Zajímají vás příběhy největších změn u našich dobrovolníků? Co se změnilo za tu dobu, co jsou v Amnesty? Naučili se něco nového o sobě nebo o ostatních? Co jim to vlastně dává?
Ptali jsme se našich živých knih, lektorů a lektorek, ale i dlouholetých dobrovolníků a dobrovolnic z regionálních skupinek.
“Děti, co mě poznají na knihovně, mě berou jako rovnocenného. Chápou, že jsme všichni jen lidé. Dává mi to naději.“
Julek, živá kniha
“Studenti pláčou, když mluvím o smrti mého partnera. Vzkazy, které mi nechávají jsou pro mě hnacím motorem.“
Eva, živá kniha
“Díky knihovně se můj příběh dostává mezi další oběti sexuálního násilí a dává jim sílu promluvit.“
Anna, živá kniha
“Předsudek není, že bezdomovci smrdí. Předsudek je, že smrdí všichni.“
Emil, živá kniha
“Díky Amnesty jsem se dala na dráhu pedagožky a přestala mít strach z hendikepovaných.“
Páťa, lektorka
“Pocházím z velmi xenofobního prostředí a díky znalostem, které jsem získal v Amnesty se mi povedlo se názorově odštěpit a získat nové přátele.“
Leopold, lektor
“Považuji za důležité, aby se lidem změnil pohled na svět. Aby ho vnímali bez diskriminování, bez zbytečných předsudků.“
Jitka, lektorka
“Před stáží v Amnesty jsem si nemyslela, že bych někdy šla na Prague Pride nebo podporovala, aby LGBT lidé měli vlastní děti.“
Danka, dobrovolnice
“Kdokoliv je v Amnesty vítán s otevřenou náručí, i já, která jsem nikdy moc nezapadala, jsem se najednou cítila okamžitě být součástí kolektivu.“
Nikola, členka skupinky
