Urgentní
akce

© Jorn van Eck / Amnesty International

Třicet lidí vězní v převýchovném táboře kvůli lidskoprávním aktivitám jejich příbuzné

  Případ

Až třicet příbuzných ujgurské lidskoprávní aktivistky Rebiji Kadírové je už dva roky drženo v (politickém) převýchovném táboře bez jakéhokoliv obvinění nebo řádného soudního procesu.

Předpokládá se, že jsou všichni drženi v (politickém) převýchovném táboře a hrozí jim mučení nebo jiné formy špatného zacházení. Mezi zadrženými jsou sestry, bratři, synové, vnoučata i vzdálení příbuzní Kadírové. Většina z nich byla ještě před uvězněním dlouhodobě sledována čínskými úřady s cílem umlčet Kadírovou, která žije v exilu v USA.

Rodina Rebiji Kadírové byla čínskými úřady sledována už od té doby, kdy byla Kadírová v roce 1999 poprvé zadržena a stala se vězenkyní svědomí. Tlak na rodinu se stupňoval poté, co byla v březnu 2005 kvůli špatnému zdravotnímu stavu podmínečně propuštěna. Brzy nato emigrovala do USA. Rebija Kadírová tvrdí, že byla varována, pokud se zapojí do aktivit ujgurské komunity nebo bude veřejně mluvit o „citlivých záležitostech“, její „firmy a rodina půjdou ke dnu“. Dne 1. června 2006 Alim a Ablikim Abdiriyin byli zbiti policií přímo před očima svých dětí a sestry Rushangul, které policisté podali telefon a řekli jí, aby zavolala Rebiji Kadírové do USA a řekla jí, co se právě děje. Dne 27. listopadu, den poté, co byla Rebija zvolena prezidentkou exilové Ujgurské světové asociace, byli dva její synové Alim a Kahar Abdiriyim odsouzeni k pokutě milion amerických dolarů a Alima k sedmi letům vězení kvůli obvinění z údajného daňového úniku. K tomu na začátku dubna čínské autority začaly likvidovat rodinnou firmu Kadírových.

Ablikin Abdiriyin, syn Rebiji Kadírové, byl zadržen v červnu 2006 a byl odsouzen v dubnu 2007 v nespravedlivém soudním procesu, bez obhájce podle svého výběru. Ve vězení byl opakovaně mučen a propuštěn byl až v květnu 2015. Rebija Kadírová se stále aktivně zasazuje za propuštění příbuzných, o nichž stále nejsou žádné informace. Opakovaně žádá americký kongres a vládu, aby případ řešily s čínskou vládou.

Pozadí

Ujgurové jsou převážně muslimská etnická menšina, žijící zejména v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Od osmdesátých let se Ujgurové stali terčem systematického a rozsáhlého porušování lidských práv, zahrnující bezdůvodné zadržování a věznění, omezování náboženské svobody, stejně tak jako omezování kulturních a sociálních práv. Místní úřady mají pevnou kontrolu nad náboženskými praktikami, včetně nařízení, které všem státním zaměstnancům a dětem pod 18 let zakazuje modlení se v mešitách.

Politika čínské vlády omezuje užívání ujgurského jazyka, náboženskou svobodu a umožňuje trvalý přísun etnických Číňanů do regionu.

V březnu 2017 čínská vláda uzákonila v Sin-ťiangu kampaň „Regulace extremismu“. Zákon definuje a zakazuje širokou škálu chování označené za extremistické, například „šíření extremistických myšlenek“, znevažování či odmítání sledování státní televize, nošení burek, mít „neobvyklé“ vousy, odmítání vládních zákonů a sdílení, stahování, obchodování či čtení článků, publikací nebo audiovizuálních záběrů obsahujících „extrémistický obsah“.

Čínská vláda popírala existenci převýchovných táborů do října 2018, kdy přiznala existenci táborů jako dobrovolných „středisek odborné přípravy“. Tvrdí, že úkolem těchto pracovních center je poskytnout lidem technické a pracovní vzdělání, aby si byli schopni najít práci a stát se „potřebnými“ obyvateli. Vysvětlení Číny je ale v rozporu se svědectvími lidí propuštěných z těchto táborů. Ti popisují bití, hladovění, zavírání na samotky apod.