Zpráva Potrestáni
bez soudního řízení: Používání administrativních kontrolních opatření v
kontextu protiteroristických opatření ve
Francii odhaluje, jak kontrolní
nařízení způsobují porušování práv lidí tím, že obcházejí právoplatný systém
trestního soudnictví a jeho zásady
„Opatření zavedená v době
výjimečného stavu byla zamýšlena jako výjimečná a dočasná, ale nyní byla pevně
zakotvena v běžném francouzském právu. Bezohledně zbavují lidi jejich práv a
ohrožují jejich životy,“ uvedl
Rym Khadhraoui, výzkumník Amnesty International pro západní Evropu.
„Francie vytvořila soudní systém
druhého stupně, který se zaměřuje na lidi na bázi širokých a vágních kritérií,
spoléhá na tajné informace a neposkytuje jim smysluplnou příležitost bránit
se“.
Poskytnutím široké
pravomoci orgánům penalizovat lidi mimo normálního systému trestního soudnictví
jsou administrativní kontrolní opatření otevřená ke zneužívání a diskriminaci,
zejména vůči muslimům.
V moderním odkazu
na orwellovský „myšlenkový zločin“ jsou kontrolní opatření ukládána
na základě toho, co by někdo mohl dělat v budoucnosti, spíše než na jakémkoli
spáchaném trestném činu. Takové
„předkriminální“ iniciativy
mohou mít dramatický dopad na životy těch, kteří jsou jimi postiženi a na jejich rodiny.
Na základě nepřesných kritérií a typicky na
utajených informacích umožňují kontrolní opatření ministerstvu vnitra uvalit
širokou škálu omezení. Patří mezi ně zákaz jednotlivců opouštět určité město, denní
hlášení u policie nebo zákaz kontaktu s určitými osobami.
Rochdi podléhal administrativnímu kontrolnímu
opatření, které ho přiřadilo do městečka Echirolles na rok a půl. Během této
doby nemohl navštívit svou matku, která žila v jiné obci a měl problém najít
práci vzhledem k omezeným příležitostem v městě Echirolles, které má rozlohu jen
8 km². „Zničili mi život,“ řekl
Amnesty International. „Je to vlastně
horší než odsouzení k vězení, protože jsme ve vězení, zatímco jsme venku. Ve
vězení alespoň neexistuje žádná alternativa.“
Kontrolní opatření často vedou k absurdním
situacím. V případě Rochdiho došlo ke
střetu mezi požadavkem pracovat, který mu byl uložen soudcem, a omezeními,
uloženými mu jeho administrativním kontrolním
příkazem. Ten střet nakonec vedl k tomu, že Rochdi ztratil svou práci.
V případech, jako ten Rochdiho, správní
kontrolní opatření nejenže nespravedlivě omezují svobodu pohybu člověka, ale
také jeho právo na soukromý a rodinný život a právo na práci, to vše v rozporu
s povinnostmi Francie vyplývajícími z mezinárodního práva.
Kamel
Daoudi podléhá kontrole již více než deset let. Podle příkazu je nucen žít ve
vesnici, která je vzdálena více než 400 km od jeho rodiny, a je povinen hlásit
se na policejní stanici třikrát denně a respektovat noční zákaz vycházení.
Francouzské orgány odmítají prodloužit jeho dočasné povolení k pobytu a nemohou
ho poslat do země jeho státní příslušnosti, Alžírska, kvůli riziku mučení. V
důsledku toho je v podstatě uvězněn na dobu neurčitou. „Toto opatření je dehumanizující. Můj celý život je organizován kolem
omezení, která jsou na mě uložena. To redukuje
můj život na něco, co je velmi absurdní.“
Ze zprávy rovněž
vyplývá, že osoby, na které se cílilo za výjimečného stavu, které ale následně nebyly
vyšetřeny ani obviněny, stále trpí závažnými důsledky. Lidé hlásili pocit
traumatizace v důsledku jednání orgánů s trvajícím psychickým poškozením a
stresem pro ně a jejich rodiny. Současná kontrolní opatření mohou mít podobné
dlouhodobé účinky.
„Výjimečný stav ve Francii byl zrušen jen proto,
aby odhalil trvalý a drakonický stav „zabezpečování“. Mimořádná opatření se
stala normou, důkazy byly nahrazeny tajnou zpravodajskou službou a lidé jsou ´pronásledováni, spíše než
stíháni´,“ uvedl Rym Khadhraoui.
„Zatímco ochrana lidí před násilnými útoky je
životně důležitá, uhýbání systému trestní justice za účelem omezovat lidi, protože
by v budoucnosti mohli spáchat trestné činy, je absurdní a nespravedlivé. Tyto
kontrolní příkazy musí skončit,“ uzavřel Khadhraoui.
POZADÍ
V říjnu 2017 francouzská vláda zrušila výjimečný stav,
který v zemi platil po pařížských útocích v roce 2015. Za mimořádného
stavu, který byl prodloužen šestkrát, se francouzské orgány odchýlily od
některých závazků Francie v oblasti lidských práv a uplatnily řadu výjimečných pravomocí včetně uložení
určitých správních kontrolních opatření, která jsou typicky založena na tajných
informacích a aplikována bez obvinění
nebo stíhání osoby.
V listopadu 2017 vstoupil v platnost nový zákon proti
terorismu, „Posilující vnitřní bezpečnost a boj proti terorismu“
(SILT). Zákon SILT stanovuje, že správní orgány si ponechávají pravomoc ukládat
kontrolní opatření, která omezují
základní práva.
Ve zprávě z
roku 2016 Amnesty International zdokumentovala, jak tvrdá opatření omezila práva tisíců lidí ve Francii a zanechala je
traumatizované a stigmatizované: https://www.amnesty.org/download/Documents/EUR2133642016ENGLISH.pdf
Zpráva Amnesty International z roku 2017 odhalila, že
rozsáhlé nové zákony vedou Evropu do hlubokého a nebezpečného stavu trvalé „sekuritizace“,
a že protiteroristická opatření se často ukázala jako diskriminační: https://www.amnesty.org/en/documents/eur01/5342/2017/en/
