Ohrožení protestů
Amnesty International a mnoho dalších organizací již léta odsuzují skutečnost, že nezbytný bezpečný a neomezující prostor pro občanskou společnost je ohrožen a celosvětově dochází k jeho postupnému omezování. Vlády, ozbrojené skupiny, společnosti a další mocné entity, které se domnívají, že jejich zájmy jsou ohroženy, vyvinuly a zdokonalily řadu taktik a nástrojů k umlčení a potlačení těch, kteří protestují a vyjadřují nesouhlas, zejména obránců lidských práv a nositelů dalších kritických hlasů.
Toto jsou hlavní hrozby pro pokojné protestující:
SEKURITIZACE
Imperativy veřejné bezpečnosti jsou jedním z hlavních argumentů, které vlády používají k omezení pokojných protestů. Úřady často tvrdí, že protesty jsou hrozbou pro veřejný pořádek, mohou být použity ke svržení vlády, nebo dokonce představují „teroristickou hrozbu“. To delegitimizuje pokojné demonstranty tím, že je vykresluje jako hrozbu pro ostatní.
Sekuritizaci protestů často zhoršují diskriminační zákony a praktiky, které ovlivňují některé lidi více než jiné, včetně žen, LGBTI+ lidí, diskriminovaných menšin, migrantů a dalších.
MILITARIZACE
Od začátku 21. století Amnesty International zdokumentovala zvýšenou militarizaci vymáhání práva a způsob, jakým byla aplikována na protestní situace. V mnoha případech nasadily vlády proti demonstrantům ozbrojené síly. V jiných případech jsou policisté oblečeni v plné výstroji, kterou podporuje arzenál vojenského vybavení, včetně obrněných vozidel, vojenských letadel, sledovacích dronů, útočných a jiných zbraní, omračujících granátů a zvukových děl.
Militarizace policejní práce je předvídatelným důsledkem trendu v sekuritizaci, protože policejní složky po celém světě se zdají být stále více definovány mentalitou „my versus oni“. Demonstranti bývají zobrazováni jako „veřejní nepřátelé“, „výtržníci“, „teroristé“ a v širším měřítku jako hrozba pro národní bezpečnost, která si „zaslouží“ tvrdé zacházení. Militarizace policejní práce je nepřátelská a vysílá poselství strachu, podněcuje napětí mezi demonstranty, vyvolává konflikty a vede k násilnější a agresívnější policejní kontrole protestů. Militarizaci policie jsou vystaveny zejména marginalizované skupiny.
POUŽITÍ SÍLY, VČETNĚ NELETÁLNÍCH ZBRANÍ
Strážci zákona mají povinnost minimalizovat škody a zranění, chránit lidské životy a zachovávat zdrženlivost při použití síly. Amnesty International a organizace občanské společnosti po celém světě však nadále dokumentují použití nezákonné síly, včetně násilných represí a rozhánění pokojných protestů.
Zapojení armády, bezohledné používání střelných zbraní bezpečnostními silami a zneužívání neletálních zbraní – to vše přispělo ke zvyšujícímu se počtu vážně zraněných a zabitých demonstrantů. Svou roli hraje také neschopnost mezinárodního společenství regulovat obchod a dostupnost letálních i neletálních zbraní a dalšího vybavení, které se používá k potlačení protestů.
NELETÁLNÍ ZBRANĚ
Neletální zbraně (jako jsou obušky, pepřový sprej, slzný plyn, omračující granáty, vodní děla a gumové projektily) jsou určeny k tomu, aby umožnily policistům použít minimální úroveň síly pro dané okolnosti a vyhnout se použití smrtící síly, když čelí konkrétnímu případu ohrožení. Některé neletální zbraně mohou mít legitimní použití při vymáhání práva, pokud jsou použity správně a v souladu s mezinárodními normami. Přesto jsou tyto zbraně často zneužívány a jejich používání může mít nezamýšlené smrtící účinky.
VYUŽITÍ ZÁKONA K POTLAČOVÁNÍ PROTESTŮ
BĚŽNÁ LEGISLATIVA OMEZUJÍCÍ PROTEST
Mnoho vlád se stále více snaží kontrolovat a potlačovat disent tím, že zavádí legislativu, která ukládá nelegitimní omezení protestů, jako je požadavek, aby organizátoři protestů požádali o povolení před shromážděním. Tyto schvalovací režimy jsou v mnoha zemích nadále zavedeny, protože úřady nechápou, že shromáždění se k protestu je spíše právem než privilegiem.
NOUZOVÉ PRAVOMOCI, POUŽÍVANÉ K POTLAČENÍ PRÁVA NA PROTEST
Vlády všeho druhu stále častěji využívají nouzové pravomoci jako záminku ke kontrole disentu a udržení se u moci. Dokonce i v případech, kdy lze mimořádné pravomoci považovat za legitimní nástroj k překonání krize – jako například během pandemie Covid-19 – vlády často rozšířily své pravomoci daleko nad rámec toho, co bylo nezbytně nutné a přiměřené.
Právo na svobodu pokojného shromažďování je často jedním z prvních práv, která jsou omezena, jsou-li uplatňovány mimořádné pravomoci. V mnoha případech jsou tyto pravomoci využívány bez soudního dohledu diskrečním a netransparentním způsobem a mají dopady na skupiny, které čelí diskriminaci.
Mezinárodní právo umožňuje státům odchýlit se v době nouze od určitých ustanovení o lidských právech. Veřejná nouze však musí být tak významná, aby „ohrožovala život národa“. Jinými slovy, mimořádná situace musí být extrémně vážná.
KRIMINALIZACE PROTESTUJÍCÍCH
I klidné protesty mají často rušivý prvek, ať už jde o zpomalení nebo blokování dopravy, hluk, nebo dokonce vniknutí do soukromých prostor. Znepokojivější ale je, když jsou pokojní demonstranti označováni za zločince a výtržníky, případně když jsou obviněni z velmi závažných zločinů, jako je „terorismus“ nebo „pobuřování“.
Zatýkání, zadržování a stíhání pokojných demonstrantů je také taktikou, kterou vlády používají, aby z nich „udělaly odstrašující příklad“, a tak umlčely nesouhlas a vyvolaly strach v širší populaci, tedy aby obyvatelstvo odradily od připojení se k dalším protestům nebo přímým akcím.
SLEDOVACÍ TECHNOLOGIE
Státy a společnosti často kontrolují digitální prostory, ať už zavedením cílené cenzury nebo odepřením přístupu k internetu či určitým webům a aplikacím pro zasílání zpráv. Státy a společnosti také stále více využívají sofistikované cílené a masové digitální nástroje ke sledování demonstrantů, narušování jejich soukromí a jejich sledování po účasti na protestu. Technologie rozpoznávání obličeje, často používané pod nedostatečným soudním dohledem a v neadekvátním legislativním rámci, jsou stále častěji využívány policií a bezpečnostními složkami k monitorování veřejných prostranství, včetně demonstrací. Používání nových technologií, včetně kamerových systémů, telefonních odposlechů a tělesných kamer také představuje nová rizika pro právo na pokojné shromažďování, zejména pokud jsou tyto technologie používány jako součást stávajících pravomocí státního dozoru a uchovávání údajů.