Pozadí

Khadijini příbuzní vypověděli, že studentka o případech vedených proti ní věděla několik měsíců, ale rodině tyto informace nesdělila. Protože její otec je od konce pandemie covidu-19 zadlužený a pracoval jako člen personálu v domácnosti v Kuvajtu, Khadija věděla, že její rodina si nemůže dovolit zaplatit vysoké náklady a pokuty, které jí kvůli obviněním hrozí. Její rodiče se proto o její situaci dozvěděli až ve chvíli, kdy se u nich doma objevila policie, aby zatkla jejich dceru.

Khadija není jedinou mladistvou postiženou zákonem o digitální bezpečnosti, s níž úřady jednají, jako s dospělou. Dipti Rani Das, dívka z hinduistické menšiny, byla ve svých 17 letech zatčena v říjnu 2020 a umístěna do nápravného zařízení na více než rok za „urážku náboženského cítění“ a „jednání za účelem zhoršování práva a pořádku“. V březnu 2022 byla propuštěna z vazby. Hinduistický mladík Poritosh Sarkar byl nařčen z „urážky náboženského cítění“ muslimů kvůli příspěvku na sociálních sítích, když byl žákem 10. třídy. Poritosh byl zatčen, držen na samotce po osm měsíců a následně odsouzen k pěti letům vězení, ačkoliv proti němu nebyl dostatek průkazných důkazů. Mohammed Emon, patnáctiletý žák střední školy, byl obžalován podle zákona o digitální bezpečnosti, protože na Facebooku sdílel kritický příspěvek o jednom z politických vůdců Bangladéše. Strávil šestnáct dní v nápravném zařízení pro mladistvé a po propuštění na kauci se musel téměř každý měsíc hlásit u soudu.

Bangladéšská vláda 7. srpna 2023 oznámila, že zákon o digitální bezpečnosti bude zrušen a nahrazen zákonem o kybernetické bezpečnosti. Trestní stíhání podle zákona o digitální bezpečnosti ovšem budou pokračovat, ačkoliv lidskoprávní organizace po léta požadují propuštění všech, kteří jsou stíháni pouze pro uplatňování svého práva na svobodu projevu. Přestože je důležité zajistit, že všechny nové zákony, včetně zákona o kybernetické bezpečnosti, jsou v souladu s mezinárodními standardy, pokračující případy stíhané podle zákona o digitální bezpečnosti a projednávané soudy, jako je třeba Shahnewaz Chowdhury, nadále porušují základní lidská práva.

Výbor OSN pro lidská práva uvedl, že Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jehož je Bangladéš signatářem, zahrnuje právo na svobodu projevu, jenž ochraňuje vyjádření jakékoliv myšlenky a názoru včetně politické debaty, komentáře na veřejné dění a diskuze o lidských právech. Zvláštní zpravodajové OSN pro svobodu projevu vyjádřili znepokojení nad některými odstavci zákona o digitální bezpečnosti, včetně těch použitých proti Khadijatul Kubre, protože v neurčitě vymezených a obsáhlých mezích kriminalizují rozsáhlé kategorie projevů, což bangladéšské vládě dává „širokou pravomoc nepřiměřeně trestat jednotlivce za zastávání nebo sdílení osobních názorů, což má odrazující účinek na uplatňování práva na svobodu projevu“.