ALŽÍRSKO

TŘI ROKY VĚZENÍ KVŮLI OSLAVĚ NAROZENIN

Trestní zákoník kriminalizuje konsensuální sexuální vztahy osob stejného pohlaví, za což je uložen trest odnětí svobody na dva měsíce až dva roky a pokuta.

V září 2020 zatkla policie v Konstantinu 44 lidí za účast na večírku, který média falešně popsala jako „homosexuální svatbu“. Většina zatčených byla odsouzena k jednomu roku vězení, zatímco hostitel a jeho údajný partner byli oba odsouzeni ke třem letům vězení. Soud je podle článku 338 trestního zákoníku odsoudil za „podněcování k homosexualitě“ a „zhýralost“ a za porušení zajišťovacích opatření.

BĚLORUSKO

„BÝT DIKTÁTOR JE LEPŠÍ NEŽ BÝT GAY“

LGBTI+ lidé v Bělorusku čelí ze strany heterosexuální většiny silnému nátlaku a jsou neustále omezováni a dehonestováni. I zdejší režim vůči gayům a lesbám postupuje velmi tvrdě, často dochází k šikaně i ze strany policejních orgánů. Podrobné a ponižující výslechy ohledně jejich soukromého života, tvrdé razie v gay klubech, nebo dokonce použití násilí, jsou na denním pořádku. Dokonce sám běloruský prezident Alexandr Lukašenko prohlásil, že je lepší být diktátorem než gayem. Jakékoliv pokusy o uspořádání Pride v Minsku vždy skončily tvrdým policejním zásahem.

„V 21. století, uprostřed Evropy, jsme nuceni vlastní vládě dokazovat, že homosexualita není nemoc a není zločin,“ popsal agentuře AP Nasta Senjuchovič, jeden z běloruských gay aktivistů, který spolu se sedmdesáti dalšími lidmi podepsal žádost o registraci organizace GayBelarus. Nekompromisní odpověď ze strany běloruských úřadů a policie na sebe nenechala dlouho čekat. Pár dní po pokusu o registraci GayBelarus vtrhlo policejní komando do gay klubu ve městě Vitebsk. Návštěvníci se museli postavit ke zdi a na policejní kameru uvést nejen své jméno, ale i sexuální orientaci a zaměstnání. „Většina otázek během výslechu byla na můj soukromý život: Jak jsem se stal gayem, kolik partnerů jsem měl, jaká role v sexu mi vyhovuje, kde jsem se seznámil se svými partnery,“ řekl agentuře AP Artem Ivanu, jednadvacetiletý svářeč z Brestu. Policie mu vyhrožovala tím, že informace o jeho soukromí předá zaměstnavateli. K podobným policejním raziím došlo ještě v dalších třech klubech v Minsku. GayBelarus to považuje za jasnou snahu zastrašit běloruské gaye a lesby.

PERZEKUCE LGBTI+ JAKO DŮVOD K UPRCHLICTVÍ?

Poslední represe vyvolaly mezi běloruskými gayi a lesbami paniku. Podle agentury AP mnoho z nich ruší své účty na sociálních sítích a maže fotografie i odkazy, které by je mohly spojit s homosexuální komunitou. „Jsme unavení z toho, jak se neustále bojíme. V poslední době začínáme trochu víc přemýšlet o emigraci,“ dodala lesba a designérka Irina Zcherbaková, která rok a půl žije se svou přítelkyní Karinou Trusovou. „V dnešním Bělorusku nemáme žádnou budoucnost,“ je přesvědčená.

BRAZÍLIE

HOMOFOBNÍ NÁSILÍ SE V BRAZÍLII ROZŠIŘUJE

Alexandre Ivo, 14letý chlapec, byl v červnu 2010 v Rio de Janeiru mučen a zabit, protože byl gay. Patricia Gomesová a Sandra de Moraesová, dvě profesorky žijící v Paraná, byly v prosinci 2009 zabity ve vlastním domě, protože byly lesby. Ačkoli São Paulo hostilo v roce 2010 největší homosexuální přehlídku na světě s více než 3,3 milionu lidí, trpí Brazílie jedním z nejvyšších počtů zločinů z nenávisti vůči LGBTI+ komunitě v Latinské Americe.

Nejen že jsou brazilští LGBTI+ považováni za občany druhé třídy, ale kvůli své orientaci i umírají. Gayové a lesby v Brazílii trpí netolerancí a jsou zabíjeni kvůli nečinnosti společnosti a zákonodárců. Brazílie se řadí mezi nejnebezpečnější země světa. Jen v roce 2019 tam násilnou smrtí zemřelo 41 635 lidí.

BULHARSKO

ANI ZÁKONY NEDÁVAJÍ POCIT OCHRANY

Bulharsko poskytuje právní ochranu LGBTI komunitě od roku 2004 zákonem o ochraně před diskriminací, který zakazuje obtěžování a podněcování k diskriminaci na základě sexuální orientace. Rovněž zakazuje přímou a nepřímou diskriminaci na základě sexuální orientace v zaměstnání. I při poskytované právní ochraně však jednotlivci čelí útokům a hrozbám. Podle průzkumu Agentury EU pro základní práva se více než 70 % LGBTI lidí v Bulharsku cítí nuceno svou sexuální orientaci skrývat a 40 % se vyhýbá určitým místům ze strachu z útoku nebo vyhrožování. Takový útok se stal v Plovdivu v září 2020, když skupina mladých fotbalových fanoušků fyzicky napadla a zranila několik teenagerů, z nichž některým bylo jen 14 let a které považovali za příslušníky LGBTI komunity. Útočníci údajně chtěli „očistit“ centrum města od LGBTI lidí. Plovdivský státní zástupce zahájil trestní vyšetřování, které probíhalo na konci roku.

ČÍNA

Páry osob stejného pohlaví nemohou uzavřít manželství ani adoptovat děti a domácnosti vedené těmito páry nemají nárok na stejnou právní ochranu, jakou mají heterosexuální páry. Současný čínský trestní zákoník (1997) však neobsahuje výslovný zákaz konsensuálních sexuálních činů mezi osobami stejného pohlaví. Výslovné zákazy „ jijian“ (sodomie) byly v Číně zrušeny kolem roku 1912 (konec dynastie Čching).

SHANGHAI PRIDE ZRUŠEN PO 11 LETECH KVŮLI ZHORŠENÍ POSTAVENÍ LGBTI KOMUNITY

Dne 13. srpna 2020 oznámil Shanghai Pride, největší a nejdéle trvající čínský LGBTI festival, zrušení všech budoucích aktivit uprostřed zmenšujícího se prostoru pro LGBTI komunitu. Aktivisté čelili obtěžování kvůli tomu, že vystupovali proti diskriminaci a homofobii. Došlo k blokování online platforem a odstranění obsahu a hashtagů související s LGBTI. Přes různé výzvy a zvyšující se tlak členové LGBTI komunit v boji za svá práva pokračovali.

MEDIÁLNÍ CENZURA LGBTI, PROTOŽE „PROPAGUJÍ NEZDRAVÉ POSTOJE K LÁSCE A MANŽELSTVÍ.”

Čína vydala Obecná pravidla pro produkci obsahu televizních seriálů (2015) zakazující obsah, který „vyjadřuje nebo zobrazuje „abnormální sexuální vztahy nebo sexuální chování, jako je homosexualita“, od roku 2017 je zakázán audiovizuální obsah programu týkajícího se homosexuality. Čína například cenzurovala soutěžící Eurovize z Irska, protože jejich představení zahrnovalo homosexuální odkazy, a dokonce rozmazala místo na obrazovce, které ukazovalo duhovou vlajku. V květnu 2018 proto Evropská vysílací unie zakázala čínskému kanálu Mango TV soutěž vysílat.

EGYPT

PRONÁSLEDOVÁNÍ LGBTI+ KOMUNITY STÁTEM

Úřady nadále zatýkají a stíhají LGBTI+ jednotlivce na základě jejich sexuální orientace nebo genderové identity. Často jsou podrobovány vynuceným análním a pohlavním testům, což představuje porušení zákazu mučení a jiného krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení podle mezinárodního práva. V lednu soud odsoudil Mohameda al-Ghietyho, televizního moderátora, který se veřejně vyjádřil k homofobii, na jeden rok odnětí svobody a udělil mu pokutu za rozhovor s gayem v televizi; rozsudek sloužil k zastrašování lidí před veřejným projednáváním LGBTI+ otázek.

Po hudebním koncertě v srpnu 2017, na nějž si skupina lidí přinesla a vystavila duhovou vlajku, zahájily tamní bezpečnostní síly a prokurátor tvrdé zásahy nejen proti těmto účastníkům, ale proti LGBTI+ komunitě v Egyptě obecně. Provedly vynucená anální vyšetření nejméně pěti obviněným mužům. Celkem 67 zadržených osob čelilo obviněním, která zahrnují i „prostopášnost“ a „podporu sexuální deviace“. Podle trestního zákona a zákona o prostituci jim za podobná obvinění hrozí až patnáct let vězení.

V únoru 2019 byla v souvislosti s protestem, jehož se zúčastnila, svévolně zadržena Malak al-Kashefová, transgender žena a obránkyně lidských práv. Malak byla čtyři měsíce vězněna v mužském vězení Mazra'at Tora a podrobena vynucenému análnímu vyšetření ve vládní nemocnici, kde také utrpěla jiné formy sexuálního napadení zdravotnickým personálem.

NOVÝ NÁVRH ZÁKONA KRIMINALIZOVAL INTIMNÍ VZTAHY LIDÍ STEJNÉHO POHLAVÍ

Desítky členů egyptského parlamentu podepsaly v roce 2017 návrh zákona kriminalizujícího aktivitu lidí stejné genderové identity. Zákon měl postihovat i osoby, které pouze podporují existenci stejnopohlavních intimních vztahů, a to odsouzením k trestu odnětí svobody na dobu jeden až tři roky. Za recidivu hrozilo odnětí svobody až na pět let. Šlo o nejhorší státem podporovanou homofobní kampaň v nedávné egyptské historii.

GAMBIE

ZA HOMOSEXUALITU HROZÍ I DOŽIVOTNÍ TREST

Afrika bohužel zůstává pro gaye prokletým kontinentem. Gambijské úřady opakovaně tvrdě vystupují proti právům LGBTI+ komunity.

Prezident země Jammeh se nechal slyšet, že homosexualita je „satanistickým chováním“. V roce 2008 prohlásil, že zavede přísnější právo proti gayům a homosexuály vyzval, ať do 24 hodin opustí zemi s tím, že vláda „odřeže hlavu“ každému homosexuálovi v zemi. V roce 2014 pak tentýž muž nazval homosexuály havětí, s níž se jeho vláda vypořádá stejně, jako když bojuje s moskyty.

Dne 9. října 2014 začal v Gambii platit kontroverzní dodatek trestního zákoníku, zavádějící přečin „homosexuality s přitěžujícími okolnostmi“, jenž může být trestán dokonce doživotním trestem. O měsíc dříve představitel vládní strany Aliance pro patriotickou reorientaci v rozhovoru pro noviny prohlásil, že homosexuálové by měli být vyhubeni, protože jsou nepřáteli lidskosti.

ZATČENI JEN NA ZÁKLADĚ PODEZŘENÍ

Podle nové legislativy mohou být snadno obviněni nejen homosexuálové, ale také lidé, u kterých existuje „podezření“ na homosexualitu či lidé HIV pozitivní. Amnesty International sledovala případ, kdy bylo Národní zpravodajskou agenturou (NIA) zatčeno pět mužů a tři ženy právě na základě „podezření“ z homosexuality. Ve vazbě je mučili, vyhrožovali znásilněním a také tím, že když svou homosexualitu nepřiznají, bude jim do vagíny či konečníku vpraven nástroj pro „zjištění“ jejich sexuální orientace.

GUYANA

DOŽIVOTNÍ VĚZENÍ ZA SPANÍ SE SVÝM MILOVANÝM

Guyana je v současné době jedinou zemí v Jižní Americe, která má koloniální zákon kriminalizující anální sex, přičemž tento druh sexu je především pro gay komunitu velmi typický. Oddíly 352–354 kapitoly 8.01 trestního zákona zakotvují „činy hrubé neslušnosti vůči mužské osobě“, za které lze uložit 2 roky odnětí svobody, „pokusy o nepřirozený čin u jiného muže“, za něž hrozí 10 let odnětí svobody, a za anální sex je možné uložit až doživotní vězení. Jedním z důvodů pro tak tvrdé tresty je skutečnost, že se Guyana kulturně identifikuje jako součást Karibiku, kde jsou takové zákony v mnoha případech stále běžnou realitou.

ZAVRAŽDĚNI KVŮLI SVÉ SEXUÁLNÍ ORIENTACI

Nejméně tři jedinci byli v roce 2013 zavražděni pravděpodobně na základě jejich sexuální orientace či genderové identity. Tělo 26letého Delona Melvilla bylo nalezeno 2. srpna 2013 ve vesnici Mocha na východním břehu Demerary tři dny poté, co Delon zmizel. Předtím mu členové místní komunity vyhrožovali a vybízeli ho, aby oblast opustil. Znetvořené tělo 19leté Wesley Holderové, známé jako Tiffany, bylo nalezeno ráno 11. ledna 2013 poblíž anglikánského kostela sv. Phillipa v Georgetownu. Zbité tělo 36letého Nandkumara Purnwassieho bylo nalezeno na ulici v Port Mourant ve východní Berbice-Corentyne 26. listopadu 2013. V době psaní tohoto článku nebyl v souvislosti s těmito vraždami nikdo obviněn.

HONGKONG

DISKRIMINACE LGBTI+ V HONGKONGU

Do manželství nebo registrovaného partnerství stejného pohlaví není v Hongkongu možné vstupovat. V Hongkongu rovněž neexistují žádné zákony proti diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity. Hongkongský Nejvyšší soud přitom vyslal jasné sdělení, že vláda musí respektovat právo na rovnost ve svých politikách. Je potřeba, aby tamní vláda zavedla proti diskriminaci komplexní právní předpisy. 

ODMÍTNUTÍ UDĚLENÍ VÍZ KVŮLI REGISTROVANÉMU PARTNERSTVÍ

„QT“ (jak je známa u soudu) přijela do Hongkongu se svojí partnerkou, které bylo odmítnuto udělení víz navzdory tomu, že dvojice vstoupila do registrovaného partnerství ve Spojeném království. Partnerka tak může zůstat v Hongkongu pouze krátkodobě na turistických vízech a není právně způsobilá pracovat v zemi.

JAMAJKA

GAYOVÉ REGISTROVANÍ JAKO SEXUÁLNÍ DELIKVENTI

Pohlavní styk mezi muži je nezákonný a lze za něj uložit trest až desetiletého vězení s těžkou prací. To však není vše. V roce 2009 zavedla Jamajka nový zákon o sexuálních deliktech, který stanoví pravidla pro „registr sexuálních delikventů a registr sexuálních delikventů“ (účinný od října 2011). Podle tohoto zákona musí být každý, kdo je odsouzen za „specifický trestný čin“, registrován jako „sexuální delikvent“ a musí splňovat konkrétní povinnosti. Do tohoto rejstříku musí být zapsáni také muži, kteří spáchali trestný čin sexuálního aktu s osobou stejného pohlaví.

ZA VRAŽDU A VYHROŽOVÁNÍ LGBTI LIDEM NENÍ NIKDO STÍHÁN

Vyhrožování jednotlivcům a obtěžování na základě jejich skutečné nebo vnímané sexuální orientace nejsou plně a pohotově vyšetřovány. Jedním z příkladů je 17letý Dwayne Jones, kterého 22. července 2013 v St. James zabil dav poté, co někdo poukázal na to, že má na sobě ženské šaty. Doposud nebyl nikdo zatčen ani obviněn z jeho vraždy.

Dalším příkladem je právník a aktivista Maurice Tomlinson, který byl nucen opustit Jamajku kvůli opakovanému vyhrožování smrtí v souvislosti s jeho prací hájící práva LGBTI komunity . V únoru 2011 mu hrozila smrt poté, co veřejně odsoudil násilnou policejní razii v gay baru v Montego Bay. V lednu 2012 byly v tisku zveřejněny zprávy o jeho manželství s jiným mužem (v jiné zemi), což vedlo k eskalaci vyhrožování smrtí. Nikdo nebyl nikdy postaven před soud za výhrůžky, které proti němu vyvstaly.

JAPONSKO

V Japonsku se LGBTI lidé stále potýkají s diskriminací doma u svých rodin, v práci, ve vzdělávání i v přístupu ke zdravotnickým službám. Japonsko dosud nezavedlo žádné vnitrostátní právní předpisy sloužící k odstranění diskriminace na základě sexuální orientace, genderové identity a intersexuálního statusu.

DISKRIMINACE TRANSGENDER LIDÍ A ODEPŘENÍ ZDRAVOTNÍ PÉČE

I když si jednotlivci mohou v Japonsku oficiálně změnit pohlaví, povolení k této změně závisí na kritériích, která porušují jejich lidská práva. Následně nemohou mít svatbu a musí podstoupit sterilizaci i operaci pro změnu pohlaví. I po uznání změny pohlaví jsou jejich práva nadále omezována. Pokud jejich změna pohlaví není zapsaná v tzv. registru rodin (Koseki), transgender lidé jsou posláni do vazby na základě jejich pohlaví určeného po narození, a to i v případě, že byla dokončena operace změny pohlaví. Objevují se tak případy, kdy například v roce 2016 transgender žena čelila fyzickému i psychickému týrání, když byla umístěna do vazebního zařízení pro muže a nechali jí oholit vlasy, protože nebyla uznána její genderová identita. Kromě toho věznice a zadržovací střediska často neumožňují transgender vězňům pokračovat v hormonální léčbě, což může mít vážné důsledky pro jejich zdraví.

Omezování práv duhových párů Japonský okresní soud rozhodl v únoru 2021, že nepovolení manželství gayům a lesbám je v rozporu s částí ústavy, která vyžaduje stejné zákony pro všechny. Japonsko zatím neuznává ani jiné formy civilních svazků pro duhové páry. Bez manželství nemohou stejnopohlavní páry dědit, v případě hospitalizace žádat informace o zdravotním stavu partnera a při úmrtí jim nemusí být povolená účast na pohřbu. Některé části země vydávají „partnerské certifikáty“, které přiznávají určitá práva párům stejného pohlaví, ani ty však nezaručují rovnoprávnost.

JEMEN

ZÁKONY UMOŽŇUJÍ TREST UKAMENOVÁNÍM K SMRTI

Článek 264 trestního zákoníku z roku 1994 kriminalizuje sodomii, která je definována jako „kontakt jedné osoby s druhou prostřednictvím jejího řitního otvoru“. Podle tohoto článku jsou oba, ať už muži nebo ženy, potrestáni bičováním o sto úderech, pokud nejsou ženatí/vdaní. Článek dále uvádí, že je „přípustné pokárat jej odnětím svobody na dobu nepřesahující jeden rok“ a umožňuje také trest ukamenováním k smrti, pokud jsou dotyční ženatí/vdaní. Článek 268 kriminalizuje lesbismus a umožňuje trest odnětí svobody na dobu nepřesahující tři roky. Co se týče organizace věznic, lidé zatčení pro obvinění z „homosexuality“ jsou dále drženi v samostatných celách, jejichž podmínky jsou podle United Institute for Peace „extrémně špatné, hraničící s nelidskými“.

STOVKY OSOB ZATČENY A VEŘEJNĚ BIČOVÁNY ZA HOMOSEXUALITU

V letech 2011 až 2012 bylo údajně zatčeno až 316 homosexuálů v 18 jemenských provinciích na základě obvinění z homosexuality, přičemž v roce 2011 to bylo 95 případů a v roce 2012 63 případů. Každý z těchto hlášených případů zahrnoval zatčení dvou homosexuálů.

V říjnu 2020 noviny informovaly, že muž byl potrestán 100 ranami na veřejném náměstí poté, co ho specializovaný trestní soud prvního stupně v Saná prohlásil za vinného z praktikování sodomie s jiným mužem, který byl sám odsouzen k trestu smrti za jiné zločiny.

LITVA

Manželství osob stejného pohlaví v Litvě zakazuje článek 38 ústavy z roku 1992, jakožto i čl. 3 odst. 12 litevského občanského zákoníku z roku 2000.

ÚŘADY NEPOMÁHAJÍ LIDEM LGBTI

V lednu 2020 Evropský soud pro lidská práva rozhodl ve prospěch dvou homosexuálů, kteří čelili online komentářům podněcujícím nenávist a násilí vůči LGBTI lidem. Úřady odmítly vyšetřovat komentáře a uvedly, že chování stěžovatelů bylo „výstřední“ a záměrně provokativní pro „tradiční rodinné hodnoty“ v Litvě. Ovšem Evropský soud pro lidská práva uznal, že stěžovatelé byli vystaveni diskriminaci na základě sexuální orientace a bylo jim odepřeno dostupné řízení o ochraně před budoucím porušováním lidských práv a o dosažení spravedlnosti za minulé porušování.

MADAGASKAR

Homosexuální a lesbické vztahy jsou v madagaskarské společnosti tabu a vláda nedokáže ochránit tuto komunitu před stigmatizací a diskriminací.

ZADRŽENÍ ZA KONSENZUÁLNÍ VZTAH S 19LETOU OSOBOU STEJNÉHO POHLAVÍ

Dne 10. března 2020 byla 33letá žena uvězněna ve věznici Antanimora na základě obvinění z „korupce nezletilých“ za konsenzuální vztah s 19letou osobou stejného pohlaví. Její soud byl odložen nejméně čtyřikrát, v prosinci byla nakonec kvůli pochybnostem osvobozena. Podle článku 331 madagaskarského trestního zákoníku hrozí trest odnětí svobody na dva až pět let a vysoká pokuta pro „každého, kdo se dopustil neslušného nebo nepřirozeného činu s osobou stejného pohlaví mladší 21 let“. Přitom věk dostačující k souhlasu pro heterosexuální sex je 14 let.

MAĎARSKO

MAĎARSKÁ ÚSTAVA ZAKAZUJE MANŽELSTVÍ OSOBÁM STEJNÉHO POHLAVÍ

Politici, včetně předsedy parlamentu a některé veřejné osobnosti, se stále více zaměřují na LGBTI+ lidi homofobními a diskriminačními poznámkami. Díky novele ústavního zákona dnes Maďarsko zakazuje manželství osobám stejného pohlaví na té nejvyšší – tedy ústavní – úrovni. LGBTI+ páry v Maďarsku čelí kvůli nové úpravě diskriminaci, protože ústava definuje rodinu jako „jednotku založenou na manželství muže a ženy, lineárním vztahu krve nebo opatrovnictví“. Všem ostatním jsou tak odepřena práva, která by jim v případě, že by byli jako rodina hodnoceni, náležela.

POLICIE NEPOSKYTLA DOSTATEČNOU OCHRANU

Od července krajně pravicové skupiny verbálně a fyzicky útočily na lidi, kteří organizovali a účastnili se akcí Pride Month v Budapešti a dalších seminářů pořádaných organizacemi LGBTI+ při několika příležitostech. Nevládní organizace a média uvedly, že v některých případech policie neposkytla dostatečnou ochranu před takovými útoky.

VETOVÁNÍ EVROPSKÉ DOHODY O ZABRÁNĚNÍ DISKRIMINACE LGBTI+ LIDÍ MAĎARSKEM 

Nizozemská vláda předložila Radě EU návrh „dohody o zabránění diskriminace LGBTI+“, jež vyzývá Evropskou komisi, aby se zabývala homofobní a transfobní diskriminací. Dohodu však vetovali zástupci Maďarska, kteří tak zablokovali její aplikaci na svém území.

ZÁKAZ ZMĚNY POHLAVÍ PRO TRANSGENDER A INTERSEX OSOBY

V květnu 2020 byla v Maďarsku přijata novela zákona, jejíž článek 33 znemožňuje transgender a intersex osobám úřední změnu pohlaví v souladu s vnímáním vlastní genderové identity, a tím i možnost získat odpovídající doklady (to bylo dosud v Maďarsku možné), což je v rozporu s jejich lidskými právy. Podle novely má být v matrice a v dokladech totožnosti uvedeno „biologické pohlaví založené na zrození a genomu“, což znemožňuje jakoukoliv pozdější úřední změnu tohoto údaje.

POSLECHNĚTE SI AMNESTY PODCAST A SHLÉDNĚTE DEBATU S MEZINÁRODNÍMI HOSTY

V rámci festivalu Prague Pride 2020 jsme uspořádali debatu se zahraničními hosty z Maďarska, Polska a Slovenska, kde jsme si povídali o stupňujícím se tlaku na LGBTI+ komunitu v těchto zemích. Záznam z debaty si můžete poslechnout ZDE. O LGBTI+ situaci v zemích V4 a transgender problematice jsme si podívali se spoluzakladatelem spolku Trans*parent Viktorem Heumannem a odbornicí na LGBTI+ problematiku z Amnesty International Žanetou Sladkou. Podcast si můžete pustit ZDE.

MAROKO

ŽÁDNÝ TREST ZA ZVEŘEJNĚNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ

Situaci v Maroku stále ovlivňuje článek 489 trestního zákoníku, který kriminalizuje konsensuální sexuální vztahy osob stejného pohlaví. Úřady stále nedokáží vyšetřovat podněcování k násilí na LGBTI osobách ani poskytovat lidem ochranu bez ohledu na jejich sexuální orientaci nebo genderovou identitu. V dubnu řada jednotlivců násilně „vyřadila“ uživatele ze seznamovacích aplikací stejného pohlaví a zveřejnila jejich sexuální orientaci a genderovou identitu bez jejich souhlasu. Organizace LGBTI uvedly, že tato „kampaň“ vedla k vyhrožování těmto osobám a jejich napadení. Zároveň facebooková skupina v Agadiru povzbuzovala lidi k tomu, aby lynčovali LGBTI sexuální pracovnice. Úřady tuto událost veřejně neodsoudily a státní média o ní neinformovala.

NĚMECKO

RODIČE MOHOU STÁLE „LÉČIT“ SVÉ DĚTI Z HOMOSEXUALITY

V květnu přijal federální parlament zákon zakazující takzvané „konverzní terapie“, jejichž cílem je změnit nebo potlačit sexuální orientaci nebo genderovou identitu člověka. Ačkoli byl zákon považován za posílení práv LGBTI lidí, byl kritizován nevládními organizacemi a odborníky za to, že plně nepokrývá všechny oblasti. Zákon například zakazuje konverzní terapii pouze osobám mladším 18 let. Dále byly vzneseny obavy, že zákon umožňuje výjimky pro rodiče, kteří se snaží „vyléčit“ své děti, pokud „hrubě neporuší svou povinnost péče“. V mnoha případech se Německo snaží zajistit rovné postavení LGBTI komunity ve společnosti poskytováním právní ochrany před diskriminací na základě orientace, schvalováním sňatků osob stejného pohlaví a umožňováním adopcí dětí párům stejného pohlaví. Cesta ke stejnému postavení LGBTI komunity ve společnosti však stále ještě neskončila.

POLSKO

ZÓNY BEZ LGBTI+

Poté, co některá města, včetně Varšavy, vyhlásila podporu LGBTI+ lidem, předseda vlády Morawiecki uvedl, že polští rodiče si nepřejí, aby byly jejich děti povzbuzovány „homosexuálními tendencemi“, a někteří představitelé krajských stranických buněk se pokusili prohlásit města a celé provincie za místa „bez LGBTI+ ideologie“. Tato kampaň, která rozšířila homofobní rétoriku online i offline, byla nadšeně přijata politiky a konzervativními médii.

Polští LGBTI+ aktivisté spravují „mapu nenávisti“ (Atlas of Hate), kde mapují všechny radnice, kraje a ostatní orgány samosprávy, které tuto rezoluci přijaly nebo se jinak postavily proti LGBTI+ lidem.

PO ÚČASTNÍCÍCH HÁZELI PETARDY, DLAŽEBNÍ KOSTKY A VEJCE

V červenci 2019 ve městě Białystok bylo okolo tisíce účastníků pochodu LGBTI+ Pride napadeno čtyřmi tisíci anti-LGBTI+ demonstranty, kteří po účastnících házeli petardy, dlažební kostky a vejce a křičeli urážky a fyzicky napadli některé pochodující. Polsko má před sebou dlouhou cestu, aby změnilo hluboce zakořeněnou homofobii a transfobii ve své společnosti.

TRANSGENDER LIDÉ V POLSKU SE O SVŮJ GENDER MUSÍ SOUDIT S RODIČI

Polská legislativa neobsahuje žádné zákony o změně pohlaví, jako je tomu například v ČR. O úřední změnu pohlaví musíte v Polsku požádat soud. Ten posoudí výpovědi lékařů, přátel, rodiny nebo kolegů, a zjišťuje, zda se chováte podle svého právoplatného genderu. U soudního líčení jsou vaší protistranou vlastní rodiče – musíte se tedy o svůj gender soudit s nimi.

ZÁKAZ SEXUÁLNÍ VÝCHOVY

Polská vláda zablokovala úsilí poskytnout dospívajícím komplexní sexuální výchovu, která je v souladu s mezinárodními standardy. Vládnoucí strana PiS zkreslila komplexní sexuální výchovu a snahy o prosazování rovnosti žen a mužů jako útoky na „tradiční“ rodinné hodnoty a ohrožení dětí, přičemž tyto argumenty používá k podkopání skupin práv žen a LGBTI+.

POSLECHNĚTE SI AMNESTY PODCAST A SHLÉDNĚTE DEBATU S MEZINÁRODNÍMI HOSTY

V rámci festivalu Prague Pride 2020 jsme uspořádali debatu se zahraničními hosty z Maďarska, Polska a Slovenska, kde jsme si povídali o stupňujícím se tlaku na LGBTI+ komunitu v těchto zemích. Záznam z debaty si můžete poslechnout ZDE. O LGBTI+ situaci v zemích V4 a transgender problematice jsme si podívali se spoluzakladatelem spolku Trans*parent Viktorem Heumannem a odbornicí na LGBTI+ problematiku z Amnesty International Žanetou Sladkou. Podcast si můžete pustit ZDE.

PÁKISTÁN

HOMOSEXUALITA? PROTI PŘÍRODĚ!

Podle nedávné studie střediska Pew Research Center patří Pákistán mezi země, které jsou k homosexualitě nejméně tolerantní. Otevřená homosexuální orientace je v mnoha částech země, a především mimo velká města, považována za tabu.

Pákistánské právo kriminalizuje stejnopohlavní páry, když například v článku 377 trestního zákona uvádí: „Ten, kdo má dobrovolně tělesný styk proti řádu přírody s jakýmkoli mužem, ženou nebo zvířetem, bude potrestán odnětím svobody […], na dobu, která nesmí být menší než dva roky a vyšší než deset let, a musí rovněž zaplatit pokutu.“

Homosexuální páry v Pákistánu obvykle žijí v celoživotním utajení. V některých kmenových společnostech v oblastech podél severozápadní hranice země je ovšem tolerován, byť držen v tajnosti, dávný zvyk sexuálních vztahů mezi muži a mladými chlapci.

WEBOVÝ SERVER PRO HOMOSEXUÁLY NEPROŠEL

Odvážným pokusem prolomit společenské tabu bylo zřízení webového serveru queerpk.com. Ten měl pomáhat příslušníkům pákistánské homosexuální a transsexuální komunity navazovat vztahy a vyměňovat si zkušenosti. Cenzoři jej ale vzápětí zablokovali.

RUSKO

PUTINOVY HOMOFOBNÍ ZÁKONY

Od roku 1993 není v Rusku homosexualita trestným činem. V roce 1999 došlo k vyškrtnutí homosexuality z ruské klasifikace duševních chorob. Nicméně hluboké předsudky v ruské společnosti stále přetrvávají. Gayové a lesby jsou zde diskriminováni a šikanováni. Až 74 % Rusů nepovažuje homosexualitu za morálně přijatelnou.

V červnu 2013 došlo v oblasti LGBTI+ práv k obrovskému zlomu. Prezident Vladimir Putin podepsal tzv. antipropagační zákon, který zakazuje propagaci netradičních sexuálních vztahů. Porušení zákona se trestá vysokými pokutami od čtyř tisícovek až po milion rublů, uvězněním, vyhoštěním či pozastavením činnosti organizace. Účelem zákona má být ochrana dětí a mládeže před jakýmkoliv obsahem, který „propaguje homosexualitu jako společenskou normu na úkor tradičně uznávaných rodinných hodnot“. Na základě zákona úřady rozhodly například o úplném zákazu pořádání moskevského Pride festivalu, a to na sto let.

DĚTI 404 – PŘÍPAD ELENY KLIMOVÉ

Ruská vláda v podstatě navozuje atmosféru, že LGBTI+ mládež v Rusku neexistuje. I proto pojmenovala Elena Klimová, mladá ruská žurnalistka a LGBTI+ aktivistka, svůj projekt Děti 404. Číslem 404 signalizuje prohlížeč neexistující webovou stránku – Error 404 Page not found. Projekt funguje jako podpůrná skupina na Facebooku a jeho ruské verzi Vkontakte. Mladí gayové a lesby tu mají možnost podělit se se svými příběhy a problémy. Elena Klimová byla za svoje aktivity, které porušují antipropagační zákon, odsouzena a byla jí uložena pokuta 50 000 rublů.

HATE CRIMES

V roce 2013 byl zavražděn 38letý zástupce ředitele Kamčatského letiště Oleg Serďuk, který neskrýval, že je gay. Jeho tělo bylo nalezeno ve vyhořelém autě poté, co byl k smrti zbit a ubodán. V říjnu roku 2014 byla zavražděna 29letá tanečnice a lektorka tanga, která mimo jiné nabízela lekce i stejnopohlavním párům a taktéž se hlásila ke své lesbické orientaci.

SAÚDSKÁ ARÁBIE

MUČENÍ NEBO TREST SMRTI ZA VEŘEJNÉ PROJEVY NÁKLONNOSTI

Tato blízkovýchodní země je pro LGBTI+ lidi horkou půdou. Homosexuální chování může být trestáno až smrtí. Podle místního práva je styk muže s mužem sodomií – zločinem, za nějž může být ženatý muž potrestán ukamenováním, svobodný až sto ranami holí nebo bičem. Trestné jsou i vztahy lesbické. Homosexuálům hrozí i trest vězení, umístění v ústavu pro duševně choré či chemická kastrace, cizincům pak vyhoštění.

ODEPŘENÍ PRÁVA NA SPRAVEDLIVÝ SOUDNÍ PROCES

Systém státu postrádá nejzákladnější opatření k zajištění práva na spravedlivý soudní proces. Často jsou rozsudky smrti uloženy členům LGBTI+ komunity po nespravedlivých řízeních a není ničím nezvyklým, když obviněný dostane 500 ran bičem jako dodatek k pěti letům vězení. K samotnému odsouzení a „přiznání“ většinou dochází na základě mučení. Místní Úřad pro vyšetřování a státní stíhání dokonce uvažuje o žádosti o trest smrti pro každého, kdo „používá sociální média k prosazování stejnopohlavních vztahů v zemi“.

SAUDSKÝ DIPLOMAT ŽÁDA O AZYL V USA

Závažnost situace dokládá i případ saúdského diplomata Aliho Ahmada Asseriho, který v roce 2010 žádal o azyl v USA. Je totiž gay. „Můj život je ve velkém ohrožení, když se vrátím do Saúdské Arábie, zabijí mě za bílého dne,“ řekl tehdy Asseri televizní stanici NBC.

SLOVENSKO

NEMOHOU ŽÁDAT INFORMACE O ZDRAVOTNÍM STAVU PARTNERA

Na Slovensku nejsou uznávány žádné právní svazky pro lidi stejného pohlaví. Stát neuznává ani sňatky v zahraničí. Protože svazky nejsou nijak právně upraveny, LGBTI+ osoby nejsou považovány za blízkou osobu svého partnera/partnerky a nemohou tak žádat informace o jejich zdravotním stavu. Dědění majetku není automatické, je nutná závěť zesnulého. V oblasti přístupu k asistované reprodukci slovenská legislativa omezuje právo LGBTI+ osob, jelikož žadatelé musejí být manžely, přičemž žádost musejí podat společně a osobně.

PRIDE POCHODY JSOU TRADIČNĚ DOPROVÁZENY VELKÝMI PROTESTY

Společenské postoje na Slovensku jsou do značné míry formovány postoji vlivné katolické církve. V roce 2013 si mohli ve všech slovenských kostelích věřící vyslechnout jednotné kázání ostře směřované proti tzv. kultuře smrti – jejímiž nositeli jsou podle biskupů ti, kdo nectí tradiční genderové role a prosazují rovnost pohlaví, tedy zejména trans a queer lidé. Pride pochody jsou tradičně doprovázeny velkými protesty a konfrontační rétorikou pravicových a konzervativních uskupení a také řadou bezpečnostních opatření.

NUCENÁ KASTRACE PŘI ZMĚNE RODU

Lékařský posudek pro změnu rodu vydává sexuologická ambulance. Aby ho vydala, vyžadují se nežádoucí chirurgické zásahy do těla transgender osoby s cílem odstranit její reprodukční orgány, čili nucená kastrace. Legislativně není žádné opory v tom, že musí absolvovat právě takový typ chirurgického zákroku.

POSLECHNĚTE SI AMNESTY PODCAST A SHLÉDNĚTE DEBATU S MEZINÁRODNÍMI HOSTY

V rámci festivalu Prague Pride 2020 jsme uspořádali debatu se zahraničními hosty z Maďarska, Polska a Slovenska, kde jsme si povídali o stupňujícím se tlaku na LGBTI+ komunitu v těchto zemích. Záznam z debaty si můžete poslechnout ZDE. O LGBTI+ situaci v zemích V4 a transgender problematice jsme si podívali se spoluzakladatelem spolku Trans*parent Viktorem Heumannem a odbornicí na LGBTI+ problematiku z Amnesty International Žanetou Sladkou. Podcast si můžete pustit ZDE.

SRÍ LANKA

VYNUCENÉ VYŠETŘENÍ

K pronásledování, obtěžování a diskriminaci LGBTI lidí na Srí Lance slouží části trestního zákoníku, které zakazují „nepřirozené trestné činy“ definované jako „tělesný styk proti řádu přírody s jakýmkoli mužem, ženou nebo zvířetem“. Organizace pro lidská práva v říjnu 2020 oznámily, že nejméně sedm LGBTI osob bylo od roku 2017 podrobeno nuceným análním a vaginálním vyšetřením ze strany policie a soudních lékařů ve snaze dokázat obvinění ze sexuálních vztahů osob stejného pohlaví.

TCHAIWAN

„ROVNOST“ MANŽELSTVÍ PRO PÁRY STEJNÉHO POHLAVÍ

Tchajwanský parlament schválil 17. května 2019 zákon umožňující uzavírat manželství mezi páry stejného pohlaví, čímž se tato země stala první asijskou zemí, která otevřela cestu rovnosti manželství.

Zákon však v některých oblastech nedosahuje skutečné a úplné rovnosti manželství. Neposkytuje stejná práva na adopci pro páry stejného pohlaví, umožňuje totiž manželům v manželství osob stejného pohlaví adoptovat pouze biologické děti svých partnerů, nikoli však společnou adopci nebiologických dětí, jak je povoleno pro manželské páry opačného pohlaví. Navíc se zákon vztahuje pouze na manželství osob stejného pohlaví mezi tchajwanskými občany a zahraničními manželi, jejichž země legalizovaly svazky osob stejného pohlaví. Navzdory úspěchu ve zlepšování ochrany práv LGBTI je třeba udělat ještě více pro zlepšení povědomí o potřebě antidiskriminační společnosti, zejména ve školách. V některých částech společnosti a vzdělávacího systému totiž stále přetrvává homofobie, zkreslené názory na LGBTI osoby a zaujatost.

TUNISKO

PORUŠENÍ ÚSTAVY KVŮLI TRESTÁNÍ LGBTI+ LIDÍ

V Tunisku jsou intimní vztahy mezi dospělými stejného pohlaví v rozporu se zákonem. V důsledku toho jsou LGBTI+ lidé vystaveni riziku zatčení a stíhání na základě jejich skutečné nebo domnělé sexuální orientace nebo genderové identity. Jsou také vystaveni riziku zneužívání ze strany státu, rodiny a širší komunity. Lidé, kteří mají intimní vztahy stejného pohlaví, čelí od roku 2015 podle tuniského trestního zákoníku tříletému vězení. Článek 230 kriminalizuje vztahy stejného pohlaví jak pro muže, tak pro ženy – i když je typicky používán k uvěznění mnohem více mužů než žen.

Podle DAMJ, tuniského sdružení pro spravedlnost a rovnost, zatkla policie v roce 2019 nejméně 78 mužů a v rámci svých vyšetřování provedla anální vyšetření. Taková vyšetření porušují zákaz mučení a jiného špatného zacházení. Nejméně 70 mužů bylo odsouzeno k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce až jeden rok.

NETOLERANCE OD RODINY A STÁTU

Kvůli obavám ze stigmatu mnoho lidí raději skrývá svou genderovou identitu a sexuální orientaci i před svými rodinami. Navíc policisté pod hrozbou zatčení mnohdy nutí LGBTI+ k úplatkům, a to i přesto, že policie téměř nikdy nemá důkaz o jejich zapojení do „homosexuálních“ vztahů. Kriminalizace vztahů stejného pohlaví a potrestání těch, kteří nerespektují heterosexuální „normy“, podporuje netoleranci vůči LGBTI+ v Tunisku a vytváří prostředí, v němž homofobní zločiny zůstávají bez trestu.

POLICIE PODPORUJE NÁSILÍ NA LIDECH Z LGBTI KOMUNITY

LGBTI Tunisané čelí právní i sociální diskriminaci. Jsou zatýkáni a stíháni podle zákonů, které kriminalizují konsensuální sexuální vztahy osob stejného pohlaví. Ochrany se nemohou dočkat ani od policie. Dne 5. srpna 2020 policista v centru města Tunis verbálně zaútočil na Ranii Amdouni, feministickou aktivistku za práva LGBTI osob a prezidentku sdružení Chouf Minorities. To vedlo ke slovní hádce mezi policistou a Ranií Amdouni, která upoutala pozornost kolemjdoucích, a ti ji a tři její přátele poté napadli. Policie stála stranou, nezasáhla, aby útok zastavila, a na druhou stranu podněcovala k násilí pomocí homofobních a transfobních urážek. Rania a její přátelé vznesli obvinění a bylo zahájeno vyšetřování. I když byla totožnost zúčastněných policistů známa, nebyli po vyšetřování suspendováni ani zatčeni.

TURECKO

ZÁKAZ LGBTI+ UDÁLOSTÍ BYL ZRUŠEN… ANEBO NE?

Neomezený zákaz všech lesbických, homosexuálních, bisexuálních, transsexuálních a intersexových (LGBTI+) událostí, který v listopadu 2017 vydal guvernorát v Ankaře, byl zrušen v dubnu 2019 na základě soudního příkazu. Následně byly ale LGBTI+ události zakázány jednotlivě. Pride pochod studentů na Technické univerzitě Středního východu (METU) v Ankaře v květnu byl vedením univerzity zakázán a policie jej ukončila zbytečnou a nadměrnou silou. V červnu 2019 vydaly guvernoráty İzmir, Antalya a Mersin paušální zákazy s cílem předejít událostem týdne Pride.

V roce 2019 zakázala turecká vláda už popáté istanbulský Pride pochod. Poslední Pride průvod v Istanbulu byl v červnu 2014 a zúčastnilo se ho sto tisíc lidí. Vše je nyní vzdálená vzpomínka, obzvláště od zásahu, který následoval po neúspěšném pokusu o převrat v červenci 2016. Podle zákona o výjimečném stavu byl vydán plošný zákaz demonstrací po celém Turecku.

OMEZOVÁNÍ SVOBODY PROJEVU OHROŽUJE EXISTENCI LGBTI+ KOMUNITY

Turecko je stále více „normalizováno“ – aktivisté za lidská práva jsou často terčem útoků. Do 26. února 2018 bylo zadrženo 845 lidí za posty na sociálních sítích, 643 lidí bylo předmětem soudního řízení a 171 účtů na sociálních sítích bylo vyšetřováno v souvislosti s příspěvky o chování tureckých jednotek u syrského Afrínu. Mezitím bylo kvůli výjimečnému stavu trvale uzavřeno více než 1 300 neziskových organizací – kvůli údajnému spojení s „teroristickými“ skupinami, mezi nimiž je i mnoho LGBTI+ organizací. Ty, které zůstávají, hlásí prudký nárůst zastrašování a obtěžování. Tyto všeobecné zákazy ohrožují samotnou existenci LGBTI+ organizací a zvrácení progresivního trendu, který existoval před pokusem o převrat v boji proti homofobii a transfobii.

UGANDA

NEBEZPEČÍ HROZÍ HOMOSEXUÁLŮM I AKTIVISTŮM

Uganda je velice nebezpečné místo pro LGBTI+ komunitu a její podporovatele. Trvalý nárůst diskriminace s sebou přináší svévolné zatýkání, mizení lidí a mučení zaměřeného právě na osoby s jinou sexuální orientací či genderovou identitou. Gayové a lesby v Ugandě toto nebezpečí vnímají a někteří z nich se proto rozhodli co nejméně vycházet ze svých domovů. V místních bulvárních novinách dokonce vyšel seznam „200 hlavních homosexuálů v zemi“, čímž podporuje strach LGBTI+ komunity z novodobého honu na čarodějnice.

Lidé, kteří praktikují homosexuální pohlavní styk anebo uzavřou manželství s osobou stejného pohlaví, mohou být odsouzeni na doživotí. Homosexualita je přitom v ugandském zákoníku definovaná už jako dotýkání se osoby stejného pohlaví „se záměrem dopuštění se homosexuálního aktu“. Osobám, které homosexuály veřejně podpoří anebo je sezdají, hrozí až sedm let vězení. Problémy mají také aktivisté, kteří LGBTI+ komunitu podporují.

PLÁNY NA ZAVEDENÍ TRESTU SMRTI

V říjnu 2019 policie zatkla šestnáct aktivistů LGBTI+ a podrobila je nuceným análním vyšetřením poté, co ministr pro etiku a integritu oznámil plány na zavedení trestu smrti za konsensuální sexuální aktivitu stejného pohlaví, která se zatím trestá doživotím.

UKRAJINA

NÁSILNÉ ÚTOKY NA LGBTI+ AKTIVISTY

Ještě pořád se jednotlivci, kteří se zúčastní feministické nebo LGBTI+ akce na Ukrajině, vystavují nebezpečí výhrůžek a fyzického násilí. Místní krajně pravicové skupiny, které se prezentují jako vlastenecké a nacionalistické, narušují veřejné diskuse a shromáždění, ohrožují novináře, aktivisty a pronásledují účastníky veřejných akcí. Dělají to téměř s úplnou beztrestností. Z desítek nedávných útoků byl soudně řešený pouze jeden.

NAPADENI BYLI I ČLENOVÉ TAMNÍ AMNESTY INTERNATIONAL

Více než dvacet lidí z krajně pravicových skupin 10. května 2018 v Kyjevě vyhrožovalo násilím účastníkům zasedání Amnesty International, které se týkalo LGBTI+ práv. K útokům mělo dojít, pokud neodejdou. Majitel místa, kde se akce konala, se k výzvám připojil a nařídil událost zrušit a uvolnit prostory. U incidentu byli přítomní i policisté, kteří ale odmítli zasáhnout.

Dalším příkladem násilí páchaného na aktivistech je Vitalina Kovalová, která se účastnila pochodu Women’s March 2018, kde po ní pravicová skupina „Karpatská Sič“ hodila červenou barvu. Ta se jí dostala do očí a způsobila chemické popáleniny. Naštěstí nepřišla o zrak. Pokrytá barvou zamířila na policejní stanici, kde po ní chtěli, aby nahlásila svou adresu na doslech útočníkům. Od pochodu dostávala ona i její přátele výhrůžné zprávy a byly sledováni. Pouze dva ze šesti útočníků byli stíháni za „drobná zranění“. Nenávistný motiv útoku byl však předmětem zvláštního vyšetřování, které bylo zahájeno v prosinci 2018 a stále pokračuje. Vitalinin případ je jen jedním z mnoha útoků, které Amnesty International dokumentovala.