Eleanor Rooseveltová, jenž předsedala výboru OSN, který navrhl a 10. prosince 1948 schválil Všeobecnou deklaraci lidských práv

VŠEOBECNÁ DEKLARACE LIDSKÝCH PRÁV

Kde rychle najít ucelený seznam základních lidských práv? Rozhodně ve Všeobecné deklaraci lidských práv, nejznámějším lidskoprávním dokumentu na světě.

Zvláštní komise tehdy nové světové organizace - OSN - byla svolána v roce 1945 a začala pracovat na vzniku dokumentu, který by vytvořil takové základní standardy, které by poskytly každé lidské bytosti základní lidská práva a svobody. Dokument vznikl v důsledku hrůz 2. světové války a holokaustu, jedním z jeho cílů bylo, aby se už nikdy nic podobného nemohlo opakovat. 

Všeobecná deklarace lidských práv byla slavnostně přijata Valným shromážděním OSN 10. prosince 1948 (10. prosinec se od té doby slaví jako Mezinárodní den lidských práv). Jedná se o právně nezávazný dokument, který ale stále slouží jako základní a nejdůležitější dokument pro všechny mezinárodní lidskoprávní úmluvy. Komise OSN pro lidská práva, která Všeobecnou deklaraci vypracovala, se rozhodla nejprve představit více obecný a nezávazný text, který státy spíše podpoří než právně závazný dokument. Teprve následně začala pracovat na závazné mezinárodní smlouvě, které by státy ukládala povinnost dodržovat a chránit lidská práva. To se ale Komisi podařilo až v roce 1966, kdy představila Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Všeobecná deklarace lidských práv obsahuje všechna tato práva: hospodářská, občanská, politická, sociální i kulturní. Je třeba si uvědomit, že ačkoli měla tehdy OSN jen 58 členů (dnes je jich 193), členské státy OSN už tehdy představovaly zástupce různorodých politických systémů, náboženství, kulturních tradic, stupňů ekonomické vyspělosti a různých ideologií. A ačkoliv se autoři snažili, aby dokument všechny tyto rozdíly respektoval, proces přijímání nebyl vůbec jednoduchý. Nakonec se podařilo shrnout a vyzdvihnout hodnoty všem tehdy společné, a Všeobecná deklarace lidských práv se tak stala prvním mezinárodním uznáním práv a svobod každého člověka bez rozdílu. Je dostupná ve více než 360 jazycích a jedná se o nejpřekládanější dokument na světě, což svědčí o její univerzální povaze a dopadu.

Všeobecná deklarace inspirovala nejen následný vznik již právně závazných mezinárodních úmluv chránících lidská práva, ale i jednotlivé státy, které do svých ústav začlenily své národní katalogy lidských práv. Mezi nimi nechybí ani Česká republika, a to díky naší Listině základních práv a svobod.

 

Všeobecná deklarace lidských práv - znění jednotlivých článků

Níže si můžete přečíst obsah jednotlivých článků ve zjednodušeném znění. Nezkrácenou podobu Všeobecné deklarace najdete v češtině zde.

1
Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv.
2
Každý má všechna práva a všechny svobody, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.
3
Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.
4
Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví; všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány.
5
Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
6
Každý má právo, aby byla všude uznávána jeho právní osobnost/subjektivita.
7
Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakéhokoli rozlišování.
8
Každý má právo, aby mu příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu.
9
Nikdo nesmí být svévolně zatčen, držen ve vazbě nebo vyhoštěn do vyhnanství.
10
Právo na spravedlivý a veřejný soudní proces.
11
Právo na to být považován za nevinného dokud není soudem prokázána vina.
12
Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst.
13
Právo volně se pohybovat a svobodně si volit bydliště uvnitř státu. Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země.
14
Právo vyhledat si před pronásledováním útočiště v jiných zemích a požívat tam azylu.
15
Právo na státní příslušnost. Nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní příslušnosti ani práva svou státní příslušnost změnit.
16
Právo na svobodný vstup do manželství a na založení rodiny.
17
Právo vlastnit majetek, kterého nikdo nemůže být svévolně zbaven.
18
Právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství.
19
Právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice.
20
Každému je zaručena svoboda pokojného shromažďování a sdružování.
21
Právo účastnit se vlády své země a právo účastnit se svobodných voleb.
22
Každý člen společnosti má právo na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu byla zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva.
23
Právo na práci za uspokojivých životních podmínek a právo zakládat odbory.
24
Každý má právo na odpočinek a na zotavení, zejména také na rozumné vymezení pracovních hodin a na pravidelnou placenou dovolenou.
25
Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit zdraví a důstojný život jeho i jeho rodiny. Mateřství a dětství mají nárok na zvláštní péči a pomoc.
26
Každý má právo na vzdělání. Vzdělání nechť je bezplatné, alespoň v počátečních a základních stupních. Vzdělání má směřovat k rozvoji osobnosti, k posílení porozumění ve společnosti a k úctě k lidským právům.
27
Každý má právo účastnit se kulturního života společnosti, užívat plodů umění a vědeckého pokroku. Každý má právo na ochranu morálních a materiálních zájmů, které vyplývají z jeho vědecké, literární nebo umělecké tvorby (např. autorská práva).
28
Každý má právo na to, aby vládl takový sociální a mezinárodní řád, ve kterém by práva a svobody stanovené v této deklaraci byly plně uplatněny.
29
Každý má povinnosti vůči společnosti. Každý je při výkonu svých práv a svobod podroben jen zákonem stanoveným omezením za účelem zajistit uznání a zachovávání práv a svobod ostatních.
30
Nic v této deklaraci nemůže být vykládáno jako by dávalo komukoli jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo některé ze svobod v této deklaraci uvedených.

Plné znění Všeobecné deklarace najdete v češtině zde.

Art For Amnesty - obrazy k prodeji

Tyto webové stránky používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více...
Díky za upozornění...