Před soudem, který proběhl v prosinci 2008, byla po dobu osmi měsíců držena na samotce. Během této doby Zejnab vypověděla, že ji bili, bičovali na chodidlech a opakovaně tloukli hlavou o zeď, což způsobilo frakturu lebky, vnitřní krvácení do mozku a významné zhoršení zraku. Bylo jí také vyhrožováno znásilněním a sexuálním násilím. Její proces byl hrubě nespravedlivý: trval pouze několik minut a byla při něm za údajné „nepřátelství vůči Bohu“ odsouzena k trestu smrti – na základě doznání, které učinila po měsících mučení a bez jakýchkoli důkazů spojujících ji s ozbrojenými aktivitami. Po celou dobu neměla přístup k právníkovi. Trest smrti jí byl v prosinci 2011 změněn na doživotí.
V dubnu 2016 pracovní skupina OSN pro svévolné zadržování vyzvala íránské úřady, aby s okamžitou platností Zejnab Džalalian propustily, protože byla zadržena pouze za pokojné uplatňování svých práv na svobodu projevu a sdružování. Pracovní skupina uvedla, že jí bylo upřeno právo na spravedlivý proces a že zacházení s ní porušilo zákaz mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání.
V dubnu 2020 byla Zejnab Džalalian převezena do věznice Šahr-e Rey poblíž Teheránu. V červnu 2020 se ve vězení nakazila covidem. Vyšetřovatelé z ministerstva zpravodajských služeb jí i přes zhoršující se zdravotní stav pohrozili, že jí nebude umožněn přístup ke zdravotní péči, pokud s nimi nezačne spolupracovat a pokud neučiní „doznání“ na kameru. Džalalian začala držet protestní hladovku. Později byla převezena do další věznice, v provincii Kermán, kde byla tři měsíce držena na samotce a bez možnosti kontaktu s rodinou. Byl jí umožněn pouze jeden krátký hovor za přítomnosti vyšetřovatelů, během nějž musela mluvit persky, a nikoliv kurdsky, tedy svým mateřským jazykem. Vyšetřovatelé jí sdělili, že byla do jiné věznice převezena kvůli svým kontaktům se zahraničními lidskoprávními organizacemi.
V září 2020 byla převezena do další věznice, v provincii Kermánšáh. Džalalian popsala samotné přesuny jako druh „duševního mučení“; každý přesun do věznice znamenal přizpůsobení se novým dozorcům, vězňům a systémům. Zejnab si také během přesunů nemohla vzít s sebou všechny své osobní věci.
Celé znění on-line petice, kterou posíláme adresátům.
Aby íránská vláda urychleně zrealizovala rozhodnutí pracovní skupiny OSN pro otázky svévolného věznění, a to okamžitým propuštěním Zejnab Džalalian a přiznáním nároku na náhradu škody.
Vážený pane předsedo Nejvyššího soudu,
od 29. dubna 2020, kdy ve věznicích po celém Íránu propukla epidemie COVID-19, převezli agenti ministerstva zpravodajských služeb íránskou Kurdku Zejnab Džalalian do čtyř různých věznic po celé zemi a v rozporu s absolutním zákazem mučení a jiného špatného zacházení ji dlouhodobě drželi na samotce a záměrně jí odpírali přístup k odpovídající zdravotní péči. Ministerstvo zpravodajských služeb navíc podmiňuje přístup k odpovídající zdravotní péči, transfer do věznice v blízkosti bydliště a ukončení represí vůči její rodině „přiznáním viny“ na kameru.
Zejnab Džalalian byl záměrně odepřen převoz do nemocničního zařízení mimo věznici po dobu šesti let. Pouze v červnu 2020 jí byla poskytnuta zdravotní péče mimo věznici poté, co měla pozitivní test na COVID-19. Další adekvátní přístup ke zdravotní péči jí již umožněn nebyl, a to přes přetrvávající dušnost a další zdravotní komplikace v důsledku prodělaného covidu a vážného onemocnění očí.
Dne 29. listopadu 2020 byl Ali Džalalian, otec Zejnab Džalalian, zatčen pracovníky ministerstva zpravodajských služeb a vyslýchán kvůli tomu, že o své dceři hovořil s lidskoprávními organizacemi a médii mimo Írán; o den později byl propuštěn na kauci. Zejnab Džalalian si odpykává doživotní trest ve vězení v Jazdu, 1 400 km od svého domova, po hrubě nespravedlivém soudním procesu v prosinci 2008. Ten trval pouze několik minut a proběhl bez přítomnosti jejího právníka. Po svém svévolném zatčení byla Zejnab Džalalian osm měsíců držena na samotce bez přístupu k právníkovi a uvedla, že ji během této doby příslušníci zpravodajských služeb mučili, mimo jiné jí bičovali na chodidlech, bili pěstmi do břicha, tloukli hlavou o zeď a vyhrožovali znásilněním.
Vyzývám Vás, abyste zajistil okamžité propuštění Zejnab Džalalian, a to s ohledem na doporučení pracovní skupiny OSN pro svévolné zadržování, která požaduje její okamžité propuštění a přiznání vymahatelného práva na odškodnění. Do doby jejího propuštění jí musí být poskytnuta odpovídající zdravotní péče, včetně převozu do zdravotních zařízení kvůli potřebné léčbě, která není ve vězení dostupná. Džalalian musí být chráněna před dalším mučením a jiným špatným zacházením a musí být převezena do věznice blíže svému bydlišti. Vyzývám Vás, abyste nařídil rychlé, nezávislé, účinné a nestranné vyšetřování jejích obvinění z mučení a jiného špatného zacházení a postavil dotyčné před spravedlivý soud.
Připomínám, že obtěžování a zatýkání rodinných příslušníků vězňů pouze za účelem zastavení jejich veřejných aktivit je v rozporu s mezinárodním právem a normami.
S pozdravem
Dear Mr Ejei,
Since 29 April 2020, as prisons across Iran experienced outbreaks of COVID-19, ministry of intelligence agents have transferred Iranian Kurdish woman Zeynab Jalalian to four different prisons across the country and, in violation of the absolute prohibition against torture and other ill-treatment, held her in prolonged solitary confinement and deliberately denied her access to adequate health care. The ministry of intelligence is conditioning access to adequate health care, transfer to a prison closer to her family home in West Azerbaijan province and an end of reprisals against Zeynab Jalalian and her family on her ”confessing” to wrongdoing and expressing remorse for her past political activities on camera and agreeing to work with the ministry of intelligence. Zeynab Jalalian has been intentionally denied transfer to outside facilities for medical treatment unavailable in prison for over six years. Only once in 2020, she was briefly provided health care outside of prison in June after testing positive for COVID-19. She has had no further adequate access to health care, including for a post COVID-19 respiratory condition which she said is so acute that it prevents her from sleeping, and for a serious eye condition.
On 29 November 2020, Ali Jalalian, Zeynab Jalalian’s father, was arrested by ministry of intelligence officials and interrogated about speaking about his daughter with human rights organizations and media outside of Iran; he was released on bail a day later. Zeynab Jalalian is serving a life sentence in Yazd prison, 1,400 km away from her family home, following a grossly unfair trial in December 2008 that lasted a few minutes without her lawyer present. Following her arbitrary arrest, Zeynab Jalalian was held in prolonged solitary confinement for eight months without access to a lawyer, and has said that, during this period, intelligence officials tortured her including through flogging the soles of her feet, punching her in the stomach, hitting her head against a wall and threatening her with rape.
I call on you to immediately release Zeynab Jalalian by implementing the recommendation of the UN Working Group on Arbitrary Detention, which calls for her to be released immediately and accorded an enforceable right to compensation. Pending her release, she must be provided with adequate health care, including transfer to outside facilities for treatment unavailable in prison, protected from further torture and other ill-treatment and transferred to a prison closer to her family home. I call on you to order a prompt, independent, effective and impartial investigation into her allegations of torture and other ill-treatment, bringing to justice anyone found responsible in fair trials and without recourse to the death penalty. I remind you that the harassment and arrest of prisoners’ family members solely to stop their public campaigning violates international law and standards.
Yours sincerely,
