Amnesty International

Cases›

Ales Běljackij je předseda běloruské lidskoprávní organizace Vjasna a známý aktivista. Uvězněn byl po nespravedlivém soudním procesu v roce 2011 za způsob financování své organizace, které v roce 2003 sebraly úřady licenci. Amnesty International ho považuje za vězně svědomí, uvězněného pouze za jeho názory a přesvědčení.

Významný běloruský obránce lidských práv Ales Běljackij (50) byl v listopadu 2011 zatčen a posléze odsouzen k 4,5 letům vězení za údajné zatajování značných příjmů. Jeho zadržení bylo politicky motivované a má za cíl Běljackému zabránit v další práci na obranu lidských práv v Bělorusku. Soudní proces navíc vykazoval závažná porušení mezinárodních standardů spravedlivého procesu.

Běljackij vystupoval proti režimu už v 80. letech, kdy bylo Bělorusko ještě součásti Sovětského svazu. Dva roky poté, co se moci v zemi chopil dosud vládnoucí prezident Alexandr Lukašenko, spoluzaložil Běljackij organizaci Vjasna sídlící v Minsku. Ta poskytovala finanční a právní pomoc tamním politickým vězňům. Za tuto činnost si on a jeho kolegové vysloužili dohled běloruské tajné služby. V roce 2003 odebraly úřady organizaci registraci, aby dále nemohla fungovat a podlamovat tak moc nedemokratického politického systému.

V roce 2011 byl Běljackij zadržen a odsouzen na 4,5 roku vězení. Jeho byt i sídlo organizace Vjasna prohledali a zabavili dokumenty, zařízení kanceláře a počítače. Alesovi byl uložena pokuta a trest propadnutí majetku včetně jeho bytu, kde žil se svou manželkou a synem a bytu, kde sídlila organizace Vjasna. Oficiálně byl zadržen za využívání účtů v Litvě a Polsku - informace související s jeho zahraničními účty poskytly úřady těchto států. Poté, co vyšlo najevo jejich zneužití k perzekuci Běljackého ze strany běloruského státu, se Polsko i Litva omluvily.

Protože byla od roku 2003 organizace Vjasna bez licence, nemohla si zřídit v Bělorusku účet na své jméno. Od té doby úřady opakovaně zamítaly žádosti Viasny o opětovnou registraci. Proto si představitelé Viasny otevřeli účty v sousedních zemích, ze kterých financovali své lidskoprávní aktivity. Ales tvrdí, že otevření užívání účtů v zahraničí bylo nevyhnutelné, jelikož mu vláda zabránila spravovat peníze přímo v Bělorusku.

Soudní proces s Běljackim vykazoval prvky politického procesu. Šlo zejména o fázi dokazování, která obsahovala vážná porušení procesních norem. Jako důkazy byly připuštěny dokumenty od neznámých informátorů, které nebyly ověřeny, což je v rozporu s běloruských právem. Kladené otázky v průběhu výslechu svědků často vůbec nesouvisely s projednávanou věcí a soustředily se na lidskoprávní aktivity Běljackého.

Procesu se účastnili diplomaté EU, ale mnoho mezinárodních pozorovatelů, kteří se ho taky chtěli zúčastnit, nedostalo víza nutná pro vstup do Běloruska. Případ byl významně medializován a mnoho nevládních organizací (Amnesty International, Human Rights Watch) a mezivládních organizací (např. Parlamentní shromáždění Rady Evropy) vyjádřilo pochybnosti týkající se rozsudku a požadují propuštění Běljackého.

Za své prodemokratické a lidskoprávní aktivity byl Běljackij několikrát oceněn (švédskou cenou Per Anger, cenou Andreje Sacharova či cenou Homo Homini organizace Člověk v tísni).

Třikrát byl Ales Běljackij navržen na Nobelovu cenu míru (2006, 2007, 2012).