Lidská práva v Uzbekistánu 2016

Autority se obracely k metodám mučení a jiného zneužívání k potlačení disentu, při boji proti skutečným i smyšleným bezpečnostním hrozbám, k represi politických oponentů, k vynucení přiznání a inkriminačních informací a k zastrašování a trestání zadržených osob a vězňů včetně jejich rodin. Soudy silně spoléhaly na přiznání vynucená za podmínek mučení, nátlaku či oklamání. Rozsudky jednotlivců odsouzených za proti-státní a teroristické přestupky byly často libovolně prodlužovány.

Zdroj: Výroční zpráva AI za rok 2015-16

PROFIL

V březnu byl Prezident Islam Karimov zvolen již po čtvrté za sebou. Volbám ale chybělo jakékoliv politické soutěžení.

Ekonomický růst zpomalil a byl ovlivněn klesající cenou komodit na mezinárodních trzích. Úhrady od uzbeckých pracovních migrantů v zahraničí klesly o více než 45 procent. Podle odhadů více jak dva miliony pracovních migrantů pracuje v Rusku.

Autority  tvrdí, že Uzbekistán je více vystaven útokům následkem obrození ozbrojených skupin jako například Islámské hnutí Uzbekistánu (IMU). Zároveň se objevovaly zprávy o taktických svazcích mezi IMU v Afghánistánu a ozbrojenou skupinou Islámský stát (IS).  Autority zintensivněly odvety proti těm, kteří jsou považováni za extremisty. Patří mezi ně zejména vracející se pracovní migranti, mezi kterými bylo mnoho jednotlivců podezíraných z cest do Sýrie za účelem bojovat za IS.  

MUČENÍ A DALŠÍ ZPŮSOBY ZNEUŽÍVÁNÍ

Policie a důstojníci Národní bezpečnostní služby (SNB) i nadále rutinně mučili a obdobně zneužívali podezřelé a zadržené, včetně žen a mužů obviněných z přestupků jako například krádež, zpronevěra a vražda, za účelem přinutit je k přiznání či k obvinění dalších. Zadržení z důvodů protistátních a teroristických aktivit byli obzvlášť vystavováni mučení. Mučeni byli maskovanými jednotlivci. 

Policie a důstojníci SNB pravidelně zneužívali vězně k mučení a dalšímu zneužití zadržených v předsoudní vazbě. Podle trestního zákoníku nemohou být vězni, na rozdíl od pracovníků státní správy, obviněni z mučení – pouze z menších přestupků. Jeden bývalý vězeň popisoval svědectví, při kterém zažil pracovníky i vězně mučit ženy i muže ve výslechových místnostech v předsoudním zadržovacím centru SNB, ale i v koupelnách a sprchách, trestných celách a účelových místnostech s vycpanými gumovými stěnami a zvukotěsným zařízením.  Dále popisoval úředníky SNB upoutávající zadržené k topení a lámající jejich kosti baseballovými pálkami.

Soudy i nadále silně spoléhaly na získání přiznání skrz mučení.  Soudci opakovaně přehlíželi či zamítali výpovědi mučení a dalšího zneužití obžalovaných i v případech, kdy byly výpovědi podloženy věrohodnými důkazy.

Dva muži, kteří byli odsouzeni v roce 2014 na deset let ve vězení za údajné členství v zakázané islamistické straně tvrdili před soudem, že bezpečnostní jednotky je mučily,  aby je přinutily k podepsání nepravdivých přiznání. Pálily jejich ruce i nohy na sporáku. Jeden z obviněných vypověděl soudci, že mu mučitel strhával nehty na rukou i u nohou. Soudce se ale obvinění o mučení dále nevěnoval a zahrnul přiznání jako důkaz.

Při evidenci čtvrté periodické zprávy Lidskoprávní komise OSN v červenci odmítl Uzbekistán obvinění častého mučení a dalších způsobů zneužívání ochrannými jednotkami a vězeňskými zaměstnanci. Uzbekistán trval na tom, že konstituční zákaz mučení a jeho jediná zmínka v trestním zákoníku vyhovují závazkům státu pod dohodami Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (ICCPR). V závěrečných poznámkách urgovala Komise autority zaručit zákaz nucených přiznání a nepřístupnost využívání důkazů získaných skrz mučení zákonodárci a soudci.  

PODMÍNKY VE VĚZENÍ

Praktikování arbitrážních prodloužení rozsudků i za menší přestupky podle vězeňských pravidel podle článku 221 trestního zákoníku má za následek, že si vězni odpykávají doživotní tresty, zejména v případech odsouzení z důvodů protistátních přečinů. Azam Farmonov, vězeň svědomí a obhájce lidských práv, který byl odsouzen v roce 2006 především na bázi nuceného přiznání a svědectví, měl být propuštěn na konci dubna po ukončení devíti letého rozsudku v Jaslykském vězení. Avšak v květnu, po očividně nespravedlivém a uzavřeném soudu bez legálního zastoupení prodloužil soud jeho rozsudek o dalších pět let za porušení vězeňských pravidel, zejména za verbální napadání ostatních vězňů a za nenošení vhodné identifikační značky. Při vězeňské návštěvě jeho ženy v červenci se ji Farmovov svěřil, že ho vězeňské autority nechaly v březnu v trestné cele po dobu deseti dnů. Spoutaly ho a opakovaně mu zavazovaly pytel přes hlavu s úmyslem ho udusit. Také byl nucen poslouchat křik vězňů, kteří byli mučeni v sousedních celách.

Bývalý parlamentář Murad Dyhuraev, který byl zatčen v roce 1994 a odsouzen ke dvanácti rokům vězení na bázi politicky motivovaných obvinění, a kterému byl rozsudek čtyřikrát svévolně prodloužen, byl propuštěn 12. listopadu.

ANTI-TERRORISMUS A BEZPEČNOST

Podezření autorit ohledně pracovních migrantů vracejících se ze zahraničí, kde mohli mít přístup k informacím o islamismu, které jsou v Uzbekistánu cenzurovány či zakázány, průběžně narůstalo, a mělo za následek zvýšený počet zatčení a obžalob za extremismus. Autority tvrdily, že na migranty měly zaměřeno v Rusku kvůli náboru do IMU, IS a dalších skupin označených za extremistické.

V listopadu zatkly bezpečnostní jednotky pracovní migranty, kteří se vraceli z Ruska a Turecka při zátazích v Taškentu a v několika dalších regionech na základě sporných tvrzení, že byli členy zakázané Islamistické strany Hizb ut-Tahrir s vazbami na členy IS v Sýrii. Obhájci lidských práv hlásili, že bezpečnostní jednotky se uchýlily k mučení, aby se získala vynucená  přiznání.

PRONÁSLEDOVÁNÍ RODINNÝCH PŘÍSLUŠNÍKŮ

Autority se rutinně zaměřovaly na rodinné příslušníky jednotlivců obviněných či odsouzených za protistátní přestupky. V mnoha případech byli členi rodiny svévolně zadrženi, mučeni či jinak zneužiti, aby byli přinuceni se přiznat k smyšleným obviněním, na bázi kterých dostali mnohaleté tresty po nespravedlivých soudech.

Podle jedné ženy si většina jejích mužských příbuzných odpykává dlouhé tresty po usvědčení o členství v zakázané islamistické organizaci nebo opustili zemi ze strachu o život. Všichni byli mučeni bezpečnostními jednotkami za účelem  ‘přiznání‘. Sama byla pravidelně vyzvána k návštěvě místní policejní stanice, kde byla zadržena a sbita za trest z toho důvodu, že byla členkou ‘extremistické rodiny,’ aby prozradila kde pobývají její příbuzní či aby je obvinila.

Bývalí zadržení a příbuzní vězňů oznámili, že sousedské komise mahalla  sestavily důvěrný seznam možných podezřelých pro bezpečnostní jednotky. Výsledkem bylo zatčení a obtěžování na bázi zfalšovaných důkazů a nucených přiznání.

Policie také dala dohromady záznamy členů neregistrovaných náboženských komunit, které obsahovaly mimo jiné informace o rodinných příslušnících.

SVOBODA PROJEVU – OBHÁJCI LIDSKÝCH PRÁV

Svoboda projevu a poklidného shromažďování byla i nadále omezena. Ve svých závěrečných poznámkách vyjádřila Komise lidských práv OSN obavy ohledně pravidelných zpráv týkajících se obtěžování, sledování, libovolného zatýkání a zadržování, týrání a zneužívání bezpečnostními jednotkami a stíhání na bázi smýšlených obvinění nezávislých žurnalistů, kritiků vlády, zastánců lidských práv a dalších aktivistů v odvetách za jejich práci.

31. května zadrželi policisté Elenu Urlaevu, ředitelku nezávislé neziskové organizace Uzbekistánská aliance lidskoprávních zastánců v severovýchodním městě Chinaz. Byla mučena a sexuálně zneužita, aby vydala paměťovou kartu ze svého foťáku, která obsahovala fotografické důkazy nucené práce v bavlníkových plantážích. Policisté jí bili, nazývali jí zrádcem a poté ji obnažili. Mužští policisté a zdravotník jí drželi za ruce a nohy zatímco lékařka prováděla intimní prohlídku těla, aby našla kartu. Policisté jí pak vzali do místní nemocnice na rentgenové vyšetření. Když chtěla na toaletu, byla nucena se vymočit na trávě před nemocnicí, zatímco jí filmovali a fotili a vyhrožovali jí, že fotky zveřejní na internetu pokud si bude stěžovat ohledně zacházení. Byla propuštěna bez obvinění.

Novinky

17.11.2017

Počet uprchlíků roste, koncem loňského roku jich na světě bylo 66 milionů

Přes deset milionů lidí bylo v minulém roce nuceno opustit své domovy. Vyplývá to z výroční zprávy Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Bezmála třetina z nich odešla hledat azyl do zahraničí, ostatní zůstali vysídleni ve své domovině. Podle zprávy se tak momentálně z důvodů perzekuce, konfliktů, násilí a porušování lidských práv po světě pohybuje 65,6 milionů vysídlených lidí.

15.11.2017

Kauza kobalt: Největší firmy ignorují obvinění z využívání dětské práce v dodavatelských řetězcích

Průzkum mezi firmami v oboru elektroniky a automobilů ukazuje závažné slabiny v dodavatelských řetězcích kobaltových baterií. Apple se snaží, ale laťku nasazuje nízko. Microsoft, Lenovo a Renault vykazují nejnižší pokroky.

14.11.2017

Nevymýšlejte vietnamským dětem česká jména

Tran Thu Tra přišla do Československa v roce 1991. Je absolventkou pražské pedagogické fakulty, kde vystudovala aprobaci německý a anglický jazyk, a v současnosti pracuje ve výkonné pozici zahraniční korporace. Podle Tran Thu Tra je nesprávné předpokládat, že když děti s odlišným mateřským jazykem umějí velmi dobře česky, automaticky znají i český kulturní kontext. Taktéž upozorňuje, že se většina učitelů zaměřuje spíše na výuku předmětů než na vzdělávání dětí. "Bez změny orientace na dítě místo na obsah nejenže učitelé nepochopí potřeby majoritních dětí, ale ani dětí s odlišným mateřským jazykem," říká.

13.11.2017

Společné vzdělávání: 10 let po mezinárodní ostudě zkouší Česká republika nový model

Před 10 lety slyšelo Česko od Evropského soudu pro lidská práva, že diskriminuje Romy ve vzdělávání.

10.11.2017

FIFA pod tlakem: musí řešit zneužívání v souvislosti s výstavbou pro MS ve fotbale

FIFA by měla okamžitě jednat o řadě kritických doporučení uvedených ve zprávě jejího Poradního výboru pro lidská práva.

Další zprávy

Úspěchy

27.10.2017
Žena bojující za práva všech čínských žen: @ Čína

Su Čchang-lan propuštěna!

Su Čchang-lan byla ve čtvrtek 26. 10 propuštěna z detenčního zařízení, kde byla tři roky držena.