Pozadí

Moaz aš-Šarkáví byl poprvé zatčen již v září 2019 a podroben nucenému zmizení po dobu 24 dnů. Během této doby byl mučen příslušníky Národní bezpečnostní agentury (NSA) za účelem získání „přiznání“ a vyslýchán bez přítomnosti svého právníka. Vyšetřující policista ho urážel, bil, přivazoval mu nohy ke kovové židli a dával mu elektrické šoky. Musel stát nahý před klimatizací a rovněž mu vyhrožovali smrtí. Byl vyslýchán ohledně svého aktivismu z pozice místopředsedy studentské unie a účasti na studentských demonstracích. Následně byl převezen do vyšetřovací věznice Tora, kde byl až do března 2020 držen ve vyšetřovací vazbě, zatímco probíhalo vyšetřování falešných obvinění souvisejících s terorismem.

Po podmíněném propuštění na svobodu a probíhajícím vyšetřování Moaz aš-Šarkáví pokračoval v obhajobě práv lidí zadržených z politicky motivovaných důvodů a spolupracoval s lidskoprávními organizacemi, aby zvýšil povědomí o porušování lidských práv v Egyptě. V lednu 2021 byl zařazen na „seznam teroristů“ pouze na základě tajného vyšetřování NSA a bez řádného soudního procesu. Dne 29. května 2022 odsoudil soud pro mimořádné bezpečnostní situace (ESSC) Moaze aš-Šarkávího a dalších 24 lidí k trestům odnětí svobody v rozmezí od deseti do patnácti let poté, co je usvědčil z vykonstruovaných obvinění souvisejících s terorismem. Rozsudek však – podle zákona – není pravomocný ani vykonatelný, neboť dosud nebyl ratifikován. Šarkávího právníci podali vojenskému vládci stížnost, která se stále projednává.

V posledních měsících byly na základě hrubě nespravedlivých procesů vedených ESSC odsouzeny desítky politických oponentů a kritiků režimu za falešná obvinění. Řízení před ESSC jsou ze své podstaty nespravedlivá. Obžalovaným je upíráno právo odvolat se proti rozsudku a trestu k vyšší instanci. Pouze prezident si ponechává pravomoc povolit, zrušit nebo zmírnit rozsudky nebo nařídit obnovu řízení.

V srpnu 2022 sepsala pracovní skupina OSN pro násilná zmizení memorandum egyptské vládě, v němž upozornila na Šarkávího případ.

Od zprovoznění vězeňského komplexu Badr v polovině roku 2022 úřady odpírají vězňům pravidelné rodinné návštěvy a některým vězňům byla návštěvy rodiny zakázány úplně, a to v souvislosti se znepokojivými zprávami o trestání vězňů pomocí dlouhodobé samovazby či dalšího týrání a jejich zadržování v podmínkách porušujících absolutní zákaz mučení a jiného špatného zacházení. Vězeňští úředníci rovněž zakazují vězňům jakoukoli telefonickou nebo písemnou komunikaci s jejich příbuznými, čímž je fakticky vystavují vazbě bez možnosti komunikace. Vězeňští úředníci rovněž odmítají přijímat potraviny, oblečení a další nezbytné věci pro některé vězně od jejich rodin, a to navzdory dobře zdokumentovaným případům, kdy vězeňské orgány neposkytují osobám ve vazbě dostatečné množství potravin, pitné vody, základních věcí pro osobní hygienu, odpovídajícího oblečení a lůžkovin.

Od roku 2013 Amnesty International opakovaně zdokumentovala, jak bezpečnostní složky vystavují osoby obviněné z účasti na terorismu nucenému zmizení na dobu od několika dnů do několika měsíců, a to i za účelem získání „přiznání“ mučením a jiným špatným zacházením, o které se v některých případech státní zástupci při formulování obvinění do značné míry opírají.