Láska je láska, ale registrované partnerství není manželství.

Mnoho lidí si myslí, že RP je vlastně manželství pro gaye a lesby. Omyl. Mezi manželstvím a RP panuje obrovské množství rozdílů jak v rovině právní, praktické, tak i symbolické.

Amnesty se ztotožňuje s tím, že odmítnutí uznání manželství pro gay a lesbické páry jim tak znemožňuje přístup i k dalším právům registrovaných partnerů v Česku.

ROZDÍLY MEZI MANŽELSTVÍM A REGISTROVANÝM PARTNERSTVÍM

ROZDÍLY V OBLASTI MAJETKOVÉHO PRÁVA

Vstupem do RP nevzniká společné jmění manželů nebo společné nájemní právo. V případě smrti jednoho z registrovaných partnerů také neexistuje nárok na vdovský a vdovecký důchod.

Na rozdíl od manželství v registrovaném partnerství nevzniká společné jmění, jehož existence v případě manželů výrazně zlehčuje jejich život, protože si nemusí ke každému úkonu udělovat plnou moc a také je společné jmění výhodnější z hlediska daní. Registrovaní partneři nabývají majetek buď do svého vlastnictví každý zvlášť, anebo do podílového spoluvlastnictví. Pro případ zániku partnerství neexistuje žádná úprava vypořádání majetku. Také při dědickém řízení může na registrovaného partnera připadnout menší podíl než na manžela.

Při smrti jednoho z registrovaných partnerů není pozůstalému partnerovi přiznávaný vdovský a vdovecký důchod. Také nedochází k přechodu nároků zesnulého na partnera, jako je to v případě manželství u nemocenských dávek, důchodu a jiných.

Rozdíly existují také v oblasti práv týkajících se bydlení. Pokud je obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující mu tam bydlet, uzavřením manželství vznikne druhému z manželů právo bydlení. Na druhou stranu při registrovaném partnerství takové právo bydlení vůbec nevzniká.

Podobná úprava platí i ve vztahu k nájemnímu (a jinému obdobnému) právu, kdy manželům automaticky vzniká společné nájemní právo, když jeden z manželů má nájemní právo k bytu anebo domu, naproti tomu registrovaným partnerům společné nájemní právo nevzniká a musí uzavřít společnou smlouvu s pronajímatelem, stejně jako kdyby šlo o cizí osoby.

ROZDÍLY PŘI UZAVÍRÁNÍ SVAZKU

Snoubenci mohou uzavřít občanský sňatek téměř na jakékoli matrice nebo českém konzulátu v zahraničí, přičemž prohlášení činí před starostou, místostarostou nebo pověřeným členem zastupitelstva v přítomnosti matrikáře. Registrovaní partneři naopak mohou uzavřít registrované partnerství pouze na 14 určených úřadech jen v určené dny a časy a prohlášení činí jen před matrikářem. O sňatečném obřadu občanský zákoník uvádí, že je veřejný a slavnostní a činí se v přítomnosti dvou svědků. Vznik registrovaného partnerství je naopak pouze administrativním úkonem, ke kterému dochází bez svědků a zákon tak symbolicky snižuje jeho hodnotu

Lesby a gayové navíc nemají nárok na bezplatnou změnu příjmení ani na dva dny volna na svatbu, jako je tomu v případě manželů.

Uzavřením manželství vzniká manželům také zákonem uznaný vztah s příbuznými druhého manžela – tzv. švagrovství, naproti tomu při registrovaném partnerství podle zákona žádný vztah k rodině partnera nevzniká.

ROZDÍLY VE VZTAHU K DĚTEM A RODINĚ

V současné době neexistuje žádná možnost, aby registrovaní partneři společně oficiálně vychovávali dítě tak, aby podle práva oba byli rovnocennými rodiči. Ústavní soud v roce 2016 rozhodl o protiústavnosti §13 zákona o registrovaném partnerství a zrušil jej, protože zakazoval jednotlivci, který vstoupil do registrovaného partnerství, adoptovat děti. Každý z nás má za určitých právem stanovených podmínek možnost osvojit si dítě, nicméně v původním znění zákona osoba, která vstoupila do registrovaného partnerství, toto právo ztrácela. Stále si ale registrovaní partneři nemohou osvojit dítě společně jako pár, ani si jeden partner nemůže „přiosvojit“ dítě svého partnera, jak je to možné v případě manželů.

V Česku podle Českého statistického úřadu vyrůstá ve stejnopohlavních rodinách kolem 1000 dětí. Nebiologický, tzv. sociální rodič, dítě vychovává a společensky i emocionálně je pro něj prostě rodičem. Ale nemá ve vztahu k němu žádná práva. Paradoxně má ale povinnost podílet se na jeho výchově.

V praxi to může přinášet velké problémy. Podívejte se na příběh dvou maminek, které společně vychovávají dceru Hermínku.

Protože sociální rodič není zákonným zástupce dítěte, nemá automaticky právo vyzvednout dítě ve školce, ve škole, jít s ním k lékaři, získat informace o jeho zdravotním stavu a podobně. Vždy záleží na „dobré vůli“ učitelky či lékaře. Sociální rodič nemá vůči dítěti vyživovací povinnost, v případě rozchodu rodičů tak dítě nemá právo na alimenty ani právo ze zákona se stýkat s druhým sociálním rodičem. Dítě nemá nárok na sirotčí důchod po svém sociálním rodiči a v tom nejhorším případě – smrti oficiálního rodiče dítěte – nemá sociální rodič žádnou jistotu, že jeho dítě neskončí v dětském domově. Osud dítěte záleží na rozhodnutí konkrétního soudce.

Proto se česká Amnesty stala spolupořadatelem kampaně s názvem Jsme fér.

Věříme, že i gayové a lesby v České republice by měli mít rovná práva, tedy i možnost uzavřít manželství, a s ním nabýt všechna práva, která se k němu váží.

Rozhodli jsme se současnou situaci změnit a pomoci můžete i vy. Teď máte příležitost měnit historii. Podpisem petice požadujte po českých zákonodárcích zrovnoprávnění svazků heterosexuálních párů a gay a lesbických párů. Ukažte, že vám diskriminace na základě sexuální orientace není blízká a podpořte možnost všech milujících se párů vstoupit do manželství.

Přijďte podepsat petici za přijetí zákona o manželství pro všechny na některé z férových míst ve svém městě. Protože petiční archy poputují poslancům a poslankyním a v České republice je dle českého petičního zákona nutné, aby petice měla písemnou, nikoli elektronickou formu, je nutné „být u toho“ osobně.

CHCI SE POSTAVIT ZA ZROVNOPRÁVNENÍ GAYŮ A LESEB