Končí rok, kdy se ženy daly na odpor, píše Amnesty. Varuje před sílící netolerancí v Evropě

Mluvčí AI Pařízková: Ženy bývají v první linii bojů za lidská práva (zdroj: ČT24)

Letošní rok byl rokem boje za práva žen. Ve své výroční zprávě to uvádí lidskoprávní organizace Amnesty International (AI). Jako příklad zmínila protesty žen v Indii či JAR proti sexuálnímu násilí nebo vystoupení Saúdek a Íránek proti nucenému zahalování. V souvislosti s Evropou a Amerikou zmiňuje problematiku migrace. AI si povšimla třeba české kauzy kolem syrských sirotků. Varuje také před sílícími projevy nesnášenlivosti na starém kontinentu. „Solidarita se postupně kriminalizovala,“ upozorňuje Amnesty.

Organizace v publikaci Rights Today (Práva dnes) upozornila na působení některých světových lídrů, kteří v pozici „tvrdých chlapů“ prosazují nenávistnou politiku vůči ženám, sexuálním menšinám či cizincům. „Ale jsou to právě ženy – aktivistky, které v letošním roce ukázaly jasnou a silnou představu o tom, jak bojovat proti těmto represivním lídrům,“ prohlásil generální tajemník AI Kumi Naidoo.

Rozvíjející se síla ženských hlasů by neměla být podceňována, neboť právě ženské aktivistky letos stály za těmi nejdůležitějšími lidskoprávními změnami, píše AI. Jako příklad organizace zmínila protesty žen v Indii či Jihoafrické republice proti sexuálnímu násilí, vystoupení žen v Saúdské Arábii a Íránu proti nucenému zahalování a zákazu řízení či masová shromáždění v Argentině, Irsku a Polsku, na kterých ženy žádaly skoncovat s protipotratovými zákony.

„Práva žen jsou trvale marginalizována před jinými právy a svobodami ze strany vlád. Ty si myslí, že můžou tyhle otázky vyřešit, ale ve skutečnosti dělají jen málo toho, co by mohly, aby chránily práva poloviny populace,“ upozornil Naidoo.

AI ve své publikaci proto vyzvala vlády, aby přijaly taková opatření, která zajistí dodržování práv žen. Naidoo zdůraznil, že v nadcházejícím roce se AI chce ještě více na tuto problematiku zaměřit.

Dokument Rights Today se podrobně zaměřil i na další letošní problémy s dodržováním lidských práv.

V Evropě se letošní rok podle AI vyznačoval vzestupem netolerance a nesnášenlivosti. „Žadatelé o azyl, uprchlíci a migranti byli ponecháni svému osudu, zatímco se solidarita postupně kriminalizovala,“ tvrdí dokument, který v této souvislosti výtky směřuje především do Maďarska, Polska a Ruska. V Bělorusku, Ázerbájdžánu a Tádžikistánu pak AI zaznamenala represe vůči svobodnému tisku.

Česko jako země, která odmítla kvóty

V Česku se organizace letos soustředila na obranu práv žen, zejména pak na problematiku násilí na ženách a domácího násilí. Organizace rovněž připomněla odmítání kvótního systému přerozdělení běženců českou vládou a také debatu politiků o tom, zda přijmout padesát syrských sirotků, jak navrhla europoslankyně KDU-ČSL Michaela Šojdrová.

Amnesty se v ročence věnuje i společnému vzdělávání dětí v českých školách. Organizace se nebrání revizi příslušného zákona, ale upozorňuje na některé sporné návrhy ministerstva školství, které by vedly k ústupu od začleňování.

AI rovněž upozornila na to, že Česko stále více vyváží zbraně a vojenský materiál do zemí jako Saúdská Arábie, Jemen, Egypt nebo Irák, kde hrozí zneužití zásilek proti lidským právům.

Amnesty kritizuje Trumpovu migrační politiku

V Jižní i Severní Americe se AI soustředila na otázku migrace, kdy se obyvatelé Venezuely a také středoamerických zemí kvůli represím a bezpečnosti v masovém měřítku rozhodli opustit domovy. „Zatímco některé země v Americe přijaly ty, kteří potřebují pomoc, státní orgány ve Spojených státech oddělovaly a zadržovaly jednotlivé rodiny a omezovaly jim právo požádat o azyl,“ uvedla AI.

Organizace ocenila změny ve prospěch sexuálních menšin ve východní Asii a také slibné mírové rozhovory mezi Jižní a Severní Koreou, problémem nadále zůstává útlak muslimských menšin v Číně. AI rovněž kritizuje bezpráví, kterému čelí muslimské menšinové etnikum Rohingů v Myanmaru.

V Africe organizace upozornila na brutální represe a omezování prostoru pro obranu lidských práv a naopak ocenila změny postoje vlád v Etiopii a Angole.