Turecko

Pokus o převrat vyvolal tvrdé vládní zákroky proti státním zaměstnancům a občanské společnosti. Hlavními cíli byli lidé obvinění z vazeb na hnutí Fethullaha Gülena. Přes 40 000 lidí bylo posláno do vazby během šestiměsíčního výjimečného stavu. Existují důkazy o mučení zadržených během rané fáze pokusu o převrat. Bylo propuštěno téměř 90 000 státních zaměstnanců, zavřeny stovky zpravodajských a nevládních organizací a zadrženi novináři, aktivisté a poslanci. Porušování lidských práv bezpečnostními silami beztrestně pokračovalo, obzvlášť v převážně kurdské oblasti na jihovýchodě země, kde byli obyvatelé drženi pod 24 hodinovým zákazem vycházení. Až půl milionu obyvatel bylo vnitřně vysídleno. Evropská unie s Tureckem uzavřela migrační dohodu, aby zabránila nepravidelné migraci do Evropské unie. To vedlo k návratu stovek uprchlíků a žadatelů o azyl a utišení kritiky Turecka v oblasti lidských práv ze strany orgánů EU.

Adam PodholaCopyright © Adam Podhola

Adam Podhola

(Text z výroční zprávy AI, 2016 - 2017)

Kontext

Prezident Erdogan během roku upevnil svou moc. V prosinci byly Parlamentu předloženy změny ústavy, které by prezidentovi propůjčily výkonnou moc.

Ozbrojené konflikty mezi Stranou kurdských pracujících (PKK) a tureckým státem pokračovaly, zejména v převážně Kurdské oblasti na východě a jihovýchodě země. Vláda sesadila starosty v 53 obcích a nahradila je osobami pověřenými vládou, 49 odvolaných starostů bylo z prokurdské opoziční Demokratické strany regionů (DBP). Společně s mnoha starosty bylo v listopadu posláno do vazby i devět poslanců levicové Lidové demokratické strany (HDP).1 Zjišťovací mise OSN na jihovýchod byla zastavena úřady, které také bránily státním a mezinárodním neziskovým organizacím (včetně Amnesty International) v dokumentování porušování lidských práv v této oblasti.

Evropská unie a Turecko uzavřeli v březnu migrační dohodu, cílenou na zabránění nepravidelné migrace z Turecka do Evropské unie. Dohoda také snížila kritiku Evropské Unie ohledně porušování lidských v Turecku.

Frakce ozbrojených sil 15. července zahájily násilný pokus o převrat. Pokus byl rychle potlačen i za pomoci obyčejných lidí, kteří se vydali do ulic čelit tankům. Úřady oznámily 237 obětí, včetně 34 strůjců převratu, a 2191 zraněných během noci, při níž byl bombardován Parlament a napadeny další budovy státní a občanské infrastruktury.

Po pokusu o převrat vyhlásila vláda tříměsíční výjimečný stav, který byl v říjnu prodloužen o další tři měsíce. Toto opatření se odchyluje od článků Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Evropské úmluvy o lidských právech. Vláda schválila nařízení, která neodpovídala ani těmto sníženým normám. Téměř 90 000 státních zaměstnanců, včetně učitelů, policejních a vojenských úředníků, lékařů, soudců a prokurátorů bylo propuštěno na základě spojení s teroristickou organizací nebo jako hrozba národní bezpečnosti. Většina propuštění byla založena na údajném spojení s Fethullahem Gülenem, bývalým spojencem vlády, který byl obviněn z plánování převratu. Tato rozhodnutí nemohla být právně napadena. Nejméně 40000 lidí bylo posláno do vazby na základě obvinění z napojení na převrat nebo Gulenovou organizaci, která byla orgány označena za Fethullahovu teroristickou organizaci (FETO).

V srpnu zahájilo Turecko vojenský zásah v severní Sýrii, zaměřený na ozbrojenou skupinu Islámský stát (IS) a Lidové obranné sily, kurdskou ozbrojenou skupinu spojenou s PKK. V říjnu Parlament o další rok prodloužil příkaz pro Turecko k řízení vojenských zásahů v Iráku a Sýrii.

Svoboda projevu

Během roku svobodu projevu prudce klesala. Po vyhlášení výjimečného stavu bylo 118 novinářů posláno do vazby a 184 zpravodajských organizací bylo natrvalo uzavřeno výkonnými nařízeními, čímž byla opoziční média zásadně omezena.2 Lidé projevující nesouhlas, zejména v kurdské otázce, byli vystaveni pohrůžkám násilí a trestního stíhání. Cenzura na internetu rostla. Nejméně 375 neziskových organizací, včetně organizací pro práva žen, asociací právníků a humanitních organizací, bylo výkonným nařízením v listopadu zrušeno.

V souvislosti s probíhajícím vyšetřováním teroristické aktivity jmenoval v březnu soud v hlavním městě Ankaře správce opoziční mediální skupiny Zaman. Poté, co policie vtrhla do kanceláří Zamanu, noviny a televizní stanice skupiny převzala provládní redakce. V červnu byly zpravodajské kanály skupiny trvale zrušeny společně s dalšími médii napojenými na Gulena. Nové noviny, vzniklé po vládním převzetí skupiny Zaman, byly také zrušeny.

Šéfredaktor novin Cumhuriyet  Can Dündar a jejich ankarský zástupce Erdem Gül byli v květnu obviněni z „vyzrazování státních tajemství“. Za publikovaní článků naznačujících, že se turecké autority pokusily utajeně dodat zbraně ozbrojené opozici v Sýrii byl Dundar odsouzen  k pěti letům a deseti měsícům vězení, Gul byl odsouzen na pět let. Vláda tvrdila, že kamiony vezly humanitární pomoc Turkmenistáncům. Na konci roku byl případ stále v odvolacím řízení. V říjnu bylo zadrženo a posláno do vazby dalších 10 novinářů za páchání trestných činů jménem organizací FETÖ a PKK.

V srpnu policie uzavřela kanceláře hlavního kurdského deníku Özgür Gündem na základě soudního nařízení kvůli probíhajícímu vyšetřování terorismu. Toto opatření není uzákoněné. Dva editoři a dva novináři byli zadrženi a souzeni za teroristické trestné činy. Tři z nich byli v prosinci propuštěni, ale editor  İnan Kızıkaya zůstal ve vazbě.3 Deník Özgür Gündem byl v říjnu trvale uzavřen výkonným nařízením společně se všemi kurdsky orientovanými národními médii.

Signatáři lednové petice skupiny „Academics for Peace“, požadující obnovení mírových vyjednávání a uznání požadavků kurdského politického hnutí byli vystaveni hrozbám násilí, správnímu šetření a trestnímu stíhání. Čtyři signatáři byli drženi ve vazbě až do soudního slyšení v dubnu, poté byli propuštěni bez zproštění viny.4 Do konce roku bylo 490 akademiků vyšetřováno a 142 bylo propuštěno z pracovních míst. Od převratu bylo více než 1100 signatářů formálně trestně vyšetřováno.

Cenzura na internetu vzrostla, úřady vydaly soudně potvrzený příkaz stáhnout nebo zablokovat obsah, včetně webových stránek a účtů na sociálních sítích, proti kterému neexistovalo odvolání. V říjnu byly zablokovány internetové služby na jihovýchodě Turecka a omezeny i služby sociálních sítí.

Svoboda shromažďování

Vláda už počtvrté v řadě z nepodložených důvodů zakázala Istanbulský prvomájový pochod a podruhé za sebou Istanbulský pochod LGBT pride. Policie použila nadměrné síly proti lidem, kteří se poklidně snažili tyto pochody uskutečnit. Podle zákonů o výjimečném stavu byl od července vydán plošný zákazu demonstrací po celém Turecku. Policie znovu použila nadměrné síly proti lidem, kteří se navzdory zákazu pokusili uplatnit své právo na poklidné shromažďování.

Mučení a špatné zacházení

Jako bezprostřední následek pokusu o převrat se zvýšil počet nahlášených případů mučení a dalšího špatného zacházení v policejní vazbě v oblastech se zákazem vycházení na jihovýchodě Turecka a ve větší míře v Ankaře a Istanbulu. Vyšetřování bylo bezvýsledné.

Výjimečný stav zrušil ochranu zadržených a povolil dříve zakázané praktiky, které napomáhají mučení a dalšímu špatnému zacházení. Maximální doba zadržení byla zvýšena ze čtyř na třicet dnů, byla zavedena zařízení, ve kterých je zadrženým znemožněn přístup k právníkovi po dobu pěti dnů a také nahrávání rozhovorů mezi klienty a právníky, které jsou poté předávány prokurátorům. Dále omezen byl i přístup zadržených k právníkům a jejich právo vybrat si vlastního právníka, místo toho státem přiděleného. Lékařské prohlídky se uskutečňovaly za přítomnosti policejních důstojníků a záznamy o nich nebyly k dispozici právníkům zadržených.

Poté, co byla v dubnu zrušena Instituce pro lidská práva a její nástupce nefungoval, neexistoval žádný národní systém nezávislé kontroly trestních zařízení. Výbor Rady Evropy pro zabránění mučení v srpnu navštívil trestní zařízení a v listopadu podal zprávu, kterou však vláda do konce roku nezveřejnila. Zvláštní zpravodaj OSN pro mučení Turecko navštívil v listopadu, poté, co byla jeho návštěva zdržena na žádost tureckých úřadů.

Úřady sice vyjádřily svou oddanost politice „nulové tolerance k mučení“, ale mluvčí často zprávy proti nim odmítli s tím, že spiklenci povstání si  hrubé zacházení zaslouží a obvinění nebudou vyšetřována. Po společném vyjádření Amnesty International a Human Rights Watch o mučení a špatném zacházení byly tyto organizace obviněny z toho, že jsou nástroji teroristické organizace FETO.5 Tři organizace právníků, které pracovaly na policejním násilí a mučení, byly v listopadu výkonným nařízením uzavřeny.

Podle právníků bylo 42 lidí zatčených v květnu po konfliktech mezi jednotlivci sympatizujícími s PKK a státními silami v Nusaybinu v policejní vazbě zmláceno a podrobeno dalšímu špatnému zacházení. Uvedli, že zatčeným, mezi nimiž byli dospělí i děti, byla zahalena hlava, během policejního výslechu byli mláceni a jejich zraněním nebyla poskytnuta odpovídající péče.

Rozšíření mučení a další špatné zacházení s podezřelými, obviněnými z účasti v pokusu o převrat, bylo hlášeno jako jeho okamžitý následek. Případy  krutého zmlácení, sexuálně motivovaného napadení, nebezpečí znásilnění či znásilnění byly nahlášeny v červenci, kdy byly tisíce lidí zadrženy v oficiální i neoficiální policejní vazbě. Vojenští důstojníci byli nahlašováni za nejhorší fyzické týrání, ale případy, kdy byli zadržení nuceni zůstat v jedné poloze, byli spoutáni za zády, byl jim odpírán dostatek jídla, vody, nebo přístup na toaletu byly hlášeny v mnohem větší míře. Právníci a příbuzní o zadržení často nebyli informováni až do chvíle, kdy byli předvedeni před soud.

Nadměrné užití síly

Do června ozbrojené síly provedly bezpečnostní operace proti ozbrojeným jednotlivcům spojeným s PKK, kteří vytvořili příkopy a postavili barikády v městech na jihovýchodě Turecka. Naprostý zákaz vycházení spojený s přítomností těžkých zbraní včetně tanků v obydlených oblastech byl nepřiměřenou reakcí na vážné bezpečnostní obavy a téměř odpovídal kolektivnímu trestu.6 Podle důkazů uplatňovaly bezpečnostní síly proti ozbrojeným jednotlivcům politiku střílení s úmyslem zabít, což také způsobilo smrti a zranění neozbrojených obyvatel a rozšíření nuceného vysídlení.

Zpravodaj IMC TV Refik Tekin byl v lednu  postřelen v Cizre, městu se zákazem vycházení, když odnášel zraněné lidi k lékařskému ošetření. I po postřelení pokračoval v natáčení, podle všeho z ozbrojeného policejního auta. Později byl zadržen a vyšetřován podle zákonů o terorismu.

Beztrestnost

Zavedená kultura nulového trestu za hrubé zacházení páchané bezpečnostními silami přetrvala. Úřady nevyšetřovaly zprávy o rozšířeném porušovaní lidských práv na jihovýchodě, kde byly podniknuty pouze základní nebo žádné kroky k projednání případů, včetně úmrtí, a v některých případech byli svědci podrobeni výhrůžkám. Podle červnových dodatků legislativy muselo být vyšetřování vojenských důstojníků ohledně chování během bezpečnostních operací  schváleno vládou a každý následný proces se musel konat ve vojenských soudech, které se ukázaly obzvláště slabé v trestání úředníků za porušování lidských práv.

Prohlášení vlády, odmítající obvinění z mučení a špatného zacházení v policejní vazbě po pokusu o převrat, bylo varovným začátkem.

I přes podepsání úmluvy Rady Evropy o předcházení a potírání násilí vůči ženám (Istanbulské úmluvy) došlo k pouze k malému nebo žádnému úspěchu v zastavení rozšířeného domácího násilí na ženách.  Také nebyla přijata opatření k vyšetření motivu nenávisti v případech, kdy mohlo k zabití dojít na základě sexuální orientace nebo genderové identity.

Nebyl zaznamenán žádný posun ve vyšetřování smrtí přibližně 130 lidí, kteří zemřeli, když se při únorovém konfliktu během zákazu vycházení v Cizre ukrývali ve sklepech. Podle pověřených orgánů byl přístup sanitek zablokován PKK, zatímco místní zdroje uvedly, že lidé ve sklepích byli zranění a potřebovali naléhavou zdravotní péči. Na svá zranění zemřeli, nebo byli zabiti, když bezpečnostní síly vtrhly do budov.

Guvernér provincie Agri ve východním Turecku odmítl další vyšetřování policejních úředníků ohledně smrtí dvou mladistvých (16 a 19 let) v Diyadinu. Podle pověřených orgánů policie zastřelila mladistvé v sebeobraně, ale podle balistických zpráv se ze zbraně nalezené na místě činu nestřílelo a  nebyly na ní otisky prstů ani jednoho z mladistvých.

Úřady nepostoupily ve vyšetřování zabití Tahira Elciho, předsedy Asociace advokátů města Diyarbakir a předního zastánce lidských práv, ke kterému došlo v  listopadu 2015. Vyšetřování narušuje neúplné vyšetřování na místě činu a chybějící záznamy bezpečnostních kamer.

Vyšetřování zneužití síly policií během protestů v parku Gezi po více než třech letech selhalo a vyústilo pouze v několik neuspokojivých trestních stíhání. Soud uložil v opakovaném trestním řízení pokutu 10 100 lir (3000 €) policejnímu důstojníkovi, který v Ankaře zastřelil protestanta Ethema Sarisuluka. Soud o 75% snížil odškodnění vypsané Dilan Dursunové, která trpí trvalými následky poté, co ji do hlavy trefil kanystr slzného plynu vržený policií během protestů v Ankaře v den pohřbu Ethema Saristuluka. Soud rozhodl, že si to zavinila sama, protože se jednalo o „ilegální demonstraci“.

Hrubé zacházení ze strany ozbrojených sil

Počet náhodných útoků a útoků zaměřených na civilisty prudce vzrostl, což ukazuje na pohrdání právem na život a principy lidskosti. IS, PKK, jejich odnož Sokoli osvobození Kurdistánu (TAK) a Revoluční lidově osvobozenecká strana/fronta jsou z útoků viněni nebo se k nim přímo přihlásili.

Uprchlíci a žadatelé o azyl

Turecko bylo největší přijímací zemí uprchlíků a žadatelů o azyl na světě. V zemi přebývalo podle odhadů 3 miliony uprchlíků a žadatelů o azyl, se značnou populací Afgánců a Iránců, kteří zde žijí po boku 2,75 milionů Syřanů, kterým byl udělen dočasný ochranný status. Evropská Unie uzavřela v březnu s Tureckem migrační dohodu zacílenou na prevenci nepravidelné migrace do EU. Ta způsobila návrat uprchlíků a žadatelů o azyl zpět do Turecka, bez ohledu na další díry v ochraně.7 Hranice mezi Tureckem a Sýrií zůstala uzavřená. I přes jisté zlepšení nemá většina dětí syrských uprchlíků přístup ke vzdělání a mnoho Syřanů nemá legální zaměstnání. Mnoho uprchlických rodin žilo v bídě bez dostatečných prostředků.

V prvních měsících roku došlo k hromadnému násilnému vrácení Syřanů tureckými bezpečnostními silami a také k případům nezákonných vytlačení zpět do Sýrie. Objevily se i případy, kdy turecká pohraniční stráž zastřelila či postřelila lidi závislé na pomoci.

Vnitřně vysídlení lidé

Statisíce lidí byly vysídleny z oblastí se zákazem vycházení na jihovýchodě Turecka. Jen několikahodinové varování před uvalením zákazu donutilo lidi odejít jen s malým či vůbec žádným majetkem. V mnoha případech neměli vysídlení lidé přístup k sociálním a ekonomickým právům, jakými jsou odpovídající ubytování a vzdělání. Byla jim nabídnuta neadekvátní náhrada za ztrátu vlastnictví a živobytí. Jejich právo na návrat bylo vážně narušeno velkou mírou ničení a také plánovanými projekty na přestavbu, které pravděpodobně vylučují někdejší obyvatele.8

............

1.Turkey: HDP deputies detained amid growing onslaught on Kurdish opposition voices (News story, 4November)

2.Turkey: Massive crackdown on media in Turkey (EUR 44/5112/2016)

3.Turkey: End pre-trial detention of Özgür Gündem guest editors (EUR 44/4303/2016)

4.Turkey: Further information − academics targeted for peace appeal, released (EUR 44/3902/2016)

5.Joint Statement: Turkey − state of emergency provisions violate human rights and should be revoked (EUR44/5012/2016)

6.Turkey: Security operations in southeast Turkey risk return to widespread human rights violations seen inthe 1990s (EUR 44/4366/2016)

7.Turkey: No safe refuge − asylum-seekers and refugees denied effective protection in Turkey (EUR44/3825/2016)

8.Turkey: Displaced and dispossessed − Sur residents’ right to return home (EUR 44/5213/2016)

Attachments

Novinky

4.11.2017

Řecko: Žadatelé o azyl na řeckých ostrovech v otřesných podmínkách

26.10.2017

Turecko: obránci lidských práv venku z vězení

Osm z deseti obránců lidských práv z Turecka, známých pod označením "Istanbulská 10", je po včerejším prvním dni soudního stání podmínečně na svobodě. I naše Idil! Taner zůstává ve vězení.

17.10.2017

Detence a deportace syrských uprchlíků: Na hraně mezinárodního práva

27.9.2017

Řecko: Soudní rozhodnutí připravují cestu pro první nucené návraty žadatelů o azyl v rámci dohody mezi EU a Tureckem

Dva syrští uprchlíci jsou vystaveni riziku nuceného návratu do Turecka.

14.9.2017

Idil: „Vězení zvýšilo moji odhodlanost"

Generální tajemník Amnesty Salil Shetty se setkává s uvězněnou ředitelkou Amnesty International Turecko, Idil Eserovou.

Další zprávy