BĚLORUSKO

„BÝT DIKTÁTOR JE LEPŠÍ NEŽ BÝT GAY“

LGBTI+ lidé v Bělorusku čelí ze strany heterosexuální většiny silnému nátlaku a jsou neustále omezováni a dehonestováni. I zdejší režim vůči gayům a lesbám postupuje velmi tvrdě, často dochází k šikaně i ze strany policejních orgánů. Podrobné a ponižující výslechy ohledně jejich soukromého života, tvrdé razie v gay klubech, nebo dokonce použití násilí, jsou na denním pořádku. Dokonce sám běloruský prezident Alexandr Lukašenko prohlásil, že je lepší být diktátorem než gayem. Jakékoliv pokusy o uspořádání Pride v Minsku vždy skončily tvrdým policejním zásahem.

„V 21. století, uprostřed Evropy, jsme nuceni vlastní vládě dokazovat, že homosexualita není nemoc a není zločin,“ popsal agentuře AP Nasta Senjuchovič, jeden z běloruských gay aktivistů, který spolu se sedmdesáti dalšími lidmi podepsal žádost o registraci organizace GayBelarus. Nekompromisní odpověď ze strany běloruských úřadů a policie na sebe nenechala dlouho čekat. Pár dní po pokusu o registraci GayBelarus vtrhlo policejní komando do gay klubu ve městě Vitebsk. Návštěvníci se museli postavit ke zdi a na policejní kameru uvést nejen své jméno, ale i sexuální orientaci a zaměstnání. „Většina otázek během výslechu byla na můj soukromý život: Jak jsem se stal gayem, kolik partnerů jsem měl, jaká role v sexu mi vyhovuje, kde jsem se seznámil se svými partnery,“ řekl agentuře AP Artem Ivanu, jednadvacetiletý svářeč z Brestu. Policie mu vyhrožovala tím, že informace o jeho soukromí předá zaměstnavateli. K podobným policejním raziím došlo ještě v dalších třech klubech v Minsku. GayBelarus to považuje za jasnou snahu zastrašit běloruské gaye a lesby.

PERZEKUCE LGBTI+ JAKO DŮVOD K UPRCHLICTVÍ?

Poslední represe vyvolaly mezi běloruskými gayi a lesbami paniku. Podle agentury AP mnoho z nich ruší své účty na sociálních sítích a maže fotografie i odkazy, které by je mohly spojit s homosexuální komunitou. „Jsme unavení z toho, jak se neustále bojíme. V poslední době začínáme trochu víc přemýšlet o emigraci,“ dodala lesba a designérka Irina Zcherbaková, která rok a půl žije se svou přítelkyní Karinou Trusovou. „V dnešním Bělorusku nemáme žádnou budoucnost,“ je přesvědčená.

BRAZÍLIE

HOMOFOBNÍ NÁSILÍ SE V BRAZÍLII ROZŠIŘUJE

Alexandre Ivo, 14letý chlapec, byl v červnu 2010 v Rio de Janeiru mučen a zabit, protože byl gay. Patricia Gomesová a Sandra de Moraesová, dvě profesorky žijící v Paraná, byly v prosinci 2009 zabity ve vlastním domě, protože byly lesby. Ačkoli São Paulo hostilo v roce 2010 největší homosexuální přehlídku na světě s více než 3,3 milionu lidí, trpí Brazílie jedním z nejvyšších počtů zločinů z nenávisti vůči LGBTI+ komunitě v Latinské Americe.

Nejen že jsou brazilští LGBTI+ považováni za občany druhé třídy, ale kvůli své orientaci i umírají. Gayové a lesby v Brazílii trpí netolerancí a jsou zabíjeni kvůli nečinnosti společnosti a zákonodárců. Brazílie se řadí mezi nejnebezpečnější země světa. Jen v roce 2019 tam násilnou smrtí zemřelo 41 635 lidí.

EGYPT

PRONÁSLEDOVÁNÍ LGBTI+ KOMUNITY STÁTEM

Úřady nadále zatýkají a stíhají LGBTI+ jednotlivce na základě jejich sexuální orientace nebo genderové identity. Často jsou podrobovány vynuceným análním a pohlavním testům, což představuje porušení zákazu mučení a jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení podle mezinárodního práva. V lednu soud odsoudil Mohameda al-Ghietyho, televizního moderátora, který se veřejně vyjádřil k homofobii, na jeden rok odnětí svobody a udělil mu pokutu za rozhovor s gayem v televizi; rozsudek sloužil k zastrašování lidí před veřejným projednáváním LGBTI+ otázek.

Po hudebním koncertě v srpnu 2017, na nějž si skupina lidí přinesla a vystavila duhovou vlajku, zahájily tamní bezpečnostní síly a prokurátor tvrdé zásahy nejen proti těmto účastníkům, ale proti LGBTI+ komunitě v Egyptě obecně. Provedly vynucená anální vyšetření nejméně pěti obviněným mužům. Celkem 67 zadržených osob čelilo obviněním, která zahrnují i „prostopášnost“ a „podporu sexuální deviace“. Podle trestního zákona a zákona o prostituci jim za podobná obvinění hrozí až patnáct let vězení.

V únoru 2019 byla v souvislosti s protestem, jehož se zúčastnila, svévolně zadržena Malak al-Kashefová, transgender žena a obránkyně lidských práv. Malak byla čtyři měsíce vězněna v mužském vězení Mazra'at Tora a podrobena vynucenému análnímu vyšetření ve vládní nemocnici, kde také utrpěla jiné formy sexuálního napadení zdravotnickým personálem.

NOVÝ NÁVRH ZÁKONA KRIMINALIZOVAL INTIMNÍ VZTAHY LIDÍ STEJNÉHO POHLAVÍ

Desítky členů egyptského parlamentu podepsaly v roce 2017 návrh zákona kriminalizujícího aktivitu lidí stejné genderové identity. Zákon měl postihovat i osoby, které pouze podporují existenci stejnopohlavních intimních vztahů, a to odsouzením k trestu odnětí svobody na dobu jeden až tři roky. Za recidivu hrozilo odnětí svobody až na pět let. Šlo o nejhorší státem podporovanou homofobní kampaň v nedávné egyptské historii.

GAMBIE

ZA HOMOSEXUALITU HROZÍ I DOŽIVOTNÍ TREST

Afrika bohužel zůstává pro gaye prokletým kontinentem. Gambijské úřady opakovaně tvrdě vystupují proti právům LGBTI+ komunity.

Prezident země Jammeh se nechal slyšet, že homosexualita je „satanistickým chováním“. V roce 2008 prohlásil, že zavede přísnější právo proti gayům a homosexuály vyzval, ať do 24 hodin opustí zemi s tím, že vláda „odřeže hlavu“ každému homosexuálovi v zemi. V roce 2014 pak tentýž muž nazval homosexuály havětí, s níž se jeho vláda vypořádá stejně, jako když bojuje s moskyty.

Dne 9. října 2014 začal v Gambii platit kontroverzní dodatek trestního zákoníku, zavádějící přečin „homosexuality s přitěžujícími okolnostmi“, jenž může být trestán dokonce doživotním trestem. O měsíc dříve představitel vládní strany Aliance pro patriotickou reorientaci v rozhovoru pro noviny prohlásil, že homosexuálové by měli být vyhubeni, protože jsou nepřáteli lidskosti.

ZATČENI JEN NA ZÁKLADĚ PODEZŘENÍ

Podle nové legislativy mohou být snadno obviněni nejen homosexuálové, ale také lidé, u kterých existuje „podezření“ na homosexualitu či lidé HIV pozitivní. Amnesty International sledovala případ, kdy bylo Národní zpravodajskou agenturou (NIA) zatčeno pět mužů a tři ženy právě na základě „podezření“ z homosexuality. Ve vazbě je mučili, vyhrožovali znásilněním a také tím, že když svou homosexualitu nepřiznají, bude jim do vagíny či konečníku vpraven nástroj pro „zjištění“ jejich sexuální orientace.

HONGKONG

DISKRIMINACE LGBTI+ V HONGKONGU

Do manželství nebo registrovaného partnerství stejného pohlaví není v Hongkongu možné vstupovat. V Hongkongu rovněž neexistují žádné zákony proti diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity. Hongkongský Nejvyšší soud přitom vyslal jasné sdělení, že vláda musí respektovat právo na rovnost ve svých politikách. Je potřeba, aby tamní vláda zavedla proti diskriminaci komplexní právní předpisy. 

ODMÍTNUTÍ UDĚLENÍ VÍZ KVŮLI REGISTROVANÉMU PARTNERSTVÍ

„QT“ (jak je známa u soudu) přijela do Hongkongu se svojí partnerkou, které bylo odmítnuto udělení víz navzdory tomu, že dvojice vstoupila do registrovaného partnerství ve Spojeném království. Partnerka tak může zůstat v Hongkongu pouze krátkodobě na turistických vízech a není právně způsobilá pracovat v zemi.

MAĎARSKO

MAĎARSKÁ ÚSTAVA ZAKAZUJE MANŽELSTVÍ OSOBÁM STEJNÉHO POHLAVÍ

Politici, včetně předsedy parlamentu a některé veřejné osobnosti, se stále více zaměřují na LGBTI+ lidi homofobními a diskriminačními poznámkami. Díky novele ústavního zákona dnes Maďarsko zakazuje manželství osobám stejného pohlaví na té nejvyšší – tedy ústavní – úrovni. LGBTI+ páry v Maďarsku čelí kvůli nové úpravě diskriminaci, protože ústava definuje rodinu jako „jednotku založenou na manželství muže a ženy, lineárním vztahu krve nebo opatrovnictví“. Všem ostatním jsou tak odepřena práva, která by jim v případě, že by byli jako rodina hodnoceni, náležela.

POLICIE NEPOSKYTLA DOSTATEČNOU OCHRANU

Od července krajně pravicové skupiny verbálně a fyzicky útočily na lidi, kteří organizovali a účastnili se akcí Pride Month v Budapešti a dalších seminářů pořádaných organizacemi LGBTI+ při několika příležitostech. Nevládní organizace a média uvedly, že v některých případech policie neposkytla dostatečnou ochranu před takovými útoky.

VETOVÁNÍ EVROPSKÉ DOHODY O ZABRÁNĚNÍ DISKRIMINACE LGBTI+ LIDÍ MAĎARSKEM 

Nizozemská vláda předložila Radě EU návrh „dohody o zabránění diskriminace LGBTI+“, jež vyzývá Evropskou komisi, aby se zabývala homofobní a transfobní diskriminací. Dohodu však vetovali zástupci Maďarska, kteří tak zablokovali její aplikaci na svém území.

ZÁKAZ ZMĚNY POHLAVÍ PRO TRANSGENDER A INTERSEX OSOBY

V květnu 2020 byla v Maďarsku přijata novela zákona, jejíž článek 33 znemožňuje transgender a intersex osobám úřední změnu pohlaví v souladu s vnímáním vlastní genderové identity, a tím i možnost získat odpovídající doklady (to bylo dosud v Maďarsku možné), což je v rozporu s jejich lidskými právy. Podle novely má být v matrice a v dokladech totožnosti uvedeno „biologické pohlaví založené na zrození a genomu“, což znemožňuje jakoukoliv pozdější úřední změnu tohoto údaje.

POSLECHNĚTE SI AMNESTY PODCAST A SHLÉDNĚTE DEBATU S MEZINÁRODNÍMI HOSTY

V rámci festivalu Prague Pride 2020 jsme uspořádali debatu se zahraničními hosty z Maďarska, Polska a Slovenska, kde jsme si povídali o stupňujícím se tlaku na LGBTI+ komunitu v těchto zemích. Záznam z debaty si můžete poslechnout ZDE. O LGBTI+ situaci v zemích V4 a transgender problematice jsme si podívali se spoluzakladatelem spolku Trans*parent Viktorem Heumannem a odbornicí na LGBTI+ problematiku z Amnesty International Žanetou Sladkou. Podcast si můžete pustit ZDE.

POLSKO

ZÓNY BEZ LGBTI+

Poté, co některá města, včetně Varšavy, vyhlásila podporu LGBTI+ lidem, předseda vlády Morawiecki uvedl, že polští rodiče si nepřejí, aby byly jejich děti povzbuzovány „homosexuálními tendencemi“, a někteří představitelé krajských stranických buněk se pokusili prohlásit města a celé provincie za místa „bez LGBTI+ ideologie“. Tato kampaň, která rozšířila homofobní rétoriku online i offline, byla nadšeně přijata politiky a konzervativními médii.

Polští LGBTI+ aktivisté spravují „mapu nenávisti“ (Atlas of Hate), kde mapují všechny radnice, kraje a ostatní orgány samosprávy, které tuto rezoluci přijaly nebo se jinak postavily proti LGBTI+ lidem.

PO ÚČASTNÍCÍCH HÁZELI PETARDY, DLAŽEBNÍ KOSTKY A VEJCE

V červenci 2019 ve městě Białystok bylo okolo tisíce účastníků pochodu LGBTI+ Pride napadeno čtyřmi tisíci anti-LGBTI+ demonstranty, kteří po účastnících házeli petardy, dlažební kostky a vejce a křičeli urážky a fyzicky napadli některé pochodující. Polsko má před sebou dlouhou cestu, aby změnilo hluboce zakořeněnou homofobii a transfobii ve své společnosti.

TRANSGENDER LIDÉ V POLSKU SE O SVŮJ GENDER MUSÍ SOUDIT S RODIČI

Polská legislativa neobsahuje žádné zákony o změně pohlaví, jako je tomu například v ČR. O úřední změnu pohlaví musíte v Polsku požádat soud. Ten posoudí výpovědi lékařů, přátel, rodiny nebo kolegů, a zjišťuje, zda se chováte podle svého právoplatného genderu. U soudního líčení jsou vaší protistranou vlastní rodiče – musíte se tedy o svůj gender soudit s nimi.

ZÁKAZ SEXUÁLNÍ VÝCHOVY

Polská vláda zablokovala úsilí poskytnout dospívajícím komplexní sexuální výchovu, která je v souladu s mezinárodními standardy. Vládnoucí strana PiS zkreslila komplexní sexuální výchovu a snahy o prosazování rovnosti žen a mužů jako útoky na „tradiční“ rodinné hodnoty a ohrožení dětí, přičemž tyto argumenty používá k podkopání skupin práv žen a LGBTI+.

POSLECHNĚTE SI AMNESTY PODCAST A SHLÉDNĚTE DEBATU S MEZINÁRODNÍMI HOSTY

V rámci festivalu Prague Pride 2020 jsme uspořádali debatu se zahraničními hosty z Maďarska, Polska a Slovenska, kde jsme si povídali o stupňujícím se tlaku na LGBTI+ komunitu v těchto zemích. Záznam z debaty si můžete poslechnout ZDE. O LGBTI+ situaci v zemích V4 a transgender problematice jsme si podívali se spoluzakladatelem spolku Trans*parent Viktorem Heumannem a odbornicí na LGBTI+ problematiku z Amnesty International Žanetou Sladkou. Podcast si můžete pustit ZDE.

PÁKISTÁN

HOMOSEXUALITA? PROTI PŘÍRODĚ!

Podle nedávné studie střediska Pew Research Center patří Pákistán mezi země, které jsou k homosexualitě nejméně tolerantní. Otevřená homosexuální orientace je v mnoha částech země, a především mimo velká města, považována za tabu.

Pákistánské právo kriminalizuje stejnopohlavní páry, když například v článku 377 trestního zákona uvádí: „Ten, kdo má dobrovolně tělesný styk proti řádu přírody s jakýmkoli mužem, ženou nebo zvířetem, bude potrestán odnětím svobody […], na dobu, která nesmí být menší než dva roky a vyšší než deset let, a musí rovněž zaplatit pokutu.“

Homosexuální páry v Pákistánu obvykle žijí v celoživotním utajení. V některých kmenových společnostech v oblastech podél severozápadní hranice země je ovšem tolerován, byť držen v tajnosti, dávný zvyk sexuálních vztahů mezi muži a mladými chlapci.

WEBOVÝ SERVER PRO HOMOSEXUÁLY NEPROŠEL

Odvážným pokusem prolomit společenské tabu bylo zřízení webového serveru queerpk.com. Ten měl pomáhat příslušníkům pákistánské homosexuální a transsexuální komunity navazovat vztahy a vyměňovat si zkušenosti. Cenzoři jej ale vzápětí zablokovali.

RUSKO

PUTINOVY HOMOFOBNÍ ZÁKONY

Od roku 1993 není v Rusku homosexualita trestným činem. V roce 1999 došlo k vyškrtnutí homosexuality z ruské klasifikace duševních chorob. Nicméně hluboké předsudky v ruské společnosti stále přetrvávají. Gayové a lesby jsou zde diskriminováni a šikanováni. Až 74 % Rusů nepovažuje homosexualitu za morálně přijatelnou.

V červnu 2013 došlo v oblasti LGBTI+ práv k obrovskému zlomu. Prezident Vladimir Putin podepsal tzv. antipropagační zákon, který zakazuje propagaci netradičních sexuálních vztahů. Porušení zákona se trestá vysokými pokutami od čtyř tisícovek až po milion rublů, uvězněním, vyhoštěním či pozastavením činnosti organizace. Účelem zákona má být ochrana dětí a mládeže před jakýmkoliv obsahem, který „propaguje homosexualitu jako společenskou normu na úkor tradičně uznávaných rodinných hodnot“. Na základě zákona úřady rozhodly například o úplném zákazu pořádání moskevského Pride festivalu, a to na sto let.

DĚTI 404 – PŘÍPAD ELENY KLIMOVÉ

Ruská vláda v podstatě navozuje atmosféru, že LGBTI+ mládež v Rusku neexistuje. I proto pojmenovala Elena Klimová, mladá ruská žurnalistka a LGBTI+ aktivistka, svůj projekt Děti 404. Číslem 404 signalizuje prohlížeč neexistující webovou stránku – Error 404 Page not found. Projekt funguje jako podpůrná skupina na Facebooku a jeho ruské verzi Vkontakte. Mladí gayové a lesby tu mají možnost podělit se se svými příběhy a problémy. Elena Klimová byla za svoje aktivity, které porušují antipropagační zákon, odsouzena a byla jí uložena pokuta 50 000 rublů.

HATE CRIMES

V roce 2013 byl zavražděn 38letý zástupce ředitele Kamčatského letiště Oleg Serďuk, který neskrýval, že je gay. Jeho tělo bylo nalezeno ve vyhořelém autě poté, co byl k smrti zbit a ubodán. V říjnu roku 2014 byla zavražděna 29letá tanečnice a lektorka tanga, která mimo jiné nabízela lekce i stejnopohlavním párům a taktéž se hlásila ke své lesbické orientaci.

SAÚDSKÁ ARÁBIE

MUČENÍ NEBO TREST SMRTI ZA VEŘEJNÉ PROJEVY NÁKLONNOSTI

Tato blízkovýchodní země je pro LGBTI+ lidi horkou půdou. Homosexuální chování může být trestáno až smrtí. Podle místního práva je styk muže s mužem sodomií – zločinem, za nějž může být ženatý muž potrestán ukamenováním, svobodný až sto ranami holí nebo bičem. Trestné jsou i vztahy lesbické. Homosexuálům hrozí i trest vězení, umístění v ústavu pro duševně choré či chemická kastrace, cizincům pak vyhoštění.

ODEPŘENÍ PRÁVA NA SPRAVEDLIVÝ SOUDNÍ PROCES

Systém státu postrádá nejzákladnější opatření k zajištění práva na spravedlivý soudní proces. Často jsou rozsudky smrti uloženy členům LGBTI+ komunity po nespravedlivých řízeních a není ničím nezvyklým, když obviněný dostane 500 ran bičem jako dodatek k pěti letům vězení. K samotnému odsouzení a „přiznání“ většinou dochází na základě mučení. Místní Úřad pro vyšetřování a státní stíhání dokonce uvažuje o žádosti o trest smrti pro každého, kdo „používá sociální média k prosazování stejnopohlavních vztahů v zemi“.

SAUDSKÝ DIPLOMAT ŽÁDA O AZYL V USA

Závažnost situace dokládá i případ saúdského diplomata Aliho Ahmada Asseriho, který v roce 2010 žádal o azyl v USA. Je totiž gay. „Můj život je ve velkém ohrožení, když se vrátím do Saúdské Arábie, zabijí mě za bílého dne,“ řekl tehdy Asseri televizní stanici NBC.

SLOVENSKO

NEMOHOU ŽÁDAT INFORMACE O ZDRAVOTNÍM STAVU PARTNERA

Na Slovensku nejsou uznávány žádné právní svazky pro lidi stejného pohlaví. Stát neuznává ani sňatky v zahraničí. Protože svazky nejsou nijak právně upraveny, LGBTI+ osoby nejsou považovány za blízkou osobu svého partnera/partnerky a nemohou tak žádat informace o jejich zdravotním stavu. Dědění majetku není automatické, je nutná závěť zesnulého. V oblasti přístupu k asistované reprodukci slovenská legislativa omezuje právo LGBTI+ osob, jelikož žadatelé musejí být manžely, přičemž žádost musejí podat společně a osobně.

PRIDE POCHODY JSOU TRADIČNĚ DOPROVÁZENY VELKÝMI PROTESTY

Společenské postoje na Slovensku jsou do značné míry formovány postoji vlivné katolické církve. V roce 2013 si mohli ve všech slovenských kostelích věřící vyslechnout jednotné kázání ostře směřované proti tzv. kultuře smrti – jejímiž nositeli jsou podle biskupů ti, kdo nectí tradiční genderové role a prosazují rovnost pohlaví, tedy zejména trans a queer lidé. Pride pochody jsou tradičně doprovázeny velkými protesty a konfrontační rétorikou pravicových a konzervativních uskupení a také řadou bezpečnostních opatření.

NUCENÁ KASTRACE PŘI ZMĚNE RODU

Lékařský posudek pro změnu rodu vydává sexuologická ambulance. Aby ho vydala, vyžadují se nežádoucí chirurgické zásahy do těla transgender osoby s cílem odstranit její reprodukční orgány, čili nucená kastrace. Legislativně není žádné opory v tom, že musí absolvovat právě takový typ chirurgického zákroku.

POSLECHNĚTE SI AMNESTY PODCAST A SHLÉDNĚTE DEBATU S MEZINÁRODNÍMI HOSTY

V rámci festivalu Prague Pride 2020 jsme uspořádali debatu se zahraničními hosty z Maďarska, Polska a Slovenska, kde jsme si povídali o stupňujícím se tlaku na LGBTI+ komunitu v těchto zemích. Záznam z debaty si můžete poslechnout ZDE. O LGBTI+ situaci v zemích V4 a transgender problematice jsme si podívali se spoluzakladatelem spolku Trans*parent Viktorem Heumannem a odbornicí na LGBTI+ problematiku z Amnesty International Žanetou Sladkou. Podcast si můžete pustit ZDE.

TUNISKO

PORUŠENÍ ÚSTAVY KVŮLI TRESTÁNÍ LGBTI+ LIDÍ

V Tunisku jsou intimní vztahy mezi dospělými stejného pohlaví v rozporu se zákonem. V důsledku toho jsou LGBTI+ lidé vystaveni riziku zatčení a stíhání na základě jejich skutečné nebo domnělé sexuální orientace nebo genderové identity. Jsou také vystaveni riziku zneužívání ze strany státu, rodiny a širší komunity. Lidé, kteří mají intimní vztahy stejného pohlaví, čelí od roku 2015 podle tuniského trestního zákoníku tříletému vězení. Článek 230 kriminalizuje vztahy stejného pohlaví jak pro muže, tak pro ženy – i když je typicky používán k uvěznění mnohem více mužů než žen.

Podle DAMJ, tuniského sdružení pro spravedlnost a rovnost, zatkla policie v roce 2019 nejméně 78 mužů a v rámci svých vyšetřování provedla anální vyšetření. Taková vyšetření porušují zákaz mučení a jiného špatného zacházení. Nejméně 70 mužů bylo odsouzeno k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce až jeden rok.

NETOLERANCE OD RODINY A STÁTU

Kvůli obavám ze stigmatu mnoho lidí raději skrývá svou genderovou identitu a sexuální orientaci i před svými rodinami. Navíc policisté pod hrozbou zatčení mnohdy nutí LGBTI+ k úplatkům, a to i přesto, že policie téměř nikdy nemá důkaz o jejich zapojení do „homosexuálních“ vztahů. Kriminalizace vztahů stejného pohlaví a potrestání těch, kteří nerespektují heterosexuální „normy“, podporuje netoleranci vůči LGBTI+ v Tunisku a vytváří prostředí, v němž homofobní zločiny zůstávají bez trestu.

TURECKO

ZÁKAZ LGBTI+ UDÁLOSTÍ BYL ZRUŠEN… ANEBO NE?

Neomezený zákaz všech lesbických, homosexuálních, bisexuálních, transsexuálních a intersexových (LGBTI+) událostí, který v listopadu 2017 vydal guvernorát v Ankaře, byl zrušen v dubnu 2019 na základě soudního příkazu. Následně byly ale LGBTI+ události zakázány jednotlivě. Pride pochod studentů na Technické univerzitě Středního východu (METU) v Ankaře v květnu byl vedením univerzity zakázán a policie jej ukončila zbytečnou a nadměrnou silou. V červnu 2019 vydaly guvernoráty İzmir, Antalya a Mersin paušální zákazy s cílem předejít událostem týdne Pride.

V roce 2019 zakázala turecká vláda už popáté istanbulský Pride pochod. Poslední Pride průvod v Istanbulu byl v červnu 2014 a zúčastnilo se ho sto tisíc lidí. Vše je nyní vzdálená vzpomínka, obzvláště od zásahu, který následoval po neúspěšném pokusu o převrat v červenci 2016. Podle zákona o výjimečném stavu byl vydán plošný zákaz demonstrací po celém Turecku.

OMEZOVÁNÍ SVOBODY PROJEVU OHROŽUJE EXISTENCI LGBTI+ KOMUNITY

Turecko je stále více „normalizováno“ – aktivisté za lidská práva jsou často terčem útoků. Do 26. února 2018 bylo zadrženo 845 lidí za posty na sociálních sítích, 643 lidí bylo předmětem soudního řízení a 171 účtů na sociálních sítích bylo vyšetřováno v souvislosti s příspěvky o chování tureckých jednotek u syrského Afrínu. Mezitím bylo kvůli výjimečnému stavu trvale uzavřeno více než 1 300 neziskových organizací – kvůli údajnému spojení s „teroristickými“ skupinami, mezi nimiž je i mnoho LGBTI+ organizací. Ty, které zůstávají, hlásí prudký nárůst zastrašování a obtěžování. Tyto všeobecné zákazy ohrožují samotnou existenci LGBTI+ organizací a zvrácení progresivního trendu, který existoval před pokusem o převrat v boji proti homofobii a transfobii.

UGANDA

NEBEZPEČÍ HROZÍ HOMOSEXUÁLŮM I AKTIVISTŮM

Uganda je velice nebezpečné místo pro LGBTI+ komunitu a její podporovatele. Trvalý nárůst diskriminace s sebou přináší svévolné zatýkání, mizení lidí a mučení zaměřeného právě na osoby s jinou sexuální orientací či genderovou identitou. Gayové a lesby v Ugandě toto nebezpečí vnímají a někteří z nich se proto rozhodli co nejméně vycházet ze svých domovů. V místních bulvárních novinách dokonce vyšel seznam „200 hlavních homosexuálů v zemi“, čímž podporuje strach LGBTI+ komunity z novodobého honu na čarodějnice.

Lidé, kteří praktikují homosexuální pohlavní styk anebo uzavřou manželství s osobou stejného pohlaví, mohou být odsouzeni na doživotí. Homosexualita je přitom v ugandském zákoníku definovaná už jako dotýkání se osoby stejného pohlaví „se záměrem dopuštění se homosexuálního aktu“. Osobám, které homosexuály veřejně podpoří anebo je sezdají, hrozí až sedm let vězení. Problémy mají také aktivisté, kteří LGBTI+ komunitu podporují.

PLÁNY NA ZAVEDENÍ TRESTU SMRTI

V říjnu 2019 policie zatkla šestnáct aktivistů LGBTI+ a podrobila je nuceným análním vyšetřením poté, co ministr pro etiku a integritu oznámil plány na zavedení trestu smrti za konsensuální sexuální aktivitu stejného pohlaví, která se zatím trestá doživotím.

UKRAJINA

NÁSILNÉ ÚTOKY NA LGBTI+ AKTIVISTY

Ještě pořád se jednotlivci, kteří se zúčastní feministické nebo LGBTI+ akce na Ukrajině, vystavují nebezpečí výhrůžek a fyzického násilí. Místní krajně pravicové skupiny, které se prezentují jako vlastenecké a nacionalistické, narušují veřejné diskuse a shromáždění, ohrožují novináře, aktivisty a pronásledují účastníky veřejných akcí. Dělají to téměř s úplnou beztrestností. Z desítek nedávných útoků byl soudně řešený pouze jeden.

NAPADENI BYLI I ČLENOVÉ TAMNÍ AMNESTY INTERNATIONAL

Více než dvacet lidí z krajně pravicových skupin 10. května 2018 v Kyjevě vyhrožovalo násilím účastníkům zasedání Amnesty International, které se týkalo LGBTI+ práv. K útokům mělo dojít, pokud neodejdou. Majitel místa, kde se akce konala, se k výzvám připojil a nařídil událost zrušit a uvolnit prostory. U incidentu byli přítomní i policisté, kteří ale odmítli zasáhnout.

Dalším příkladem násilí páchaného na aktivistech je Vitalina Kovalová, která se účastnila pochodu Women’s March 2018, kde po ní pravicová skupina „Karpatská Sič“ hodila červenou barvu. Ta se jí dostala do očí a způsobila chemické popáleniny. Naštěstí nepřišla o zrak. Pokrytá barvou zamířila na policejní stanici, kde po ní chtěli, aby nahlásila svou adresu na doslech útočníkům. Od pochodu dostávala ona i její přátele výhrůžné zprávy a byly sledováni. Pouze dva ze šesti útočníků byli stíháni za „drobná zranění“. Nenávistný motiv útoku byl však předmětem zvláštního vyšetřování, které bylo zahájeno v prosinci 2018 a stále pokračuje. Vitalinin případ je jen jedním z mnoha útoků, které Amnesty International dokumentovala.

Zůstaňme v kontaktu

Odebírejte novinky a petice e-mailem.



Souhlasím se zpracováním osobních údajů podle Zásad o ochraně a zpracování osobních údajů AI ČR

Art For Amnesty - obrazy k prodeji

Tyto webové stránky používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více...
Díky za upozornění...