Příklady represe protestů ve světě - Rusko a Irán

RUSKO: NA PROTEST NENÍ MÍSTO

V Rusku jsou práva na svobodu projevu a pokojné shromažďování omezena do takové míry, že je vážně ohrožena možnost protestovat, zejména pokud jsou protesty zaměřeny na úřady.

Federální zákon o shromážděních, demonstracích, pochodech a stávkách z roku 2004 (Zákon o shromážděních) zavedl nelegitimní omezení práva na svobodu pokojného shromažďování. Od té doby byla legislativa mnohokrát zpřísněna, zejména v souvislosti se zásahy namířenými na protivládní protesty. Zákon omezuje, kdo může organizovat protesty, a tuto činnost například zakazuje cizincům a nezletilým; stanovuje přísný schvalovací proces, v jehož důsledku je povolení často odepřeno, a neobsahuje ustanovení pro spontánní protesty.

Úřady mohou také odmítnout protesty na základě navrhovaného umístění nebo donutit demonstranty, aby se shromáždili na speciálně určených místech, často těžko dostupných. Ruské úřady navíc uplatňují stále tvrdší a nezákonnou policejní taktiku a zvyšují repertoár a přísnost sankcí proti demonstrantům.

Covid-19 dal tomuto procesu další impuls, a poté nová legislativa zavedla vysoké tresty pro každého, kdo by se mohl odvážit protestovat proti ruské invazi na Ukrajinu.

© Daniil Danchenko

ÍRÁN: HROMADNÉ ZATÝKÁNÍ, REPRESE A KRIMINALIZACE PO HROMADNÝCH PROTESTECH

Írán zažívá pokračující systémovou krizi beztrestnosti za zločiny podle mezinárodního práva a závažné porušování lidských práv v souvislosti se smrtící reakcí bezpečnostních sil na následné celonárodní protesty v posledních letech. Během celostátních protestů v prosinci 2017 a lednu 2018, při nichž desetitisíce lidí vyšly do ulic na protest proti chudobě, korupci, represím a autoritářství, bylo zabito nejméně 25 lidí a tisíce dalších byly svévolně zadrženy.

Vahid Afkari byl mezi těmi, kdo byli svévolně zadrženi při své pokojné účasti na těchto protestech. Byl vystaven opakovanému fyzickému a psychickému mučení, jehož cílem bylo získat vynucená „přiznání.“ Metody zahrnovaly bití, urážky a výhrůžky uvězněním, zabitím nebo jiným poškozením členů rodiny. Po nespravedlivých procesech byl odsouzen k celkem 33 letům a devíti měsícům vězení a také 74 ranám bičem. V souvislosti s jejich účastí na protestech byli zatčeni i dva bratři Vahida Afkariho – Navid Afkari a Habib Afkari. V září 2020 byl tajně popraven Navid Afkari. Habib Afkari byl propuštěn z vězení v roce 2022 po trvalé celosvětové kampani své rodiny, Amnesty International a mnoha aktivistů po celém světě.

Převládající beztrestnost, poskytnutá bezpečnostním silám za porušování lidských práv a zločiny podle mezinárodního práva, kterých se dopustily během protestů v letech 2017 a 2018, a tlumená reakce mezinárodního společenství následně povzbudily íránské úřady k eskalaci nezákonného použití smrtící síly při dalších masových protestech v listopadu 2019, které vyústily v zabití stovek mužů, žen a dětí během pěti dnů protestů, které se přehnaly celou zemí. Bezpečnostní síly proti drtivé většině zabitých demonstrantů a přihlížejících nezákonně použily smrtící sílu, většinou střely do hlavy nebo trupu, a z použití těchto prostředků vyplývá úmysl zabíjet. Do dnešního dne nebyl žádný úředník hnán k odpovědnosti za nezákonné zabíjení. Nádavkem ke smrtícímu zásahu úřady většině obyvatel zablokovaly přístup k internetu. Íránské úřady pokračovaly ve své militarizované reakci na protesty i v letech 2021 a 2022. Namísto toho, aby postavily pachatele před soud, úřady pokračují v navyklém zastírání a popírání na státní úrovni, dále chválí bezpečnostní síly a propagují falešné příběhy, aby popíraly a překrucovaly pravdu o povaze a rozsahu porušování lidských práv, spáchaného bezpečnostními silami během protestů.

Action Yasaman Aryani © Christophe Meireis

Tyto webové stránky používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více...
Díky za upozornění...