Lidská práva v Turecku 2015

Lidskoprávní situace se v Turecku markantně zhoršila v červnu po parlamentních volbách a následně v červenci po vypuknutí násilností mezi Stranou kurdských pracujících a tureckými ozbrojenými složkami. Média čelí bezprecedentnímu tlaku vlády. Svoboda projevu významně utrpěla online i offline. Právo na svobodu pokojného shromažďování není stále dodržováno. Přibývají případy nadměrného užití síly policií a špatného zacházení během zadržení. Beztrestnost za porušování lidských práv stále přetrvává. Dále byla podrývána nezávislost soudnictví. Sebevražedné bombové útoky, připisované militantní skupině Islámský stát (IS), které byly zaměřené na pro-kurdské aktivisty a demonstranty, zabily 139 lidí. V Turecku bylo odhadem ubytováno 2,5 milionu uprchlíků a žadatelů o azyl, ale někteří z nich stále častěji čelí svévolnému věznění a deportacím dle toho, jak vláda vyjednává migrační dohody s Evropskou unií.
Citujeme z Výroční zprávy AI o Turecku za rok 2015.

Pozadí

Politicky motivované jmenování a přesuny soudců a prokurátorů pokračovaly v průběhu celého roku. Páchaly tak další spoušť v soudnictví, které již tak postrádá nezávislost a nestrannost. Trestní soudy pro mír (Criminal Courts of Peace) – s pravomocí vedení kriminálního vyšetřování, jako jsou rozhodnutí o předběžném zadržení a předběžném obvinění, zabavení majetku a odvolání proti těmto rozhodnutím – přešly pod zvýšenou vládní kontrolu.V dubnu 2015 se po celé zemi s mírumilovnými demonstracemi konala připomenutí památky 100. výročí masakrů Arménů v Osmanské říši v roce 1915. Směrem k plnému přiznání spáchaných zločinů nebyl učiněn žádný pokrok. Ve všeobecných volbách v červnu 2015 se vládnoucí Straně spravedlnosti a rozvoje (Adalet ve Kalkınma Partisi, AKP), která je u moci od roku 2002, nepodařilo získat celkovou parlamentní většinu. Svou většinu AKP získala po opakovaném konání voleb v listopadu 2015, kdy si zajistili téměř 50 % hlasů. Křehký mírový proces mezi Stranou kurdských pracujících (Partiya Karkerên Kurdistan, PKK) a státem, který se rozběhl v roce 2013, se v červenci 2015 zhroutil. Státní síly spustily útoky na základny PKK v Turecku a severním Iráku, zatímco PKK zahájila vražedné útoky na policejní a armádní cíle. Ozbrojené střety mezi mladým křídlem PKK (Yurtsever Devrimci Gençlik Hareketi, YDG-H) a policií s armádou v městských centrech si vyžádaly obzvlášť těžkou daň na životech obyčejných obyvatel. Masové nasazení ozbrojených jednotek v jihovýchodních provinciích v polovině prosince 2015 vyústilo v zintenzivnění střetů a podle místních právníků a aktivistů k zabití bezpočtu tamních neozbrojených obyvatel. Ministr vnitra uvedl, že od konce příměří bylo zabito přes 3000 „teroristů“. V návaznosti na srpnové vražedné útoky PKK začaly Tureckem zmítat nacionalistické davové útoky zaměřené především na Kurdy a jejich majetek, stejně jako na úřady levicově orientované Lidově demokratické strany (Halkların Demokratik Partisi, HDP), která má kurdské kořeny. Ministr vnitra ohlásil úmrtí dvou členů veřejné správy, 51 zraněných, 69 poškozených budov politických stran a 30 poškozených budov domácností a podniků. Lidová demokratická strana oznámila, že se událo přes 400 útoků, včetně 126 na jejich kanceláře. Stále pokračují masová trestní stíhání na základě vágních a rozsáhlých protiteroristických zákonů. V březnu 2015 bylo zproštěno viny všech 236 vojenských důstojníků obviněných ze spiknutí a státního převratu pod názvem operace Sledgehammer, která měla svrhnout vládu Strany sociálního rozvoje. Soudní řízení pokračovala na odvolání v případu „Ergenekon“, kde byli obviněni civilisté z plánování státního převratu a sesazení vlády. Trestní stíhání zaměřená na kurdské politické aktivisty za údajné členství v Kurdistánské unii společenství (Koma Civakên Kurdistan, KCK), zůstávají dosud nevyřízena. Stíhání následovala po zrušení soudů se zvláštními pravomocemi proti terorismu a organizovanému zločinu. Vlny zatýkání se odehrály po vypuknutí násilí mezi PKK a státními silami v červenci 2015. Na konci srpna se odhadovalo, že více než dva tisíce lidí bylo zadrženo pro údajné napojení na PKK, přičemž 260 lidí bylo vzato do vyšetřovací vazby. Stíhání byla zahájena obviněními jednotlivců z členství v „teroristické organizaci Fethullah Gülen“. Obviněni byli i američtí duchovní a bývalý spojenec AKP Fethullah Gülen.

Svoboda projevu

Respektování svobody projevu se zhoršilo. Na politické aktivisty, novináře a další kritiky veřejných činitelů či vládní politiky, byl cílen nespočet trestních stíhání, včetně těch s využitím protiteroristických zákonů a zločinu hanobení. Běžní občané byli často postaveni před soud za své příspěvky v sociálních médiích. Na média vyvíjela vláda nesmírný tlak. Cílila na mediální společnosti a digitální distribuční sítě a diskriminovala kritické novináře, kterým bylo vyhrožováno. Často byli i fyzicky napadáni neidentifikovatelnými útočníky. Obyčejní novináři byli vyhazováni za kritiku vlády. Zpravodajské weby, včetně širokého okruhu kurdského tisku, byly za nejasných důvodů zablokovány administrativními rozkazy ochotně podpořenými justicí. Žurnalisté byli pronásledováni a napadáni policií, zatímco podávali zprávy z převážně kurdského jihovýchodu země.

V březnu 2015 byl reportér novin Taraf, Mehmet Baransu, vzat do vyšetřovací vazby a obviněn ze získání tajných státních dokumentů, o kterých psal v roce 2010, a jež poté předal prokurátorovi. Dokumenty byly základem soudního řízení ohledně plánu státního převratu pod názvem Sledgehammer. Koncem roku 2015 byl Mehmed stále ve vyšetřovací vazbě. Během šesti měsíců dal ministr spravedlnosti povolení k 105 trestním stíháním za urážku prezidenta Erdoğana podle článku 299 trestního zákoníku. Osm lidí bylo vzato do vyšetřovací vazby. Trestní stíhání pod ustanovením, které nese až čtyři roky vězení, pokračovala po celý rok. V září byl jeden sedmnáctiletý student usvědčen za „urážku“ prezidenta, když ho nazval „zlodějským vlastníkem ilegálního paláce.“ Dostal podmíněný trest 11 měsíců a 20 dní u dětského soudu ve městě Konya v okresu Střední Anotolie.

V listopadu se konalo první slyšení v procesu novinářky Canan Coşkunové pracující pro noviny Cumhuriyet. Byla obviněna z urážky deseti prokurátorů, když tvrdila, že získali zlevněné pozemky díku svému postavení. Čelí 23 letům a 4 měsícům ve vězení. Ve stejném měsíci byli obviněni šéfredaktor Can Dündar a jeho ankarský zástupce Erdem Gül ze špionáže, odhalení státních tajemství a napomáhání teroristické organizaci. Stalo se tak po vydání článku v novinách, ve kterém tvrdili, že tajné zpravodajské služby v roce 2014 dodaly zbraně jedné ozbrojené skupině v Sýrii. Tehdejší premiér Recep Tayyip Erdoğan již dříve prohlásil, že kamiony dopravovaly humanitární pomoc. Oba muži byli vzati do vazby a zůstali zde až do konce roku. Při usvědčení je čeká doživotní odnětí svobody.

Nizozemský novinář Frederike Geerdink byl zproštěn obvinění z „vytváření propagandy pro PKK“ v dubnu 2015, ale v září byl opět zadržen a deportován po publikování článku v jihovýchodní provincii Yüksekova. V srpnu byli vyslýcháni tři novináři z portálu Vice poté, co informovali o střetech PKK a ozbrojených složek. Následně byli obviněni z „napomáhání teroristické organizaci“ a vzati do předběžné vazby. Britští občané Jake Hanrahan a Philip Pendlebury byli propuštěni a deportováni po osmi dnech od zadržení. Mohammed Rasool, irácko-kurdský žurnalista, zůstal ve vazbě. Bezprecedentní kroky byly podstoupeny k umlčení médií spojených s vyšetřováním „teroristické organizace Fethullah Gülen.“ V říjnu odstranila soukromá digitální platforma Digiturk sedm kanálů ze svých služeb. Čtyři dny před volbami konanými 1. listopadu vtrhla policie doprovázená soudně ustanoveným vládním zplnomocněncem násilně do hlavní kanceláře konglomerátu Koza İpek. Odstřihla živé vysílání dvou kanálů (Bugün and Kanaltürk) a zablokovala tisk novin Millet a Bugün. Prostory krajně opozičních novin byly znovuotevřeny již jako neochvějně provládních novin.

V listopadu odstranila státní Turecká satelitní komunikační společnost (Türksat) 13 televizních a rádiových kanálů vlastněných společností Samanyolu Broadcasting Group. Hidayet Karaca, vedoucí společnosti, zůstal po celý rok ve vazbě. Tentýž měsíc byl v Diyarbakıru během tiskového prohlášení zastřelen uznávaný zastánce lidských práv a hlava advokátní komory Diyarbakır Tahir Elçi. Pachatel zůstal uprostřed obav z nestrannosti a efektivnosti vyšetřování neznámý. Tahir čelil výhrůžkám smrtí po obvinění z předchozího měsíce z „vytváření propagandy pro teroristickou organizaci“ a za prohlášení v živém televizním vysílání, že „PKK není teroristickou organizací, ale ozbrojeným politickým hnutím se značnou podporou.“ Čelil celkem sedmi letům vězení. Zpravodajský kanál CNN Türk byl také pokutován částkou 700 000 tureckých lir (230 000 eur) za odvysílání zpráv ohledně jeho osoby.

Svoboda shromažďování

Právo na pokojné shromažďování bylo nadále omezováno zákony a v praxi bylo lidem upíráno. Záleželo na tom, proti čemu se protestovalo a na profilu účastníků. Praxi svévolného zadržování osob na shromážděních byl dán právní základ legislativními změnami v rámci Balíčku vnitrostátní bezpečnosti v březnu 2015. Změny poskytly policii právo zadržovat osoby bez soudního dohledu. Pokojní demonstrující byli nadále stíháni a odsuzováni. Tradičním prvomájovým demonstracím na Taksimském náměstí v Istanbulu, které se uskutečnily přechozí dva roky, bylo odepřeno povolení. Úřady uvedly ke zrušení důvody nespecifikované bezpečnostní hrozby a narušení dopravy a turismu. Namísto náměstí navrhly ke konání lokality mimo centrum města. Desítky tisíc policistů uzavřely celou oblast Taksimského náměstí a přilehlých oblastí kolem demonstrantů, stejně jako turistů a celé dopravy.

Poprvé v jeho dvanáctileté historii úřední činitelé v červnu násilně rozpustili každoroční národní Pochod hrdosti v Istanbulu. Odvolali se na nedostatečné formální ohlášení pochodu a nedostatečné informace o odpůrcích demonstrace. Jednání mezi zástupci pochodu a úřady nenabídlo žádnou známku toho, že by měla být událost zakázána. Policie během dne i později proti účastníkům večírků v rámci pochodu použila nepřiměřenou sílu včetně slzného plynu, vodních děl a pepřových projektilů. V listopadu odepřel guvernér Istanbulu povolení k otevření kriminálního vyšetřování chování policie na Pochodu hrdosti. Stále také pokračovala stíhání na základě vykonstruovaných obvinění proti protestantům, kteří bojovali proti pokácení stromů v parku Gezi. V dubnu zprostil istanbulský soud viny členy Taksimské solidarity, což je zastřešující organizace bránící přestavby Taksimského náměstí a parku Gezi. Propuštěno bylo i pět lidí, kteří byli obviněni ze „založení kriminální organizace.“ Většina soudních procesů skončila osvobozujícím rozsudkem, ale poté bylo odsouzeno 244 z 255 obžalovaných během jednoho procesu v Istanbulu. Odsouzeni byli na základě různých obvinění včetně provinění proti Zákonu o shromažďování a demonstracích. Dva lékaři byli odsouzeni za „zneuctění zbožného místa“ po poskytnutí akutního ošetření zraněným demonstrantům v mešitě. Další případ proti 94 lidem za účast na protestech v parku Gezi byl otevřen v září.

Nepřiměřené použití síly

Dramaticky vzrostla nařčení o nadměrném použití síly. Smrtonosná síla byla bezpečnostními jednotkami použita během protiteroristických operací, z nichž mnoho z nich zahrnovaly ozbrojené střety s YDG-H. Protichůdné záznamy a absence efektivního vyšetřování brání v mnoha případech tomu, aby byla zjištěna fakta. Přijetí legislativních změn v podobě Balíčku vnitrostátní bezpečnosti bylo v rozporu s mezinárodními standardy o použití síly. V lednu byl v jihovýchodním městě Cizre zastřelen policejním důstojníkem dvanáctiletý chlapec Nihat Kazanhan. Úřady nejprve popíraly zapojení policie, ale důkaz v podobě videonahrávky ukázal, jak Nihat a další děti hází po policejních činitelích kamení a odlišný záběr odhalil policistu střílejícího z pušky směrem k dětem. Nihat Kazanhan byl zabit jedinou kulkou do hlavy. Soudní proces s pěti policisty dále probíhal. Místní orgány zavedly zákaz vycházení během policejních operací mířící na YDG-H ve městech v jihovýchodní části země. Během zákazu vycházení platil pro místní naprostý zákaz opouštět své domovy a vnějším obyvatelům byl zakázán vstup do daných oblastí. Byly také odstřiženy voda, elektřina a veškerá komunikace. Zákaz byl uvalen 11. prosince na město Sur a 14. prosince na města Cizre a Silopi. Koncem roku byl zákaz stále v platnosti.

Novinky

17.11.2017

Počet uprchlíků roste, koncem loňského roku jich na světě bylo 66 milionů

Přes deset milionů lidí bylo v minulém roce nuceno opustit své domovy. Vyplývá to z výroční zprávy Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Bezmála třetina z nich odešla hledat azyl do zahraničí, ostatní zůstali vysídleni ve své domovině. Podle zprávy se tak momentálně z důvodů perzekuce, konfliktů, násilí a porušování lidských práv po světě pohybuje 65,6 milionů vysídlených lidí.

15.11.2017

Kauza kobalt: Největší firmy ignorují obvinění z využívání dětské práce v dodavatelských řetězcích

Průzkum mezi firmami v oboru elektroniky a automobilů ukazuje závažné slabiny v dodavatelských řetězcích kobaltových baterií. Apple se snaží, ale laťku nasazuje nízko. Microsoft, Lenovo a Renault vykazují nejnižší pokroky.

14.11.2017

Nevymýšlejte vietnamským dětem česká jména

Tran Thu Tra přišla do Československa v roce 1991. Je absolventkou pražské pedagogické fakulty, kde vystudovala aprobaci německý a anglický jazyk, a v současnosti pracuje ve výkonné pozici zahraniční korporace. Podle Tran Thu Tra je nesprávné předpokládat, že když děti s odlišným mateřským jazykem umějí velmi dobře česky, automaticky znají i český kulturní kontext. Taktéž upozorňuje, že se většina učitelů zaměřuje spíše na výuku předmětů než na vzdělávání dětí. "Bez změny orientace na dítě místo na obsah nejenže učitelé nepochopí potřeby majoritních dětí, ale ani dětí s odlišným mateřským jazykem," říká.

13.11.2017

Společné vzdělávání: 10 let po mezinárodní ostudě zkouší Česká republika nový model

Před 10 lety slyšelo Česko od Evropského soudu pro lidská práva, že diskriminuje Romy ve vzdělávání.

10.11.2017

FIFA pod tlakem: musí řešit zneužívání v souvislosti s výstavbou pro MS ve fotbale

FIFA by měla okamžitě jednat o řadě kritických doporučení uvedených ve zprávě jejího Poradního výboru pro lidská práva.

Další zprávy

Úspěchy

27.10.2017
Žena bojující za práva všech čínských žen: @ Čína

Su Čchang-lan propuštěna!

Su Čchang-lan byla ve čtvrtek 26. 10 propuštěna z detenčního zařízení, kde byla tři roky držena.