Dne 14. dubna 2021 americký prezident Joe Biden oznámil, že zbývající americké jednotky v Afghánistánu budou do 11. září staženy. Následná vojenská ofenziva Tálibánu zasáhla provincie a 15. srpna dosáhla hlavního města Kábulu, což způsobilo kolaps vlády a útěk prezidenta Ghaního ze země. Na začátku září Tálibán oznámil prozatímní vládu.
V prosinci 2021 OSN varovala, že asi 23 milionů lidí čelí akutní potravinové nejistotě a hladu, včetně více než 3 milionů dětí, kterým hrozí smrt způsobená těžkou podvýživou.
Mezi lednem a prosincem bylo v důsledku bojů vysídleno asi 682 tisíc lidí, čímž se přidaly ke 4 milionům již vysídlených v důsledku konfliktů a přírodních katastrof.
Pád vlády Tálibánu v roce 2001 vedl k výraznému zlepšení práv žen. Během posledních dvou desetiletí získalo přístup ke vzdělání přibližně 3,3 milionu dívek, zatímco ženy se mohly aktivně zapojit do politického, ekonomického a společenského života v zemi. Afghánské ženy našly práci jako právničky, lékařky, soudkyně, učitelky, inženýrky, sportovkyně, aktivistky, političky, novinářky, úřednice, majitelky firem, policistky a příslušnice armády.
Od převzetí moci Tálibán rozložil afghánské Ministerstvo pro záležitosti žen (MOWA) a Afghánskou nezávislou komisi pro lidská práva (AIHRC). Zabránil také zaměstnankyni vládních institucí a nevládních organizací v návratu do práce, zabránil třem milionům dívek v přístupu ke vzdělání a zavedly přísná omezení práv žen a dívek. Tyto represivní kroky porušují mezinárodní lidská práva.
Navzdory ujištění ze strany Tálibánu, že práva žen budou respektována, byl tak pokrok dosažený v předchozích dvou desetiletích rychle zvrácen.
Právničky, soudkyně a státní žalobkyně byly fakticky propuštěny ze svých zaměstnání a byly donuceny se skrývat. Čelily represáliím od mužů, kteří je usvědčili a uvěznili za domácí a jiné genderově podmíněné násilí, které následně Tálibán z vězení propustil. Objevily se také zprávy o bývalých vězních a bojovnících Tálibánu, kteří plenili domy soudkyň.
Po převzetí moci vůdci Tálibánu oznámili, že než se budou moci ženy a dívky vrátit ke vzdělávání, je zapotřebí zajistit „bezpečné vzdělávací prostředí“. Chlapcům bylo povoleno vrátit se do školy v polovině září, ale situace dívek zůstala nejasná. Na konci roku, s výjimkou provincií Kunduz, Balch a Sar-e Pul, zůstala většina středních škol pro dívky uzavřena.
V srpnu mluvčí Tálibánu řekl novinářům, že by se ženy zdržet docházení do práce, dokud nebudou zavedeny „správné systémy“, které „zajišťují jejich bezpečnost“. V září bylo ženám zaměstnaným na ministerstvech řečeno, aby zůstaly doma, zatímco jejich mužští kolegové se vrátí do práce.
Objevily se zprávy o zákazu přístupu žen na pracoviště nebo o posílání domů v různých částech země – s výjimkou žen pracujících na pasovém úřadu, na letišti a ve zdravotnictví. V některých případech byly ženy údajně eskortovány z práce domů bojovníky Tálibánu a bylo jim řečeno, že je nahradí jejich mužští příbuzní.
Násilí na ženách a dívkách bylo i nadále rozšířené, avšak nedostatečně hlášené. V naprosté většině případů nebylo proti pachatelům zasahováno. Mezi lednem a červnem zaregistrovalo Ministerstvo pro záležitosti žen (MOWA) 1 518 případů násilí na ženách, včetně 33 vražd. Hlavními projevy násilí na ženách zůstalo bití, obtěžování, nucená prostituce, odebírání alimentů a nucené a rané sňatky. Za druhou polovinu roku nebyly k dispozici žádné vládní údaje.
„Před rokem se Tálibán veřejně zavázal chránit a prosazovat lidská práva. Proto je rychlost, s jakou likvidují 20 let výdobyků lidských práv, ohromující. Jakékoli naděje na změnu se rychle vypařily, protože Tálibán se snaží vládnout násilnými represemi zcela beztrestně.“
Yamini Mishra, regionální ředitel Amnesty International pro jižní Asii
Výzkum Amnesty International podrobně popisuje použití nadměrné síly ze strany bezpečnostních sil Tálibánu, který se snaží dohlížet na zákaz pokojných protestů. V několika velkých městech bezpečnostní síly rozptýlily pokojné protesty bitím a střelbou do neozbrojených demonstrantů.
Zásah Tálibánu proti svobodě projevu se zaměřil na obránce lidských práv a aktivisty občanské společnosti, z nichž mnozí byli obtěžováni, bylo jim vyhrožováno, byli zadržováni a dokonce zabíjeni v přímém důsledku jejich práce v oblasti lidských práv.
Cílem se stala i svoboda tisku. Dne 19. září 2021 vydalo Vládní středisko pro média a informace (GMIC) příkaz obsahující vágní formulace, které zakazují novinářům zveřejňovat příběhy, kterou jsou „v rozporu s islámem“ nebo které „urážejí národní osobnosti“.
Od srpna 2021 se hojně objevují zprávy o tom, jak vojáci Tálibánu bili a mučili Afghánce, kteří byli považováni za osoby, které porušily nařízení Talibanu, nebo byli obviněni ze spolupráce s bývalou vládou.
„Neexistoval žádný soud, žádná obvinění a žádný řádný proces; byli jsme uneseni z ulice, několik dní drženi v soukromém vězení, během kterého jsme neměli přístup k naší rodině, právníkovi ani jinému úředníkovi... Některé ženy a dívky, které byly se mnou ve stejné místnosti, se nikdy nevrátily a nikdo z nás nevěděl, co se s nimi stalo,“ řekl Sahiba.
Došlo ke stovkám neoprávněných vražd, přičemž těla byla nalezena se střelnými zraněními nebo známkami mučení. Desítky lidí zmizely, jejich místo pobytu je stále neznámé, kvůli jejich práci za předchozí vlády nebo kvůli podezření z účasti na odporu proti Tálibánu.
Vraždy z pomsty, hromadné popravy údajných odbojářů a další zločiny údajně spáchané od převzetí moci Tálibánem by mohly představovat válečné zločiny.
Torab Kakar, 34, řekl Amnesty International, že navzdory zajištění „omilostňujícího dopisu“ od Tálibánu, jeho přítel Jalal, který sloužil v Afghánských národních obranných bezpečnostních silách (ANDSF), byl Tálibánem odvezen na neznámé místo.
"Tálibán mu svázal ruce, zavázal oči a neustále ho bil, zatímco jeho žena a děti, rodiče a mladší sourozenci plakali a křičeli."
Když ho hledala Jalalova rodina, místní šéf zpravodajské služby jim vyhrožoval a varoval, aby ho přestali hledat.
Během týdnů po převzetí moci Tálibánem se objevily i zprávy o nepaštunských Afgháncích, kteří byli násilně vystěhováni ze svých domovů a farem, aby Tálibán mohl odměnit jejich stoupence půdou zabranou jiným skupinám, zejména Hazarům, Turkmenům a Uzbekům.
Vystěhování byla hlášena po celé zemi, včetně provincií Balkh, Helmand, Daikundi, Kandahár a Uruzgan, což přispělo k již tak obrovskému počtu vnitřně vysídlených lidí.
V prosinci 2022 Talibán provedl první veřejnou popravu od jejich převzetí moci v Afghánistánu.
Taj Mir z provincie Herát byl veřejně popraven na přeplněném sportovním stadionu v jihozápadní provincii Farah. Podle prohlášení vydaného Tálibánem byl nejvyššími soudy Tálibánu odsouzen za vraždu.
Podle expertů OSN na lidská práva neslouží veřejné popravy žádnému legitimnímu účelu a pouze zvyšují krutost, nelidský a ponižující charakter tohoto trestu.
„Provádění poprav na veřejnosti přispívá k již tak kruté, nelidské a ponižující povaze trestu smrti a může mít pouze dehumanizující účinek na oběť a brutalitu na ty, kdo jsou svědky popravy. Takové veřejné projevy zabíjení ve společnosti udržují přijímání násilí spíše než víru ve spravedlnost... Všechny popravy porušují právo na život. Ty, které jsou prováděny veřejně, jsou hrubou urážkou lidské důstojnosti, kterou nelze tolerovat. Tento retrográdní krok Tálibánu je velkým krokem zpět pro lidská práva.“
Dinushika Dissanayake, zástupkyně regionálního ředitele Amnesty International pro jižní Asii