Ruská federace

Vzrostl počet omezení týkajících se práv na svobodu projevu, sdružování a pokojného protestu. Pokračovalo stíhání těch, kteří se zúčastnili protivládních protestů na Blatném náměstí, a vedlo k dalším obavám ohledně dodržování norem spravedlivého procesu. Obránci lidských práv čelí kvůli svým aktivitám pokutám nebo trestnímu stíhání. Bylo již zahájeno první trestní stíhání za nedodržení zákona o „zahraničních agentech“. Několik jedinců bylo obviněno na základě antiextremistické legislativy za kritiku politiky státu a za veřejné zobrazování či držení údajných extremistických materiálů. Objevily se zprávy o mučení a o jiném špatném zacházení v nápravných zařízeních, životy vězňů byly ohroženy v důsledku neadekvátní lékařské péče ve věznicích. Docházelo k dalšímu informování o vážném porušování lidských práv v souvislosti s bezpečnostními operacemi na Severním Kavkazu. Lidé, kteří kritizují úřady v Čečensku, čelí stíhání či fyzickým útokům od nestátních aktérů, a obránci lidských práv, kteří podávají zprávy z této oblasti, jsou od nestátních aktérů vystaveni obtěžování. Rusko čelilo mezinárodní kritice v souvislosti s obviněním z válečných zločinů kvůli použití svých sil v Sýrii. Mezinárodní trestní soud (MTS) pokračoval ve svém předběžném přezkoumání situace na Ukrajině, což zahrnuje také zločiny spáchané na východě země a na Krymu. Rusko nerespektuje práva žadatelů o azyl a uprchlíků.

(Text z výroční zprávy AI, 2016 - 2017)

Právní, ústavní nebo správní vývoj  

Dne 7. července byly schváleny změny antiextremistické legislativy známé jako „balíček Jarové“ (jedná se o poslankyni státní dumy – pozn. autora). Tyto změny byly do značné míry neslučitelné s mezinárodními závazky Ruska v oblasti lidských práv, protože zakazovaly jakoukoliv formu misijní činnosti mimo speciálně určené náboženské instituce, nutily poskytovatele informačních technologií ukládat záznamy všech rozhovorů po dobu šesti měsíců a metadata po dobu tří let, zvýšily maximální trest za extremismus ze čtyř na osm let odnětí svobody a zvýšily trest za navádění lidí k účasti na masových nepokojích z pěti na deset let odnětí svobody.  
 

Svoboda shromažďování 

V březnu byla legislativa upravující veřejná shromáždění rozšířena o „neoprávněné“ kolony aut. V srpnu byla tato nová opatření použita ke stíhání skupiny zemědělců z Kubáně na jihu Ruska, kteří cestovali do hlavního města, Moskvy, v traktorech a osobních automobilech na protest proti zabírání půdy zemědělskými holdingovými společnostmi. Jejich vůdce, Alexej Volčenko, byl odsouzen k deseti dnům administrativní vazby za spoluúčast na „neschválené“ demonstraci poté, kdy se účastnil jednání zemědělců s regionálním zmocněncem prezidenta. Ostatní účastníci jednání zaplatili pokutu nebo strávili krátký čas v administrativní vazbě.  

 
Čtyři lidé byli stále ve výkonu trestu za účast na demonstraci na Blatném náměstí v Moskvě, která se konala 6. května 2012, a další dva lidé byli v souvislosti s těmito událostmi obviněni. Evropský soud pro lidská práva (ESLP) 5. ledna zjistil, že právo na svobodu shromáždění Jevgenije Frumkina bylo porušeno a že byl svévolně zadržen po dobu 15 dnů za „neuposlechnutí příkazů policie“ kvůli účasti na demonstraci na Blatném náměstí. Soud zjistil, že zatčení, zadržení a administrativní trestání Jevgenije Frumkina bylo „hrubě nepřiměřené“ a bylo navrženo tak, aby jej samého i ostatní odradilo od účasti na protestních shromážděních nebo angažování v opoziční politice.  
 
Dne 12. října byl Dmitrij Bučenkov obviněn z účasti na hromadném nepokoji a z šesti případů použití „nesmrtící síly“ proti policistům během demonstrace na Blatném náměstí. Tvrdil, že byl v té době v Nižním Novgorodu, a že se demonstrace neúčastnil. Koncem roku byl ve vazbě, k zadržení došlo v prosinci 2015.  
 

Svoboda sdružování – obránci lidských práv  

V průběhu roku byly desítky nezávislých nevládních organizací, které jsou financovány ze zahraničí, přidány na seznam „zahraničních agentů“, a to včetně Mezinárodní historické a lidskoprávní společnosti „Memorial“.  
 
Nevládní organizace nadále čelily správním pokutám za nedodržení právních předpisů týkajících se „zahraničních agentů“. Valentina Čerevatěnková, zakladatelka a předsedkyně Žen z Donské unie, byla 24. června informována o trestním řízení vedeném proti ní, a sice za „systematické obcházení povinností uložených zákonem o neziskových organizacích vykonávajících funkce zahraničního agenta“, což je postihnutelné až dvěma lety odnětí svobody. Poprvé od svého zavedení v roce 2012 tak byl v praxi uplatněn příslušný článek trestního zákoníku. Trestní stíhání Valentiny Čerevatěnkové pokračovalo i koncem roku. Zaměstnanci Žen z Donské unie byli často vyslýcháni vyšetřovateli, kteří rovněž monitorovali všechny publikace organizace.  
 
Ludmila Kuzmina, bývalá knihovnice v důchodu a koordinátorka samarské pobočky hlídacího psa voleb Golos byla žalována daňovými orgány o 2 222 521 rublů (31 000 euro). Daňové orgány klasifikovaly grant poskytnutý Golosu americkou organizací USAID jako zisk, který je v návaznosti na prohlášení organizace „nežádoucí“, a tvrdily, že Ludmila Kuzmina falešně prohlásila, že tyto peníze jsou grant. Daňové orgány se 14. března 2016 úspěšně odvolaly proti rozhodnutí Okresního soudu v Samaře z 27. listopadu 2015, který zjistil, že Ludmila Kuzmina nezpronevěřila tuto částku a nepoužila peníze pro vlastní zisk. Po úspěšném odvolání daňových úřadů zabavili exekutoři její auto a byl jí zastaven penzijní důchod.  
 

Svoboda projevu  

Antiextremistická legislativa byla nadále nadměrně užívána v rozporu s právem na svobodu projevu. Podle nevládní organizace SOVA Centre bylo 90 % všech rozsudků dle antiextremistické legislativy provedeno na základě výroků a sdílení příspěvků na webových stránkách sociálních sítí. Plénum Nejvyššího soudu vydalo 3. listopadu v návaznosti na žádost SOVA Centre a dalších nevládních organizací pokyny pro soudce ohledně užívání této legislativy. Ty upřesňují, že výroky mohou být považovány za podněcování k nenávisti v případě, že zahrnují prvek násilí jako jsou výzvy ke genocidě, masové represe, deportace nebo výzvy k násilí.  
 
Jekatěrina Vologženinová, prodavačka z Jekatěrinburgu na Urale, byla 20. února shledána vinnou za „podněcování k nenávisti a nepřátelství na základě etnického původu“ na základě článku 282 trestního zákoníku. K obvinění došlo poté, kdy online kritizovala ruskou anexi Krymu a zapojení ruské armády v Donbasu na východní Ukrajině, přičemž kritika se skládala primárně ze sdílení článků ukrajinských médií. Jekatěrina Vologženinová, svobodná matka a jediná pečovatelka své stárnoucí matky, vykonala 320 hodin neplacené „nápravné práce“. Soudce také rozhodl, že její počítač musí být zničen jako „kriminální zbraň“.  
 
Proces s Natalií Šarinovou, vězenkyní svědomí a ředitelkou státní Knihovny ukrajinské literatury v Moskvě, začal 2. listopadu. Byla obviněna z „podněcování k nenávisti a nepřátelství prostřednictvím zneužití svého úřadu“ na základě článku 282 trestního zákoníku a za podvodné používání knihovních fondů, což jsou činy, pro které by mohla čelit odnětí svobody až na 10 let. Řada knih klasifikovaných jako „extremistické“ byla údajně nalezena mezi nekatalogizovanou literaturou v knihovně. Natalie zůstala v domácím vězení, které začalo 30. října 2015.  
 

Severní Kavkaz  

Ze severního Kavkazu byla nadále hlášena vážná porušování lidských práv včetně nucených zmizení a údajných mimosoudních poprav spáchaných v průběhu bezpečnostních operací. Obránci lidských práv byli také v ohrožení. Dva členové organizace pro lidská práva Joint Mobile Group (JMG) byli 9. března spolu se svým řidičem a šesti novináři z ruských, norských a švédských médií napadeni při cestě ze Severní Osetie do Čečenska. Jejich minibus byl zastaven čtyřmi auty poblíž stanoviště bezpečnostní kontroly na správní hranici mezi Ingušskem a Čečenskem. Dvacet maskovaných mužů je odvleklo ven z vozidla a surově je zbili předtím, než zapálili minibus. O dvě hodiny později byla kancelář JMG v Ingušsko vypleněna. Vedoucí JMG Igor Kaljapin byl 16. března požádán, aby opustil hotel v hlavním městě Čečenska Grozném, protože „nemiluje“ čečenského vůdce Ramzana Kadyrova. Poté byl Igor Kaljapin napaden a byla na něj házena vajíčka, koláče, mouka a dezinfekce od rozzlobeného davu. 
 
Nezávislý novinář Zhalaudi Geriev, známý kritik čečenského vedení, byl 5. září Okresním soudem v čečenském Šali odsouzen ke třem letům odnětí svobody za držení 167 gramů marihuany. U soudu odvolal své přiznání k držení drog s tím, že jej tři muži v civilu 16. dubna zadrželi, donutili ho nastoupit do auta a následně ho odvezli do lesa mimo Groznyj, kde byl mučen a poté předán policejním důstojníkům, kteří ho donutili se „přiznat“. 
 
Vedení Čečenska i nadále uplatňovalo přímý tlak na soudnictví. Ramzan Kadyrov svolal 5. května schůzi všech soudců a donutil čtyři z nich odstoupit. Od federálních úřadů  
nedošlo k žádné odezvě.  
 

Nespravedlivá soudní řízení  

Ukrajinští státní příslušníci Mykola Karpjuk a Stanislav Klyh byli 26. května odsouzeni po nespravedlivém procesu u Nejvyššího soudu v Čečensku na 22,5 a 20 let odnětí svobody. Daný trest byl potvrzen na základě odvolání u ruského Nejvyššího soudu. Byli odsouzeni za vedení a boje v ozbrojené skupině, která údajně zabila 30 ruských vojáků během konfliktu v Čečensku (1994–1996). Oba muži uvedli, že byli po svém zatčení v březnu 2014 a srpnu 2014 mučeni. Jejich právníkům byl odepřen přístup k základním informacím o místě pobytu klientů ještě několik měsíců po jejich zadržení. Stanislav Klyh, který v minulosti nikdy netrpěl psychickým onemocněním, se jevil po dobu soudního jednání, tedy od října 2015, těžce narušen, což může být důsledkem mučení. Právník Mykoly Karpjuka tvrdil, že zásadní důkaz pro obhajobu, podporující alibi jeho klienta, byl ze spisu vynechán. Soudce odmítl dovolit svědkům výslech na Ukrajině.  
 

Mučení a jiné špatné zacházení  

Mučení a jiné špatné zacházení bylo nadále velmi rozšířené a systematické během úvodní vazby a ve vězeňských koloniích.  
 
Murad Ragimov a jeho otec byli 30. srpna zbiti a mučeni policisty z Útvaru rychlého nasazení Ministerstva vnitra po dobu dvou hodin v kuchyni v jejich domově v Moskvě. Policisté obvinili Murada Ragimova z vraždy policisty v Dagestánu a za boj v ozbrojené skupině Islámský stát v Sýrii. Bratranec Murada Ragimova byl připoután ke kuchyňskému stolu, zatímco policisté mučili Murada Ragimova pomocí obušku s elektrickým proudem a dusili ho igelitovým sáčkem. Nakonec policisté tvrdili, že našli v jeho kapsách drogy. Murad Ragimov byl odvezen na policejní stanici a na konci roku zůstal ve vazbě, nadále čelí soudnímu řízení za držení drog.  
 
Ildar Dadin uvedl v dopise své ženě, že byl podroben mučení a jinému špatnému zacházení ve vězeňské kolonii v Segeže v Karelské oblasti v Rusku. Popsal, jak byl opakovaně bit skupinami 10–12 vězeňských dozorců, v jednom případě i ze strany ředitele vězeňské kolonie. Popsal, jak mu hlavu natlačili do WC, jak byl spoután pouty a bylo mu vyhrožováno znásilněním. Mezi svým příchodem do vězeňské kolonie v září a koncem roku byl Ildar Dadin sedmkrát umístěn do samovazby. V návaznosti na svá tvrzení provedla vězeňská správa kontrolu a prohlásila, že nedošlo k žádnému špatnému zacházení. V roce 2015 byl Ildar Dadin první osobou, která byla odsouzena za účast na pokojných demonstracích podle článku 212.1 trestního zákoníku, který kriminalizuje porušení předpisů ohledně vedení veřejných shromáždění. Byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody, následně byl po odvolání trest snížen na dva a půl roku.  
 

Neposkytnutí odpovídající zdravotní péče  

V průběhu roku odhalil Evropský soud pro lidská práva, že ve 12 případech byli ruští vězni podrobeni mučení nebo jinému špatnému zacházení a ve věznicích a vyšetřovacích vazbách jim nebyla poskytnuta odpovídající zdravotní péče. Generální prokurátor uvedl 27. dubna ve zprávě Federální radě, že nedostatek antiretrovirálních léků ve věznicích ohrožuje životy vězňů s HIV. Podle zprávy nevládní organizace Zona Prava, která byla vydána v listopadu, byly vězeňské zdravotní služby kriticky podfinancované, což má za následek právě nedostatek antiretrovirálních léků pro léčbu HIV. Ve zprávě je rovněž uvedeno, že mnoho onemocnění bylo diagnostikováno až v kritické fázi a zdravotnický personál, což jsou zaměstnanci vězeňské služby, nebyl dostatečně nezávislý. Zákon v podstatě umožnil předčasné propuštění ze zdravotních důvodů, ale to bylo uděleno pouze v jednom z pěti případů, kdy vězeň předčasné propuštění požadoval.   
 
Amur Kalukov zemřel ve vojenské nemocnici v Kirovské oblasti ve středním Rusku kvůli selhání ledvin na začátku října. 15. června odmítl soud propustit Amura Kalukova ze zdravotních důvodů, a sice navzdory doporučení lékařského konsorcia, které propuštění navrhovalo. Amur Kalukov byl ve vazbě od října 2005; podle rodiny se jeho chronické onemocnění ledvin rozjelo, když byl ve vazbě.  
 

Ozbrojený konflikt – Sýrie  

Spolu se syrskou vládou provádí Rusko bezohledné útoky a přímé ataky civilistů a civilních objektů v Sýrii, nevyjímajíc civilní obytné oblasti, zdravotnická zařízení a konvoje s humanitární pomocí, což způsobilo tisíce mrtvých i zraněných civilistů.    
 

Mezinárodní justice  

Dne 14. listopadu uvedl prokurátor MTS, že situace na území Krymu a Sevastopolu dosáhla mezi Ruskem a Ukrajinou mezinárodního ozbrojeného konfliktu. Prokurátor MTS posuzoval, zda to samé platí i pro východní Ukrajinu.  
 
Dne 16. listopadu prezident Putin oznámil, že Rusko již dále nezamýšlí stát se smluvní stranou Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, kterou podepsalo v roce 2000, ale neratifikovalo.  
 

Práva uprchlíků a migrantů 

Rusko nadále navracelo žadatele o azyl, uprchlíky a migrující pracovníky do Uzbekistánu a dalších zemí bez ohledu na reálné nebezpečí mučení nebo jiného špatného zacházení. V mnoha případech byli jednotlivci deportováni za překročení povolené délky pobytu nebo za to, že neměli správné dokumenty podle Správního řádu. Ten nevyžaduje, aby bral soud v úvahu závažnost spáchaného činu, okolnosti jednotlivce nebo následky případné deportace. Zároveň jednotlivcům neumožňuje získat bezplatné právní poradenství.  
 
Olim Ochilov, uzbecký žadatel o azyl, byl 1. července nucen k návratu z Ruska do Uzbekistánu, což bylo ve zjevném rozporu s předběžnými opatřeními vydanými 28. června ESLP. Ta zastavovala jeho nucený návrat do Uzbekistánu, kde by byl vystaven reálnému nebezpečí mučení.  

Novinky

7.6.2017

Rusko: Odsouzení knihovnice za přechovávání ‚extrémistické literatury‘ dokazuje naprosté opovrhování zákony

Odsouzení Natálie Šarinové, bývalé ředitelky Státní knihovny ukrajinské literatury v Moskvě, za přechovávání ‚extrémistické literatury‘ dokazuje naprosté opovrhování zákony a upozorňuje na vážné nedostatky v nezávislosti ruského soudnictví, upozorňuje Amnesty International.

30.3.2017

Ruská federace: Zatčení členové organizace pro potírání korupce jsou vězni svědomí a měli by být okamžitě propuštěni

Zatýkání a jiné represe vůči zaměstnancům a dobrovolníkům Fondu proti korupci (ACF) jsou součástí posledního výrazného omezování práva na pokojné shromažďování a svobodu projevu v Rusku.

2.3.2017

OSN: Rusko s Čínou zneužívají právo veta

Rusko a Čína již poněkolikáté zneužily práva veta na setkání Bezpečnostní rady OSN. Tentokrát veto zaznělo dne 28. února 2017 v průběhu hlasování o návrhu rezoluce, jejíž cílem bylo nestranné určení odpovědnosti za používání a výrobu chemických zbraní v Sýrii.

2.3.2017

Budoucí ruský prezident teď možná sedí ve vězení…

Spouštíme printovou kampaň The Future President, která odkazuje na digitální projekt o ruském vězení Prisonexit.org.

1.3.2017

„Dopisy vězně ven nedostanou…“ Ruský aktivista si myslí opak.

Jevgenij Vitiško, ruský aktivista v oblasti ochrany životního prostředí, se po roce na svobodě zamýšlí nejen nad významem dopisů na podporu vězněných.

Další zprávy

Úspěchy

26.2.2017
Rusko: Pomozte ruskému aktivistovi Dadinovi z vězení!:

Ildar Dadin propuštěn!

Skvělá zpráva! Nejvyšší soud zrušil rozsudek pro Ildara Dadina a rozhodl, že musí být propuštěn. K propuštění došlo v neděli 26. února a podle svých slov Ildar do poslední chvíle nevěděl o propuštění, protože nebyl předtím o rozsudku nijak informován. Po propuštění se setkal se svou ženou Anastasií, její sestrou, přáteli a novináři.