Svět optikou lidských práv v roce 2012: Země je stále nebezpečnější pro uprchlíky a migranty

Globální nečinnost v oblasti ochrany lidských práv dělá svět stále nebezpečnějším místem pro uprchlíky a migranty. V České republice je tématem číslo jedna segregace Romů ve školách.

Lidskoprávní organizace Amnesty International vydává každoroční hodnotící zprávu o stavu lidských práv ve světě v roce 2012. Největší problém vidí v dodržování lidských práv uprchlíků a migrantů. Vlády světa často chrání víc své státní hranice, než práva občanů a lidí, kteří uvnitř těchto hranic hledají příležitosti. Těch, kteří utekli ze svých domovů kvůli válečným konfliktům, jsou pronásledovaní nebo prostě jen chtějí najít práci a lepší život v jiné zemi pro sebe a své rodiny.

„Neschopnost efektivně reagovat na konflikty ve světě pomohla k vytvoření celosvětové nejnižší sociální vrstvy. Práva těch, kteří utíkají před konflikty, nejsou chráněna. Příliš mnoho vlád zneužívá lidská práva ve jménu imigračních kontrol – které jdou nad rámec oprávněných kontrol hranic,“ říká Salil Shetty, generální tajemník Amnesty International a dodává: *„Nepostihuje to přitom jen lidi, kteří utíkají před konflikty. Miliony migrantů byly zahnány do drsných životních situací, jako je například nucená práce nebo sexuální zneužívání – a často za to může právě antiimigrační politika. Vlády často používají populistickou rétoriku a viní právě uprchlíky a migranty z vnitřních problémů země.“

Uprchlíci v Jižním Súdánu
V roce 2012 byl svět svědkem celé škály mimořádných situací na poli lidských práv. Velké množství lidí utíkalo kvůli své bezpečnosti nejen v rámci států, ale i přes hranice. Od Severní Koreje, přes Mali, Súdán až po Demokratickou republiku Kongo lidé opouštěli svoje domovy v naději, že někde najdou bezpečnější místo pro život. Další rok ztratili kvůli válečnému konfliktu třeba Syřané – a svět dál přihlížel tomu, jak tamní armáda a ozbrojené síly pokračují v útocích na civilisty, mučení, mizení lidí a držení rukojmích.

Výmluva, že lidská práva jsou vnitřní záležitostí země, byla používána k zablokování mezinárodní akce v takových situacích, jako je právě v Sýrii. Rada bezpečnosti OSN dál selhává v tom, že má zaručovat společné a jednotné politické kroky.

„Respekt ke státní suverenitě nesmí být používán jako výmluva pro nicnedělání. Rada bezpečnosti musí konzistentně vystupovat proti situacím, které ničí lidské životy a nutí je utéci z jejich domovů. To znamená odmítání toho, že masové zabíjení, hladovění a mučení nejsou jen záležitostí někoho jiného,“ vysvětluje nutnost změny Shetty.

Podle zprávy AI je často mnohem těžší překročit hranice pro uprchlíky, než to bylo pro zbraně a střelivo, které právě za jejich útěkem stojí. Změnu v tomto ohledu snad pomůže uskutečnit Smlouva o obchodu se zbraněmi (ATT), přijatá na půdě OSN letos v dubnu.

„Otázka uprchlíků a lidí bez domova už nemůže být déle řešena podle hesla ´sejde z očí, sejde z mysli´. K jejich ochraně musíme přispět my všichni. Současný svět bez hranic a plný moderní komunikace stále více ztěžuje zneužívání lidských práv a nabízí bezprecedentní možnost každému vystoupit na podporu práv milionů lidí vyhnaných z jejich domovů,“ vyzývá Shetty.

Libyjští uprchlíci
Uprchlíci hledající azyl v jiných zemích jsou velmi často ve stejné situaci jako migranti, opouštějící svou zemi hledajíc lepší život pro sebe a své rodiny. Mnozí jsou donuceni žít na okraji společnosti a jsou terčem pro populistickou a nacionalistickou rétoriku, která podněcuje xenofobii a zvyšuje riziko násilí vůči nim. Kontroly na hranicích Evropské unie vystavují životy lidí hledajících azyl velkému nebezpečí a selhávají v otázce zaručení bezpečí pro ty, kteří utíkají před ozbrojenými konflikty. Všude po světě jsou migranti a lidé hledající azyl zavíráni do záchytných center a v nejhorších případech jsou drženi v přepravních klecích nebo lodních kontejnerech.

Práva obrovského množství z celosvětových 214 milionů migrantů nejsou zaručena ani v jejich domovině ani v hostitelském státě. Miliony migrantů pracují v podmínkách hraničících s nucenou prací nebo dokonce otrockou prací, protože s nimi vlády nakládají jako s kriminálníky a protože společnosti, které je zaměstnávají, se starají víc o své zisky než o podmínky, ve kterých pracují jejich zaměstnanci. Nezdokumentovatelné množství migrantů čelí nebezpečí vykořisťování nebo zneužívání lidských práv. K tomu Shetty dodává: „Ti, kteří žijí mimo své domovy, bez finančního zajištění a uznaného statutu, jsou celosvětově nejzranitelnější lidé a jsou často odsouzeni k zoufalému životu ve stínu. Vlády musí začít respektovat práva všech lidí, nezávisle na jejich národnosti. Ochrana lidských práv musí platit pro všechny lidské bytosti – kdekoli jsou.“

Další vývoj na poli lidských práv ve světě v roce 2012:

  • AI zdokumentovala určitou formu omezování svobody projevu v nejméně 101 zemích světa, mučení a špatné zacházení s lidmi ve 112 státech

  • Polovina lidstva je v ochraně jejich práv ze strany státu brána jako druhořadá; v řadě zemí přetrvává genderově motivované násilí. Vojáci a ozbrojené skupiny páchají znásilnění v Mali, Čadu, Súdánu a Demokratické republice Kongu; ženy a dívky jsou zabíjeny Talibanem v Afghánistánu a Pákistánu; ženy a dívky těhotné po znásilnění nebo ty, kterým těhotenství ohrožuje život, nemají dovolen bezpečný potrat v zemích jako je Chile, Salvador, Nikaragua nebo Dominikánská republika.

  • Globálně pokračuje ústup od udílení a vykonávání trestu smrti – kromě kroků zpět jako je například první poprava v Gambii po 30 letech nebo první poprava ženy v Japonsku po 15 letech

  • Napříč Afrikou konflikty, chudoba a zneužívání ze strany ozbrojených skupin zásadním způsobem oslabují regionální i mezinárodní mechanismus ochrany lidských práv

  • Na americkém kontinentu znamenají trestní stíhání v Argentině, Brazílii, Guatemale a Uruguayi výrazný pozitivní posun směrem k potrestání násilí, ke kterému došlo v minulosti

FOTO: vězňové v Čadu

  • Silné kritiky se dočkala nízká svoboda vyjadřování v asijsko-pacifické oblasti – hlavně v Kambodži, Indii, Srí Lance a na Maledivách, zatímco ozbrojené konflikty zničily životy desítek tisíc lidí v Afghánistánu, Barmě, Pákistánu a Thajsku. Barma propustila stovky politických vězňů, ale stovky dalších zůstávají ve vězeních.

  • Evropa a střední Asie: na Balkáně se vzdaluje pravděpodobnost spravedlnosti pro některé oběti válek z 90. let; gruzínské volby byly jedním z mála příkladů demokratického převzetí moci v postsovětských zemích

  • Na Středním východě a v severní Africe je v zemích, kde byli vyhnáni autokratičtí vládci, velká svoboda médií a rozvoj možností pro občanskou společnost, ale také kroky zpět – výzvy zůstávají hlavně v oblasti svobody vyjadřování a v náboženské oblasti. Napříč regionem také nadále političtí aktivisté a ochránci lidských čelí represím – včetně věznění a mučení ve vazbě. Listopad také znamenal novou eskalaci situace v Izraeli/ Gaze.

Česká republika v roce 2012:

Mezivládní organizace, nevládní organizace a experti na lidská práva se vyjádřili silně kriticky k tomu, že vláda selhává v zavedení účinných opatření, aby zamezila segregaci ve vzdělávání romských dětí. Romové dále čelili nuceným vystěhováním.

DISKRIMINACE ROMŮ

Vzdělání

Ministr školství Josef Dobeš – v minulosti silně kritizován nevládními organizacemi za zastavení snah zamezit segregaci romských dětí ve školách – v březnu rezignoval a v květnu byl nahrazen Petrem Fialou. Nový ministr školství se zavázal ukončit diskriminaci romských dětí v přístupu ke vzdělání.

V říjnu byla Česká republika hodnocena v rámci Univerzálního periodického přezkumu v OSN. Země byla vyzvána k odstranění pokračující segregace romských dětí ve školách a k úplné implementaci Národního akčního plánu inkluzivního vzdělání.

Domácí úkoly v Ostravě
Komisař Rady Evropy pro lidská práva Niels Muižnieks v listopadu prohlásil že „základní školy praktické“ (bývalé „zvláštní školy“) udržují stávající romskou segregaci, nerovnost a rasismus. Vyzval k tomu, aby tyto školy byly postupně zrušeny a nahrazeny školami běžného vzdělávacího proudu, které by byly připraveny přijmout všechny žáky bez ohledu na jejich etnický původ a poskytnout jim podporu.

V prosinci vyjádřil Výbor ministrů Rady Evropy znepokojení nad tím, že 5 let po vynesení rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v případu D. H. a ostatní proti České republice je vidět jen velmi malý vývoj v řešení příčin diskriminace Romů ve školách. Výbor nicméně uznal, že se vláda znovu zavázala ukončit segregaci Romů ve vzdělání.

Bydlení

Více než 300 romských obyvatel ostravského Přednádraží čelilo v srpnu hrozbě nuceného vystěhování. Rozhodnutí o vystěhování, které vydal stavební úřad, stanovilo obyvatelům jen 24 hodin na to, aby své domy opustili dobrovolně. Většina osob nakonec oblast opustila a přestěhovala se do dočasného ubytování, které jim bylo nabídnuto v ubytovnách navzdory tomu, že řada neziskových organizací a dalších aktérů poukázala na nevyhovující podmínky, zejména přemrštěnou cenu a přeplněnost. Jak úřady, tak primátor města Ostravy následně prohlásili, že není jejich odpovědností tyto problémy řešit.

V říjnu Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že magistrát města Ostrava nediskriminoval romské žadatele o městské byty, když po nich požadoval splnění dalších administrativních podmínek a náležitostí.

V listopadu nechal magistrát v Ústí nad Labem soudně vystěhovat 36 obyvatel z budovy v Předlicích, z oblasti, kde žijí převážně Romové. Magistrát argumentoval tím, že je budova neobyvatelná v důsledku statistických poruch. Obyvatelé a místní aktivisté naproti tomu tvrdili, že vystěhování proběhlo bez náležitých konzultací a městský úřad selhal v poskytnutí odpovídajícího náhradního ubytování. Vystěhovaní Romové byli dočasně přestěhováni do místního gymnázia a nakonec přesunuti do nedostupné a nevhodné dělnické ubytovny. Obyvatelé také zakoušeli těžkosti v přístupu do škol a další občanské vybavenosti. Ti, kteří v Předlicích zůstali, se nadále obávali, že budou brzy vystěhovánI.

Nucená sterilizace romských žen

V říjnu byla Česká republika v rámci Univerzálního periodického přezkumu OSN opětovně vyzvána k tomu, aby vyšetřila případy romských žen, které byly sterilizovány bez souhlasu a zajistila odpovídající odškodnění a náhrady ženám, které toto podstoupily.

PRÁVA MIGRANTŮ

Nevládní organizace nadále kritizovaly zadržování žadatelů o azyl i to, že stále chybí účinné právní nástroje k nápravě této praxe.

Nadále pokračovalo trestní vyšetřování v kauze tzv. „stromkařů“, obvinění z podvodů, obchodu s lidmi a vydírání zahraničních pracovníků v lesnictví. Právní zástupci dotčených podali několik stížností proti rozhodnutí policie uzavřít vyšetřování jednotlivých případů. Rovněž vyjádřili znepokojení nad tím, že délka řízení vede ke ztrátě zásadních důkazů.

V říjnu Evropský soud pro lidská práva nepravomocně rozhodl v případu Buishvili proti České republice, že české úřady porušily právo gruzínského žadatele o azyl odvolat se proti vazbě v soudním řízení. Muž byl předán do České republiky z Nizozemí v rámci nařízení Dublin II. Jelikož mu ministerstvo vnitra nepovolilo vstup na území ČR, byl držen v příjímacím středisku v tranzitním prostoru ruzyňského letiště. Stěžovatel uspěl s argumentem, že mu v důsledku toho bylo zabráněno zahájit soudní řízení ve věci svého propuštění, neboť správní soudy mohou pouze zrušit rozhodnutí ministerstva o nevpuštění na území a věc mu vrátit k dalšímu řízení, avšak nemohou přímo nařídit propuštění dané osoby.

Evropa a Střední Asie

Vzácný příklad demokratického předání moci v bývalém Sovětském svazu se odehrál při parlamentních volbách v Gruzii. Jinde se autoritářské režimy snažily udržet u moci.

Evropská Unie získala Nobelovu cenu za mír, ale není schopna zajistit základní přístřeší pro uprchlíky a jejich bezpečnost ve všech svých členských státech, ani rovná práva pro 6 milionů romských občanů. Evropský soud pro lidská práva, po dlouhou dobu klenot Evropy v koruně lidských práv, se stále musí vypořádávat s tím, že členské státy odmítají naplňovat jeho rozsudky a pokoušejí se omezit rozsah jeho pravomocí.

Občanská a politická práva byla ohrožena napříč celým bývalým Sovětským svazem. V Bělorusku nadále pokračovalo zatýkání a pronásledování, které nastalo po roce 2011, v Ázerbájdžánu bylo osvobozeno několik vězňů svědomí, aby vzápětí další přibyli. V Rusku nová vlna represivních zákonů umožnila státu ve vyšší míře stíhat opozici s kritickými názory, protesty, demonstrace, jednotlivce i celé organizace. V celém regionu státy používají všemožné zákeřné praktiky proti kritikům režimu, od anonymních hrozeb násilí po pomluvy o užívání drog, promiskuitě dotyčných nebo jejich daňových únicích.

Turecko posiluje svou pozici regionálního hráče, aniž by dosáhlo významného pokroku v dodržování lidských práv. Tisíce lidí strádají ve vězení po odsouzení v nespravedlivých procesech, které porušují právo na svobodu projevu.

Ales Běljackij, nespravedlivě vězněný lidskoprávní aktivista z Běloruska
V prosinci vydal Evropský soud pro lidská práva klíčový rozsudek, ve kterém řekl, že vláda Makedonie je zodpovědná za zmizení a mučení Chálida el-Masrího po jeho únosu CIA hlavním městě Skopje v roce 2003. V září italský kasační soud potvrdil odsouzení 23 bývalých důstojníků CIA za únos Usámy Mustafy Hassana Nasra podezřelého z terorismu v Miláně v roce 2003. Odpovědnost za zločiny spáchané v Evropě v souvislosti s činností tajných amerických věznic zůstala nicméně převážně nepostižitelná, neboť dotyčné státy nadále otálely s vyšetřováním či popíraly svou účast na porušování lidských práv. V na území bývalého Sovětského svazu pokračovalo vydávání osob. Rusko a Ukrajina spolupracovaly v případech únosů a vydávání žádaných osob, kterým hrozí mučení, což je v příkrém rozporu s rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva nepovolit jejich vydávání.

Některé státy, zejména Rusko, podkopávají autoritu Evropského soudu pro lidská práva neplněním jeho rozhodnutí a svými pozměňovacími návrhy k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv se snaží dosáhnout omezení nezávislého přístupu jednotlivců k soudu. V některých částech Balkánu zůstává pravděpodobnost, že oběti válečných zločinů spáchaných v roce 1990 budou odškodněny, stále velmi malá. Vyšetřování a stíhání těchto případů je pomalé a brání mu nedostatek politické vůle. V Bosně a Hercegovině a dalších zemích je obětem znásilnění a dalších válečných sexuálních zločinů stále odepřen přístup ke spravedlnosti a sociální podpoře.

Evropské země se snaží omezit příliv přistěhovalců a žadatelů o azyl prostřednictvím posílení hraničních kontrol a dohod o spolupráci se severoafrickými státy, jako je například Libye, které samy nejsou z velké části schopny respektovat práva těch, kteří jsou k jejím břehům navráceni. Žadatelé o azyl v Řecku nadále čelí vážným překážkám při posuzování jejich žádostí a stále riskují zadržení v nelidských podmínkách nebo násilí ze strany xenofobních skupin či domobrany.

Maďarsko povolilo krajně pravicovým skupinám, aby pochodovaly po romských čtvrtích, kde jejich příslušníci zpívali rasistické písně a házeli kameny na obyvatele. V celém regionu čelí Romové pronásledování a diskriminaci.

Podobné příběhy

29.11.2017

HN o zjištěních Amnesty o Shellu


25.11.2017

Amnesty International a Truly.Media spojují své síly v boji proti "fake news"

Amnesty International se stává prvním externím klientem společnosti Truly.Media. Ta představuje průlomovou platformu zaměřenou na řešení "fake news" (falešných zpráv) pomocí digitálních identifikačních technik k rozpoznání autentických a podvodných příspěvků v sociálních médiích.


8.9.2017

Demokratická republika Kongo: Vláda musí dostát závazku učinit přítrž dětské práci do roku 2025

V reakci na příslib vlády Demokratické republiky Kongo (DRK) o vymýcení dětské práce v sektoru těžby do roku 2025 reaguje Seema Joshi, vedoucí sekce Byznys a lidská práva Amnesty International:


2.3.2018

Honduras: Neschopnost najít vrahy Berty Cáceresové ohrožuje další aktivisty

2. března 2016 Bertu zastřelili. Ani po dvou letech Honduras nemá pachatele.


Tyto webové stránka používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více... Díky za upozornění...