Uzbekistán

Mučení ve vazebních zařízeních a věznicích bylo všudypřítomné. Úřady zajišťovaly i za použití tajného vydávání návrat stovek lidí podezřelých z trestné činnosti, účastnících se opozičního hnutí vůči vládě či představujících hrozbu národní bezpečnosti. Těm hrozilo mučení. Ve velkém měřítku docházelo k nuceným pracím. Právo na svobodu vyjadřování a shromažďování podléhalo přísným omezením. Ochránci lidských práv byli pronásledováni a čelili běžně násilí.

(Text z výroční zprávy AI, 2016 - 2017)

Pozadí situace

2. září zemřel po 27 letech u moci prezident Karimov. Úřady kontrolovaly všechny informace související s jeho úmrtím a soustavně na sociálních médiích útočily na nezávislé zpravodajské kanály a lidskoprávní aktivisty, kteří kritizovali poslední prezidentovy zákroky v oblasti lidských práv.

Premiér Mirzijojev, jmenovaný v září dočasným prezidentem, byl 4. prosince zvolen prezidentem Uzbekistánu.

Mučení a špatné zacházení

Úřady stále kategoricky popíraly všudypřítomné mučení a další špatné zacházení s vězni ze strany příslušníků donucovacích orgánů. V říjnu vedoucí Národního centra pro lidská práva prohlásil, že tvrzení o mučení se zakládají na falešných důkazech „se zřejmým cílem dezinformovat… a vyvíjet nepřiměřený tlak” na Uzbekistán.1

Ochránci lidských práv, bývalí vězni a jejich blízcí poskytovali spolehlivé informace dokazující, že policie a příslušníci Národní bezpečnosti běžně za účelem vynucení přiznání trestních činů či udávání mučili podezřelé, zadržené a vězně.  

I přes spolehlivé důkazy soudci ignorovali či zavrhovali obvinění z mučení či špatného zacházení jako neodůvodněná.

V únoru Džizakský krajský trestní soud uznal chovatele ryb Aramaise Avakiana a další čtyři obžalované vinnými z protiústavní činnosti a z členství v „extremistické organizaci”. Byli odsouzeni k odnětí svobody ve výši pěti až dvanácti let.

Aramais Avakian obvinění odmítl a sdělil soudu, že jej příslušníci Národní bezpečnosti násilím odvedli, drželi měsíc v izolaci, mučili jej a nutili ho k přiznání. Zpřelámali mu několik žeber a trýznili jej elektrickými šoky. Několik svědků obžaloby u soudu vypovědělo, že je příslušníci Národní bezpečnosti zadrželi a mučili, aby svědčili proti Avakianovi a jeho spoluobviněným. Při odvolacím řízení v březnu Avakianův spoluobviněný Furkat Džurajev před soudem prohlásil, že byl také mučen. Soud i odvolací soudci všechna obvinění z týrání ignorovali a uznali vynucená „přiznání” obžalovaných jako důkazy proti nim.

Teror a nucená navrácení

Úřady zajišťovaly prostřednictvím řízení o vydání či jinak návrat mnohých občanů Uzbekistánu podezřelých z trestné činnosti, označených jako odpůrci režimu či jako hrozba národní bezpečnosti.

Nucená navrácení

V říjnu úřady sdělily, že v období mezi lednem 2015 a červencem 2016 došlo k nucenému navrácení 542 jedinců.

Vláda ujistila orgány vysílajících států o svobodném a důvěrném přístupu nezávislých pozorovatelů a diplomatů k vydaným jedincům, stejně jako o spravedlivých soudních procesech; ve skutečnosti byl však přístup omezený. V některých případech trvalo až rok, než byla diplomatům udělena povolení zadrženého či vězně spatřit, přičemž návštěva zadrženého či vězně probíhala za přítomnosti příslušníka bezpečnostních složek, což znemožňovalo důvěrné konverzace.                        

Příslušníci Národní bezpečnosti pokračovali tajně v práci na nucených návratech (unášením hledaných jedinců) ze zahraničí. V Rusku se místní orgány spolupodílely na návratech v těch vzácných případech, kdy ruské úřady odmítly vyhovět žádosti o vydání.

Unesení či jinak násilně donucení k návratu byli drženi v izolaci, často na neznámých lokacích, a mučeni či s nimi bylo jinak špatně zacházeno, aby se přiznali či svědčili proti jiným. V mnoha případech bezpečnostní síly nutily příbuzné k tomu, aby nevyhledávali pomoc organizací na ochranu lidských práv a nepodávali stížnosti na porušování lidských práv.

4. března pracovníci ruských zpravodajských služeb zadrželi po propuštění z vězení žadatele o azyl Sarvara Mardieva a odvezli jej pryč. Místo jeho pobytu nebylo známé do října, kdy uzbecké úřady potvrdily, že ode dne propuštění z ruského vězení byl Madiev zadržován v Kaškadarii. Nacházel se podle nich ve vyšetřovací vazbě pro podezření ze zločinů proti státu. Přístup k obhájci mu byl povolen na měsíc.

Perzekuce rodinných příslušníků

Úřady zesílily tlak na příbuzné podezřelých či odsouzených ze zločinů proti státu, a to včetně jedinců pracujících v zahraničí či žádající v cizině o ochranu.

Úřady také hrozily, že vznesou obvinění z členství v zakázané islamistické skupině proti zadrženým příbuzným, aby tak zabránily rodinám odhalovat porušování lidských práv a hledat ochranu u organizací na ochranu lidských práv doma i v zahraničí.

Místní výbory mahalla spolupracovaly s bezpečnostními silami i místními a státními úřady při pozorném sledování obyvatel daných mahallas. Pozorovaly jakékoli znaky chování či aktivit považovaných za nepatřičné, podezřelé či ilegální. Výbory mahalla odkrývaly obyvatele a jejich rodiny veřejně a prováděly proti nim kárná opatření.         

V únoru členové mahally informovali ženu Aramaise Avakiana, že se ji místní obyvatelé rozhodli i s dětmi vyhostit kvůli „činům jejího muže-teroristy” a proto, že poskytla rozhovory zahraničním novinářům, pomlouvala místní úředníky a očernila Uzbekistán.

Nucené práce

V bavlnářském průmyslu docházelo k nuceným pracím. Mezinárodní organizace odhadly, že úřady nutily více jak milion zaměstnanců veřejného sektoru pracovat na bavlníkových plantážích při přípravě polí na jaře a při sklizni na podzim. Uzbekistán zaujmul v Globálním indexu otrokářství v roce 2016 druhé místo.

Svoboda projevu – ochránci lidských práv

Svoboda projevu a shromažďování zůstala přísně omezena.

Aktivisté, kteří se pokoušeli zdokumentovat nucené práce na bavlníkových plantážích, byli opakovaně vyhledáváni a zatýkáni.

8. října příslušníci policie a Národní bezpečnosti zadrželi vedoucí nezávislé nevládní Aliance pro ochranu lidských práv v Uzbekistánu Jelenu Urlajevu, nezávislého fotografa Timura Karpova a dva francouzské aktivisty v oblasti Buk provincie Taškent. Připravovali rozhovor s lékařským personálem poslaným k práci na bavlníkové plantáže. Jelena Urlajeva vypověděla, že byla skupinou žen eskortována do výslechové místnosti na policejní stanici v Buku. Dvě z žen ji tahaly za vlasy, bily a slovně ji napadaly. Policisté jim v tom nebránili, naopak Jeleně Urlajevě vyhrožovali a odmítli jí přivolat lékařskou pomoc. Po šesti hodinách ji bez obvinění propustili. Timur Karpov byl zadržen na 10 hodin a bylo mu vyhrožováno.  Nahrávací zařízení a dokumentační materiály byly konfiskovány.

Poznámky:

  1. Uzbekistán: Rychlá cesta k mučení – únosy a násilná navrácení z Ruska do Uzbekistánu (EUR 62/3740/2016)

Novinky

8.8.2017

Ali Feruz zatím vydán nebude

22.2.2017

Muhammad propuštěn!

4.5.2016

Uzbekistán: Ruské úřady pomáhají násilně vracet stovky žadatelů o azyl a migrantů, kterým hrozí mučení

Uzbecký filmový producent a byznysmen Mirsobir Khamidkariev byl násilně vrácen z Ruska, mučen a poslán do zajateckého tábora.

19.5.2015

Zprávy o lidských právech v Uzbekistánu nemohou být ignorovány

Spojené státy a EU pokračují v přehlížení kritické situace ohledně lidských práv v Uzbekistánu. Namísto tlaku na úřady, zrušily USA a EU dříve uvalená embarga ve prospěch partnerství se strategickým státem pro boj proti terorismu. Zatímco uzbecké úřady popírají masakr stovek lidí, další stovky lidí jsou ve vězení za to, že se protestů účastnily nebo mohly účastnit.

24.3.2015

Musajeva navštívila ve vězení jeho rodina

Další zprávy

Úspěchy

24.8.2017
Pracovník mezinárodní organizace OSN uvězněn, mučen a nespravedlivě odsouzen na 20 let:

Erkin Musajev je VOLNÝ!

10. srpna byl Erkin propuštěn. V osobním vzkazu pro Amnesty International děkuje všem, kdo je podpořili.