Jak lidé protestují?
Mírové protesty pokrývají široké spektrum aktivit, od psaní dopisů a organizování petic až po demonstrace, shromáždění, pochody a stávky. Zahrnují pestré a hlučné masové demonstrace i tiché bdění, sit-in, flashmoby a mediální happeningy. Zahrnují také aktivity na Twitteru a online organizované sdílení podobných sloganů a zpráv, stejně jako hladovky, shazování transparentů a tvorbu z oblasti pouličního umění. Mohou být individuální nebo kolektivní a mohou probíhat online nebo offline. Všechny tyto a další formy protestu jsou chráněny právem na svobodu projevu a pokojného shromažďování, a někdy i dalšími lidskými právy.
Někdy protesty začínají, když se jednotlivci veřejně postaví proti nespravedlnosti: Tyto protesty mohou být velmi silné a symbolické, i když je zapojen pouze jednotlivec. Přesto protesty získávají zvláštní sílu, odolnost a dopad, když se stanou kolektivními a jsou součástí širšího hnutí.
Navíc, když jsou protesty kolektivní, hromadný charakter a jeho dopad může povzbudit a usnadnit účast lidí, kteří se dříve domnívali, že sami nemohou takto veřejně vyjádřit své názory. Při masových demonstracích mohou lidé, kteří jsou diskriminováni a jejichž práva byla porušována, těžit ze síly solidarity a společenství s ostatními demonstranty.
Občanská neposlušnost
Občanská neposlušnost je formou protestu prostřednictvím nenásilné přímé akce, která se tradičně používá k napadání nespravedlivých zákonů nebo situací. Může zahrnovat účast na úmyslném porušování zákonů, které účelově omezují výkon lidských práv, omezují vyjadřování určitého přesvědčení, nebo jsou obdobně v rozporu s mezinárodním právem a normami v oblasti lidských práv. Patří mezi ně například předpisy, které ukládají plošný zákaz protestů, nebo zákon, který kriminalizuje pořádání demonstrace bez předchozího povolení úřadů.
Jiné projevy občanské neposlušnosti mohou zahrnovat porušení běžného zákona, který obsahuje jinou formu omezení. Okolnosti nesmějí být v rozporu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv (týká se například překračování nebo blokování silnic). Takové aktivity mohou být prováděny z důvodů svědomí nebo proto, že je to vnímáno jako nejúčinnější způsob, jak protestovat nebo vyjádřit nesouhlas, získat pozornost široké veřejnosti a přispět k veřejné diskusi, případně zastavit porušování lidských práv nebo mu předcházet.
JAK PROTESTUJÍCÍ OVLIVŇUJE DISKRIMINACE
Ne všichni lidé, účastnící se protestů, čelí stejným bariérám. Ženy, LGBTI lidé a genderově nekonformní lidé čelí specifickým problémům s účastí na protestech a obecněji v občanském prostoru, protože jejich práva jsou omezována společnostmi, které používají různé druhy násilí, marginalizace, společenské normy a někdy i legislativu k jejich potlačování; snaží se tak zachovat status quo, kterému dominuje patriarchát a heteronormativita. Zapojení se do veřejného protestu může také vyvolat tvrdší represi vůči lidem, kteří čelí jiným formám diskriminace – zvláště když se tyto formy prolínají – například pokud jsou domorodými lidmi, příslušníky rasových, etnických a náboženských menšin, migranty nebo lidmi diskriminovanými na základě původu, kasty nebo povolání.
PROTESTY OHROŽENÉ ÚTOKEM
Amnesty International a mnoho dalších organizací již léta odsuzují skutečnost, že nezbytný bezpečný a neomezující prostor pro občanskou společnost je ohrožen a celosvětově dochází k jeho postupnému omezování. Vlády, ozbrojené skupiny, společnosti a další mocné entity, které se domnívají, že jejich zájmy jsou ohroženy, vyvinuly a zdokonalily řadu taktik a nástrojů k umlčení a potlačení těch, kteří protestují a vyjadřují nesouhlas, zejména obránců lidských práv a nositelů dalších kritických hlasů. Používána jsou různá opatření, ale mezi ta nejškodlivější patří legislativa omezující práva na svobodu projevu, sdružování a pokojné shromažďování; násilné útoky na jednotlivce a skupiny, uplatňující svá práva; výhrůžky, pomlouvačné kampaně a stigmatizace; kriminalizace; a dohled; to vše je zhoršováno systémovou diskriminací a vyloučením. Využití nových technologií policií na demonstracích, včetně použití rozpoznávání obličeje a dalších forem sledování, má také negativní účinek po celém světě. Vzhledem k tomu, že stále více lidí spoléhá na digitální nástroje a internet při organizování protestů a uplatňování svých lidských práv, technologické společnosti stále více hrají klíčovou roli tím, že umožňují lidem setkávat se, organizovat se a protestovat, a to jak offline, tak online. Některé z těchto společností se však také zapojily do situací, které omezují tato práva prostřednictvím své role při vytváření a používání technologií cíleného sledování a spywaru – tím, že umožňují šíření online obtěžování a nenávistných projevů a tím, že spolupracují s vládami na zavádění odstávek internetu a cenzury, která brání lidem v mobilizaci nebo sdílení informací během protestů.
