Ohrožení národní bezpečnosti, propaganda vůči státu, účast na nepovolených demonstracích a nenošení šátku na veřejnosti - jen část trestných činů, za které si nyní Nasrín Sotúdiová odpykává trest v teheránské věznici.
Právničku a aktivistku za lidská práva zadrželi v červnu 2018, když se veřejně zastala žen, které si v rámci hnutí White Wednesday (Bílá středa) každý týden sundavaly z vlasů šátky a protestovaly tak proti jejich povinnému nošení. Důvod zatčení jí policisté podle jejího manžela neřekli, až později se od ní dozvěděl o souhrnném trestu 38 let vězení a 148 ran bičem. Úřady nicméně oficiálně mluví o sedmiletém trestu.
Kdy jste se naposledy viděl s manželkou?
Viděli jsme se před třemi dny, děti se s ní ale naposledy setkaly před devíti dny. Nechceme je teď vodit do vězení kvůli obavám z šíření koronaviru. Jinak se vídáme zhruba na půl hodiny každý týden. Někdy spolu můžeme mluvit jen přes sklo a telefon, jindy nám všem dovolí sedět u jednoho stolu.
Jaké jsou podmínky ve vězení? Může o nich mluvit?
Někteří dozorci se nechovají, jak by měli, jiní jsou v přístupu k vězňům o něco lidštější. Pro politické vězně představují problém hlavně výše postavení důstojníci, kteří můžou nařídit samotku, kde pak dochází i k násilí. Ve veřejných prostorách věznice se to neděje. Moje žena zatím na samotce nebyla, několikrát jí ale byly z různých důvodů zakázány návštěvy příbuzných.
Ohledně trestu pro vaši manželku se rozcházejí informace. Vy sám jste na sociálních sítích psal o 38letém vězení. Platí to?
Ano, to je souhrnný trest, pokud bychom sečetli všechny dohromady. Ona dostala několik trestů v nejvyšší sazbě, za ten nejzávažnější čin dostala 12 let. Těchto 12 let tedy bude muset strávit ve vězení.
A co se týče zmíněných 148 ran bičem - jak je tento trest v Íránu častý?
Ženy jsou trestány bičováním méně často než muži, nicméně se to stává. Pokud je někdo odsouzen k ranám bičem, přichází tento trest až na konci vězení.
Írán nemá ke koronaviru žádný plán
Už jste zmiňoval obavy z šíření koronaviru ve věznicích, opakovaně na to upozorňujete na sociálních sítích. Úřady část vězňů kvůli prevenci dočasně propustily. Je možné, že k tomu dojde i v případě vaší manželky?
Z věznice, kde je má žena, v tuto chvíli propustili pouze pět z 41 politických vězňů. O případu mé ženy se v této souvislosti zatím vůbec nemluvilo. Strach z nákazy ale máme velký. Bojíme se, že virus přinesou dozorci nebo se tam dostane přes jídlo či spoluvězně a okamžitě se nakazí stovky lidí.
Kdo je Nasrín Sotúdiová?
Nasrín Sotúdiová (56 let) je íránská advokátka, která se dlouhodobě věnuje lidským právům a postavení žen ve společnosti. Je nositelkou Sacharovovy ceny za svobodu myšlení. Kvůli své veřejné kritice vlády se opakovaně dostala do vězení.
V roce 2010 byla odsouzena za ohrožování národní bezpečnosti a propagandu proti režimu k 11 letům za mřížemi, později jí byl trest snížen. Na protest proti podmínkám v cele držela 49 dnů hladovku. V roce 2018 ji policie znovu zadržela poté, co se postavila za hnutí žen, které si na veřejnosti opakovaně sundaly povinný hidžáb.
Sotúdiová má s manželem Rezou Khandanem dvě děti, 19letou dceru a 12letého syna.
Jak vláda podle vás zvládá situaci? Země hlásí tisíce nakažených a stovky obětí.
Íránská vláda vůbec nezvládla prevenci, hodně dlouho nechala do země létat lidi z Číny. Týdny poté, co se v zemi nákaza objevila, úřady stále odmítaly připustit, že problém vůbec existuje, což vedlo k tomu, že se koronavirus začal šířit naprosto nekontrolovaně. První mrtvé Teherán přiznal až po týdnech, ani teď vláda nezveřejňuje přesné statistiky.
Úřady nemají žádný plán. Zodpovědnost na sebe vzali spíš sami obyvatelé, kteří dobrovolně zůstávají doma v karanténě. To ale šíření úplně nezabrání. Nakažení jsou i vysoce postavení úředníci, například náměstek ministra zdravotnictví. On sám přispěl k šíření nákazy, když nemocný vystupoval na veřejnosti.
Na podzim poslal soud do vězení i vás. Stejně jako Nasrín za ohrožení bezpečnosti a propagandu proti státu poté, co jste veřejně kritizoval její odsouzení. Máte dvě děti, jak těžké to bylo pro vaši rodinu?
Myslím, že děti docela chápou, proč nás zadrželi, vysvětlovali jsme jim to. Ale byly to pro ně hodně náročné dny. V podstatě to ovlivnilo celou naši širší rodinu. Všichni vnímali, že to má na děti obrovský dopad, a trpěli tím. Je smutné, že vláda na naši rodinu učinila takový tlak.
Některé ženy, které vaše manželka kvůli sporům o hidžáb obhajovala, dostaly také mnohaleté tresty. Jak se k této otázce staví vaše 19letá dcera?
Má dcera je silně proti povinnému nošení hidžábu a opakovaně se kvůli tomu střetla s úřady. Před dvěma měsíci došlo k incidentu ve stanici metra v Teheránu, kdy mi volala a křičela, že ji pronásleduje deset agentů, většinou policistek. Vše natočila na video. Nebylo to poprvé.
Jak uvěznění manželky ovlivňuje vás? Přece jen se teď o rodinu staráte převážně vy.
Snažíme se žít co nejnormálnější život a pokračovat v něm, jak jen to jde. Ale samozřejmě to dopad má. I na moji práci (Reza Khandan pracuje v oboru reklamy a grafiky, pozn. red.). Trávím teď víc času s dětmi a v domácnosti, na mé zaměstnání tolik prostoru není a to přináší další problémy.
Jak případ vaší ženy vnímá veřejnost?
Myslím, že většina lidí v Íránu vnímá politické vězně jako hrdiny. Když lidé potkají na ulici mé děti, připomínají jim, že je jejich matka hrdinka. To jim dodává sílu a sebevědomí. To samé vnímáme na školách, univerzitách nebo v komunitních centrech.
Režim se v budoucnu určitě změní
Po propuštění vaší manželky volá i řada mezinárodních organizací, například Amnesty International. Má to nějaký dopad?
Ano, podpora organizací, ale i obyčejných lidí z různých zemí má dopad, vnímáme ji. Neznamená to však, že vláda manželku okamžitě propustí, spíše to má vliv na podmínky ve vězení.
V Íránu se před pár týdny konaly parlamentní volby, účast v nich byla vůbec nejnižší od revoluce v roce 1979. Překvapilo vás to?
Ne, očekával jsem to. Většina Íránců není spokojená s výkonem vlády ani parlamentu, a tak se k volbám nehrnula. Lidé jsou hodně naštvaní, nevěří, že přijde nějaká větší změna, a mění své postoje k vládě.
Zabíjení lidí v ulicích (při protivládních protestech na podzim 2019, pozn. red.), lži a tajnosti ohledně sestřelení ukrajinského letadla a nyní šíření koronaviru, to vše přispělo k tomu, že lidé ztratili důvěru a naději.
Jste podobně frustrovaný? Jak vnímáte současné vztahy se Spojenými státy?
Události posledních měsíců opakovaně ukázaly, že čelíme silně represivnímu režimu, který nemá žádné hranice a nebojí se použít násilí. Chybí tu reálná síla, která by měla schopnost, plán a odhodlání situaci změnit.
Právě napětí mezi íránskou vládou a Spojenými státy má na naše lidi největší dopad. Slouží a prospívá jen našim politikům.
Myslíte si, že v dohledné době dojde ke změně režimu?
Nejsem si jistý, jestli se této změny dočkáme dostatečně brzy. Ale v budoucnu ke změně určitě dojde. Vláda si nemůže dovolit být neustále ve sporu se zbytkem světa ani s vlastními lidmi, i kdyby si nadále pomáhala bezpečnostními složkami.
