#Neboj se taky mluvit

Dodáváme lidem odvahu k tomu, aby o sobě, o svojí sexuální orientaci či identitě, veřejně mluvili. Ačkoliv u mnohých z nich dojde ke coming outu před svojí rodinou a blízkými přáteli, v rámci širšího okruhu lidí o své “jinakosti” často mlčí. Podívej se na ty, kdo se rozhodli představit svůj příběh. A "neboj se taky mluvit" ...

O Kampani           Amnesty a LGBT+


 
 

Chci také říct svůj příběh

 
 

Příběh desátý - Viktor H.

Viktor H. (38, Praha) - Překladatel, spoluzakladatel spolku Trans*parent prosazujícího práva transgender osob. Hovoří o své zkušenosti transgender muže, který by se měl v rámci své změny pohlaví snažit naplňovat kýžený ideál mužství. Jak ale takový ideální muž vypadá, jak se má chovat? Kdo nebo co o tom rozhoduje? Existuje nějaký test správného mužství/ženství? Viktor, který je přesvědčen o tom, že nelze udělat tlustou čáru za životem před změnou pohlaví, zkoumá a zkouší nabourávat genderové stereotypy ve společnosti i ve vlastních představách - navíc v roli muže, jehož úřední pohlaví v dokladech zatím zůstává ženské.

Příběh devátý - Jan Š.

Jan Š. (27, Praha) - Básník, překladatel, aktivista, křesťan, mluví o svobodě být sám sebou ve světě, který v tom člověku často brání. Vzpomíná, jak byl v dospívání především vrstevníky vtěsnáván do stereotypní role muže, která mu nikdy úplně neseděla. Mimo jiné k ní patří i homofobie. Překonáním homofobie, kterou v sobě často máme hlouběji, než si myslíme, se tak nejen LGBT+ lidé, ale i lidé hetero, mohou dostat ke svobodě a vztahům s druhými lidmi bez zátěže předsudků a strachu.

Příběh osmý - Žaneta S.

Žaneta S. (32, Plzeň), právnička, LGBT+ aktivistka a lesba se zamýšlí nad tím, že žijeme ve světě plném škatulek, do kterých se nás společnost snaží napasovat. Jako kdyby existoval nějaký prototyp toho, jak má taková lesba vypadat. A jen proto, že tuto stereotypní představu nenaplňuje, dostává se někdy do absurdních situací, kdy okolí zpochybňuje to, kým je a co cítí. A tak je nucena dokola někomu “dokazovat“, že je skutečně na holky a vysvětlovat, že sexuální orientace je pouze jedna z mnoha věcí, která ji definuje a nemusí nutně ovlivňovat celý zbytek jejího života včetně vzhledu a oblékání.

Příběh sedmý - Lukáš H.

Lukáš H. (31, Stříbro), fotograf, aktivista, gay. Jako malý chlapec byl zneužit mladým mužem. Tato událost se zásadně podílela na utváření jeho identity i na vztahu s jeho nejbližší osobou - matkou. V průběhu dospívání se kvůli své orientaci stal obětí dlouhodobé šikany ze strany okolí. Současně se snažil vyrovnat se zážitkem z dětství. Proto ho začal v rané dospělosti reflektovat uměleckou tvorbou, která byla jedinou možností, jak o daných věcech komunikovat s těmi nejbližšími. Dnes se těmto tématům ve své tvorbě věnuje konstantně. Snaží se je tak detabuizovat a současně podpořit ostatní, kteří si prošli podobnými zkušenostmi, jako on sám.

Příběh šestý - Bára Š.

Bára Š. (32, Praha), editorka a moderátorka Radia Wave, lesba (avšak obecně skeptická vůči kategoriím), přibližuje počátky a historii queer magazínu Kvér. V digitálním éteru měl pořad nestereotypně reflektující LGBT témata premiéru na podzim roku 2012. Bára mluví o dilematu a rozhodování, jestli se chopit spoluautorství magazínu a vystavit se tak riziku „nálepkování“ ze strany okolí. Po letech fungování pořadu ale moderátorka díky mnoha hostům, tématům a příběhům zjistila, že otevřenost je to nejlepší řešení a současně může být inspirací také pro ostatní.

Příběh pátý - Jan M.

Jan M. (32, Kladno) - Programátor a feminista, žijící v polyamorických vztazích. Hledá si vlastní cestu světem, kde obecně přijímaná představa o vztahu nutně obsahuje tu jedinou pravou Lásku a končí pohádkovou svatbou. Myslí si, že není nutné se rozhodovat, koho člověk má rád (nebo miluje) víc a koho méně. Váží si toho, že se svými partnerkami, a ony s ním, mohou sdílet vše - včetně vztahů k jiným lidem, ať už přátelských či romantických. A byla by věčná škoda nedat šanci lásce jenom proto, že už existuje jiná a společnost předepisuje pro partnera jenom jedno místo.

Příběh čtvrtý- Adéla S.

Adéla S. (32, Praha) - Dlouhodobě žije se svou partnerkou a nedávno se jim narodila dcera Hermína. Byl to pro ně velmi silný a důležitý moment v jejich vztahu a životě vůbec. Adélina partnerka ale nemá k dceři žádná práva a to ani v případě, že by žila s Adélou v registrovaném partnerství, nemůže si Hermínu adoptovat a vystupovat jako její právoplatný rodič. Obě věří, že se to časem změní, a že jejich dcera bude vyrůstat v otevřenější a tolerantnější společnosti a nebude se muset setkávat s projevy homofobie.

Příběh třetí - Michal J.

Michal J. (Praha) – HIV/AIDS aktivista, preventista a pracovník v sociálních službách, který je HIV pozitivní a po několika letech se rozhodl zrušit hranici mezi soukromým a veřejným, aby se mu mezi ostatními žilo lépe. Poté, co mu sdělili diagnózu „HIV pozitivní“, ztratil na dlouhou dobu chuť k životu a žil ve strachu ze smrti. Postupem času dostával o své nemoci informace a s diagnózou se postupně smiřoval. Po 5 letech přiznává, že HIV je pro něj setkání se s vlastní smrtelností. Jeho život se celý, od základu změnil. Po 12 letech přestal s užíváním drog, začal pomáhat HIV pozitivním, kteří jsou po sdělení diagnózy v šoku stejně jako před lety on a také začal dělat preventivní a osvětovou činnost. Život se někdy z minuty na minutu změní, zrovna když to nejméně čekáte!

 

Příběh druhý - Jana K.

Jana K. (Praha) – literární překladatelka, asexuálka, mluví o tom, jaké to je, když pro své pocity po většinu života ani nemáte slovo, a jak osvobozující je takové slovo najít a s ním i komunitu, díky níž se za svou přirozenost přestanete nenávidět.

Příběh první - Honza K.

Honza K. 25 (Brno/Praha) – doktorand sociologie, pracovník Odboru lidských práv Úřadu vlády, gay a LGBT+ aktivista vypráví příběh coming outu před svojí 80 letou babičkou, která pro něj byla a je jedním z nejdůležitějších lidí v životě. Na videu se zamýšlí nad vlastně úplně jednoduchým moudrem, které mu babička řekla. Její vřelé a láskyplné přijetí bylo jednou z motivací, proč se stal Honza LGBT+ aktivistou. Pokud, dle jeho slov, totiž dokáže být takto milující člověk, který zažil II. světovou válku, zbaven předsudků, může to dokázat každý na světě. Na videu připravuje hrachovou kaši, neboť právě toto jídlo (a jídlo obecně) společně s pocitem pohody a lásky nejlépe vystihují chvíle s jeho babičkou.