Příklady represe protestů ve světě - Rusko a Irán
RUSKO: NA PROTEST NENÍ MÍSTO
V Rusku jsou práva na svobodu projevu a pokojné shromažďování omezena do takové míry, že je vážně ohrožena možnost jakkoliv protestovat, zejména pokud protesty kritizují tamní úřady.
Tamní federální zákon o shromážděních, demonstracích, pochodech a stávkách z roku 2004 zavedl nelegitimní omezení práva na svobodu pokojného shromažďování. Od té doby byla legislativa mnohokrát zpřísněna, zejména v souvislosti se zásahy namířenými na protivládní protesty. Zákon omezuje, kdo může organizovat protesty, a tuto činnost například zakazuje cizincům a nezletilým; stanovuje přísný schvalovací proces, během nějž je povolení často odepřeno, a neobsahuje ustanovení pro spontánní protesty.
Úřady mohou také odmítnout protesty na základě navrhovaného místa konání nebo donutit demonstranty, aby se shromáždili na speciálně určených místech, často těžko dostupných. Ruské úřady navíc uplatňují stále tvrdší a nezákonnou policejní taktiku a zvyšují repertoár přísných sankcí.
© Daniil Danchenko
ÍRÁN: HROMADNÉ ZATÝKÁNÍ, REPRESE A KRIMINALIZACE PO HROMADNÝCH PROTESTECH
Závažné zločiny a porušování lidských práv je v Íránu zažívá pokračující systémovou krizi beztrestnosti za zločiny podle mezinárodního práva a závažné porušování lidských práv v souvislosti se smrtící reakcí bezpečnostních sil na následné celonárodní protesty v posledních letech. Během celostátních protestů v prosinci 2017 a lednu 2018, při nichž desetitisíce lidí vyšly do ulic na protest proti chudobě, korupci, represím a autoritářství, bylo zabito nejméně 25 lidí a tisíce dalších byly svévolně zadrženy.
Další ze zemí, která potlačuje protesty, a tím i lidská práva svých vlastních občanů, je Írán. Příkladem byly kruté a smrtící zásahy tamních bezpečnostních sil proti celonárodním protestům v nedávných letech. Během celostátních demonstrací v prosinci 2017 a lednu 2018, při nichž desetitisíce lidí vyšly do ulic na protest proti chudobě, korupci, represím a autoritářství, bylo zabito nejméně 25 lidí a tisíce dalších byly svévolně zadrženy.
Mezi těmi, kdo byli svévolně zadrženi při své pokojné účasti na těchto protestech, byl také Vahid Afkari. Za to, že se k připojil k protivládním demonstracím, byl vystaven opakovanému fyzickému a psychickému mučení, jehož cílem bylo získat vynucená přiznání. Čelil krutému bití, urážkám, a dokonce výhrůžkám zabitím nebo jiným ublížením členům jeho rodiny. Po několika nespravedlivých soudních procesech byl odsouzen k celkem 33 letům a devíti měsícům vězení a také 74 ranám bičem.
Další vlna protestů zemi zachvátila poté, co v září 2022 íránská „mravnostní“ policie v Teheránu zatkla Mahsu Amíní, 22letou Íránku patřící ke kurdské menšině. Podle výpovědí svědků byla brutálně zbita v policejní dodávce. Během několika hodin byla Mahsá v bezvědomí přijata do nemocnice, kde o tři dny později zemřela.
Během následných demonstrací Íránské bezpečnostní složky opakovaně použily nezákonné a nepřiměřené násilí. Na dav protestujících zblízka střílely ostrými náboji, útočily pomocí slzného plynu a vodních děl a protestující hrubě bily obušky. Od smrti Mahsy Amnesty International zaznamenala desítky úmrtí mužů, žen i dětí. Stovky dalších se staly oběťmi vážných a bolestivých zranění, včetně alespoň dvou případů naprostého nebo částečného oslepení. Většina postižených se vyhýbá lékařské péči kvůli obavám ze zatčení, což navyšuje riziko infekce a dalších zdravotních komplikací. Íránské úřady také omezují přístup k internetu, aby zahladily stopy po svých zločinech.
Action Yasaman Aryani © Christophe Meireis