvodňuje uzavření vězňů do "samotek" na  více než 22 hodin denně po dobu delší než 15 dnů, což je základní definice dlouhodobého věznění v samovazbě, které se rovná mučení nebo jinému špatnému zacházení.

„Vítáme příležitost jednat s egyptskou vládou, ale jsme zklamáni tím, že se zabývá  rozdíly mezi typy vězeňských cel, namísto toho, aby si uvědomila  své odpovědnosti v oblasti lidských práv. Uvěznění vězňů na samotkách po dobu 23 nebo 24 hodin denně po celé měsíce a roky je krutým, nelidským a ponižujícím zacházením podle mezinárodního práva," upozornila Bounaimová.

Bývalí vězni Amnesty popsali, jak byli dlouhou dobu vystaveni  bití  personálem  věznice a potom byli drženi několik týdnů na samotkách. Šest vězňů bylo drženo v samotkách déle než čtyři roky.

Vězni také nedostávají dostatek jídla a vody a hygiena a ložní prádlo jsou nedostatečné. Bývalí vězni, kteří strávili dlouhou dobu v izolaci, se svěřili Amnesty International, že tato zkušenost má velký vliv na jejich psychiku. Trpí depresí, nespavostí a neochotou socializovat se nebo mluvit s jinými lidmi.

Cílem násilností jsou mimo jiné členové řady opozičních politických stran a hnutí, včetně Muslimského bratrstva a Mládežnického hnutí 6. dubna.

 „Poprvé, kdy jsem viděla Hishama po jeho zatčení, bylo v nemocnici. Popsal mi jeho celu samovazby. V temnotě cely nic neviděl. Bylo těžké dýchat, protože tam nebylo žádné okno nebo zdroj vzduchu. Řekl, že se cítil jako pohřbený zaživa. Když ho vězeňští strážci konečně z cely pustili, cítil se jako znovuzrozený. Ale po několika měsících ve vězeňské nemocnici ho znovu uvěznili na samotce," řekla  Manar el-Tantawiová, manželka Hishama Gaafara, drženého na samotce ve vězení al-Aqrab.

Všechny dokumentované případy byly  příkladem věznění v samovazbě  po dobu více než 22 hodin denně, s 30 minutami pauzy a hodinou cvičení denně. Kontakt s jinými vězni nebyl povolen, pravidelně byly odmítány rodinné návštěvy. Vězňům také nebylo řečeno, kdy skončí jejich samotka.

Vězeňské samotky se někdy používají k potrestání vězňů, kteří si stěžují na špatné zacházení, a také těch, u kterých byly zadrženy dopisy, ve kterých popisují špatné  vězeňské podmínky.

Kareem Taha, bývalý vězeň, v současnosti žijící v moravském Brně.

V některých případech byla tato praxe používána k vynucenému doznání těch, kteří byli zadrženi za smyšlená obvinění. Ve většině případů však Amnesty International zjistila, že existují skupiny vězňů držených v izolaci na dobu neurčitou čistě kvůli jejich politickému aktivismu.

Jedním z takto držených aktivistů je i Kareem Taha, mladý muž, který dostal azyl v České republice a již několik let tu žije. Svou situaci popsal následovně: „Po prvních dnech mé absolutní izolace na samotce, bez světla, ventilace, toalety, přikrývky a jídla…vězeňská stráž a maskovaný muž přišli do mé cely. Silou ze mě strhali oblečení. Vězeňský dozorce si pak sundal kožený opasek a bil mě asi 30 minut na všech částech mého těla. Dozorce mě pak vzal ven z cely, spoutal mě, přinutil mě klečet a přibližně 30 minut mi strkal hlavu do kbelíku, který se na samovazbě používá k močení a defekaci.“

„Zmocněnci  egyptské věznice nezákonně uplatňují samotky jako prostředek k potlačení nesouhlasu nebo jakéhokoli vnímaného špatného chování vězňů, z nichž mnozí byli v první řadě uvězněni kvůli falešným obviněním," říká Bounaimová a dodává: „Naprostá lhostejnost vůči psychickému utrpení dlouhodobému uvěznění v samovazbě způsobenému lidem, kteří jsou již potrestáni uvězněním, často jen kvůli svým politickým přesvědčením, je projevem brutality, která dnes proniká mnoha egyptskými institucemi.“

Od nahrazení bývalého prezidenta Muhammada Mursího 3. července 2013 prezidentem Abd al-Fattáhem as-Sísím, který je nyní již v druhém funkčnímu období, zatkly egyptské úřady desetitisíce lidí na základě politicky motivovaných obvinění.

Pozadí

Amnesty International provedla 93 rozhovorů s devíti bývalými vězni a rodinnými příslušníky 27 těch, kteří jsou stále uvězněni. Rozhovory se uskutečnily v období od března 2017 do května 2018.

Odsouzení k samovazbě  je běžnou praxí ve všech egyptských věznicích. Amnesty International však tuto zprávu zaměřila na zkušenosti vězňů zadržovaných z politických důvodů, protože výzkum ukázal, že u těchto vězňů je mnohem pravděpodobnější, že  jejich věznění  v samovazbě je prodlužováno na neurčitou dobu.

Podobné příběhy

31.10.2018

Stážista/ka v advokačním oddělení - MIGRACE

Amnesty International hledá stážistu/ku k tématu migrace.


1.2.2018

ERASMUS Stáž - Amnesty International

Jsi student či studentka VŠ a chceš získat pracovní zkušenost v největší lidskoprávní organizaci? Přihlaš se k nám na Erasmus pracovní stáž v Praze nebo Brně!


27.7.2017

Specialista/ka péče o dárce

Hledáme posilu do našeho týmu Péče o dárce v Amnesty. Mimo práci na telefonu a emailovou komunikaci jsou všichni členové našeho týmu zároveň zapojeni i do dalších Amnesty aktivit. Každý z nás pevně věří, že lidská práva patří všem bez ohledu na místo narození, vyznání, orientaci a cokoli dalšího. Do našeho týmu rádi přijmeme lidi se stejnými hodnotami a přesvědčením.


25.7.2017

DVTV: Rozhovor s chirurgem, který odebíral v Číně orgány


Tyto webové stránka používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více... Díky za upozornění...